Mračíš se? Jsi lump ! Aneb náboženské pravdy o dobrých a zlých
lidech
"Milé děti! Tento pracovní sešit je pomůckou k učebnici Bůh
nás volá. Pomůže vám lépe si pamatovat náboženské pravdy, o kterých
se budete učit a povede vás také k zamyšlení nad sebou a nad vaším
vztahem k druhým lidem." To je část úvodního slova Pracovního sešitu
k učebnici římskokatolického náboženství pro 5.ročník základních
škol, který se mi dostal do ruky a který vydal Českomoravský sbor biskupské
konference.
Nechci touto glosou jakkoliv zpochybnit poslání římskokatolické církve
ve společnosti, ani funkčnost náboženské víry jako takové, i když toto
téma nabízí řadu aktuálních otázek k široké diskusi, které se
zatím římskokatolická církev bohužel vyhýbá. Je totiž základní otázka,
jak srozumitelně zpřítomnit písmo svaté a jeho myšlenky současné
generaci, jejíž hodnotová orientace je, mírně řečeno, od náboženských
pravd hodně odvrácená.
Pracovní sešit je pomůckou těm dětem, které se víře v boha již
přiblížily, anebo o toto přiblížení usilují. Je ale obecnou otázkou,
jak je schopno dítě samo vzhledem ke své nezralosti rozumět svým potřebám
boha, jak jsou vůbec schopny vnitřně reflektovat pozitivní učení o něm
a kolik toho demagogicky přebírají od svých náboženských učitelů. Ti
v získávání svých oveček sice propagují mnoho humanistických myšlenek,
nicméně jak jsem si všiml, využívají i osvědčené způsoby demagogie.
Na straně 45 tohoto pracovního sešitu jsou například vyobrazeny dvě
stejné tváře jako vymalovánky, přičemž úkolem dítěte je dokreslit
obličej člověka, který má dobré svědomí, a do druhé tváře dokreslit
obličej člověka, který má špatné svědomí. Absurdita tohoto zadání
je zjevná a vede dítě k velmi paušálnímu pohledu na lidské emoce,
téměř v duchu středověkého tmářství. Cožpak člověk, který se
mračí je vždy ten, který má špatné svědomí? Cožpak ten, který se
oduševněle usmívá (což je onen věřící s dobrým svědomím) je vždycky
ten poctivý a dobrý člověk?
Podobné manipulace známe z historie: Nový člověk byl vždycky
ten, který má odhodlaný výraz ve tváři, zatímco odporný kapitalista se
tvářil vždycky poťouchle.
