Budu stručný a věcný: nesouhlasím s protlačovanou a připravovanou možností adopce dětí homosexuálními páry, výchova dětí dvěma „tatínky" nebo dvěma „maminkami" není totiž normální a nejen dle mého neškodnou pro výchovu dítěte, pro jeho duševní vývoj. Dítě je totiž bezbranné, je do velké míry „tabula rasa" a ke svému vývoji potřebuje přítomnou onu lidskou bipolaritu - muže a ženu, přesně tak, jak to zamýšlel Bůh pro svůj stvořený řád: „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil." (Bible, 1. kniha Mojžíšova 1,27) Bůh totiž nestvořil člověka jako „muže a muže" nebo jako „ženu a ženu", ale jako „muže a ženu", a jen muži a ženě dal v jejich vztahu plodnost, aby se jim rodily děti a aby byly v tomto komplementárním „prostředí" vychovávány a nacházely v něm své bezpečné a přirozené útočiště, svůj „domov", přičemž každý z těchto dvou „pólů" vnáší do takového bipolárního „prostředí" zcela jedinečnou a tím druhým „pólem" nenahraditelnou kvalitu. Již samotným stvořeným řádem je určeno, jaké výchovné prostředí je pro děti vhodné a užitečné. Stejnopohlavní páry jsou však pro výchovu dítěte do velké míry narušeným (defektním), nepřirozeným „prostředím" a osobně jsem přesvědčen, že takovéto „prostředí" výchovy může vést k deformaci charakteru dítěte či k deformaci vnímání přirozených (normálních, tj. daných stvořeným řádem) hodnot, neboť v takovém „prostředí" je, suchopárně řečeno, absence druhého „pólu" s jeho jedinečnými a nenahraditelnými kvalitami.

Osobně nemám nic proti homosexuálům jako takovým a souhlasím, že v mnoha oblastech může docházet k jejich diskriminaci, a proti tomu je potřeba se vždy ozvat - homosexuálové totiž mají stejnou důstojnost jako jakýkoliv jiný člověk, o tom není žádných pochyb, a tuto základní a nezpochybnitelnou lidskou důstojnost je třeba vždy hájit. Na druhou stranu však není na místě homosexualitu propagovat jako něco zcela „normálního", zdravého, přirozeného nebo jako pouhou „alternativu" k heterosexualitě. Ne, homosexualita není normální, ale je defektem lidské přirozenosti, defektem stvořeného řádu, o čemž svědčí už jen lidská fyziognomie. Nebo snad jsou stejnopohlavní páry uzpůsobené ke vzájemnému pohlavnímu aktu, k plození a rození? Vždyť i nevěřící v Boha a v jeho řád musí uznat, že tady něco nehraje, že se jedná o něco nepřirozeného, něco, co nenáleží k muži, že obcuje s mužem, a podobně i u žen.

To, že je homosexuálním párům upírána možnost adopce a výchovy dětí, ale nevnímám jako jejich diskriminaci, neboť, řečeno aristotelskými pojmy, nemá-li jejich vztah ani potenci (možnost) plodit, rodit a tím pádem vychovávat děti, není mu v důsledku již z podstaty vlastní ani akt (uskutečnění) takto činit; není jim to prostě vlastní.

Vážený pane Kocábe, velmi si Vás vážím jako člověka i jako hudebníka, ale mám obavu, že Vaším návrhem a snahou v této oblasti děláte hodně pro to, aby se naše společnost stala děravou kocábkou, která tak velice snadno padne ke dnu. Není totiž žádným klišé tvrzení, že rodina je základem společnosti (i proto se ji různé totalitní systémy snažily zcela zničit či zásadně deformovat), rodinu však tvoří muž + žena + dítě (děti). Naruší-li se tento přirozený řád, který, jak věřím ne jen já, je od Boha, pak mnohé věci přestanou fungovat, podobně jako - ne zcela výstižně řečeno - když se přestanou zachovávat dopravní pravidla a v dopravě následně nastane tragický chaos. Už tak dochází k devastaci rodinného života odklonem od duchovních hodnot a tím pádem i od pokorné, nesobecké úcty k druhému člověku, čehož důsledkem je vysoká rozvodovost a vyrůstání dětí v rozvrácených rodinách. Proto Vás prosím, nepřispívejte ještě více k této devastaci něčeho tak podstatného, jako je rodina, a něčeho tak vzácného a křehkého, jako je dítě.

Jak jsem napsal už v úvodu, nesouhlasím s adopcí děti stejnopohlavními páry, a proto jsem podepsal petici poslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL) na jejím webu:

http://www.sojdrova.cz/,

což doporučuji všem, kteří si nenechali namluvit, že nenormální je zcela normální.