Povzbuzení: 5.Blaze chudým a plačícím
Vloženo Pátek, 30. srpen 2002 @ 20:00:37 CEST Vložil: et |
5.
Blaze chudým a plačícímDůkaz opravdového spasení se projeví ve
spravedlnosti, tedy ve správnosti žití. Křesťan koná dobro, nese ovoce, žije
správně ne proto, aby byl spasen, ale proto, že už je spasen. Posledně jsme
skončili u Jakuba, který učil, že víra bez skutků je mrtvá. Oheň bez tepla není
oheň a ovocný strom bez ovoce je dobrý jen jako palivo. Pojďme ale dál.Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili:
"Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky". (Jan 8:31)Verš v podstatě říká, jestliže jste
prostoupeni mým slovem, potom jste opravdu mými učedníky a budete žít
spravedlivě, tedy správně, myslet, mluvit, činit a poslouchat má nařízení.
Ježíš dále říká, že ten, kdo je synem Jeho
království, bude uctívat správně Boha. Nebude okázale svatouškovat a provozovat
divadelní náboženství:Varujte se konat skutky spravedlnosti před
lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když
prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách
a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.
Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé
dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. A
když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na
nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když
ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému
Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.
Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou
vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co
potřebujete, dříve než ho prosíte. (Matouš 6:1-8)A když se postíte, netvařte se utrápeně
jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí;
amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty se postíš, potři svou hlavu
olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který
zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. (Matouš
6:16-18)Spravedlivý křesťan bude mít také správný
vztah k majetku a ke světu. Peníze samy o sobě nejsou špatné, je to jen
prostředek, je to nástroj. Všichni je potřebujeme k životu, prokazování a
konání dobra i k investicím. Kořenem všeho zla je však láska k penězům.
Jestliže nám peníze slouží, je to v pořádku, a může jich mít i miliony;
jestliže však penězům sloužíme a jen je hromadíme, je to zlé, i kdyby to byly
jen stovky.Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí
mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi,
kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. (Matouš
6:19-20)Být přítelem dvou pánů, mamonu a Boha, jak
říká Bible, prostě nejde dohromady. Ani křesťané a církve se neobejdou bez
prostředků. Evangelizační služba, rozhlasové pořady stojí také peníze. Bez
technického vybavení, techniků, autorů a jejich času, které přípravě věnují,
bez rozhlasu, vysílačů a vším co s vysíláním souvisí, bez obětavých dárců a
sponzorů se nikdo neobejde. Peníze jsou v tomto světě nutné. Problém je jakým
způsobem peníze získáme. Pokud jsme soustředěni jen sami na sebe, samotné
peníze nepřinesou požehnání. Člověku, který není objektivně obrácen k Bohu,
nezbývá nic jiného než se soustředit na sebe, ke své tělesnosti. Ovládá nás
touha uspokojit všech pět smyslů a vlastnit vše co pěkně vypadá, chutná, voní,
co je příjemné na omak a poslech. A všechno, co uspokojuje smysly, stojí v
tomto světě peníze. Ale za peníze se dají koupit jen hmotné statky, duchovní
bohatství se za peníze koupit nedá. Můžeme si koupit postel, ALE NE spánek.
Knihy, ALE NE moudrost. Jídlo, ALE NE chuť k jídlu. Dům, ALE NE domov.
Kosmetiku, ALE NE krásu. Léky, ALE NE zdraví. Luxus, ALE NE kultivovanost.
Zábavu, ALE NE radost. Kostelní lavici, ALE NE nebe. Kříž, ALE NE spásu.
Láska k penězům odhaluje vnitřní problém
našeho srdce, totiž tělesnost, kterou můžeme uspokojit jenom hmotnými
prostředky. Přehnaná subjektivní láska k vezdejšímu tělesnému bytí, je v přímém
protikladu k objektivní lásce k Bohu. Tělesnost (tj. materialismus) a Bůh jsou
neslučitelné. Buď milujeme jedno, nebo druhé.Kdo nalezne svůj život (tj. tělesný),
ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej (duchovní).(Matouš
10:39)Ten, kdo nalezl vztah k Pánu Ježíši Kristu,
komu Bůh dal Ducha svatého, komu dal poznat duchovní kvalitu života, ten
dostane vše, co potřebuje k zajištění tělesného života a službě Pánu. Zda to budou
stovky nebo miliony, určí On. Každý je předurčen k jiné službě. Samotné
předurčení nezaručuje dlouhý a pohodlný život. Znám dost misionářů, kteří
odevzdali své životy Pánu, a přesto žijí jak se říká z ruky do úst, nebo si je
Bůh odvolal k sobě přes mnoho útrap. Ale i to je, jak říká Pavel zisk! Náš
problém, sebe vůbec nevyjímám, je ona zvláštní pozemská přilnavost k vezdejšímu
světu. My si ve své tělesnosti myslíme, že život v tomto slzavém údolí je
nadmíru žádoucí a odchod z něho je neštěstí nebo trest. Rozumějte mi dobře,
také lpím na životě jako vy, ale pochopme,... že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo
milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)Všechno, čím procházíme, co se stane a co
dostaneme, je jen a jen z Jeho rozhodnutí. Když jsem prožíval existenční
zkoušku, měl jsem v kanceláři vylepeny následující verše:Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj
život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc
než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne,
nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho
cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se
znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie,
jak rostou: nepracují, nepředou a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své
nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní
trávu, která tu dnes je a zítra bude vhozena do pece, neobleče tím spíše vás,
malověrní? Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co
si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že
to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a
všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek
bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení. (Matouš 6:25-33)Jsem přesvědčen, že tohle je správný
přístup k financím. Znovu prosím o pochopení. Vůbec to neznamená, že si peníze
na životní zajištění nemáme šetřit nebo je investovat, aby přinesly užitek. Jde
o to, abychom nezmírali obavami, jak to bude, kdyby... Máme spoléhat na Boha a
On se v krizi postará, i kdyby šlo jen o jídlo, oděv a přístřešek. Zdravou
ekonomii a sociální jistoty stvořil Bůh a své království, mimo jiné, přirovnává
v podobenstvích k investicím.Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům,
abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. (Matouš 25:27)Křesťanův život překypuje hladem a žízní po
spravedlnosti, jež navodí správné postoje, myšlení, správnou mluvu, správné
chování, správné uctívaní Boha, správný vztah k penězům a ke světu. Můžete
říci: tak takového člověka neznám. Já také ne. Kdo takhle svatě může vůbec žít?
Nikdo! Je to lidsky nemyslitelné a nemožné. Ale otázka bohatství a vztahu k
němu není nová. Židé věřili, že bohatí vstoupí do Božího království snadněji,
protože si mohou dovolit více obětí, dát více desátků, dát více almužen chudým.
Proto si vzal Ježíš na mušku právě je:Ježíš řekl svým učedníkům: "Amen,
pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám,
snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království."
(Matouš 19:23-24)Může velbloud projít uchem jehly? Nemůže,
to je nesmysl. Ježíš říká, že je zhola nemožné, aby ten, o němž si Židé
mysleli, že má ke spáse nejblíže, mohl být spasen. Učedníci Ježíše pochopili
dokonale, jinak by nereagovali takto:Když to učedníci slyšeli, velice se
zhrozili a řekli: "Kdo potom může být spasen?" Ježíš na ně pohleděl a
řekl: "U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko." (Matouš
19:25-26)Nikdo nikdy, bohatý ani chudý, nemůže být
spasen na základě svých schopností, ať je to cokoliv, talent, bohatství nebo i
nejlepší dobré skutky. To je to, co Ježíš říká. Spasení, které je zhola nemožné
pro lidi, je ale možné pro Boha. Chci zdůraznit, spása je nemožná z lidského
úsilí. Tak to řekl Pán Ježíš Kristus. Proto se musíme s důvěrou odevzdat do
Boží milosti a zapomenout na své zásluhy. První, co si musíme uvědomit je, že
vlastními silami a snahou můžeme sami sebe protlačit jen do pekla. Jedinou
cestou k Bohu je odložit vlastní soběstačnost, svléknout šaty, které dělají
člověka, ukázat prázdné dlaně, vidět svoji chudobu a nemohoucnost a zlomeni, v
pláči, hladu a žízni toužit po Boží milosti a spravedlnosti, kterou nikdo
nemůže dosáhnout vlastními silami.
Když říkáme, že k Bohu přicházíme s holýma
rukama a nazí, tak to ale neznamená, že se zbavíme všeho co máme, a
předstoupíme v Adamově rouše. Zase bychom brali milost a spásu do vlastních
rukou. A soběstačnost je pýcha. Holé ruce a nahota znamenají, že žádný majetek,
osoba ani činnost nestojí mezi mnou a Bohem. Lidé nemají na Boha čas, protože
mají své zájmy a jsou zaneprázdněni. Dávají přednost lidem, věcem, práci a
zábavě. To vše musí ustoupit.
Zkoumejme své hodnoty a vztahy. Obvykle
nejvíce milujeme manžela, manželku, děti a rodiče. Ano, máme milovat své
bližní. To nám přikazuje i Boží slovo. Ale ani oni nesmí být překážkou v našem
vztahu k Bohu.Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne,
není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden.
(Matouš 10:37)Za rodinu dosaďte kohokoliv a cokoliv (mimo
jiné i majetek) a je-li to pro vás důležitější než Pán Ježíš Kristus, a to
poznáte velmi snadno, když si sáhnete do svědomí, pak vás Ježíš Kristus
usvědčí, že nejste Jeho, nemáte věčný život, a nezachrání vás ani pravidelná
účast na bohoslužbách.
Většině lidí se Boží podmínky spásy
nezamlouvají, protože úplně opomíjí jejich zásluhy. Lidé se tlačí do
záchranných člunů se svojí světskou přítěží. Obyčejně vláčí čtyři těžká
zavazadla:
1) světskost (pýcha),
2) tělesnost (hříšné návyky),
3) soběstačnost
(majetek) a
4) vlastní názory (neposlušnost).
V podstatě říkají - Ježíši, chci
pokoj a štěstí, které dáváš, nechci jít do pekla. Přicházím k Tobě sám, protože
tě potřebuji. Vidíte, kde vězí problém? Drží v ruce všechny své trumfy. Nic
neodloží. Nechápe, že trosečník zachraňuje holý život. Aby mohl chytit
záchranný kruh, musí pustit kufr, který ho táhne ke dnu. Známý je příklad
mladíka, který měl touhu Pána Ježíše následovat, ale kufr plný majetku mu
neuvolnil ruku, aby se Ježíše chytil.A hle, kdosi k němu přišel a zeptal se ho:
"Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?" On mu řekl:
"Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý! A chceš-li vejít do života,
zachovávej přikázání!" Otázal se ho: "Která?" Ježíš odpověděl:
"Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit, cti otce a matku, miluj
svého bližního jako sám sebe." Mladík mu řekl: "To jsem všechno
dodržoval! Co mi ještě schází?" Ježíš mu odpověděl: "Chceš-li být
dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi;
pak přijď a následuj mne." Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel,
neboť měl mnoho majetku. (Matouš 19:16-22)Mladík spoléhal sám na sebe, měl majetek a
chtěl uplatnit své vlastní schopnosti, svou vlastní spravedlivost, proto se
ptal: co dobrého mám ještě udělat? A Ježíš odpověděl - Jediný dobrý je Bůh. Tím
mu naznačil, že dobrotou se ke spáse nedopracuje, protože nikdo není dostatečně
dobrý. Toto mladík vůbec nepochopil, jinak by neprohlásil, že všechna přikázání
dodržuje! Přikázání nemůže nikdo dodržet! Ježíš tedy pokračoval - když si
myslíš, že jsi dokonalý a žiješ správně, prodej co ti patří, vše co máš, a
rozdej chudým. Ježíš tnul do živého. Kufr s majetkem by mladík nepustil.
Jestliže ruka svírá kufr peněz, nemůže uchopit Ježíšovu ruku. Tento verš vůbec
neučí, že se musíme zbavit všeho majetku a následovat Ježíše. Někdo musí
upustit láhev alkoholu, někdo televizor, jiný svého koníčka. Kdyby mladíkova
slabost bylo smilství, Ježíš by řekl, nehřeš víc, jako samařské ženě.
Ježíše nemůžeme přidat do naší sbírky
zájmů. Má-li takové postavení v naší stupnici hodnot, potom Jej snižujeme na
úroveň světských břemen, které nás poutají ke světu. Pán Ježíš Kristus je totiž
nad námi a nade vším, co nás zaměstnává a co vlastníme. Kdo tedy může být
spasen? Kdo se kvalifikuje? O tom si povíme až příště.--------------------------------------------------------------------------------
|
