Grano Salis - Jak si ''charismatici'' z Velké stránky Jednoty bratrské představují pokání.

Jak si charismatici z Velké stránky Jednoty bratrské představují pokání. Vyznání ke Dni pokání Jednoty bratrské s komentářem Ochranovského Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili od tvých přikázání a soudů... ne pro své spravedlivé činy ti předkládáme své prosby o smilování, ale pro tvé velké slitování...Da 9,5.18 S tím rád souhlasím a též se za Vás u Boha přimlouvám. Sešli jsme se dnes, kazatelé, členové úzké rady i členové a starší zborů, abychom společně stanuli před našíím Pánem a uzavřeli jednu smutnou kapitolu dějin naší drahé církve Jednoty bratrské. Je mi jasné, že je to kapitola, kterou byste rádi co nejdříve uzavřeli, protože v té kapitole na vás moc chvály nebude zaznívat. Tuhle kapitolu ale jednou uzavře až historie a věru že to bude velmi neradostné čtení. Ale tak už to v dějinách bývá - vedle světlých stránek jsou i stránky temné. Nemáte žádné velké právo soudit a uzavírat kapitoly Jednoty bratrské, i když, máte samozřejmě právo soudit a budete rovněž souzeni.. V pokoře a s bázní v srdci vyznáváme hříchy minulé i součastné a se zarmouceným srdcem a upřímnou lítostí prosíme Pána Boha za odpuštění. Tady už chybí to, co ostatně chybí i v dalším textu, totiž že se nějak hlásíte k hříchům vlastním a že máte alespoň minimální snahu svoje hříchy a jejich důsledky napravovat. Píšete vše ve stylu - zhřešil jsem, kaju se a již je mi odpuštěno. Co jsem si nakrad, to si klidně nechám, komu jsem ublížil, tak do toho si ještě kopnu ... Nazvali jsme tento den "dnem pokání" a předcházelo mu zkoumání naší minulosti, modlitby, rozhovory nad písmem, konference kazatelů a poté motlitby a celocírkevn půst, vyhlášení ve všech sborech Jednoty. Škoda, že výsledek vašeho "zkoumání" je tak zoufale žalostný ..... S lítostí vyznáváme, že Jednota bratrská v minulosti sešla s cesty svých otců, kteří usilovali o zbožnou a vyznávajíci církev. Co je to pro vás "minulost" ? Kdy podle vás sešla Jednota ze své cesty? Já mám za to, že je to minulost velmi nedávná a datuje se zhruba do let 1992 až 1998 , tedy spíš a téměř přítomnost za vašeho aktivního spolupůsobení. Když se v období přestupového hnutí stala "lidovou", byli za členy přijímani lidé bez důrazu na osobní vztah ke Kristu a Boží slovo mělo v církvi závaznou autoritu. Nevím, co máte na mysli přestupovým hnutím. Myslíte rok 1920 nebo nějaké pozdější datum? Do služby byli jako kazatelé i lidé, kteří nebyli znovuzrozeni a svým životem Krista zapírali (sňatky s nevěřícími ženami, životem v sexuální nečistotě, trpěním okultních praktik na vlastních rodinách či sborech), zatím co zbožní byli vysmíváni a jejich volání k pokání a obracení bylo odmítáno Sňatek s nevěřící ženou snad není hřích, nebo snad mezi charismatiky tomu tak je? Ale Jednota, to snad nebyli a nejsou jen charismatici, nebo snad už ano? Ta další obvinění bez uvedení konkrétních případů mají spíš charakter pomluv, pokud nemíříte do vlastních řad, pak nevím, co máte na mysli. S lítostí vyznáváme, že ve vstazích mezi kazateli mnohdy vládla řevnivost a hádky, že s církve byli vypuzeni někteří schopní a zapálení služebníci, zatímco jiným bylo trpěno smilstvo, drogová závislost, lenost, nevěrnost ve finančních záležitostech a soukromé obohacování z církevního majetku. S lítostí vyznáváme, že mezi kazateli byla trpěna přetvářka a podvod, že ve sborech nebyla konaná kázeň, nefungovala pastorace ani strážná biskupská služba a v církvi byli trpěni ti, kdo zvěsti evangelia škodili, protože více než Bohu sloužili svému vlastnímu prospěchu nebo komunistickému režimu. Nevím opět, co všechno máte na mysli. Pokud jde o řevnivost a hádky, tak mezi lidmi je to dost běžná záležitost, pokud to nepřekročí únosnou míru. Pokud jde o vypuzené kazatel, jako prvního pamatuji Rubena Kužela , zřejmě tenkrát též za jeho spisek "O smutném charismatikovi", další kazatele jste se snažili z Jednoty vypudit vy, pokud se pamatuji, jediným částečně "postiženým" charismatikem byl Evald Rucký, kterému byl pozastaven výkon služby. Takže, kdybyste byli alespoň trochu poctiví, museli byste napsat : "S lítostí vyznáváme, ... , že jsme z církve vypudili některé ... kazatele . S lítostí vyznáváme rozdělení jako následek dlouholetého napětí, jež se v devadesátých letech projevilo snahou skupiny lidí udržet moc i za cenu pomluv a likvidace spolukřesťanů. Jak se dá vyznávat rozdělení. Snad jste chtěli napsat : "litujeme rozdělení, o které jsme se tak výrazně zasloužili .." .. a snaha skupiny lidí, co to bylo za lidi? Nebyli to náhodou nějací vaši bratři a sestry? A kdo jim chtěl tu moc, kterou měli, vzít? Nebyli to, jenom čistě náhodou, charismatici? Velmi nás mrzí, že tato roztržka způsobila pohoršní mezi věřícími ostatních církví, jsme si vědomi své bídy a prosíme všechny bratry a sestry jiných církví za odpuštění. To snad mrzí i většinu z nás, měli jste na to ale víc myslet, když jste se o ni tak výrazným způsobem zasloužili. A nebo jste snad spoléhali na to, že se vám podaří všechno ututlat a zamést pod koberec? S lítostí vyznáváme, že jsme se svým mlčením a pasivitou podíleli na přikrývání nepravosti našich předků i současníků. Jakých předků? Myslíte Jana Ámose Komenského nebo své rodiče? A proč jste ty nepravosti přikrývali? Mohli jste snad přeci o nich mluvit, nebo snad ne? Dovolili jsme, aby na konferencích a synodech vládla atmosféra zloby, ponižování a urážek. Dovolili jste, opravdu krásné pokání, a na koho se vlastně na těch synodech zlobili , koho to uráželi. Ne-li naše ubohé, bezmocné a zbožné charismatiky? A proč asi, že by se k tomu nenašel ani jediný důvod? Životem v kompromisu jsme se podíleli na přetrvávání vnitřní krize církve a postupně v nás samých vzrůstala tolerance k hříchu, byli jsme nedůslední v pokání a otevřeli jsme se životu v neupřímnosti. To ale bylo trochu jinak. Kde se ta krize v církvi vzala, z čeho povstala? Co se přihodilo s Jednotou bratrskou, že se dostala do krize? Ne-li snad to, že se v ní vyrojili charismatici vašeho typu ? Zároveň však jsme Bohu velmi vděční, že po vyhrocení konfliktu v roce 1998 (kdy někteří kazatelé a členové Jednotu opustili) on sám mezi námi započal očistný proces, jehož důsledkem je i tento den. Je to pro nás ujištění, že dobrotivý Otec nás nezavrhl a dal nám novou příležitost začít věrohodný život v následování jeho Syna a poslušnosti jeho Ducha. Přimlouvám se sice za vás, ale když chcete takhle lhát, tak si nejsem moc jist, že se to Bohu bude líbit. Víte jistě dobře, jak a proč a koho jste se snažili z Jednoty vyhnat, jak jste dávali kazatelům výpovědi, jak jste zabavovali konta tradičně smýšlejících sborů a jak jste se snažili tyto sbory administrativně zlikvidovat. To opravdu věříte tomu, že se to Bohu mohlo líbit? A že snad On sám se na těch čistkách s vámi osobně podílel? Copak se ho ani trochu nebojíte? S ostatními křesťanskými církvemi chceme po vzoru staré Jednoty bratrské usilovat o jednotu ve věcech podstatných, toleranci a respekt ve věcech služebných a vzájemnou ohleduplnost ve věcech případných. Pokud vím, tak s vámi většinou již nechce mít nikdo mnoho společného. A domnívám se, že než dojde k něčemu takovému, co navrhujete, budete muset činit pokání, ale úplně jiné pokání, než to, kterým se tu a teď trochu pokrytecky zaštiťujete.. A po vzoru staré Jednoty? Tak proč jste si ji víc nevážili už dříve? Vůči Unitas Fratrum - Moravské církvi v jiných zemích vyznáváme, že se vracíme k duchovnímu dědictví našich otců ve staré Jednotě, ke tradici na Krista soustředěného vyznavačského života a radikální, důsledné poslušnosti jeho Slova. Vracíme se i k misijnímu odkazu Ochranovského probuzení z roku 1727 a bereme vážně pověření nést evangelium ztraceným lidem v naší zemi i v jiných národech. Vracíte se k duchovnímu dědictví našich otců, tedy předků? O málo výše se za ně ale kajete, namísto toho, abyste se káli, jak to je mezi křesťany obyčejem, sami za sebe. Tak jak a proč se vracíte k odkazu vašich předků? Jenom proto, že v mocenském boji se vám téměř podařilo zlikvidovat svoje oponenty, kteří se ten odkaz snažili bránit, a teď byste před ostatními rádi vypadali hezky? Copak si vážně myslíte, že vás snad nikdo nemá ani malinko přečtené? Budocnost své práce a služby svěřujeme Pánu Ježíši jako nejvyššímu Staršímu Jednoty, abychom v lásce, víře a naději vstoupili do třetího milénia. V lásce a víře, kde ta vaše láska a víra byla, když jste napáchali tolik škody a nepravostí. A vážně si myslíte, že Ježíš by chtěl dělat staršího v takhle zdecimované Jednotě bratrské? Jste tak naivní a nebo hloupí, že si všechno takhle sami plánujete a vůbec vás nezajímá, co si o vás myslí ti ostatní? Přijato shromážděním 275 kazatelů, starších a členů Jednoty bratrské, kteří se k vyznání hříchů a pokání sešli v Liberci dne 1. prosince 2000 Hezké, mě by ale zajímalo, jestli se mezi vámi našel alespoň jeden spravedlivý, který by o upřímnosti vašeho "pokání" dokázal alespoň na chvilku zapochybovat. Co řící závěrem - že žádnou velkou polemiku s charismatikem neočekávám. Jsou všichni spíš cvičeni k slepé poslušnosti a centrální direktiva pro ně, jak je znám, bude znít - ignorovat. Taky dobře. Tak či tak, byl bych raději, kdyby se k problémům ozval taky někdo jiný, třeba i z jiných církví. O problémech je potřeba mluvit a psát, tak, aby bylo možné se z nich pro příště poučit Tím a tady snad moje role i úloha končí. Kdo by měl zájem, tak většinu zde na Grano Salis publikovaných dokumentů o hloubce rozdělení v Jednotě bratrské najde na internetové adrese http://www.volny.cz/jiri.kouba . Autorovi tímto děkuji, že nás průběžně informoval o problémech, které Jednotu sužovali a sužují. Doufám, že teď, po Synodu světové Jednoty bratrské, dojde k uklidnění a vše se bude vracet do křesťanských mezí. Jak jsem slyšel, tento synod potvrdil další sounáležitost sborů Malé Stránky s Jednotou bratrskou. A doporučil všem stranám v konfliktu zainteresovaným činit pokání a omluvit se za vlastní pochybení. A protože se to všechno teď vztahuje tak trochu i na mne, jsem rád, že mohu jít příkladem: Pane a náš nebeský Otče, jestliže jsem v dobré víře napsal něco, co nebylo pravda, omlouvám se a prosím za odpuštění, jestliže jsem se kohokoliv nevinného dotkl a způsobil mu zármutek, prosím za odpuštění, jestliže moji ruku vedla a moji mysl ovládala touha po odvetě, prosím za odpuštění, jestliže jsem přehnal svoji aktivitu a měl-li jsem se spíše držet stranou tohoto konfliktu, prosím za odpuštění, jestliže jsem zvolil nevhodnou dobu a nevhodné médium, prosím o odpuštění .... Pane, odpusť mi, tak jako i já opouštím těm, kteří se provinili na nás ... V pokoře Ochranovský

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace