Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcel.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16834, komentáře < 7 dní: 387, komentářů celkem: 442155, adminů: 60, uživatelů: 5268  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 202 návštěvník(ů)
a 10 uživatel(ů) online:

Akuzativ
JirkaB
oko
mikim
rosmano
brusle7
martino
Ekrazit
Danny42
Tolstoj

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
121073868
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Ještě o krvi,duši,životu
Vloženo Pondělí, 17. leden 2011 @ 09:53:15 CET Vložil: Stepan

O Bibli poslal zeryk

„Bůh život stvořil a chce jej tu mít. To je z celku Písma zřetelné. A Spasitel přišel, aby jeho ovce měly hojnost života.“

DUŠE, KREV A ŽIVOT V BIBLI

Prof. ThDr. Jan Heller

Evangelická teologická fakulta University Karlovy

„Bůh život stvořil a chce jej tu mít. To je z celku Písma zřetelné. A Spasitel přišel, aby jeho ovce měly hojnost života.“
Stará doba

V předklasickém starověku, především u Semitů, převládá představa o člověku značně vzdálená dnešku. Člověk je podobný nádobě z hlíny (srovnej Adam – člověk, adama = hlína, půda, země), naplněné krví (hebrejsky dám). Tato nádoba se ve staré době nazývá „duše“ (hebrejsky nefeš). Teprve později označuje výraz „duše“ – nefeš individuum i individualizovaný, tedy jednotlivý život, tak zvláště v Novém zákoně. Proto je původně „krev v duši“ – tak doslova v hebrejském znění Genesis 9:4:„Pouze maso s jeho duší – jeho krví – nebudete jíst ...“ (1. Mojžíšova 9:4) Duší se pak ve Starém zákoně nazývá každý tvor, který má v sobě krev, tedy i zvířata. Člověk nemá duši, nýbrž je duší. (1. Mojžíšova 2:7) Když však krev z duše vyteče, duše zemře. Může být – jako nádoba – i vylita k smrti (Izajáš 53:12) nebo zaplavena (Žalm 69:1, 2), i to je konec. Odtud vyrostla stará představa, že krev v lidském nitru, tedy v semitské „duši“, oživuje, ba že je nositelem života. Toto staré pojetí najdeme i v řadě biblických míst. (3. Mojžíšova 17:11 a jiné) Z této představy pak vznikla pověra: napiju-li se cizí krve, přivlastním si magicky cizí život, a tak obohatím, rozšířím či prodloužím svůj vlastní. Z takových pověr rostou starobylé představy o upírech i pohanské obřady, při nichž se pila krev.
V Izraeli jinak

V církvi Staré smlouvy či v pohledu Hospodinově je však každé parazitování, každý život na cizí účet, každé využívání, zneužívání a kořistění něčím, co se Bohu nelíbí. Pochopitelně. A proto jako hráz proti takovému pití krve a vůbec proti jakýmkoli magickým manipulacím je zakázáno krev používat vůbec. Je to podobné jako s vepřovým: Vepř byl starověkým Semitům ztělesněním sil plodnosti, ba leckdy až vtělením bohů plodnosti, má totiž mnoho mláďat, a tak jej lidé pilně jedli, aby byli plodní. A právě proto Starý zákon používání vepřového zakazuje vůbec. (Izajáš 65:3–5) Shrnuto: Zákaz požívání krve ve Starém zákoně má kultické čili nábožensko-magické pozadí, bez něho není logicky vysvětlitelný.
Židé a Nový zákon

Jenže pak došlo k posunu: Někteří Židé, zvláště farizeové Ježíšovy doby, si začali dělat zásluhy z toho, co nejedí. Nechápali předpisy o jídle jako varování před pověrou a pohanskými zvyky a kulty, nýbrž jako návod k získávání zásluh před Bohem, tedy na zcela jiné rovině a v jiných souvislostech, než to bylo původně ve Starém zákoně míněno. Ježíš a Nový zákon celý odpírá každému sbírání zásluh, ať jakýmkoli způsobem. Žijeme přece z Boží milosti a z Kristovy oběti, nikoli z vlastních výkonů, nežijeme tedy z toho, co děláme či neděláme, co jíme či nejíme. A tak jídelní předpisy – či přesněji jejich bezpodmínečnou závaznost – zpochybňuje už Ježíš: „Člověka neposkvrňuje to, co vstupuje do jeho úst, ale člověka poskvrňuje to, co z jeho úst vychází.“ – Matouš 15:11 a dále verše 12–20, výrazněji apoštol Petr (či chcete-li Lukáš ve Skutcích 11. kapitole) a ještě ostřeji apoštol Pavel (Římanům 14:1–8 atd.). Je tu ovšem hranice: je dána láskou k bližnímu, tj. je třeba zachovat ohled na bratra, jehož víra ještě nedozrála do pravé svobody, a nepohoršovat jej. (Skutky 15:29; srovnej 1. Korinťanům 8:7–13; 10:25–31) Ale zároveň je třeba vysvětlovat, že nyní, „po Kristu“, už se zachováváním jídelních předpisů k Bohu nepřiblížíme. Když někdo nejí něco, protože mu to nechutná či není na to zvyklý, nemám žádné námitky. Ale když svému jídlu přikládá náboženský význam, když uvízl v představě, že se jídlem Bohu vzdaluje či blíží, vrací se zpět jakoby do zajetí formalismu.
Jde o život

Celý problém má hluboké kořeny, ale ty nejsou jen ve staré symbolice krve či v pověrách s ní spojených, nýbrž v tom, že Bůh tu chce mít život. (1.Mojžíšova 1:22, 28) Ne krev, v různých dobách různě chápaná, ale sám život je klíč k problému: Bůh život stvořil a chce jej tu mít. To je z celku Písma zcela zřetelné. A Spasitel přišel, aby jeho ovce měly hojnost života. (Jan10:10) Ten, kdo starozákonní příkazy o krvi staví nad Boží příkaz k životu, dopouští se hned několika chyb:

A ) vytrhuje starozákonní výpovědi z jejich zřetelné dobové souvislosti,

B ) pomíjí Nový zákon a dar svobody v Kristu,

C ) nadřazuje znamení života (krev) nad život sám, a tak se vlastně vzpírá Boží vůli. Kdo kvůli příkazu ve Skutcích 15:29 odmítá transfúzi a myslí si, že tím koná Bohu oběť, možná jakousi oběť koná, ale je to oběť modlám vlastních představ, a s oběťmi křesťanských mučedníků v římských arénách nebo Jana Husa to nemá nic společného.

Poznámka bibliografická: O krvi, duši i životě najde každý čtenář statě v každém biblickém slovníku či encyklopedii, nebudu je zde vyjmenovávat, je jich řada jak českých, tak i cizojazyčných. Nicméně nejdůkladnější stať o těchto pojmech je ve velkém německém díle „Theologisches Wörterbuch zum Alten Testament“ (ed. G. J. Botterwck und H. Ringgren, Stuttgart 1970 nn), a to pod hesly nefeš = duše (sv. V, sloupec 531–555), dam = krev (sv. II, sloupec 248–266) a chajjim = život (sv. II, 874–898), tam je i novodobá podrobná literatura. Česky jsem krev a souvislosti kolem ní probral ve své knize „Tři svědkové“ (Oikumené Praha 1995, str. 20–26).

Prof. ThDr. Jan Heller, Praha, 7. února 2004

- Citováno z knihy Život je svatý, str. 55-7


Podobná témata

O Bibli

"Ještě o krvi,duši,životu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 0 komentáře
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Stránka vygenerována za: 0.13 sekundy