poslal Nepřihlášený V sobotu večer po celém náročném pracovním dnu, když jsem přišel domů, stačil jsem ještě v televizi koutkem oka spatřit, jak herečka Jiřina Bohdalová za přítomnosti ministra kultury pana Jiřího Bessera dostává cenu Thálie za celoživotní dílo v oboru činohry. V tom okamžiku se mi připomněla část mé minulosti, období, kdy jsem jako mladý a začínající sólista baletu ND toužil dobýt prkna, která znamenají svět. Jenže do mého života vstoupil živý Ježíš a odkryl své plány, které pro mě připravil On sám, a já jsem ho poslechl. Odešel jsem tedy z divadla a přešel jsem na jiná prkna.
Ježíš mě zavedl do církve, která tehdy na sklonku totalitního režimu byla ve velice zuboženém stavu. Byla zmítaná vnitřními spory a prožívala smrtelné křeče, protože tehdejší režim jí nedovolil prakticky nic. Stál jsem tedy na prknech ztrouchnivělých a zčervavělých. Pustili jsme se spolu s dalšími blízkými do práce a dnes po téměř 25 letech můžeme vidět zcela nové dílo. Bůh naši církev proměnil, omladil a naplnil svou vizí.
Dnes, ač nepatříme mezi velké církve, máme velký vliv na společnost okolo sebe, podobně jako za našich otců. Desítky tisíc lidí okolo nás díky naší nezištné lásce, kterou jim dnes a denně p r o j e v u j e m e , mění svůj pohled na církev jako takovou a stávají se našimi přáteli. Jednota bratrská je dnes naplněná novými obětavými pracovníky, kteří si pojmenovali její hodnoty a oživili tak její slavné dědictví. Dnes Jednota bratrská v zemi otců prožívá snad nejkrásnější období své existence. Vznikly mezi námi nádherné vztahy, žijeme několik generací pohromadě jako otcové a synové a spolu jedním ramenem měníme postupně pomalu ale jistě duchovní tvář naší země.
Tak tu dnes před vámi stojím plný vděčnosti. Nejsem člověk dokonalý, chybuji a své chyby před vámi vyznávám. Připomínám si však z dnešních našich Hesel slovo Pavla: Běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jím je Boží povolání v Kristu Ježíši. To je moje meta, ke které mířím, cíl, který vidím před sebou. Ježíš!
Přál bych nám všem, aby nám elán a nadšení, i úcta jeden k druhému a zejména pokora vůči Bohu i vůči sobě navzájem zůstaly alespoň po několik generací. A přál bych této zemi změnu, která je možná jedině odhalením Kristovy lásky i pravdy, a to je náš společný úkol, na kterém i já se chci nadále podílet.
Rt. Rev. Mgr. EVALD RUCKÝ Th.D. Ep. Fr.
Zdroj: Jbulletin č. 6
