Jistě se ti dostane echt duchovních výkladů, ale já to zase vezmu polopaticky. Napřed bych si dovolil rozdělit ten verš na dvě části, a to sice na tu, kde se mluví o chtění, a tu, kde se mluví o konání. Důvodem jsou jednak slova apoštola Pavla (Ř 7,18nn) a jednak moje vlastní zkušenost, která je totožná s jeho, totiž že konat dobro chci, ale často konám zlo, tedy to, co nechci.

Bible opakovaně svědčí o tom, že Bůh aktivně ovlivňuje to, co chceme. Podívej se třeba na faraona, kterého "utvrdil v jeho záměru neustoupit Mojžíšovi", což je smysl toho zatvrzení srdce. Faraon se považoval za boha, který ovlivňoval třeba záplavy Nilu a koloběh Slunce. A když k němu (bohu) přijde nějaký člověk s tím, že jako jakýsi bůh otroků po něm důsledně něco vyžaduje, určitě se mu to od přirozenosti nelíbilo. V té době se velikost a moc bohů posuzovala podle efektu na zemi. Pokud národ oddaný bohu A porazil národ oddaný bohu B, plynulo z toho mimo jiné i to, že bůh A byl mocnější. Máme-li tedy chápat otázku odchodu do pouště v historickém kontextu, nejde tu o spor zpupného člověka a boha - jde o spor mezi Hospodinem a bohy Egypta. Ona věta o zatvrzení srdce tehdejšímu čtenáři předem prozrazovala, jak to celé dopadne. Hospodin je tu prezentován jako ten mocnější, protože ovlivňuje to druhé božstvo. S podobným ovlivněním, i když tam už šlo o něco jiného, se setkáme i u Davidova sčítání. I zde Bůh utvrdil Davida v jeho špatném rozhodnutí. Najdeme samozřejmě i pozitivní případy, kdy On nás potvrzuje v našem hledání a klepání, které slibuje korunovat nalezením Pravdy. 

Veškeré Boží jednání s člověkem má jeden cíl - návrat člověka k Bohu. Když jsem byl malý, chtěl jsem kouřit jako dospělák. Když to rodiče zjistili, mluvili se mnou o tom. Viděli, že mi to nerozmluví a tak udělali zvláštní věc - dali mi něco na způsob doutníku. Bylo mi špatně a v pauzách mezi běháním na záchod jsem pochopil, že už kouřit nechci. Myslím, že i Bůh takto někdy jedná. V té pasáži se už mluví o křesťanech, kteří přešli z otroctví hříchu do otroctví Kristu. Naše chtění je velmi ovlivněno tím, kdo je naším pánem. Součástí toho přechodu je i změna pohledu na svět a člověk jako křesťan najednou chce dělat věci, které by ho dříve nenapadli, a ani náhodou neudělá něco, co dřív bral za normální. Uvedu třeba případ bratra, kterému by před rokem přišlo naprosto normální okrást mě, kdyby k tomu měl příležitost, a dnes mu přijde naprosto normální darovat peníze potřebnému. Tato změna ve chtění je způsobena právě Bohem, který nahradil hřích. A On nás na naší cestě podporuje.

U toho jednání to vidím tak, že se nám tu říká o působení Krista v nás, který nám dává sílu prosadit to změněné chtění i přes odpor naší stále pošramocené přirozenosti. Ale ty se spíš věnuješ chtění, takže se nebudu dál vykecávat;-)