poslal cizinec Součástí víry Božího lidu je dlouhou dobu také učení o dni Páně, dni Hospodinova hněvu a soudu národů. Evangelium, ta zpráva o záchraně od smrti k životu začíná často právě tímhle tématem a někteří přes jeho sílu nedoposlouchají evangelium do konce.
Když si tu někdy čtu sebevědomé myšlenky lidí, kteří na svědectví evangelia Ježíše Krista říkají "Jasně, já přece jdu na soud národů a tam se doufám ukáže, jak jsem připraven pro nebe, že jsem 'hoden nebe' protože ... ( ... jsem udělal dost skutků, dodržuji sobotu, nezahodil jsem hřivny...)", mám vždycky pocit jako při sledování jednoho staršího českého filmu.
Pojďme se tedy podívat na to počáteční učení o Kristu: Učení o věčném soudu a Hospodinově dni, kterým evangelium Ježíše Krista často začíná. Učení, které někteří radši pro jistotu vynechávají. Učení, které současníci Ježíše Krista dobře a od mládí znali. Ať máme trochu představu, "do čeho lidé jdou".
A už brzo.
Hospodinův den u proroků.
Když psali proroci o Ježíši Kristu, nezapoměli ani na sklonek dějin a poslední dny světa. U všech tak hned po zprávě o Kristu můžete najít zprávu o tom dni, který jednou přijde a jehož čas se neúprosně blíží. Můžeme začít například u Izaijáše:
Slyš ten hřmot na horách – jako když táhne armáda! Slyš lomoz království a shromážděné národy – Hospodin zástupů chystá vojsko do války! Táhnou ze země daleké, od konce světa za obzorem – Hospodin s nástroji svého hněvu, aby zničili celou zem!
Kvílejte, neboť je blízko Hospodinův den, zhouba od Všemohoucího blíží se! A proto všechny ruce ochabnou, všechna srdce se strachy rozplynou. Budou zděšeni, sevřeni úzkostí, bolestí se budou svíjet jako rodičky. Jeden nad druhým bude ohromen, tváře jim vzplanou plamenem.
Hle, Hospodinův den neúprosně přichází s hněvem horlivým a planoucím, aby zemi zcela zpustošil a vyhladil z ní hříšníky. Potrestám svět za jeho zločiny, všechny ničemy za jejich hřích. S pýchou nadutců tehdy skoncuji, pokořím zpupnost ukrutných.
Popisuje i situaci lidí, kteří si sami zvolili ohavnost:
Lidé si sami zvolili své cesty, ve svých ohavnostech si z duše libují, a tak pro ně zvolím kruté zacházení, přivedu na ně, čeho se strachují! Volal jsem totiž, ale neodpovídali, mluvil jsem, ale neposlouchali, ale páchali, co je zlé v mých očích; zvolili si, co se mi nelíbí.
Hle – Hospodin přichází s ohněm, jeho vozy jsou jako vichřice! V zuřivosti vylije svůj hněv, své hrozby v plamenech. Hospodin se bude soudit ohněm, svým mečem s každým člověkem; Hospodin mnohé pobije.
Prorok Ezechiel viděl podobně jako další proroci ten den i situaci a pocity lidí v něm a opět píše o soudu.
Zlo za zlem – hle, už tu je! Je konec, konec je, tvůj konec nadešel – hle, už tu je! Tvůj zánik nadešel, obyvateli země! Ten čas už tu je, blíží se onen den – místo jásotu je na horách děs!
Ten čas už tu je, už nastal onen den!
Na trubku troubí se, vše připraveno je, nikdo však nejde do boje – na celý ten dav dopadá můj hněv! Venku je meč, doma hlad a mor; kdo je v krajině, mečem zahyne, kdo ve městě, hlad a mor zhltne jej.
Každá ruka tehdy ochabne a každé stehno bude zmáčené. Jejich oděvem bude pytlovina a přikryje je hrůza; Své stříbro vyházejí do ulic, zlato budou mít za odpadky. Jejich stříbro ani zlato je nebude moci zachránit v den Hospodinova zuření.
Přichází děs! Budou hledat pokoj – zbytečně!
Králi nezbude než truchlení, kníže zahalí se zděšením a ruce prostých lidí hrůza ochromí. Podle jejich cest s nimi naložím; odsoudím je tak, jak sami soudili, a poznají, že já jsem Hospodin.“
Atmosféru toho dne popisuje dobře prorok Joel a naznačuje i jeho závěr a soud národů:
Ať na Sionu troubí polnice, na mé svaté hoře poplach vyhlaste!
Všichni obyvatelé země ať se třesou, neboť přichází Hospodinův den!
Ano, blíží se temný a chmurný den, den zahalený soumrakem!
Jako se úsvit rozlévá po horách, blíží se veliká a mocná armáda,
jaká odpradávna nikdy nebyla a navěky už nebude žádná podobná:
Před nimi sžírající oheň, za nimi plamen plápolá.
Před nimi zem jak zahrada Eden, za nimi zpustošená pustina – uniknout není kam!
Před nimi se chvějí národy, ve tváři blednou zděšením.
Před nimi země třese se i samo nebe se musí chvět;
slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd.
Hospodin sám pak burácí v čele své armády;
jeho tábor je obrovský, připraven plnit jeho rozkazy.
Veliký, vskutku hrozný je Hospodinův den! Kdo jej může snést?
Ukážu zázraky na nebi i na zemi, krev, oheň a stoupající dým.
Slunce zakryje tma a měsíc krev, než přijde veliký a hrozný Hospodinův den.
Rychle sem, všechny národy! Shromážděte se z okolí!
Jen ať se národy probudí a přitáhnou do Jošafatskéhob údolí, neboť se tam posadím, abych soudil všechny národy v okolí.
Uchopte srp, sklizeň dozrála! Šlapejte hrozny, lis už je plný, káď už přetéká; jejich hanebnost je veliká!
Davy a davy jsou v Údolí rozsudku! Hospodinův den blízko je, v Údolí rozsudku! Slunce a měsíc zatmí se a zmizí záře hvězd. Hospodin bude ze Sionu řvát, burácet bude z Jeruzaléma – nebe i země se budou třást!
Amos varuje ty, kteří by se na ten den těšili a naivně se domnívali, že ten den bude v pohodě.
Běda těm, kteří touží po Hospodinově dni! K čemu vám bude Hospodinův den? Přijde s tmou, a ne se světlem! Jako by někdo utíkal před lvem a potkal by se s medvědem; jako by se doma opřel rukou o zeď a byl by uštknut hadem. Hospodinův den nepřinese světlo, ale tmu, černotu bez jediného paprsku!
V ten den, praví Panovník Hospodin, nechám slunce zajít v poledne a zatemním zemi vprostřed dne. Vaše slavnosti obrátím v truchlení a všechny vaše písně v kvílení. Všechny vás obleču do pytloviny a všechny hlavy budou oholeny. Nechám zem truchlit jako nad jednorozeným – její poslední den bude nejtrpčí!
Panovník, Hospodin zástupů, se dotkne země a ta se roztřese, všichni její obyvatelé se dají do pláče.
Abdiáš opět naznačuje, jaké pravidlo bude použito na soudu, podle jakého zákona budou v tom dni lidé souzeni. Jeho později cituje Pavel na začátku listu Římanům, když začíná dopis právě soudem:
Blízko je Hospodinův den proti všem národům. To, co jsi dělal, se stane tobě, tvé činy se ti vrátí na hlavu. Jako jste pili na mé svaté hoře, tak budou věčně pít všechny národy. Budou pít a pít až k zalknutí, až zmizí, jako by nebyly.
Podobně viděl ten den prorok Sofiniáš. Ukazuje na důležité informace z toho dne: Ten den skončí svět jak ho známe i všichni jeho obyvatelé, všechna zvířata. Jako za dnů Noe.
„Smetu z povrchu země dočista všechno, praví Hospodin. Smetu lidi i dobytek, smetu nebeské ptáky i mořské ryby – všechna pohoršení spolu s ničemy! Vyhladím z povrchu země samo lidstvo, praví Hospodin.
Vztáhnu ruku i na Judu a na všechny obyvatele Jeruzaléma. Na tomto místě vyhladím zbytky uctívání Baala, každou připomínku na kněží, kteří obětovali modlám – ty, kdo se na střechách klanějí nebeskému zástupu; ty, kdo se klanějí a přísahají Hospodinu, zároveň však i tomu jejich Molochu; ty, kdo se od Hospodina odvracejí, kdo Hospodina nehledají a kdo se po něm neptají.“
Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem, neboť je blízko Hospodinův den!
V ten den, praví Hospodin, zazní od Rybné brány křik, od Nového města kvílení a hlučný třeskot od Výšin. Kvílejte vy, kdo bydlíte v Kotlině!
Blízko je ten veliký Hospodinův den, blízko je a rychle blíží se! Slyš! To je Hospodinův den, hrdina zoufale volá do boje! Ten den bude den zuření, den úzkosti a sevření, den zkázy a pohromy, den chmury a temnoty, den mračna a setmění.
„Tehdy sevřu lidi úzkostí, aby jak slepci tápali, protože proti Hospodinu hřešili. Krev se z nich vyřine jako hlína a vnitřnosti jak lejna!“
Jejich stříbro a zlato je nezachrání v den Hospodinova zuření, až plamen jeho horlení pohltí celou zemi.
Ano, skoncuje, a to rychle, se všemi obyvateli země!
Mnozí proroci viděli ten den.
I Daniel, který viděl hodně z posledních časů, viděl ten den, podobně jako později Jan. Z toho, co viděl, zbledl hrůzou. Když viděl vzpouru a poslední soud, "klesl vyčerpáním a dlouhé dny stonal, než mohl znovu vstát a věnovat se službě králi. I nadále však byl tím viděním otřesen a nemohl je pochopit."
Ježíšova slova a Hospodinův den.
Ježíš přišel na svět do Božího lidu, "mezi svoje". Přišel doprostřed atmosféry očekávání věcí, očekávání toho dne, ale také zjevného neporozumění. Vícekrát mluví o tom dni, o kterém je napsáno v písmu a vysvětluje, jak to bude před oním dnem a také jak bude probíhat soud, jak budou všichni lidé souzeni a jak soud dopadne. Od Ježíše víme, že nikdo neví, kdy ten den přijde, víme jen okolnosti, časy:
Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte. Když vám tehdy řeknou: ‚Je tu,‘ anebo: ‚Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den. Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto pokolením.
Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: Jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla potopa a všechny zahubila. Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. Právě tak to bude v den, kdy se objeví Syn člověka.
První církev a křesťané.
Když nastaly letnice, povstal Petr a kázal ke shromážděným lidem. Svoje kázání začíná opět o tom dni z proroka Joele který posluchači důvěrně znali z písma a o tom, co mu předchází a co právě vidí:
V posledních dnech, praví Bůh, vyliji svého Ducha na všechny lidi. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši mladíci uvidí vidění, vaši starci budou mít sny. Jistěže na své služebníky a služebnice v těch dnech vyliji svého Ducha a budou prorokovat.
Ukážu zázraky na nebi a znamení na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v tmu a měsíc v krev, než přijde veliký a zjevný Hospodinův den.
Později máme zaznamenáno jakým způsobem kázal Pavel o Mesiáši. Když říkal evangelium ohledně víry Mesiáše králi Felixovi, ani se nedostal přes zprávu o nadcházejícím soudu:
Po několika dnech pak Felix přišel se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka. Poslal pro Pavla a vyslechl si ho ohledně víry v Mesiáše. Když ale Pavel mluvil o spravedlnosti, o zdrženlivosti a o nadcházejícím soudu, Felix dostal strach. „Prozatím odejdi,“ řekl mu. „Zavolám si tě, až budu mít čas.“
Stejným způsobem píše evangelium Pavel v listu Římanům, který je kompletním popisem té Cesty. Začíná opět zprávou o Božím soudu.
Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; štváči a pomlouvači, odpůrci Boha, zpupní, arogantní, vychloubační, vynalézaví ve zlu, vzpurní k rodičům; 31nerozumní, nespolehliví, bezcitní a nemilosrdní. Přestože znají Boží rozsudek smrti nad pachateli těchto věcí, nejenže je sami dělají, ale ještě to ostatním schvalují.
Ty si ale svou tvrdostí a nekajícím srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se zjeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu. On „odplatí každému podle jeho skutků“ a – těm, kdo vytrvale konají dobro a hledají slávu, čest a nesmrtelnost, věčným životem; těm, kdo ve svém sobectví odmítají pravdu a řídí se nepravostí, však odplatí zuřivým hněvem. Soužení a úzkost čeká duši každého člověka, který koná zlo, předně Žida, ale i Řeka. Každého, kdo koná dobro, předně Žida, ale i Řeka, pak čeká sláva, čest a pokoj. Bůh totiž nestraní nikomu.
První církve samozřejmě velmi dobře znaly písmo, takže vědomí toho dne bylo v církvi tak běžné, že je v dopisech zmíněno samozřejmě a mimochodem.
O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. Až lidé budou říkat: „Mír! Bezpečí!“ náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku.
Stejně tak se k tomu dni od počátku rojili mnozí, kteří říkali: Už je to tady! To známe ze záplavy různých hoaxů a zpráv i dnes.
Bratři, prosíme vás, nenechte se tak snadno vyvádět z míry a lekat, ať už proroctvím, kázáním nebo dopisem (údajně od nás), že prý Pánův den už přišel. Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožníkd a zatracenec, který se postaví na odpor a povýší se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá.Usadí se dokonce v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha!
Apoštol zcela samozřejmě píše o tom dni a i o tom, že přijde čas, kdy se zase jiní lidé budou posmívat, že ten den ne a ne přijít.
Především vězte, že v posledních dnech přijdou nehorázní posměvači vedení svými vlastními choutkami a budou říkat: „Co je s tím slibem o jeho příchodu? Otcové už zemřeli a všechno zůstává, jak to bylo od počátku stvoření!“ Takoví si nechtějí uvědomit, že nebe a země kdysi dávno vznikly Božím slovem z vody a skrze vodu; a tou vodou byl tehdejší svět zatopen a zničen. Totéž slovo udržuje a uchovává nynější nebe a zemi pro oheň, který je čeká v den soudu a záhuby bezbožných lidí.
Pánův den ovšem přijde jako zloděj. Toho dne se nebesa s rachotem zřítí, živly se rozpustí žárem a země se všemi svými skutky bude odhalena.
Zjevení apoštola Jana
Také celé naše písmo svaté končí - ne náhodou - popisem toho dne, ve kterém se apoštol Jan ocitl ve vytržení Ducha.
A pojďme se podívat na konec toho dne, na soud mrtvých, soud národů.
Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo.
Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků.
Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.
