poslal Nepřihlášený
Když se dva milují...
Když se dva milují, tak je moc nezajímá, kde budou bydlet, jak budou žít, co budou dělat. To jsou sice důležité otázky, ale pro ně je důležitější vztah, protože se mají rádi a jsou zamilovaní, takže by bylo pro ně těžké se od sebe odloučit. Spolu chtějí chodit a trávit spolu co nejvíce času. Nepíšu však toto tajemství od mladých lidem, chlapci a dívce ani o zvrhlých homosexuálech, což je proti přírodě a ohavnost, ale píši toto přirovnání o vztahu člověka a Boha, vztah s Ježíšem Kristem.
Často slýchám, že na Boha lidé nemají čas, nejdříve si musí najít práci, finančně či movitě se zabezpečit... Ale pro skutečně zamilované je asi jedno, zda někdy budou bez peněz, práce, mají se rádi, mají mezi sebou hluboký vztah... Také mohou se na sebe spolehnout, že když jeden z nich něco nemá, druhý mu to může doplnit.
Když se třeba dívka bojí pavouků a chlapec třeba jiných druhů zvířat, tak chlapec může vyhazovat pavouky a dívka jiný druh zvířat. Když třeba dívka umí dobře vařit, ale zase by měla exém na ruce při mytí nádobí, tak může dívka vařit a chlapec mýt nádobí. Když je třeba dívka upovídaná a chlapec méně, tak může dívka zařizovat a bojovat s byrokracií na úřadech, zatímco chlapec bude dělat těžké fyzické práce.
Když člověk nemá schopnost křísit mrtvé, ale zase může fyzicky mluvit k lidem, mohou s Bohem vytvořit přátelství, člověk bude mluvit k lidem a Bůh bude křísit mrtvé a uzdravovat nemocné. Jedná se zde o hezkou spolupráci. Člověk nemyslí jen sám na sebe a svoje vlastní věci, ale také na to, jak může druhému pomoci, potěšit, udělat radost (ne sobecky sám sobě).
