Postoj Apoštolské církve k současným jednáním církve - stát o tzv. „restituční tečce

Od úsilí některých církví získat svůj bývalý majetek (či kompenzaci za něj) se jako církev striktně distancujeme a bude-li to možné, nechceme mít na těchto pokusech podíl. Považujeme tuto snahu za zcela privátní záležitost té které církve potažmo státu jako partnera v případných jednáních. Jsme ovšem kdykoliv ochotni v takových jednáních dle svých možností pomoci.

Současný stav financování církví ze strany státu považujeme za stabilní, transparentní a oboustranně užitečný. Přijímáme jej jako dar z Boží ruky i ze strany státu, za který jsme vděční a nehodláme si jej jakkoliv nárokovat dnes ani v budoucnu.

Tentýž postoj máme k současné právní úpravě vztahů církví a státu.

Jakékoliv snahy stávající situaci „vylepšovat” považujeme za nešťastné pro obě strany – církve i stát. Takovéto úsilí v uplynulých letech přineslo církvím řadu zcela zbytečných problémů a státu výdaje při jejich řešení.

biskup Apoštolské církve Rudolf Bubik

22. 03. 2005   
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kolín, 24.3.2005

Vážený pan

Pavel Dostál

Ministr kultury

Maltézské náměstí l

118 11 Praha l – Malá Strana

Vážený pane ministře, reagujeme tímto na Váš dopis ze dne 17. 3. 2005 č.j. 4 510/2005. K majetkovému narovnání metodou tzv. „restituční tečky" jsme se stavěli od počátku skepticky a tento náš postoj zůstává nezměněn. Aktuálně především ze dvou důvodů: Za prvé by se tímto způsobem staly financované církve fakticky či minimálně morálně závislé na Římskokatolické církvi. Toto by byl zjevný krok zpět ve stávající rovnosti církví před státem. Za druhé vyplácení cca l mld. Kč ročně církvím po dobu cca 50 let se jeví ve světle dosavadní historie našeho státu jako zcela iluzorní. Navzdory svému negativnímu stanovisku jsme stejně jako v minulosti připraveni se i nadále podílet na řešení vztahů církví a státu i ve věci Vámi předkládaného návrhu.

S úctou

Rudolf Bubik

biskup Apoštolské církve

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

V posledních dnech – článek píši v půli prosince – se v tisku objevily zprávy na výše uvedené téma, ve kterých figurovalo jméno naší církve. Masmédia vždycky přinášela pravdu, polopravdu i lež, leckdy dokonale promíšené. Ani v tomto případě tomu není jinak, takže mne bratr biskup požádal o zpřehlednění současné situace pro vás, čtenáře. Krátce po sametové revoluci naše země získala církevní zákon, který nám může závidět většina Evropy, ne-li Evropa celá. Církve registrované státem jsou dle státních zákonů rovnoprávné a všechny (pokud neodmítly) jsou podporovány ze strany státu především finančními příspěvky na platy duchovních. Tato dotace činí zhruba 0,6 miliardy Kč ročně, což je nepatrný zlomek celkového státního rozpočtu. Většina těchto financí je určena římskokatolické církvi. Zákon dále zaručuje svobodné působení církví na veřejnosti ulicemi počínaje a věznicemi konče.

S výše uvedeným stavem je nespokojeno několik jednotlivců spolu s církví, která byla po staletí zvyklá na mocenský monopol ve státě. Proto již od okamžiku přijetí zákona je veden vytrvalý boj za jeho zrušení případně změnu. Od roku 1996 jsme jako církev členy Ekumenické rady církví, která sdružuje jedenáct členských církví jak protestantských tak reformovaných. I na její půdě bratr biskup vytrvale usiloval o zachování současné právní úpravy, nicméně dlouho zůstával osamocen. Postupně si však i další církve začaly uvědomovat pravou podstatu tlaku směřujícího ke změně církevního zákona. Před více než rokem jsem bratra biskupa na tomto fóru vystřídal a jako zástupce naší církve jsem v ním započaté cestě pokračoval. Opakovaně jsem upozorňoval, že současné úsilí o změnu církevního zákona přinese protestantským církvím nejen újmu finanční ale především okleštění rozvoje a svobodného působení ve společnosti. Letos se k našemu úsilí veřejně přidaly další tři církve – Církev československá husitská, Pravoslavná církev v českých zemích a Starokatolická církev v ČR. Vícekrát jsem se zamýšlel, proč právě tyto tři. Mám osobní pracovní vysvětlení – všechny vyšly z římskokatolické církve, a tedy ji znají nejlépe.

Jsem rád, že jsme mohli společně zformulovat stanovisko, ve kterém se jasně stavíme proti úsilí o změnu stávající právní úpravy a zároveň se odmítáme spolupodílet na snaze římskokatolické církve vydobýt si zpět svůj ztracený majetek. Stanovisko bylo zasláno příslušným představitelům. I nadále se chceme podílet na společné práci Ekumenické rady církví, jakkoliv nám její demokratické principy zatím přinášejí jen přehlasování ze strany ostatních členských církví.

Tato demokracie je v poslední době zdrojem neuvěřitelných situací: V případě, že se protestanté vzdají současné právní úpravy, nabízí jim římskokatolická církev nezávazně! podíl na výnosu z majetkových restitucí, které jí tyto církve pomohou vydobýt, římskokatolická církev, která ve svém nedávno vyšlém dokumentu „Vyhlášení Dominus lesus" o sobě jasně prohlašuje, že je jedinou spasitelnou církví a většinu ostatních církví ani církvemi nelze nazvat. V současné době jsme jako čtyři církve tiskem obviňováni, že zápasíme o peníze a snažíme se prosadit zachování stávajícího způsobu financování církví státem, zatímco ostatní církve usilují o zrušení současné finanční závislosti církví na státu. Tento úhel pohledu se mi osobně jeví poněkud pokřivený.

Za prvé jsem vícekrát v Ekumenické radě církví opakoval, že jako církev jsme ekonomicky soběstační a pokud dostáváme finanční dotaci od státu, vracíme ji společnosti pouze jinou formou, především prostřednictvím sociální práce.

Za druhé se nepokoušíme cokoliv prosazovat, protože současný církevní zákon je vyhovující a funkční, stačí tedy za ním pouze stát. Prosazována je jeho změna, což se čtyř výše jmenovaných církví včetně naší netýká.

Za třetí údajné úsilí o zrušení finanční závislosti církví na státu je prázdným reklamním sloganem dobrým pouze pro klamání nezasvěcené veřejnosti. Ve skutečnosti je vyvíjena snaha, aby po zrušení současného způsobu finanční podpory církví ze strany státu tato dále pokračovala, ovšem formálně pod jinou hlavičkou. V podstatě jde jen o změnu rozdělování této podpory mezi stávající církve poté, co bude vybojována realizace římskokatolických restitučních nároků.

Za čtvrté bojujeme za zachování stávajícího způsobu financování církví jen proto, že je těsně provázán s ostatní legislativou zajišťující všem státem registrovaným církvím svobodné působení včetně veřejného kázání evangelia. Pokud by byla prosazena zrněna v oblasti financí,je velmi reálné, že ztratíme jako církev i svobodu působení ve společnosti. A to je hlavní důvod našeho konzervativního postoje.

Proč tento můj článek stejně jako mnohé předchozí některé věci jen naznačuje? Po více než ročním úsilí, prostudování stohů materiálů a účasti na řadě jednání se mi podařilo alespoň zčásti proniknout do výše uvedeného dění. A i to jen díky bratru biskupovi a bratru M. Slabihoudovi, kteří mi v tomto směru prošlapali cestu a jsou mi i nadále neocenitelnou pomocí. Bez nich a bez modliteb církve bych nemohl stát tam, kde stojím, a dělat to, co dělám. Proto mi odpusťte stručnost.

Pán vám žehnej

AN