poslal Nepřihlášený Ronald Eldon Wyatt (*1933 – 4. srpna 1999) byl dobrodruh a amatérský
archeolog. Tvrdil, že nalezl řadu archeologických dokladů o pravdivosti
biblických knih. Na toto téma napsal mnoho článků, knih a televizních
pořadů. Ač byly jeho interpretace odmítnuty vědci, historiky, biblisty a
dokonce i vedením jeho mateřské církve jako pseudověda, má dodnes řadu
příznivců a následovatelů mezi křesťanskými fundamentalisty a to i v
České republice - viz např. Biblické Archeologické noviny nebo Kreacionismus.cz.
Během svého života ohlásil následující převratné objevy:
* Noemova archa - Durupinar 30 km jižně od Araratu
* kotevní nebo vyvažovací kameny z Archy
* dům, kde po potopě bydlel Noe a pohřební kameny Noeho a jeho ženy
* polohu Sodomy a Gomory a dalších tři měst: Zoar, Zeboim a Admah
* sirné kuličky, které podle něj zničily Sodomu a Gomoru
* místo stavby Banylónské věže (v jižním Turecku)
* způsob stavby egyptských pyramid
* místo, kde Izraelité překročili Rudé moře (v Arabském zálivu)
* kola vozů a další zbytky faraonovy armády na dně Rudého moře
* biblickou horu Sinaj (v Saudské Arábii - Jabal al Lawz)
* kámen na hoře Horeb, z něhož vytryskla voda po úderu Mojžíšovou holí
* místo, kde byl biblický Korach zničen zemětřesením
* komnatu na konci bludiště chodeb pod Jeruzalémem, obsahující předměty ze Šalamounova chrámu
* místo, kde byl ukřižován Ježíš (nad komnatou)
* Archu úmluvy a kamenné desky s Mojžíšovými přikázáními
* Kristovu krev, steklou na podstavec Archy úmluvy, která se podle Wyatta nacházela pod místem ukřižování
* Mitru se slonovinovým granátovým jablkem
* popelnice z Aškelonu.
Durupinar je vyvýšenina tvaru lodi pojmenovaná po tureckém kapitánu
Illhanu Durupinarovi, který poprvé identifikoval tento útvar na leteckém
snímku v územním mapovacím projektu pro NATO v roce 1959.
V říjnu 1976 napsali geolog Clifford L. Burdick a archeolog William H.
Shea o tomto nálezu článek do časopisu Společnosti pro výzkum stvoření
(Creation Research Society). Mnozí však spojují toto naleziště s osobou
již zesnulého Rona Wyatta, který spolu s Davidem Fasoldem zpopularizoval
toto naleziště na konci 80. a na začátku 90. let, tedy po dlouhých 27
letech vědeckého nezájmu a zapomnění.
O nález se zajímal americký tisk a první dokumentární film o nalezené
Noemově arše natočila v roce 1986 britská televize BBC. Ron Wyatt se v
tomto dokumentu neobjevil. Za peníze utržené od BBC začal Bill Fry v
městě Haines na Floridě s přípravou muzea, které dnes svým návštěvníkům
dokumentuje celý příběh odkrytí Archy. V roce 1999 Ron Wyatt zemřel.
Bill Fry se skupinou dalších nadšenců se však neustále pokoušel o to,
aby Wyattovým domnělým objevem archy infiltroval povědomí co nejširšího
okruhu lidí na celém světě.
Lokalizace naleziště Noemovy archy
Formace Durupinar, ztotožňovaná Wyattem s Noemovou archou, leží v
provincii Agri ve východním Turecku, asi 3km severně od íránských
hranic, 16 km jihovýchodně od města Dogubayazit a 29 km jižně od vrcholu
velké hory Ararat (Agri Dagh). Blízko naleziště leží oblast starého
osídlení Nasar. Rex Geissler, vedoucí expedice, zabývající se radarovým
snímáním podzemních či jinak nepřístupných míst na araratském ledovci,
naměřil při průzkumu tohoto útvaru v roce 2000 a 2001 následující GPS
souřadnice: nejnižší bod formace – 39 stupňů a 26.470 minut severní
šířky, 44 stupňů a 14.110 minut východní délky, s nadmořskou výškou 1874
metrů, vrchol formace – 39 stupňů a 26.391 minut severní šířky, 44
stupňů a 14.049 minut východní délky, s nadmořskou výškou 1911 metrů.
Níže je doplnění o podrobný výzkum citovaný z odborného teologického
časopisu Koinonia vydávaného Teologickým seminářem Církve adventistů
sedmého dne v Sázavě. Článek je výtahem z absolventské práce Matěje
Loudy, B.A., bývalého studenta výše uvedené školy.
NEUVĚŘITELNÉ OBJEVY NEBO VELKÁ „KŘESŤANSKÁ“ KONSPIRACE?
Před několika lety se mi dostal do rukou videodokument, v němž Ron Wyatt
tvrdí, že objevil pozůstatky Noemovy Archy, dále skutečné místo
přechodu Izraelců přes Rudé moře, pravou horu Sínaj, zbytky zničené
Sodomy a Gomory a také Truhlu smlouvy. Jeho nálezy mě fascinovaly, a
protože posilovaly moji víru, šířil jsem je v církvi i při misijní
práci. Všechny, kteří se k Wyattovým nálezům stavěli s nedůvěrou, jsem
považoval za zaslepené. A protože jsem chtěl dokázat, že se mýlí, zvolil
jsem si za cíl své absolventské práce na Teologickém semináři
prozkoumat právě toto kontroverzní téma.
Strávil jsem mnoho času analýzou článků autorů, jimiž byli archeologové,
geologové, fyzici, teologové a další odborníci, z nichž někteří s
Wyattem původně spolupracovali. To, co jsem zjistil, mě nemile
překvapilo. Musel jsem přiznat, že argumenty Wyattových odpůrců,
podložené jak vědeckými důkazy, tak Biblí, jsou přesvědčivé. A nejen to,
uvědomil jsem si, že Wyattovy teorie nacházejí v církvi úrodnou půdu
jen díky nečestnému způsobu zacházení s informacemi, které používají
Wyttovy propagátoři. Proto jsem se ve své práci zabýval také motivy
autora a šiřitelů těchto pseudoobjevů. Následující je shrnutí hlavních
zjištěných závěrů a z nich vyplývajících důsledků pro církev.
Noemova Archa nebo hromada bláta?
Ačkoli je pravda, že turecké úřady zpočátku podpořily hodnověrnost
nálezu Noemovy archy (zřejmě kvůli výnosům z cestovního ruchu), přesto
ze závěrů mnoha vědců jednoznačně vyplývá, že domnělá archa je „čistě
přírodním geologickým útvarem vzniklým díky dlouho tekoucímu materiálu
(lávy, později bláta) okolo nehybného předmětu (skály).“1 Důkazem toho
je skladba horninového materiálu formace, která je „totožná se skladbou v
přilehlém svahu“2, což uvedlo několik nezávislých odborníků, kteří
naleziště osobně prozkoumali. Tento fakt se shoduje také s oficiálním
stanoviskem turecké vlády, prezentovaném Istanbulskou universitou v roce
2005, z něhož jednoznačně vyplývá, že „útvar pod Velkým Araratem je
čistě přírodním úkazem a nikoli výtvorem lidských rukou“3, jak se
Wyattovi zastánci domnívají.
Nalezená formace také nemá šířku archy popsané v knize Genesis, neboť
„je o 50 % širší než biblická archa, a to i za předpokladu, že byla loď,
jak tvrdí Wyatt, rozevřena do šířky“4. Ani umístění útvaru
nekoresponduje s biblickým popisem místa spočinutí archy, které je
situováno na jeden z nejvyšších vrcholů tohoto regionu (Gn 8,4-6), neboť
vrchol Velké hory Ararat, pod nímž byl (3300 metrů níže) útvar nalezen,
by „musel být podle chronologie biblické zprávy v době přistání Archy
stále ještě pokryt vodou“5 (okolní vrcholky se objevily až po sedmdesáti
dnech od spočinutí archy). Také pokud jde o zkamenělé dřevo a tzv.
železné kování údajně nalezené uvnitř archy, nezávislý geologický
průzkum naleziště přinesl zcela odlišné závěry o jejich složení, než
jaké předkládá Wyatt. Stejně tak i jeho interpretace původu tzv. tažných
kamenů je zcela mylným závěrem, neboť „v okolí Araratu i po celé
Arménii lze na podobné kameny narazit na mnoha místech“6. Přitom dle Dr.
Teriana, světového odborníka na oblast arménské kultury, nejsou tyto
kameny ničím více než „pohanskými kultovními stélami (náhrobky), které
byly v pozdějším křesťanském období přeznačeny biblickými symboly“7.
Gordonova kalvárie nebo kostel Božího hrobu?
Wyatt šířil tvrzení, že nalezl Truhlu smlouvy včetně kamenných desek s
desaterem. Truhla podle něj byla umístěna tak, že když byl Kristus
ukřižován, jeho krev stekla trhlinou ve skále a dopadla na slitovnici
Truhly, čímž se podle Wyatta doslovně naplnil předobrazný systém
starozákonních obětí. Ačkoli je tato hypotéza teologicky velmi
přitažlivá přesto místo nálezu (Gordonova kalvárie) nemůže být místem
ukřižování Krista. „Neexistuje pro to jediný archeologický důkaz.
Naproti tomu umístění kostela Božího hrobu ztotožňované s místem
ukřižování Krista už od čtvrtého století je doloženo mnoha důkazy.“8
Rovněž Wyattovo naleziště Kristovy hrobky musí být označeno jako
nedoložené, neboť tato hrobka je „součástí komplexu hrobek datovaného do
doby prvního chrámu (tj. 600 let před Kristem)“9. Nový zákon však říká,
že Ježíšův hrob byl „nově vytesaný“ (J 19, 41).
Hora Jebel al-Laws u Akabského zálivu nebo Sínaj?
Wyatt také tvrdil, že pravá hora Sínaj se nachází v Saudské Arábii a to
na druhé straně Akabského zálivu. Toto tvrzení bylo však mnohými
důkladně přezkoumáno a vyvráceno jako nemožné. Hlavním problémem Wyattem
identifikované hory s horou Sínaj je její umístění v zemi Midján
(dnešní Saudská Arábie), které neodpovídá biblickým kritériím, neboť
Bible lokalizuje horu Sínaj vně zemi Midján (Ex 18,27; Nu 10,30). Dalším
chybným předpokladem je domněnka, že Sinajský poloostrov byl součástí
tehdejšího Egypta, ale „v době Exodu tomu tak nebylo“10.
Wyatt podpírá své argumenty také textem z listu Galatským 4,25, kde je
použito slovo „Arábie“ ve spojitosti s horou Sínaj. Apoštol Pavel však
evidentně neměl na mysli současnou geografickou polohu Arábie, nýbrž
její umístění na mapě v prvním století po Kristu, které koresponduje s
lokalizací hory Sínaj na současném Sinajském poloostrově, což je
doloženo údaji z římských map. Pokud jde o Wyattova tvrzení, že
Izraelité po vyjití z Egypta překročili moře v místě Akabského zálivu,
pak jen na základě Bible může být tato teorie zamítnuta jako mylná.
Zpráva uvedená v Exodu 15,22 a Nu 33,8 totiž jasně říká, že Izraelité se
po přechodu moře objevili v poušti Šúr (var. Étam), která se
rozprostírá na západě Sinajského poloostrova a nikoli v jeho východní
části, kam umísťuje přejití Izraelců Wyatt.
Sodoma a Gomora nebo zerodované usazeniny Mrtvého moře?
Pokud jde o místo, které Wyatt označil za zničenou Sodomu a Gomoru,
geolog Steve Austin z Institutu pro výzkum stvoření dospěl podrobným
studiem geologického rázu oblasti k závěru, že všechny atypické
struktury (včetně neobvyklých kuliček ze síry), které se v místě
vyskytují, jsou pouze typem eroze jezerních usazenin pozůstalých po
ústupu dřívější rozlohy Mrtvého moře. Přestože některé skutečně
připomínají pozůstatky lidských staveb, Austin ani Izraelský úřad pro
starověké památky „nespatřují žádný důvod pro domněnku, že by se mohlo
jednat o jev, který by nebyl vysvětlitelný pomocí přirozených
půdotvorných procesů.“11
Kdo byl Ron Wyatt
Wyatt byl mimořádně charismatický dobrodruh „typu Indiana Jonese“ z
amerického státu Tennessee, náboženským vyznáním adventista sedmého dne.
Profesí nebyl archeologem, geologem ani odborníkem v jiném vědním
oboru, který by jej mohl vybavit k odbornému hodnocení artefaktů a
nalezišť, jejichž objevení si nárokoval. Byl anesteziologem, který se
pustil do amatérských archeologických vykopávek, jak mu čas a finance
dovolovaly.
Jeho amatérský status rozhodně nevylučuje možnost, že by mohl na svých
cestách učinit mnoho zajímavých nálezů. Tento status však naznačuje, že
nemohl být po stránce znalostí dostatečně vyzbrojený k tomu, aby dovedl
své archeologické spekulace podrobit přísnému vědeckému zkoumání. Tato
skutečnost také koresponduje se závěry mnoha odborníků, kteří
přezkoumali Wyattova tvrzení, že většina jeho tzv. objevů „není ničím
jiným než pouze zbožným přáním spojeným s vědecky chybnými
představami.“12
Je nesporné, že Wyatt působil na lidi věrohodným dojmem a získal si tak
důvěru mnohých. Z vyjádření jeho spolupracovníků se dokonce někdy zdá,
že Ron Wyatt byl jedním z nejpokornějších křesťanů, se kterými se kdy
setkali. Bernard Brandstater, jeden z účastníků Wyattových vykopávek,
nyní zarytý kritik jeho objevů, poskytl osobní svědectví o některých
pozitivních charakterových vlastnostech Rona Wyatta, když uvedl: „Jeho
účast při týmových bohoslužbách nikoho z nás nevedla k pochybnosti o
Wyattově upřímnosti a jeho oddanosti k Písmu. Byl velmi znalý Bible. Byl
to náš bratr.“13
Své posluchače si Wyatt získal zejména mezi křesťany, a to především
proto, že o svých objevech prohlašoval, že většina z nich měla
souvislost s přímým Božím vedením a s nadpřirozenými událostmi při
jejich hledání, spíše než že šlo o standardní archeologické metody.
Wyatt například tvrdil, že se během činnosti na Blízkém Východě setkal
se dvěma anděly a poté dokonce i se samotným Ježíšem, a to přímo, nikoli
skrze vidění (Zajímavé je, že „v popisu událostí zaznamenaných po smrti
Rona Wyatta jeho ženou se už tyto nadpřirozené zkušenosti
neobjevují.“14).
Jeden z propagátorů jeho objevů napsal: „Pokud by Bůh nebyl s ním, jak
by mohl jeden jediný člověk pracující na částečný úvazek o svých
dovolených objevit tolik úžasných věcí, když velké dobře financované
organizace našly ve srovnání s ním tak málo?“15 Již toto prohlášení samo
o sobě ovšem vzbuzuje mnohé otázky. Jeden člověk – na poloviční úvazek –
o svých dovolených… Kdo byl tento muž?
Nesrovnalosti ve Wyattových výrocích vrhají podezření na jeho důvěryhodnost
Určitý obrázek o tom, kým vlastně Wyatt byl, si můžeme vytvořit z jeho
vlastních propagačních materiálů. Existuje totiž zpráva, která vrhá
podezření na jeho důvěryhodnost. Podle této zprávy si Wyatt najal
marketingovou firmu, která mu pomáhala otevřít cestu k jeho přednáškové
činnosti. Tato firma pro něho vyrobila balíček materiálů, v kterých se
uvádí, že Wyatt je veteránem z korejské války. K jeho vzdělání je
uvedeno, že vystudoval Universitu v Západním Michiganu s akreditací
„pre-medical“ a dále, že splnil všechny požadavky pro udělení titulů MA a
PhD. Ověřením dokumentů však vyšetřovatelé zjistili, že jde o
falzifikáty, neboť „neexistuje jediný záznam o tom, že by Wyatt sloužil v
Koreji, ani že v době, kdy byly tyto materiály vytištěny, vlastnil
jakýkoli akademický titul.“16
Pokud jde o hodnověrnost jeho některých výroků, Wyatt například tvrdil,
že důkazy z jeho vykopávek v Jeruzalémě nesměly být zveřejněny na příkaz
izraelských úřadů, a to kvůli nebezpečí vyplývajícímu z jeho objevů pro
izraelský národ. Několik z uvedených autorit však „kategoricky popřelo,
že by kdy takové omezení na Wyatta uvalilo.“17 Další skutečnost, která
zpochybňuje Wyattovu důvěryhodnost, byla poskytnuta Jimem Flemingem,
zakladatelem a bývalým ředitelem Jeruzalémského centra pro biblická
studia, který byl současně redakčním poradcem časopisu Biblical
Archeology Review. Dr. Fleming byl totiž v roce 1993 Wyattem požádán,
aby se během Wyattových jeruzalémských výzkumů stal jeho odborným
poradcem. Ačkoli byl zpočátku velmi zdrženlivý, přislíbil Fleming
předběžně svou pomoc na základě faktu, že Dr. Bahat, jeruzalémský
archeolog přednášející na Hebrejské univerzitě, se rozhodl tyto
vykopávky sponzorovat.
Poté, co však Dr. Fleming s Wyattem strávil na nalezišti nějaký čas,
začal být silně znepokojený, jak ohledně Wyattových fantastických
tvrzení, tak jeho nevědeckými metodami. „V jednom případě,“ říká
Fleming, “jsem dokonce viděl, jak Wyatt upustil do velké praskliny ve
skále kladivo, přičemž později jsem jej slyšel poukazovat na kovový
předmět uvnitř skály identifikovaný detektorem kovů, kterým podkládal
své tvrzení o nálezu Truhly smlouvy.“18 John Woods přináší podobné
svědectví: „Viděl jsem jej, jak vysvětluje skupině, že kus kovu
zaklíněný v portálu zahradní hrobky v Gordonově kalvárii je součástí
pečeti, kterou umístil na víko hrobky Pilát. Ve skutečnosti však šlo o
kus šrapnelu z druhé světové války.“19
Kompletní výčet nesrovnalostí vyskytujících se ve Wyattových nálezech a
tvrzeních je součástí podrobné studie vypracované Russellem a Collinem
Standishem, jejíž odkaz uvádím v závěru článku.
Manipulativní způsob zacházení s informacemi při propagování objevů
Ačkoli Wyatt nikdy nepředložil akademicky ověřitelné důkazy pro svá
archeologická tvrzení kompetentním autoritám, jeho knihy, videozáznamy a
četné přednášky prezentované v kostelech a konferenčních místnostech
hotelů (tzv. Kluby proroctví) mu získaly mnoho následovníků z řad méně
obezřetných křesťanů. Hlavním důvodem je dle mého názoru na efekt
propracovaná strategie užívaná při propagování těchto domněle senzačních
objevů, ale také manipulativní způsob zacházení s informacemi.
Pam Dewey, autor studie zabývající se kontroverzními objevy Rona Wyatta,
telefonicky kontaktoval většinu lidí, kteří se objevili ve
videodokumentu o Noemově arše, který vydala organizace Wyatt
Archeological Research (WAR), a zjistil, že ani jediný člověk z tohoto
videa, s nímž hovořil, v současnosti nevěří, že Wyattův nález je
Noemovou archou. „Někteří jsou dokonce pobouřeni, že Wyatt stále používá
filmové klipy, ze kterých vyplývá, že s jeho závěry souhlasí, ačkoli ve
skutečnosti je tomu jinak.“20
Kevin Fisher, prezident organizace propagující Wyattovy objevy,
poznamenal: „Na internetu existuje mnoho negativních prohlášení
týkajících se Wyatta. Nejsou však pravdivé, ale jsou součástí satanových
útoků na objevy poslané od Boha. Napadením autora je ohrožena pravost
těchto objevů.“21 Je pravdou, že na internetu lze nalézt mnohá
prohlášení, která vrhají na Wyatta negativní světlo. Není to však
zaujatost vůči jeho osobě, která Wyatta diskredituje, nýbrž nedostatek
prokazatelnosti jeho objevů. Navíc většina z těch, kdo kritizují
Wyattovy závěry, jsou upřímně věřící křesťané, kteří by byli rádi, pokud
by došlo k potvrzení autentičnosti Bible novými archeologickými důkazy.
Tito odpůrci však nejsou přesvědčeni, že by Wyatt takové důkazy
přinesl.
Co stojí v pozadí Wyattových omylů
Křesťanský časopis Dew from Mount Hermon otiskl článek s titulkem
„Odhalení velkého křesťanského podvodu“, který konstatuje, že takzvané
objevy Rona Wyatta nejsou ničím jiným než velkým podvodem spáchaným na
křesťanské komunitě pro peníze a slávu. I přes některá takto ostrá
vyjádření se však zdá, že většina jeho kritiků z řad věřících vědců
Wyatta nenazývá přímo podvodníkem či lhářem. To proto, že někteří
křesťané dosvědčili jeho nepředstíranou upřímnost, horlivost pro Bibli a
pro to, čemu věřil – že obdržel poslání od Boha. Co se týká jeho
motivů, zdá se proto velmi pravděpodobné, že ačkoli se Wyatt ve svých
závěrech jistě mýlil, on sám zřejmě pevně věřil v pravdivost svých
teorií. Jeden z účastníků Wyattových vykopávek uvedl svou zkušenost s
Wyattem, již definoval jako zřejmou „duševní dezorientaci“13. Je proto
velmi pravděpodobné, že mnohé Wyattovy závěry jsou zapříčiněny jeho
patetickým sebeklamem, kdy sám věřil tomu, co vykonstruoval. V
souvislosti s těmito skutečnostmi je možné se domnívat, že Wyatt mohl
trpět některou formou bludů.
Jsou objevy Rona Wyatta „křesťanskou“ konspirací?
Je zřejmé, že Wyattovy objevy připomínají konspirační teorie. Společného
s nimi mají například to, že oficiálnímu zveřejnění důležitých důkazů
brání jakési „vyšší důvody“, které znemožňují jejich empirické ověření.
Wyatt uvedl za dobu svého působení značné množství omluv, kterými
vysvětloval, proč nemohl odborné obci poskytnout vědecky ověřitelná
data, z nichž většina souvisela s tvrzením, že se proti němu spiklo
mnoho lidí.
Oběti konspiračních teorií také mají sklon uzavírat se vůči jakýmkoli
alternativním pohledům na věc, čehož je možné si všimnout na
internetových stránkách většiny Wyattových zastánců. Tam jsou totiž
téměř vždy uvedeny jen odkazy na stránky podporující pouze jednu verzi
výkladu, ačkoli diskuse na toto téma zahrnuje více různých pohledů.
Problémem je, že lidé, kteří se dostali pod vliv fascinujících teorií
Wyatta, jsou natolik okouzleni „důkazy“ údajně dokládajícími pravdivost
Bible, že mají tendenci odmítat všechny kritické informace jako kritické
vůči samotné Bibli. To však může být ke škodě ve chvíli, kdy jsou
konfrontováni s novými fakty, které vyžadují ochotu k objektivnímu
kritickému zhodnocení.
Vliv akceptování konspiračních teorií v církvi
Přijímání konspiračních teorií přináší do církve rozkol a napětí. Ježíš
se modlil za své následovníky, aby Boha uctívali „v Duchu a v pravdě“ (J
4, 23). Ve chvíli, kdy se však někteří křesťané stanou zastánci
spekulací často navíc spojených s přesvědčením o Božím pověření hlásat
tyto „pravdy“ uvnitř církve, vytváří to mezi věřícími nezdravé napětí,
které podněcuje rozkol a působí pohoršení. Písmo ovšem radí: „Bezbožné a
dětinské báje odmítej“ a raději „posuď, jak jednat, abys nekladl bratru
do cesty kámen úrazu a nepůsobil pohoršení.“ (1 Tm 4,7; Ř 14,13).
Dalším důsledkem přijímání teorií spiknutí některými členy církve je
odrazující vliv na okolí, kterému je stavěna do cesty další bariéra v
podobě nesmyslných a nedoložených spekulací. Všechna biblická
archeologická tvrzení by proto měla být pečlivě přezkoumána, než jsou
používána jako argument v diskuzích o Bibli. Nepotvrzené zprávy pouze
komplikují seriózní archeologický výzkum a brání skutečné misii.
Celé znění studie je možné stáhnout na adrese http://www.ulozto.cz/11497842/archeologickeobjevy-ronna-wyatta-pdf
Komplexní informace na toto téma je možné získat také v knize: STANDISH
Russell, Colin. Holy Relics or Revelation: Recent Astounding
Archeological Claims Evaluated. Hartland Publications, 1999. Jeden
výtisk je k zapůjčení v knihovně na Teologickém semináři CASD v Sázavě.
Vybrané kapitoly jsou dostupné i z WWW (v angličtině):
http://books.google.cz/books?id=x5D3VOZmPnsC&pg=PA99&dq=%22In+search+of+Temple+treasure%22&cd=3
Použitá literatura:
1 MORRIS John D. The Search for Noah's Ark: Status 1992 [online]. 1992. Dostupný z WWW:
2 COLLINS G. Lorence. Journal of Geosciences Education [online]. 1996, 44 s. 439-444. Dostupný z WWW:
3 Noah Ark Search, 2007. Dostupný z WWW:
4, 5, 6, 7 MERLING David. Has Noah's Ark Been Found? [online]. Adventist Review. 5/1993. Dostupný z WWW:
8, 9 World of the Bible Ministries, Ron Wyatt Information Resources, listopad 1999 [online]. Dostupný z WWW:
10 Bible and Spade, Does The Lost Shipwreck of Paul Hold Water? [online], XII 19, 2005. Dotupný z WWW:
11 Elektronický zpravodaj ABR, Have Sodom and Gomorrah Been Found? [online]. 2002, č. 2. Dostupný z WWW:
13 BRANDSTATER Bernard. ARCHEOLOGY WITH RON WYATT: personal account [online]. 2002. Dostupný z WWW:
16, 18, 19 GUNDERSON Linda. Noah’s Ark, the Ark of the Covenant, and Ron Wyatt [online]. TCCSA, 2007. Dostupný z WWW:
12, 14, 15, 17, 20, 21 DEWEY Pam. Overview of the Archeological Claims of Ron Wyatt [online]. 2006. Dostupný z WWW:
V tomto článku je použit překlad textu z článku Ron Wyatt na anglické Wikipedii.
Na adrese http://www.ulozto.cz/11497842/archeologickeobjevy-ronna-wyatta-pdf je ke stažení studie Matěje Loudy "Objev Noemovy archy - Zhodnocení věrohodnosti nálezů Rona Wyatta"