Dovolím si napsat, že naše smýšlení je velmi podobné. Pokud vytrváš v touze po poznání skutečnosti, a nezavřeš před ní oči, s Bohem se nemineš.
"Ta touha poznat Boha je pryč, dalo by se říct, že se tomu vědomě bráním." - to je dobře popsané. Vyplývá z toho, že touha po Bohu přichází a odchází nezávisle na našem chtění - když přijde, je neodolatelná, když zmizí, je to frustrující. Jako když vezmeš dítěti bonbón. Sv. Ignác z Loyoly to nazývá obdobím útěchy a neútěchy, protože i když Boží milost s Tebou zůstává stále, nevnímáš ji. No a jako děti se někdy urazíme, rozpláčeme, zatrpkneme atd. Tohle období neútěchy je veliký dar. Ukazuje nám, jací skutečně jsme. Protože dokud máme o sobě falešné představy, nemůže v nás plně přebývat On.
"To co ty považuješ za Boží dotyk a i já kdysi považoval, to jsem odhalil jako následek věření křesťanským zaslíbením, k tomu tzv. Božímu dotyku dojde i když žádný Bůh nebude. je potřeba jen věřit."
Myslíš něco na způsob autosugesce nebo davové psychózy? Určitě i takové věci jsou, na některých shromážděních jsem cítil i určité prvky manipulace. Ale z toho, co jsi napsal o neexistenci Boha, by vyplynulo, že VŠECHNY tyto duchovní zážitky ve všech dobách jsou nepravé, způsobené lidskou psychikou. A přitom jsou tak podobné, až stejné. Není to divné?
Přitom třeba i mé první setkání s Bohem bylo v době, kdy jsem nevěřil, a vlastně nevěděl, co se děje. Ani jsem v té době neměl tušení o křesťanství.
Psal jsi také, že když věříme v Boha, který neexistuje, tato víra nám zpříjemní život. Stejné dilema jsem prožíval, kdy se obrátili dva přátelé. Přestal jsem se s nimi blíže stýkat, protože se mi vlastně odcizili. Po setkání s nimi cca po roce jsem byl udiven, jak se změnili. Tehdy jsem uvažoval stejně jako ty, jen jsem si na otázku, zda víra v lež může změnit život člověka trvale k lepšímu, odověděl, že nemůže. A trvám na tom dodnes.
Když se vrátím k sv. Ignáci z Loyoly, doporučoval: V období neútěchy zůstat věrný a vytrvalý v předsevzetích z období útěchy, vytrvat v modlitbě, čtení písma a návštěvě společenství církve. Nedělat v tomto období důležitá životní rozhodnutí, případně věrně splnit ta, k nimž nás vedl Duch svatý v období útěchy. A důležitá věc - na rozdíl od mnoha jiných autorit ukazuje, že období neútěchy není důsledek osobního selhání či hříchu, není to Boží trest, je to součást budování vztahu s Bohem. Protože ať Bůh činí, co činí, je to dobré :-)

     Ty zaslíbení/sliby byly vyřčený člověkem a člověkem byly přisouzený Bohu. Pro mne to jsou jen plané sliby, kterým není důvod věřit. 

.....Argument zní: Kde je zákon, tam musí být i zákonodárce.....

     A kde se vzal ten zákonodárce?