poslal Bobby Konec manželství v Čechách?
Nevěsta se zamotala do vlečky, svědek zapomněl snubní prstýnky a předčasně opilého tatínka v tichosti odvezli do postele... Variací na tuto oblíbenou humoresku budeme asi slýchat stále méně, protože svatba přestává být nedělitelnou součástí našich životů.
Manželství totiž v dnešní době ztrácí svůj význam a mnohdy i smysl. K čemu ho vlastně potřebujeme? ; Svérázný homosexuál Gareth si jasný názor na vznik manželství vytvořil na jedné ze Čtyř svateb (a jednoho pohřbu). Podle něj je sňatek způsobem, jak ukončit trapnou pauzu v konverzaci dvou lidí, kteří spolu chodí. České zákony tak skeptické nejsou a od sňatku očekávají vytvoření „trvalého společenství muže a ženy, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí.“ Jenomže s naplňováním této právní formulky to nevypadá růžově. Iluzi o trvalosti manželského svazku vyvracejí statistiky rozvodovosti, se zakládáním rodin nekorespondují čísla porodnosti a řádnou výchovu dětí zpochybňují zprávy o kriminalitě mladistvých. Naše babičky kroutí hlavou a vzdychají: „Tohle nebejvalo!“
A mají pravdu. Naštěstí. Jen si představte osud manželky před nějakým stoletím: jeden potomek střídá druhého a ona ve věku nejvýše pětatřiceti let umírá. Kde tedy vzít čas na rozvrat manželství?
A to nemluvíme o samotném účelu tehdejšího svazku. Kterou příčku na žebříčku důvodů asi zastávaly vzájemné sympatie snoubenců? Svatba znamenala uzavření pro obě strany výhodné smlouvy, která zaručovala spojení majetku a zajištění následující generace. Po vášnivě zamilovaných snoubencích, překypujících iluzemi o budoucím soužití (což je přesně ten typ novomanželů, kteří si v každodenní šedi manželství natlučou jako první), ani stopy.
Zatímco dnes považujeme za neúnosná muka rozvodového řízení, kdy nám cizí lidé nakukují do špinavého prádla a rozhodují o tom, zda se s tím nesnesitelným chlapem můžeme rozejít, dříve bychom s myšlenkou na soukromí uspěli ještě méně. Například manželství starých Řeků bylo především velkým závazkem vůči obci, která od svazku očekávala potomstvo, a tak ženy věděly, že s tím nesnesitelným chlapem vydržet prostě musí. Spousta z nich to dokázala, i když se můžeme ptát, za jakou cenu. Dnes, kdy žijeme ve společnosti, která nás za rozpad manželství určitě neukamenuje, je zřejmé, že tento faktor sehrával při výdrži manželství podstatnou roli.
S nadsázkou řečeno, manželství to má dnes těžké, protože snoubenci to mají lehké. Mohou si partnera vybrat, a ne plnit rozkazy svých rodičů. Mohou říkat: „Miluji tě, a proto si tě beru,“ a ne naopak, jak tomu bylo dříve. Přesto nebo právě proto by měli být od začátku smířeni s faktem, že manželství nebude vzrušující adrenalinová jízda, ale spíš dlouhá řádka let prožitá s někým, kdo má podstatně víc chyb, než se na začátku zdálo.
Co je moje, je i tvoje
Dalším zásadním důvodem, proč manželství vychází z módy, jsou peníze. Zatímco dříve byly vydařené vdavky podstatnou a mnohdy jedinou zárukou finančního zajištění mladé dívky, dnes tomu může být paradoxně naopak. Ženy si na sebe dokážou samy vydělat, takže nepotřebují, aby je muž živil. Navíc svobodná matka-samoživitelka by v případě sňatku „prodělala“ na přídavcích od státu kolem sedmi tisíc korun měsíčně. Slušné, že? Není tedy divu, že mnohé páry se do manželství opravdu nehrnou a raději dávají přednost životu „na hromádce“. Jazýček vah však může na opačnou stranu vychýlit společné jmění manželů.
Od okamžiku, kdy si vyměníte první manželský polibek, se vše, čeho propříště nabudete, stane vašim společným jměním, které byste oba měli rukou nerozdílnou spravovat. Naproti tomu do společného vlastnictví nepatří majetek, který vám patřil ještě za svobodna, ani věci, které slouží výhradně jen jednomu z manželů, ať už k soukromému užívání nebo pro výkon jeho práce. V balíku společného jmění rovněž neskončí dědictví, dary či věci, které sice byly pořízeny až v průběhu manželství, ovšem za majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z nich. Prodá-li tedy váš partner v rámci rozloučení se svobodou svou motorku a za utržené peníze koupí manželskou postel, spíte na ní jen z jeho benevolence. Bude-li vám chtít právně zajistit nárok na vaši půlku postele, nezbývá než sepsat předmanželskou či manželskou majetkovou smlouvu. Pravda, instituce manželských a předmanželských smluv je v našem právním řádu ještě nováčkem a většina z nás za jejím sepsáním hledá především způsob, jak zabránit tomu, abychom z případného rozvodu neodešli o žebrácké holi.
Jak ovšem náš praktický příklad ukazuje, smlouva může vaše majetkové vztahy ošetřit i opačným způsobem, než byste čekala: do společného jmění a společné správy zahrnout majetek, který by jinak náležel jen jednomu z partnerů. Předmanželská a manželská smlouva tedy není jenom pro penězolačné chamtivce, kteří ze společného jmění raději vyjmou, co se dá. V praxi se k jejímu sepsání uchylují zejména podnikatelé, kteří si tak zajistí, že závazky spojené s jejich podnikáním neohrozí zbytek rodiny. Samotná smlouva se sepisuje formou notářského zápisu a za její vyhotovení zaplatíte přibližně dva až čtyři tisíce korun.
Nicméně kvůli smlouvě o majetku ještě nemusíte chodit na radnici. Právnický dokument, stvrzující co komu ve vaší společné domácnosti patří, můžete uzavřít i bez prstýnků.
Manželské počty
Vstup do manželství se na vaší výplatní pásce nijak neprojeví. Váš zaměstnavatel vám kvůli prstýnku nepřidá ani neubere a ani ony pověstné „daně z impotence“, které vyšší sazbou stíhaly starší svobodné, už neexistují, takže jsme dnes všichni bez rozdílu rodinného statutu a věku trápeni stejnou měrou. Nově zavedené společné zdanění manželů je výhodné v okamžiku, kdy jeden z partnerů vydělává dramaticky víc než druhý. Pokud je například žena na mateřské a muž má manažerský plat, odevzdá státu znatelně méně než „normálně“ zdaněný kolega. Výhody manželského svazku nejspíš oceníte i ve chvíli, kdy přistoupíte k nějaké finanční operaci. Už pouhé vytvoření jednoho velkého účtu z vašich původních dvou malých účtíků s sebou logicky ponese neoddiskutovatelné výhody.
Další plus se objeví v okamžiku, kdy se jako manželé stanete žadateli o úvěr či hypotéku. Vaše finanční situace bude posuzována méně přísnějším okem, než jakého byste se dočkali coby svobodní jednotlivci. Příjem mladé rodiny, který finanční ústav shledá dostatečným k poskytnutí úvěru nebo hypotéky, totiž zdaleka nedosahuje dvojnásobku takto posuzovaného platu jednotlivce. Ovšem nezapomínejte na to, že v souladu s formulkou o společné správě vašeho jmění musí smlouvu o hypotečním úvěru podepsat oba manželé. Novou hypotékou tedy svého partnera nemůžete ani obejít, ani mile překvapit.
Vdát, či nevdat
Zdá se tedy, že manželství je opravdu jen časově a finančně náročná zbytečnost. Proč tedy nezapomenout na prstýnky, šaty s vlečkou a obíhání úřadů a nerozhodnout se pro „hromádku“? Institut „druh“ a „družka“ sice zákon o rodině nijak neupravuje, na problematiku rodičovství však tato skutečnost žádný negativní vliv nemá, protože platná právní úprava nečiní žádného rozdílu mezi dětmi narozenými v manželském a nemanželském svazku. Také práva a povinnosti rodičů zůstávají nedotčeny.
S majetkovými poměry to už ale vypadá podstatně jinak. Ačkoli se druh s družkou mohou stát podílovými spoluvlastníky určitého majetku, žádné společné jmění, které automaticky vzniká sňatkem manželů, ve vztahu na hromádce nefunguje. Velmi nepříjemným důsledkem takových pravidel hry se pak může stát bolestivá nespravedlnost v případě nenadálého úmrtí jednoho z partnerů. Bez řádně sepsané závěti má totiž při dědění na majetek přednostní nárok jeho potomek, rodiče, sourozenci, a pokud druh dosud nedotáhl svoje předchozí manželství k úspěšnému rozvodu, i bývalý manžel či manželka. Další znevýhodnění těchto „vdovců-nevdovců“ se projeví i ve vyšší sazbě dědické daně. Zatímco manžel bude jakožto přímý příbuzný od daně zcela osvobozen, druh zaplatí daň ve výši 1,5 až 5%. Je tedy patrné, že i život na psí knížku dokáže připravit nejednu životní peripetii.
Zdá se vám, že si máte vybírat ze dvou zel? Záleží ale jen na vás, jestli budou obě tyto možnosti špatné, nebo dobré. Pokud se máte opravdu rádi a chcete spolu jako v každé správné pohádce žít šťastně až do smrti, žádný papír s razítkem, úřednický šiml ani daňové úlevy to nezmění.
Sek sem sexem?
Manželský slib nezmění jenom vaše příjmení, občanku a majetkové poměry. Z mileneckého sexu navíc udělá sex manželský. Konflikt a rozpor zakuklený v tomto slovním spojení objevili i tvůrci vtipů. Asi jste už slyšela ten, že nejspolehlivějším antiafrodiziakem je svatební dort. Je to opravdu s manželství a sexem až tak zlé? MUDr. Luděk Daneš ze Sexuologického ústavu v Praze k tomu říká: „Vliv manželství na sex je závislý na povaze partnerů. Dobrodružnější typ, který často střídal partnery, může manželská jistota opravdu ubíjet. Takový člověk bude možná ve svých mimomanželských vztazích pokračovat, jenomže jeho samotného může toto chování stresovat. Začnou doléhat výčitky svědomí, které mohou vyústit až v problémy při samotném sexu. Manželství ovšem do sexuálního života přináší i velké výhody. Pocit jistoty, který se společným příjmením většinou přichází, kladně působí na kvalitu sexu. Pozitivní vliv manželství na sex pozorujeme zvláště u většiny žen a u neurotických jedinců, pro které potřeba jistoty sehrává významnou roli. Také onen očerňovaný manželský stereotyp může naopak vést k harmonizaci sexuálního života. Manželé si mohou sex naplánovat tak, aby vyhovoval oběma zúčastněným. I onen stresující pocit, který provází a ničí mnohé „nárazové“ milence, totiž že právě teď nesmím selhat, je pryč. Přednosti manželského sexu vzrůstají s věkem. Potřeba sexu pomalu klesá, až se ustálí na intervalech výhodných pro oba,“ dodává Daneš.
Jenomže hledání takové frekvence, která by vyhovovala oběma, se často podobá práci s lékárnickými vahami, a když se potkají dva jedinci s výrazně odlišným apetitem, jedná se o neřešitelný úkol. Takové peripetie nám ovšem v prvních týdnech nového vztahu přijdou na mysl jen zřídka. Žádné sebezapření, žádné kompromisy – oba zamilované žene hormonální pohonná směs, takže i ten nejtvrdší kus ledu začíná bublat. Avšak žádný zázrak netrvá věčně. Po roce či dvou nás už endorfinová sprcha přestane oblažovat a za chvíli se náš vztah podobá posezení u Suchánků. A teprve tehdy dochází na lámání chleba. Právě proto je důležité vyzkoušet si manželský život ještě před uzavřením manželství a zjistit svoje potřeby v každodenní obyčejnosti. Kromě toho se v průběhu života sexuální potřeba každého z nás mění, a tak se i z té nejvášnivější dvojice může stát párek nespokojených sexuálních solitérů. Existuje nějaký model, podle kterého se poměr sexuálního apetitu vyvíjí? „Sexuální rovnováha se může vychýlit v neprospěch partnera i partnerky,“ říká Daneš. „U ženy dochází k sexuálnímu ochladnutí většinou v souvislosti s narozením dítěte, u muže pak kolem padesátého roku života. Hovoříme o tzv. mužském přechodu. Zatímco ženu sex ještě baví, manžel raději popadne rybářský prut a odejde na ryby.“
Na úřadě, v kostele nebo v parku?
Ještě nedávno vás svatba v kostele stavěla téměř do role disidenta. Pro tehdejší stát takový sňatek neměl žádný význam, snad kromě důkazu vaší politické nespolehlivosti. Dnes je církevní sňatek s civilním „zrovnoprávněn“, takže pokud chápete manželství v souladu se zásadou „Co Bůh spojil, člověk nerozděluj!“ a jste pokřtěni, jedinou překážkou je pár formalit. Nejprve se musíte obrátit na matriku, která vám vydá osvědčení o splnění všech požadavků pro uzavření manželství. S ním zamiřte na farní úřad (pro zjednodušení hovoříme o římskokatolické církvi), kde si vás farář trochu „proklepne“ a seznámí vás s detaily obřadu. Takové setkání se bude asi šestkrát opakovat, proto na faru zajděte s dostatečným předstihem. Pokud je pokřtěn pouze jeden z partnerů, farář musí požádat o zvláštní výsadu biskupa své diecéze.
I k uzavření občanského sňatku bude zapotřebí trocha papírování. Snoubenci bez zkušeností z předchozích manželství vystačí s rodným listem a občanským průkazem. Je-li jeden ze snoubenců ovdovělý či rozvedený, musí takový stav doložit úmrtním listem nebo soudním rozhodnutím o rozvodu. Papírově vyzbrojeni se tedy vydejte na sňatkovou matriku, kde si přejete manželství uzavřít. Od ledna letošního roku se takto přímo můžete obrátit na kterékoli místo v republice, aniž byste předtím museli žádat matriční úřad v bydlišti jednoho ze snoubenců a platit zvláštní poplatek za svůj rozmar. Snoubenci z Břeclavi se tedy mohou bez jakýchkoli komplikací dát oddat třeba na radnici v Aši.
Na matričním úřadě vám bude předložen „dotazník k uzavření manželství“, který zde podáte a předložíte příslušné doklady. Jste-li příznivci výstřelků a za jediné možné místo pro své „ano“ považujete městský park či dno Slapské přehrady, vaše situace se přece jen trošku zkomplikuje. Ze všeho nejdříve totiž musíte matriční úřad přesvědčit o tom, že právě přehradní nádrž je vhodným místem pro vykonání obřadu. Uspějete-li se svými argumenty, počítejte s určitým správním poplatkem a náklady na potápěčskou výstroj pro člena obecního zastupitelstva.
BM
