poslal Pavel Proti proudu
zní název článku, publikovaného 18.6.2003 v Kostnických
Jiskrách č. 22/2003 a o kterém si myslím, že je dobré si ho přečíst a
hodně si nad ním zapřemýšlet. Posuďte sami ...
Dalibor Molnár v článku reaguje na článek J.Kubového s
názvem "Alarmující připomenutí
nezastupitelného poslání věřících", uveřejněného
7.6.2003 rovněž v Kostnických Jiskrách.
Dalibor Molnár píše :
" ... Právem se tu bije na poplach. Slavná, ale zároveň
hrozná jsou slova Ježíšova: "Vy jste
světlo světa."
I když lidé milovali a dodnes milují více tmu nežli světlo, je tma hrozná,
beznadějná. A že si v té tmě, kde žádného světla není, či kde jenom
bliká, zoufají, zběsile kolem bijí, jako opilí se potácejí, za to neseme
odpovědnost a nemůžeme a nechtějme ji ze sebe setřást. Zlý svět, kterého
se hrozíme a který přísně posuzujeme, je také (a do jak veliké míry!)
důsledkem naší svědecké malátnosti, neurčitosti, duchovní umdlenosti a
nevěrnosti.
Bratra Kubového k alarmující výzvě vedou zejména množící
se živé pochodně upalujících se ponejvíce mladých lidí, kteří odmítají
v této tmě žít. Nejde však jen o odmítnutí či beznadějné zoufalství.
Ti lidé chtějí také proti té tmě, jen na zisku a bezohlednému zápasu o něj
postavenému světu, bojovat a jsou přesvědčeni, že manifestační sebeupálení
je toho boje patřičným a snad i vrcholným prostředkem.
Ke svědecké určitosti a horlivosti a věrnosti, ke které
nás bratr Kubový vyzývá, patří však také povědět, že tento čin,
jakkoli se nás hluboce dotýká a vzbuzuje naši lítost a nás obviňuje, nemůžeme
schvalovat, natožpak, jak se dělo a děje v někdejším případu Palachovu a
Zajícovu, oslavovat. Jejich čin bývá srovnáván s obětí Ježíšovou,
jsou stavěni po boku Husovi. To srovnání však neodpovídá. K Ježíšovu i
Husovu počínání můžeme a máme připojovat: Následujme ho! To v případě
Palachově, Zajícově stejně jako Adamcově, Maškově a dalších učiniti
nelze. Naopak, musíme varovat. Proč?
Poněvadž jde o tragické nepochopení. Poněvadž se právem
děsíme toho, že by tato zhoubná vlna mohla pokračovat, šířit se dál.
Při loňských maturitních zkouškách na zdejší OA bylo
zadáno k písemné práci z českého jazyka téma: "Jaký
je Váš názor na smysl a důležitost lásky v lidském životě?"
Jedna ze studentek .... v závěru napsala: "V
dnešní době lásku nahradily peníze, kariéra, touha po vyšším platu,
auta ... Čím více přibývá technických vymožeností, čím více se rozrůstá
civilizace, tím méně je v lidských srdcích lásky. Jako slepí všichni
pospícháme někam pryč, stále dál a dál obrovským, dlouhým tunelem, naším
životem, a vůbec nevíme, co nás čeká na jeho konci."
Jak ukázka dokládá, a mohl bych uvést mnohé další, je
bolestný pocit světa a života v něm zvláště mezi mladými lidmi široce
rozšířen. Reakce z něj vyplývající jsou různé, a jak bratr Kubový uvádí,
neblahé. Za neblahou, pro některé zvláště citlivé a po něčem jiném,
lepším toužící, za mimořádně svůdnou, ale jen klamně dobrou je třeba
označit manifestační sebezmaření a důrazně před ním jako scestím
varovat. Ač je neseno touhou nepokračovat, protestovat proti tomu zlému,
nesmyslnému běhu, který ona dívka popsala jako cestu temným tunelem, znamená
posléze jen střemhlav se do toho tunelu vrhnout, splynout s tím proudem,
nechat se jím pohltit a vlastně kapitulovat.
Pravým protestem, bojem proti tomu zlému, které nás
obklopuje a zahlcuje, je jen jediné: Obrátit se. Jít proti proudu. Jít, hnát
se nikoli cestou zisku, bezohledného sebeprosazení, ale cestou služby a
pomoci. Služby a pomoci všem , přátelům i nepřátelům, rozumějícím i
nechápavým a vzdorujícím. Ten obrat znamená boj zcela jiný, než na jaký
jsme zvyklí. Je to boj nikoli o zničení, likvidaci odpůrce, protivníka, ale
o jeho záchranu. Boj a zápas pro celý život. Boj a zápas, ze kterého se
neutíká. Je to zápas, ve kterém můžeme přijít o život a je třeba ani v
takovém případě nezaváhat a je-li to třeba, život obětovat. Tu oběť však
nemáš vykonat vlastní rukou. To by byl, to je, ač si toho člověk nemusí být
vědom, útěk, kapitulace, splynutí s oním falešným a zlým proudem, vzdání
se bez boje, který ten, který je naším vůdcem a učitelem, tak do konce
dobojoval a nám ho v nejčistší podobě ukázal: Za ty, kteří ho zabíjeli,
na kříži se modlil: "Otče, odpusť
jim, neboť nevědí, co činí."
Ten obrat proti proudu, který jediný je předpokladem účinného
protestu, boje proti zlému ve světě i u nás, se uskutečňuje nejsnáze, a
snad jedině v jednom případě. Když jsme uvěřili. Uvěřili, že ten
tunel, kterým běžíme - nevede do tmy, do neznáma, ale k světlu, k zdroji všeho
světla, jak jsme je poznali v Ježíši Kristu, k Bohu Otci, který je láska.
To světlo je ovšem na opačném konci tunelu, než kam se ve svém ziskuchtivém,
sebeprosazujícím běhu směřujeme. Pane, přidávej nám té víry a otevírej
pro ni srdce našich bratrů a sester, lidí kolem nás.
Dalibor Molnár
