V první části jsem poukázal na rozpory, které v Písmu naleznou nejenom jeho kritici, ale i my. Ve druhé části jsem uvedl základní principy, podle nichž budeme zkoumat věrohodnost Písma i se všemi jeho rozpory. Naše zkoumání bylo postaveno tak, aby bylo analogické vědeckému racionálnímu přístupu. Vymezili jsme si také rámec našeho zkoumání. V této části provedeme potvrzení nebo vyvrácení předpokladů zahrnutých do tohoto zkoumaného rámce.

Věříme Bohu, případně pro ty hledající – předpokládejme, že Bůh má vlastnosti, ve které věří křesťané
Věříme, že Bůh se s námi dorozumívá slovy, uvedenými v Bibli, případně pro ty hledající – předpokládejme, že Písmem se s námi Bůh dorozumívá.

K předešlé části si také zopakujme, resp. zpřesněme smysl a cíl našeho zkoumání: Budeme zkoumat, zda Bible, která slouží k dorozumění Boha s námi, splní námi předpokládané poslání tím, že se setkáme s existujícím Bohem a že se nám potvrdí Boží vlastnosti, pro které Bohu věříme. Toto potvrzení musí být – v souladu s vědeckým racionálním přístupem – vnímatelné a ověřitelné našimi smysly.

IV. Bůh sebe dokazuje sám

Nejraději bych zde napsal, že čtenáře zklamu, neboť si tuto kapitolu musí doplnit každý sám. Aby si každý sám uvedl, jak na něj biblická zvěst zapůsobila. Co se s ním stalo, když se s biblickou zvěstí setkal, ať již vlastním studiem nebo ze svědectví jiného člověka. Tady je místo pro každého, kdo uvěřil tomu, co je v Bibli zapsáno a zaslíbeno. Zda to v něm zanechalo nějakou změnu. Nebo naopak, bylo to pro něj jakoby přečetl nezáživnou knihu a navíc slyšel od propagátorů obsahu té knihy nějaké nesrozumitelné bláboly, jimž ani za mák neporozuměl. A dokonce nenašel ani důvod, proč se Biblí zabývat.

Já osobně tady mohu vystupovat jen jako svědek ve prospěch Boha a Jeho slova. Nejsem sám, jsou nás milióny. Setkali jsem se s Bohem, jsme svědky Kristova vzkříšení, jsme svědky Jeho života. Jsme svědky živého Boha působícího přímo v nás. Proměna, kterou na nás uskutečnil a vedení, kterým nás usměrňuje, se dá nazvat zázrakem. Zázrakem větším, než by bylo nějaké nadpřirozené znamení na obloze. Například, když se z nenávistného nepřítele stane milující bratr, to přece překoná i to, kdyby před námi chtěl sám Pán předvádět šou skokem z chrámové kopule.

Naznačím alespoň na Martinu Lutherovi, jak radikální a velké proměny člověka a celého lidstva se skrze Boží slovo uskutečnily. Luther byl v Písmu studovaný mnich. Ale teprve po dlouhých letech, jednou, když byl v horním patře svého domu, v tak zvané „věži“, se mu prozřel zrak biblickým veršem, který četl předtím určitě stokrát: „Spravedlivý bude z víry živ.“ A co následovalo, to ať si každý zopakuje sám. Jsou toho plné celé svazky knih. Jenom si položme otázku: Z čeho že to bude živ, ten spravedlivý, nebo v jiném vyjádření bude živ ten, ačkoliv nedokonalý, ale oddělený pro Boha?

Boží promluvu vnímáme neustále. Hledáme odpovědi v Boží promluvě – v Písmu nebo v kázání z Písma – na naše každodenní problémy. Bůh sám se nám z Písma a ze slyšení biblických zvěstí ozývá. Poznali jsme a s úžasem hledíme na verš, který jsme přečetli v minulosti mnohokrát, ale nyní k nám promlouvá jinak, úplně autenticky, jako by byl přímo pro nás? Hledáme-li řešení svého problému, najednou zjistíme, že v Bibli se něco podobného dávno vyřešilo.

Písmo má totiž jednu vlastnost, kterou žádná vědecká příručka nemá. Kdykoliv v něm něco hledáme pro život, najdeme odpověď. Stejně našli odpovědi milióny lidí před námi a najdou milióny dalších po nás. Písmo je totiž živá kniha. Vědecké pojednání si přečteme a odložíme, příští měsíc bude třeba překonáno. Ale Boží slovo funguje vždy a všude. Stačí je jen aplikovat. Život z Písma přímo čiší, každý v něm najde životodárnou vodu. Pro každý lístek Božího stvoření je určena nějaká kapka. I pro vědecké šťouraly tam je něco pro jejich uspokojení. Dělají to již několik tisíc let a stále nejsou u konce. Ani nikdy nebudou. Tato kniha života nikde nekončí, studna je nevyčerpatelná, její živá voda zalévá neustále.

V. Shrnutí provedeného potvrzování

Použili jsme vědeckou analogii racionálního myšlení pro potvrzení hypotézy. Podobně jako u dříve zmíněného fotonu. Existence fotonu byla vědci prokázána tím, že použili metody, jimiž lidskými smysly dokázali potvrdit vlastnosti fotonu: Rychlost fotonu ve výši rychlosti světla, nenulovou, avšak velmi nízkou hmotnost, projevovanou například odklonem světelného paprsku při průchodu kolem hmotných planet, nulovou hmotnost a neexistenci, pokud foton ztratí rychlost světla.

Podobně našimi smysly dokážeme vnímat a tím potvrdit, že probíhá Boží mluva k nám skrze slova Bible, čímž se současně potvrzuje Boží existence a Boží vlastnosti, vyznačené v Písmu. Jde o veskrze racionální potvrzení, které nás opravňuje k víře projevené nikoliv jako virtuální (neskutečná) představa, ale jako smysly vnímatelná skutečnost. Přesně, jak je v Písmu napsáno: Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme (naše víra), a být si jist tím, co nevidíme (o čem se můžeme s jistotou přesvědčit) (Židům 11:1). Na rozdíl od fotonu, což je věc, přináší setkání s Bohem život.

Jaké další potvrzení chcete? Aby Nejvyšší před vámi panáčkoval? Tak to máte smůlu.

V. Jak je to s rozpory v Písmu

Předně musíme zopakovat, že aby byly naše racionální úvahy oprávněné a logicky přesné, tak nesmíme v Bibli změnit ani čárku. Pokud provedeme nějaké úpravy, již se staneme společně s Bohem spoluautorem na Jeho komunikaci s námi. A pokud se po našich změnách nezmění životodárný účinek tohoto Božího slova, staneme se podílníky na případném znovuvzkříšení a uzurpujeme Bohu Jeho jedinečnou stvořitelskou moc a slávu plynoucí z Jeho činů.

Naštěstí si nikdo nedovolil Písmo tak výrazně pozměnit, aby ztratilo základní smysl v něm obsažený. Dalo by se však určitě ověřit, že případné úpravy textu a jeho doplňování podle momentální potřeby teologických schémat vždy vedlo a vede k oslabení účinku Boží promluvy. určitě však k rozporům uvnitř Božího lidu. Pokud si vymyslíme nějaká doplnění, která sice do Písma nepřidáme, ale vložíme je jako dogmata či závazné výklady do učení církve, zpronevěřujeme se zásadně naší čisté víře. Zopakujme si, co vyznáváme: Věříme v Boha, Bohu a Písmu jako Jeho promluvě k nám. Po našich úpravách by to znělo: Věříme v Boha. Také věříme Bohu, i když ho musíme trochu opravovat a vylepšovat. A věříme i Písmu, které jsme upravili a doplnili k němu naše přílepky, aby vyhovovalo našim doktrínám a dogmatům a dávalo smysl námi vytvořený.

Nesmíme si však myslet, že se zápis Písma odehrál bez lidských zásahů. I svitky nalezené v Kumránu obsahovaly proti pozdějšímu znění biblických textů více než tisíc odchylek. Tyto odchylky však byly nevýznamné a ani trochu nebyly odkloněny od smyslu pozdějšího zápisu. Jak velké textové odchylky se mohou udát, když se změní chápání pojmů, způsob vyjadřování nebo gramatická pravidla se sami můžeme přesvědčit na našich českých překladech Písma.

Mohli bychom také rozpory v Písmu přičíst lidským zásahům do Písma v hektických dobách, zejména z exilní a poexilní doby izraelského národa, kdy došlo ke změně národa na „lid knihy“. To však badatelé dávno zavrhli, neboť úmyslné úpravy by znamenaly proměnu záznamů na obsahově konzistentní a uhlazený text. A také vyloučení záznamů, které tenkrát i dnes přinášely a přináší při výkladech problémy. Což se nestalo. Musíme tedy příčiny rozporů hledat jinde.

Mýtus nebo skutečnost

Pokusme se vžít do prvních lidí, kteří obývali zemi. Adam s Evou byli stvořeni v jeden den. Určitě získali od Stvořitele základní znalosti, včetně poznatků o stvořitelském díle, které si pak další lidé vštěpovali do paměti (nezatížené přehršlí zbytečných pitomostí jako dnes). Z paměti lidstva pak tyto poznatky jiní lidé zaznamenali písemně. Zaznamenali jen a jen pravdu, kterou slyšeli od svých předků a o které byli přesvědčeni.

Adam tedy určitě věděl o stvoření v šesti dnech. Určitě to nebyl žádný tupec, jako jistě nejsou ani jeho potomci. A také si jistě občas pokácel nějaký ten strom a spočítal si letokruhy. Stromy měly být staré několik dnů, ale počet letokruhů činil desítky, stovky, u sekvojů přes tisíc. Viděl písek a když přemýšlel, jak vzniká ze skal erozí, jistě mu vyšlo, že než ho vody a povětrností podmínky vytvořily a dopravily do moře, že to muselo trval milióny let. Pokud byl cestovatelsky naladěn, jistě se podíval na řeku Colorado a jí vybroušený Grand Canyon, hluboký až 1600 metrů. Jistě mu došlo, že za těch pár dnů od stvoření by to řeka nestihla a utvrdil se o oněch miliónech let. Možná, že zakopl o mamutí kel nebo o kostru dinosaura. Jistě mu došlo, že zde tyto pozůstatky neležely jen několik dnů. Když přemýšlel, kde se vzal ten bludný balvan v zahradě, tak možná přišel již tenkrát na to, že ho sem z desítek tisíc kilometrů vzdálených oblastí přitlačil ledovec, což jistě nestihl za jeden den.

Adam, ani další lidé po něm nebyli hloupí. Dovedli logicky uvažovat. A přesto do paměti lidstva předali zprávu, že svět stvořil Hospodin v šesti dnech. Protože byli inteligentní, došlo jim, že Bůh to v šesti dnech stvořil tak, jak jim to dnes leží u nohou, tedy jako by to síly Bohem ovládané vytvářely milióny či dokonce miliardy let. Vůbec si nějaký rozpor nepřipouštěli, prostě věřili Bohu. Žádný mýtus, ale skutečnost.

Až budeme stát před Bohem, můžeme se Ho zeptat:

Otče náš svatý, vytvořil jsi opravdu všechno během šesti dnů? Nebo se to stalo tak, že jsi nechal evolucí působit postupný vývoj až dospěl do vzniku života a dnešního vesmíru?

Jsem přesvědčen, že Bůh odpoví:

Člověče, na co se to vlastně ptáš? Copak nevěříš, že mohu to vše stvořit v šesti dnech? Věříš mně, nebo evolucionistům?

Po pravdě řečeno, když to tak zvažuji, já se raději ptát nebudu. Vyznal jsem přece (viz výše), že věřím Bohu. Tou otázku bych vlastně své vyznání popřel. A ještě bych Boha ponížil svou nedůvěrou, že nemůže udělat všechno co si zamane. Pokud jsem opravdu ještě málo znalý Boha, podívám se na nějaký dokument z výzkumu vesmíru. Abych zíral nejen s údivem na velikost Božího stvoření, ale také poznal svou nicotnost, ke které se přesto dokázal náš Bůh sklonit.

Opravdu věříme v Boha, Bohu, v Jeho slovo? Dobře si odpověď promysleme, komu věříme. Jak jsme naplňováni nedověrou! Přitom stačí prosba k Bohu a býti pamětliví Ježíšových slov. Podívejme se na fotku kaňonu vyhloubeného řekou, která materiál hor odnesla do moře. A vzpomeňme si na ta vzácná slova, vyznejme je a hned se stanou skutečností:

[Marek 11:23] Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: 'Zdvihni se a vrhni do moře' - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít.

Pokud bude někdo rozporovat Bibli, třeba vědeckými vědeckými objevy, archeologickými poznatky i jakkoliv jinak, můžeme mu odpovědět (třeba někdo vymyslíte formulaci lepší):

Já sám nemohu potvrdit, že se to událo právě tak, jak je popsáno v Bibli, neboť jsem u toho nebyl. Zato mohu s jistotou potvrdit a dokázat, že Bůh je živý a že živý Ježíš Kristus ovlivňuje i naše životy. A pokud náš Bůh chtěl, aby se věci udály tak, jak je popisuje Bible, tak se to tak zcela jistě stalo nebo stane.