poslal lutrik První
čtení: Malachiáš 3,1 - 2: „Hle, posílám
svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále
do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž
toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však
snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako
oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.“
Druhé
čtení: 2 Korintským 9,6 - 8: „Vždyť
kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře
rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle
toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z
donucení; vždyť `radostného dárce miluje Bůh´. Bůh má moc
zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli
dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro
každé dobré dílo, jak je psáno: `Rozdělil štědře, obdaroval
nuzné, dobrota jeho trvá navěky.´“
Čtení
ke kázání: Matouš 11,7 - 15: „Když
Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o
Janovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos,
kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka
oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v
domech královských. Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka?
Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno:
`Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil
cestu.´ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy,
nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší
v království nebeském je větší nežli on.
Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí
a násilníci po něm sahají. Neboť všichni proroci i Zákon
prorokovali až po Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš,
který má přijít. Kdo má uši, slyš.“
Kázání:
Milé sestry
a drazí bratři,
v úterý měli mnozí Janové svátek a v některých církvích si připomněli
narození Jana Křtitele. O narození Jana Křtitele a jeho hlavním
poslání jsem kázal již minulý rok. Letos bych se zaměřil na
poselství samotného Jana Křtitele a na to, zda je aktuální i v
současné době. Jde o to, co po nás podle Janových slov požaduje
sám Bůh.
Poselství Jana
Křtitele bylo vymezeno již před jeho narozením, když anděl Páně
Gabriel sdělil Janovu otci Zachariášovi toto: „Anděl mu řekl:
"Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá
manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít
radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude
veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od
mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů
izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v
duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k
synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid
pohotový."“ (L 1,13 - 17).
Když Jan
dospěl, začal plnit Boží poslání a to tím, že kázal křest
pokání na odpuštění hříchů, kterým chtěl izraelský lid
připravit na příchod Mesiáše, jak píše evangelista Matouš:
„Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v Judské poušti:
"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království
nebeské." To je ten, o němž je řečeno ústy proroka
Izaiáše: `Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně,
vyrovnejte mu stezky!´ Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti,
kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých
včel. Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé
okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v
řece Jordánu křtít.“ (Mt 3,2 - 6).
A po každém, kdo
se od něj nechal pokřít, požadoval, aby nesl ovoce, které
ukazuje, že činil pokání, jak čteme opět u Matouše: „Neste
tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že
můžete říkat: `Náš otec je Abraham!´ Pravím vám, že Bůh
může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera je už na
kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude
vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten,
který přichází za mnou, je silnější než já - nejsem hoden
ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a
ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat,
svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným
ohněm.“ (Mt 3, 7 - 12).
I my jako křesťané
jsem po uvěření činili pokání ze svých hříchů a když i po
křtu hřešíme, musíme své hříchy Bohu vyznat, aby nás mohl
očistit od všeliké nepravosti, jak píše apoštol Jan.
„Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v
nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a
spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od
každé nepravosti.“ (1 J 1,8 - 9). A samozřejmě máme potom nést
to správné ovoce, jak říká sám Ježíš: „Tak každý dobrý
strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže
nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude
vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý,
kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale
ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7,17 - 21).
Co je tedy Boží vůli podle Jana Křtitele? Předně
bychom měli pomáhat potřebným: „Zástupy se Jana ptaly: "Co
jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje
oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu,
udělej také tak."“. (L 3,10 - 11). Jak
jsme četli v našem dnešním druhém čtení, i apoštol Pavel
vyzývá křesťany ke štědrosti. A apoštol Jan důrazně nám
připomíná: „Má-li někdo dostatek a vidí, že jeho bratr má
nouzi, a bez soucitu se od něho odvrátí - jak v něm může
zůstávat Boží láska? Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale
opravdovým činem.“ (1 J 3,17 - 18). Samotný Ježíš
je ještě radikálnější: „Každému, kdo tě prosí, dávej, a
co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.“ (L 7,30). Dále pak říká:
„Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic
nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny
Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte
milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Nesuďte a nebudete
souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám
odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená,
natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou
měříte, takovou Bůh naměří vám."“ (L 6,35 - 38).
Vraťme se však k Janu Křtiteli. Ten blíže
specifikuje, co by měli činit, resp. neměli činit celníci a
profesionální vojáci: „Přišli i celníci, aby se dali pokřtít,
a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl:
"Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i
vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu
nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým
žoldem."“ (L 3,12 - 14). Celníci ani vojáci by tedy neměli
zneužívat své postavení a měli by spokojit se jenom s tím, co
jim zákonně patří. Přirozeně se to týká nejen celníků a
vojáků. Korupce a zneužívání postavení se týkají mnoha
dalších profesí. Požadovat více, než nám patří, je vlastně
krádež a křesťan by krást neměl, jak píše apoštol Pavel:
„Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k
pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.“
(Ef 4,28).
Ohledně vojáků někteří křesťané soudí, že by
Ježíšovi následovníci profesionálními vojáky vůbec být
neměli. Dovolávají se těchto Ježíšových slov: „Slyšeli
jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán
soudu. Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého
bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán
radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt
5,21 - 22). Proto někteří po uvěření se vzdali své vojenské
kariéry, jako např. svatý Martin z Tours. Podobně dnes smýšlejí
i tzv. historické mírové církve - Kvakeři, Mennonité či
Bratrské církve. Těch povolání, která by křesťané vykonávat
neměli, bylo více - např. povolání hostinského či prostitutky.
Někteří křesťané si myslí, že se to týká i povolání
soudce, neboť jak již jsme dnes slyšeli, Ježíš řekl: „Nesuďte
a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte
a bude vám odpuštěno.“
Značná část kritiky směřovala u Jana Křtitele
na farizeje a saduceje, tedy na vedoucí představitelé lidu. Výzva
nést ovoce pokání byla předně určena jim, jak uvádí
evangelista Matouš: „Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i
Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se
od něho v řece Jordánu křtít. Ale když spatřil, že mnoho
farizeů a saduceů přichází ke křtu, řekl jim: "Plemeno
zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím
hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání.“
(Mt 3,5 - 8). Dnes bychom tuto kritiku mohli vztáhnout na naše
vedoucí představitele, a to zejména náboženské. Farizeové a
saduceové totiž představovali v Judei dvě vůdčí náboženské
skupiny své doby, ze kterých se rekrutovali židovští velekněží
i zákoníci. Zákoníci pak byli znalci Písma, jehož jádrem byl
podle židovského pojetí Mojžíšův zákon. Zákoníci měli i
důležitou soudcovskou funkci a tak zákoníci spojovali svoji
theologickou odbornost s odborností
právní.
I Ježíš kritizoval farizeje a doporučoval
nejednat podle jejich skutků: „Na stolici Mojžíšově zasedli
zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co
vám řeknou; ale podle jejich skutků nejednejte: neboť oni mluví
a nečiní. Svazují těžká břemena a nakládají je lidem na
ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem.“ (Mt 23,2
- 4). „..., mají rádi přední místa na hostinách a přední
sedadla v synagógách, líbí se jim,
když je lidé na ulici zdraví a říkají jim `Mistře´. Vy však
si nedávejte říkat `Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni
jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno `Otec´: jediný je
váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat `Učiteli´: váš
učitel je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš
služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje,
bude povýšen.“ (Mt 23,6 - 12).
Farizeové a zákoníci podle Ježíše dále
vyjídají domy vdov pod záminkou dlouhých modliteb, nedbají na
právo, milosrdenství a věrnost, jsou plni hrabivosti a chtivosti,
pokrytectví a nepravosti, zabíjejí proroky a učitele a za to je
stihne Boží soud (Mt 23,14 - 38). Přirozeně nejen je, ale
všechny, kdo farizeje, saduceje či zákoníky následují v konání
nepravosti, nehledě na postavení jaké ve společnosti zastávají,
řadové či vedoucí.
No a jak skončil Jan Křtitel? Jak víme, byl
popraven tetrarchou Herodem Antipou: „V ten čas se tetrarcha
Herodes doslechl o Ježíšovi a řekl svým sluhům: "To je Jan
Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné
síly." Tento Herodes totiž zatkl Jana a dal ho v poutech
vsadit do žaláře kvůli Herodiadě, manželce svého bratra
Filipa, neboť Jan mu říkal: "Není dovoleno, abys ji měl za
ženu." Byl by ho rád zbavil života, ale bál se lidu, protože
měli Jana za proroka. Na Herodovy narozeniny však dcera té
Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, a on jí
přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. A ona, navedena svou
matkou, řekla: "Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana
Křtitele." Král se zarmoutil, ale pro přísahu před
spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, a dal Jana v žaláři
stít. Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji
donesla své matce. Janovi učedníci potom přišli, odnesli jeho
tělo a pohřbili je; pak šli a oznámili to Ježíšovi.“ (Mt
14,1 - 12).
Jan
Křtitel byl tedy uvězněn a popraven, protože králi Herodovi
Antipovi vytýkal nemravné chování. Král totiž žil s
Herodiadou, manželkou svého bratra Filipa, což podle Mojžíšova
zákona představovalo incestní manželství (Lv 18,16 a Lv 20,21).
Zde vidíme, že jako křesťané bychom se měli držet určitých
mravních hodnot, a to i v sexuální oblasti. Řada křesťanů
cizoloží a žije ve smilstvu a přitom očekává, že jim Bůh
bude žehnat. A to v tom případě není možné. Sex
patří pouze do řádného manželství. Všechny předmanželské a
mimomanželské pohlavní styky jsou pak pod Božím soudem. Ježíš
dokonce starozákonní přikázání zpřísňuje, když ukazuje na
kořen hříchu, který je v pohledu a úmyslu: „Slyšeli jste, že
bylo řečeno: `Nezcizoložíš.´ Já však vám pravím, že každý,
kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“
(Mt 5,27 - 28).
Ježíš rovněž utvrdil nerozlučitelnost zákonného manželství:
„Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než
pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.“ (Mt 19, 8 - 9).
Když
Ježíš v našem dnešním čtení ke kázání vysvětluje zástupům
úlohu Jana Křtitele, tak pronáší jednu závažnou větu, která
zní: „Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské
trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ (Mt 11,12). Co
znamená toto docela temné tvrzení? Podle mne předně to, že
šíření Božího království zde na zemi bude vyvolávat odpor.
Jan Křtitel byl jako řada starozákonních proroků před ním
popraven. Stejný osud potkal i samotného Ježíše a také řadu
Jeho věrných následovníků. I dnes se svět staví šíření
Božího království na odpor, a to i u nás. Na webu jsem se
dočetl, že u nás není jen stránka, že islám u nás nechceme,
ale i stránka, že křesťanství u nás nechceme. Přitom odmítání
křesťanství je zde spojeno s kritikou židovské víry.
V
druhé části věty pak Ježíš pravděpodobně hovoří o tom, že
do církve budou pronikat falešní učitelé a proroci a s nimi i
falešné nauky a praktiky. To podle Písma svatého vyvrcholí tím,
že Antikrist se pokusí sám sebe vydávat za Boha, jak čteme
v Druhém listě Tesalonickým: „Pokud jde o příchod Pána
Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás,
bratří, abyste se nedali snadno vyvést
z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí
či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl
už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože
nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk
nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se
nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská
pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za
Boha.“ (2 Te 2,1 - 4).
Máme
se tedy na co těšit. Sám Ježíš nás upozorňuje, že pro věřící
nastanou před Jeho druhým příchodem těžké časy: „Tehdy vás
budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou
nenávidět pro mé jméno. A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se
budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci
a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska
mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (Mt 24,9 -
12). Ježíš i Jan Křtitel vytrvali do konce a tak svým životem i
svoji službou až do oběti nejvyšší mohou být pro nás vzorem.
Zejména jednotou slov a činů. I my máme být takoví, jak na to
poukazuje např. Jakub, bratr Páně: „Podle slova však také
jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!
Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá
muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe,
odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do
dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý
posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své
skutky.“ (Jk 1,22 - 25). Amen.
Modlitba
po kázání:
Nebeský Otče,
děkujeme Ti, že
ze své velké lásky a milosti vystupuješ z božské skrytosti a
mnohými způsoby nám zjevuješ svoji svatou vůli. Činíš to
často skrze své proroky, které vysíláš mezi svůj lid. Jedním
z Tvých proroků byl i Jan Křtitel, který měl připravit
izraelský lid na příchod Mesiáše, Tvého Syna a našeho Pána
Ježíše Krista.
Dej, ať i my
dnes bereme vážně Janovu zvěst, zejména jeho důraz na pokání
a na nesení ovoce tohoto pokání. Vždyť i sám Ježíš to po nás
žádá. Ať jsem tedy ochotni bojovat se svými hříchy a v síle
Ducha svatého jsme schopni je i opustit. A to včetně hříchů v
sexuální oblasti, které ničí nejen naši duše, ale i naše
tělo, jenž má být chrámem Ducha svatého.
Ať neváháme Ti
vyznávat všechny své hříchy (nejen ty sexuální), abys mohl nám
je odpustit a očistit nás Ježíšovou krví od každé nepravosti.
Abychom takto očištěni mohli zase žít podle Tvé dobré a libé
vůle a tím i vstupovat do skutků,
které jsi pro nás připravil. Prosíme Tě o to skrze Tvého Syna a
našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou v jednotě
Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Stanislav
Heczko
