Vím, že to neznáš a je ti to cizí, protože to nežiješ a nezažil jsi. Oko to taky nemohl pochopit. Pokud by tě to zajímalo, tak ti to napíšu. 

  Říkáme tomu "výchova". 

  Je to taková věc, kterou dělají rodiče se svými dětmi. "Výchova" se dělá třemi základními věcmi: 1. Slovem, 2. skutkem a 3. příkladem. 

  Slovem tak, že rodiče se svými dětmi mluví, v konkrétních situacích jim vysvětlují konkrétní věci. Rodiče to se svými dětmi dělají kdykoliv: Ráno, v poledne, večer před spaním, když svítí slunko, je zataženo, když se dítěti něco povede, i když něco zvorá. Stejně tak to dělá Bůh. V konkrétních situacích k nám mluví konkrétní věci. Když jsem se stal křesťanem, jedna z věcí na počátku byla ta, že ke mne Bůh mluvil a to docela dlouho, mnoho týdnů. Za což jsem byl rád, protože když jsem křesťanem nebyl, Boha jsem neznal a nemohl jsem ho slyšet, byť jsem chtěl. Pokud jde o hřích, tak ten dětem jednoznačně zakazujeme, nedovolujeme jim ho. Normálně jim řekneme: Nebudeš krást. Nebudeš lhát. Nebudeš ubližovat svému bráchovi. To "nebudeš" znamená v naší řeči zákaz. A děti tomu zákazu normálně rozumí. Zákaz hříchu je ale malý zlomek výchovy, ten je podstatný pro vás při vašem uvažování, normálně 99% výchovy slovem slouží k vedení ke konkrétním věcem, než k zákazům.

  Druhý způsob je skutkem: Rodiče staví děti do konkrétních situací, které děti musí řešit. Například je naložím do auta, dovezu pod kopec a jdu s nima na ten kopec. Děti do dělají rádi, naučí se tím vytrvalosti, námaze. Nebo jim dám do ruky dvacku a pošlu je koupit noviny. To nedělají rády, ale jenom poprvé, podruhé, pak se osmělí, oblíbí si to. Naučí se tím komunikaci s lidmi, smělost. Pak je zase musím učit počítat, aby to s dvackama nepřehnaly. To se zase dělá tak, že dostanou omezený rozpočet, později tak, že mají jako rozpočet jen to, co si vydělají výdělečnou činností. Dáme jim taky do ruky krumpáč a lopatu a necháme je pracovat. To je teď od doby, co vyšel minecraft, o kus jednodušší. A děti se tím naučí pracovitosti a přejde je lennost. Stejně to s námi dělá Bůh. Staví nás do situací, které musíme řešit. Není to ale jako ve škole, když se člověk něco učí, učitel vyučuje, dítě se to naučí a je to ok, a nebo ne a má pětku a propadne. S rodiči a s Bohem to funguje tak, že "se nepropadá". Pokud se dítě musí něco naučit, například jezdit na kole nebo si čistit zuby, tak ho to rodiče dřív nebo později naučí. Není varianta, že se to dítě nenaučí. Alespoň pokud má dobré rodiče, nevzdají to s dítětem. Bůh to dělá stejně jako (dobří) rodiče. Klidně člověka staví znovu a znovu do stejných situací celá léta, dokud se nenaučí, co je potřeba.

  Třetí způsob je příkladem. To je způsob neúčinnější. Můj táta například tu jedničku a dvojku dost pominul, teda skoro úplně pominul, moc se mu to nepovedlo, ale zase hodně dobře zvládal 3. Dal mi v mnoha věcech dobrý příklad do života tím jak a co žil. Stejně to dělá Bůh: Jasný příklad je samozřejmě Ježíš, to, jak se choval co žil. Ale i to, co Bůh dělá, ať už sám, nebo skrze lidi.

  Rodiče samozřejmě vychovávají svoje děti, nevychovávají cizí děti. Kdyby tě zajímalo jak jsem to zažil s Bohem, napsal jsem o tom pro oka, který to taky neznal, článek, který se jmenuje Parchant.

  Ne, neslyším chlácholící hlasy, ani nemám vidiny. To sis zase vymyslel z čeho? Měl jsi chlácholící hlasy a vidiny?

  V těžkých chvílích mi dává Bůh naději do té situace, nebo spíše z té situace. Mluví ke mne a buď mi ukazuje, jak z té situace ven, nebo mi dává jistotu to projít, vydržet, jistotu, která mi v tu chvíli dost schází.

  

  Toník