V čem se shodnu s věřícími? Existuje vůbec nějaká věta věřících, která by nebyla napadnutelná a byla reálná?

Jelikož jsem byl většinu života věřícím a na počátku byla radikální křesťanská konverze pod vlivem letničního hnutí, tak s některými tvrzeními věřících souhlasím. Tedy na rozdíl od většiny lidí v ČR, kteří mají mlhavé, rozostřené povědomí o tom, co je to křesťanství, co je to Bible. S věřícími se shodnu v tom, že stát se křesťanem, tedy skutečným křesťanem, je nejzásadnější rozhodnutí života, jemuž se nic nevyrovná. Nemám na mysli lidi, co prohlašují, že jsou věřící, protože něco nad nima asik je a byli na půlnoční mši o vánocích a bylo to hezké. Myslím skutečné věřící, tedy ty, co tzv. přijali Krista. To je zásadní rozhodnutí života. S dramatickými projevy, změnou postojů, návyků a změnou řeči, změnou komunikace, změnou životního stylu. Akorát se neshodnu s věřícími v tom, jaké znaménko tomu dáváme. Zatímco věřící tomu dávají znaménko +, já tomu dávám znaménko -. S jedinou výjimkou, tou jsou lidé drogově závislí, nebo gambleři, pro něž je lepší, aby se stali závislými na křesťanské ideologii a sborech, církvích, než aby užívali drogy, prohrávali veškeré finance v automatech a páchali trestnou činnost. Ve všech ostatních případech dávám náboženské konverzi znaménko mínus. A to i tehdy, má-li ten člověk subjektivně pocit, že si polepšil. Což se ostatně děje téměř vždy. Jeho subjektivní iluze je, že si polepšil. V mozku se vyplavují endorfiny jako u zamilovaného. Objektivně to ale polepšení není. Stal se závislým na ideologii, na knížce, na spoluvěrcích, odmítl kritické myšlení, přijal jediný ideologický směr a zavázal se ho šířit. Začal věřit na neviditelné bytosti a s nimi komunikovat. Ale to v tomto článku nechci rozebírat. V tomto článku jsem chtěl pouze poukázat a potvrdit fakt, že konverze je zásadní rozhodnutí života. Není to jen nějaká mentální kratochvíle. Je to tak zásadní rozhodnutí, že by si ho měl každý promyslet. A neměl by ho dělat unáhleně. Bohužel já to učinil ve věku, kdy jsem nebyl zralý, ačkoli právně jsem už byl dospělý. Ale byl jsem pod vlivem své rodiny, z nichž všichni už Krista přijali a čekalo se na mě, až to udělám taky a byl vyvíjen nátlak. Za další v první polovině 90. let sem ze zahraničí přicházela jiná podoba křesťanství, než jsme znali k našich kostelů, a tou bylo charismatické křesťanství v americkém duchu a vypadalo to velmi lákavě a živě. Zdálo se, že tam bůh skutečně je. Tyto faktory tehdy způsobily, že mnoho lidí učinilo podobné rozhodnutí jako já, tedy stali se křesťany. Mám mnoho známých a spousta z nich uvěřila v 90. letech, tedy v první polovině, kdy to sem přišlo. A spousta z nich v tom zůstala.