Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Mikuláš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16272, komentáře < 7 dní: 666, komentářů celkem: 404436, adminů: 60, uživatelů: 5118  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 58 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Akuzativ
gregorios777
rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110258167
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: O budování člověka v Bohu.
Vloženo Pátek, 11. listopad 2016 @ 16:33:02 CET Vložil: Tomas

Kritika bludů poslal oko

Je snad něco špatného na tom, když člověk sám vynakládá úsilí, když se vnitřně buduje?


S Toníkem jsme se opět neshodli ani v základním pohledu na způsob prožívání života křesťana. Na úvod předkládám výňatek z našeho rozhovoru:
Můj pohled: Snad někdy pochopíš, že to Bůh si na počátku odděluje pro sebe člověka (víra není dána každému), ale člověk až během svého života se postupně teprve učí sám sebe oddělovat pro Boha. Toníkův pohled: Snad jednou pochopíš, že když si Bůh reálně, skutečně na počátku oddělí člověka pro sebe, nemusí už člověk po Bohu znovu jeho práci předělávatZnovu já:
Onen vztah je přece vzájemný.
Proto i člověk musí odvést v tomto vztahu ten svůj "kousíček" jeho práce, která mu přísluší. Je to jako v každém jiném vzájemném vztahu, pokud tedy má takovýto vztah fungovat. To je ono budování lidského srdce, které jsi zatím evidentně ještě nepoznal. O kterém jsi zatím evidentně ještě neslyšel. Který neznáš. Znovu Toník:   Nepoznal, Stando, to máš pravdu. Bavil jsem se na dané téma s desítkami lidí a ještě jsem nikdy nikoho neslyšel, že by si vybudoval svoje srdce. Už jsem slyšel o tom, že lidi zatvrdili svoje srdce a četl jsem varování před tím, aby své srdce lidi nezatvrzovali. Ale o tom, že by si někdo vybudoval srdce jsem evidentně neslyšel.


To je docela tragédie! Stále poslouchám vaše „svědectví“, jak že si vás Bůh jednoho krásného dne vybral a rázem změnil, „znovuzrodil“, zbavil vás ze dne na den hříšných návyků (takže si už třeba neutrhnete hrách z cizího pole). Co ale s osobními hříchy, které si ještě ani neuvědomuješ? Myslíš, že nejsou?
Neustále se mi při tomto vrací obraz z jedné ruské pohádky, kdy Ivánek hlupáček vlezl svému koni do levého ucha a vylezl pravým uchem – a už to nebyl Ivánek hlupáček, ale mocný Ivan bohatýr. Ale to je svět pohádek, svět nereálný! V tomto našem reálném světě se nikdo nestane obávaným silným bojovníkem bez vlastní námahy a trpělivého cvičení. Když dostaneš meč (meč ducha – Ef 6,11-18), nestaneš se tím ještě obávaným bojovníkem. Meč - to je jen začátek, první předpoklad. Čeká tě ještě dřina, léta učení (budování) – a k tomu nezbytně potřebuješ i partnera a trenéra šermu. Sám nic nezvládneš. Potřebuješ si osvojit potřebné návyky bojovníka, srůst se svým novým nástrojem – mečem. Také svaly, které bojovník potřebuje, nenarostou ze dne na den, ale až za léta tvrdé dřiny. Na duchovním poli to není jiné. Jako se cvičením buduje tělo a dovednosti bojovníka, tak podobně se stálým cvičením ducha buduje a zdokonaluje duch člověka, srdce bojovníka Kristova. Kdo v tomto neroste – ten automaticky upadá. Často jsi se mě ptal, jak pokřtěné miminko pozná, že je nově narozeným Božím dítětem. Meč Ducha a Boží zbroj ještě na sobě zjevně nemá, je snad „zavřená někde ve skříni“. Ale až člověk už uzvedne meč, začne teprve výuka v šermu, začne pravidelné cvičení. Však samotné poznání, že bylo miminko vybráno mezi bojovníky, je potvrzeno daleko dříve právě onou "zbrojí a mečem ve skříni". Je záležitostí víry, uvěřit těmto Kristovým slovům, že spolu s ním jsme ve křtu zemřeli (Ř 6,8), spolu s ním byli pohřbeni do Kristovy smrti a spolu i vzkříšeni (Kol 2,8-14) do života v novosti (Ř 6,3-4). I když jsme tehdy byli miminka, narodili jsme se znovu z vody a z Ducha svatého (J 3,5). Narodili jsme se znovu výhradně milostí za Kristovy zásluhy a bez vlastních zásluh. To aby se nikdo nemohl chlubit, že čímkoli (snad vlastní zbožností, vlastním vztahem s Bohem) měl jakýkoli vliv na své nové narození. Spása je totiž z nezasloužené milosti, nikoli ze zásluh.


Princip toho, jak se člověk může budovat v Bohu, ukážu snad nejnázorněji na příkladu: Dítě by chtělo dát mamince ke svátku dárek – skládací papírové srdce s věnováním od něho – samo toho však není ještě schopno. Maminka mu tedy k tomu musí dát všechny potřebné věci: výkres, nůžky, tužku a pastelky na vybarvení; sama nakreslí tvar jednotlivých dílů srdce na papír, aby ho dítě mohlo vystřihnout a slepit. Sama předkreslí obrysy ozdoby - kopretiny, aby ji dítě mohlo vybarvit. Ukáže dítěti, jak správně držet tužku nebo pero – dokonce mu vede ruku s přáním a hlídá pravopis.
Co je na tomto všem nejdůležitější?
Je to vzájemné sdílení, ve kterém se dítě buduje ve vztahu s maminkou a zároveň i v jednotlivých dovednostech. Láska totiž buduje – 1 Kor 8,1. Nakonec je dárek hotov.
Dalo by se říci, že z velké většiny si dárek stejně připravila maminka vlastně sama. Přesto v jiné rovině je to dárek z lásky od jejího dítěte. Dárek, který vůbec není dokonalý, je ušmudlaný, nepřesně vybarvený, s ohýbanými okraji – ale právě svými nedokonalostmi vyjadřuje osobnost dítěte a jeho touhu vyjádřit mamince svou lásku. Tajemství budování osobnosti a dovedností dítěte leží tedy ve společném sdílení jeho času s matkou, v práci na společném díle.

A nejinak je tomu i v našem vztahu s Bohem.
I my jsme právě takovýmto dítětem, které se chce sdílet s Bohem, které chce obdarovat Boha. I my se budujeme v Bohu způsobem, že většinu práce udělá on sám, i my tu naši malou část společného díla většinou ještě nějak zpackáme.

Apoštol Pavel nás nabádá, abychom se společně budovali, abychom byli Božím příbytkem.
(Ef 2,20-22)Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus, v němž se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu, v němž se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu. – toto budování závisí tedy logicky i na nás! Naštěstí však nikoli jenom na nás, většinu práce stejně udělá Bůh.

Je to tedy skutečně tragédie, pokud se o sobě někdo domnívá, že je křesťan a o budování vlastního nitra přitom ještě ani neslyšel.
Domnívá se o sobě, že je jako ten Ivánek, ze kterého Bůh jedním rázem udělal Ivana, mocného bohatýra. Bůh ale s námi nečaruje! Sebeklam je strašná věc! Někteří jste uvázli v bludném kruhu sektářských učení, utáhnutí do vlastní smyčky, ze které se člověk vlastními silami už ani dostat nemůže. Však Bůh dokáže zázraky i v takovém případě. Budování lidského srdce tedy není žádným lidským  "předěláváním práce po Bohu", je samotnou lidskou odpovědí na Boží lásku, je sdílením života s Bohem, které člověka proměňuje k pravdivějšímu obrazu Boha - člověk tímto zraje pro nebe a zároveň přivádí Kristovu lásku do stvoření.
(1 Tes 5,11) Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak také činíte.
(Ju 1,21) Ale vy, milovaní, se budujte na té své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.



Základní křesťanské cnosti, které budují srdce křesťana. Osvojujeme si je cvičením, získáváním návyků a odstraňováním zlozvyků (hříšných návyků).
Také Pán Ježíš za svého pozemského života budoval své nitro, aby měl pevnost a sílu unést utrpení, aby zdárně dokončil svůj spasitelný záměr; odcházel na pustá místa, aby se dlouhé hodiny nerušeně modlil (Mt 14,23).


Budování člověka v Bohu. 1.) modlitba – je naplněním víry, je sdílením s Bohem. V ní obdržíme milosti potřebné pro smysl našeho bytí – přivádět totiž Krista do tohoto světa. 2.) půst - (je výrazem naděje) zřeknutí se příjemného pro vyšší dobro. Souvisí s budováním srdce člověka, se cvičením odolávat pokušení – půst zvyšuje odolnost proti pokušení. 3.) almužna - je vyjádřením lásky – a láska buduje. Je také cvičením oprostit se od volání tohoto světa, vyžaduje oběť, námahu. Finanční dar je také zřeknutím se vlastního příjemného pro vyšší dobro. Skutky lásky a zbožnosti nepůsobí jen na obdarované naše bližní (zjevujeme jim tímto Kristovu lásku), působí zpětně i na nás. Působily zpětně už i na Abraháma, u kterého díky těmto skutkům došla jeho víra dokonalosti (Jk 2,21-22). Mimo našeho „budování se“ ve spolupráci s Bohem dal Bůh církvi také mimořádně mocné prostředky milostí pro naše budování, na kterých se už podílíme jenom tím, že je prostě přijímáme. Jsou to svátosti. To nebudu dále rozvádět, tomu stejně někteří nevěříte.

Nyní se ale v otázce budování lidského srdce v Bohu zaměřím už jenom trochu na samotnou modlitbu jako prostředek budování sebe sama v Bohu. Téma modlitby by samo vydalo na celou knihu. Tedy jenom něco málo o modlitbě:

a.) Modlitba osobní. Může probíhat hned na několika různých duchovních rovinách; Nastíním je na příkladu modlitby Páně – Otče náš ....
1.) Základní rovina - Sedm hlavních proseb v jejich prostém znění, v jejich významu.
2.) Číslo sedm jako číslo úplnosti všech proseb modlitby Páně (Mt 6,9-13) v biblickém smyslu znamená, že prosíme vlastně úplně za všechno, za co máme Boha prosit. Za všechno, co doopravdy potřebujeme. Neprosíme však sami, vždyť ani nevíme, zač máme vlastně prosit, prosí s námi Duch svatý (Ř 8,26). Je zde však podmínka – křesťan musí být ve stavu milosti posvěcující (bez těžkého hříchu, bez hříchu ke smrti), mít totiž nepřetržité společenství s Duchem svatým.
3.) Nejvyšší rovina modlitby - kontemplativní přebývání v Bohu – prosté spočinutí Božího dítěte na Božském srdci. Tohoto duchovního stavu modlitby člověk dosahuje až po létech modlitebního života, po létech cvičení ve zbožnosti, v modlitebním životě, po létech vnitřního budování – vyžaduje od člověka zvládnout oproštění od všech myšlenek, odvádějících od Boha – zahodit všechny světské starosti, obavy, plány a záměry – soustředit se pouze na Boží přítomnost. Bez dlouhodobého cvičení v modlitbě to člověk nedokáže. Jen si uvědomte, jak snadno nám v modlitbě myšlenky ulétají stranou na docela jiná témata života a znovu musíme vůlí svoji pozornost obracet zpátky k Bohu!

b.) Modlitba společenství církve.Bývá ještě mocnější, než modlitba osobní (Sk 12,5).
(Mt 18,19-20)
Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce. Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich."
Bůh pro sebe církev k ničemu nepotřebuje. Ustanovil ji ale pro nás, abychom my křesťané měli osobní podíl na Božím plánu spasení světa.


(1 Pt 2,4-5) Když přicházíte k němu, k živému kameni, zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, budujte se i vy jako živé kameny v duchovní dům, svaté kněžstvo k přinášení duchovních obětí vzácných Bohu skrze Ježíše Krista.

Bez stálého budování svého nitra není a nemůže být žádný křesťan skutečným živým křesťanem.


"O budování člověka v Bohu." | Přihlásit/Vytvořit účet | 79 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

POSELSTVÍ Panny Marie z Medžugorje (Skóre: 1)
Vložil: Mvslivec v Pátek, 11. listopad 2016 @ 17:46:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drahé děti,přicházet k vám a dávat se vám poznat je radost pro moje mateřské srdce. Je to dar mého Syna pro vás i pro druhé, kteří přicházejí. Jako matka vás vyzývám, milujte mého Syna nadevše. Abyste Ho milovali celým srdcem, potřebujete Ho poznat. Poznáte Ho modlitbou. Modlete se srdcem a city. Modlit se znamená myslet na Jeho lásku a oběť. Modlit se znamená milovat, dávat, trpět a obětovat. Vás, děti moje, vyzývám, abyste byly apoštoly modlitby a lásky. Děti moje, je čas bdění. V tomto bdění vás vybízím k modlitbě, lásce a důvěře. Když se můj Syn bude dívat do vašich srdcí, moje mateřské srdce si přeje, aby On v nich viděl bezpodmínečnou důvěru a lásku. Sjednocená láska mých apoštolů bude žít, vítězit a odhalovat zlo. Děti moje, já byla kalichem Bohočlověka, byla jsem Božím nástrojem. Proto vás, svoje apoštoly, vyzývám, abyste byli kalichem pravé čisté lásky mého Syna. Vyzývám vás, abyste byli nástrojem skrze který oni všichni, kteří nepoznali lásku Boží, kteří nikdy nemilovali, pochopí, přijmou a zachrání se.  Děkuji vám, děti moje.



Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 11. listopad 2016 @ 18:25:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
 Oko, nové srdce není o tom jak se s hlupáčka stane bohatýr, není o tom jak se s člověka stane osobnost. Je to o životě věčném, o živém lidském duchu, který Ducha svatého vnímá. 
 Proč stále odsuzuješ ty, kteří kdysi žili to co ty žiješ nyní. Kdyby to co žiješ nyní bylo tak dobré, jak popisuješ, okamžitě bych se vrátil. Jenže ono to dobré není. To ty ale zatím nemůžeš porovnat a stále se jen pachtíš a pachtíš. Já to porovnat můžu, a může to porovnat i Cizinec. To jsou dva svědkové proti tomu co nyní žiješ a čemu věříš.
 Přečti si můj článek, "My všichni a každý jeden z nás"a uvidíš v něm naději pro všechny a svědectví. Ve tvém článku je duchovní násilí, sebeobhajoba a nedůvěra ke všemu, co nevychází z lidského úsilí. Oba články jsme psali ve stejnou dobu, a oba jsou obsahově zcela jiné. Vidíš to vůbec?

 A víš co je tragédie Oko? Když si člověk myslí, že má v srdci Krista a přitom je to antikristův plagiát. Ty popisuješ nové srdce jako nějaký kus kamene, jako kamennou stavbu, a proto tvému článku schází křídla Ducha. Pochop Oko, nic ti nevyčítám, nepovyšuji se na Tebe, bytostně vím v jakém průšvihu lítáš a ze srdce z masa Ti přeji, aby ses z toho dostal. Nech budování svého srdce výhradně a pouze na Pánu, a nefušuj mu do řemesla. Při tomto neodborném fušování můžeš všechno jenom pokazit. Věř zkušenějšímu.




Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 11. listopad 2016 @ 18:39:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, mám k Tobě dotaz.

Myslíš si, že ke článku o budování nového srdce, se hodí ten prskající obrázek, který jsi vybral? 



Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 11. listopad 2016 @ 18:55:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko: Princip toho, jak se člověk může budovat v Bohu, ukážu snad nejnázorněji na příkladu: Dítě by chtělo dát mamince ke svátku dárek – skládací papírové srdce s věnováním od něho – samo toho však není ještě schopno. Maminka mu tedy k tomu musí dát všechny potřebné věci: výkres, nůžky, tužku a pastelky na vybarvení; sama nakreslí tvar jednotlivých dílů srdce na papír, aby ho dítě mohlo vystřihnout a slepit. Sama předkreslí obrysy ozdoby - kopretiny, aby ji dítě mohlo vybarvit. Ukáže dítěti, jak správně držet tužku nebo pero – dokonce mu vede ruku s přáním a hlídá pravopis.
Co je na tomto všem nejdůležitější? 
Je to vzájemné sdílení, ve kterém se dítě buduje ve vztahu s maminkou a zároveň i v jednotlivých dovednostech. Láska totiž buduje – 1 Kor 8,1. Nakonec je dárek hotov. 
Dalo by se říci, že z velké většiny si dárek stejně připravila maminka vlastně sama. Přesto v jiné rovině je to dárek z lásky od jejího dítěte. Dárek, který vůbec není dokonalý, je ušmudlaný, nepřesně vybarvený, s ohýbanými okraji – ale právě svými nedokonalostmi vyjadřuje osobnost dítěte a jeho touhu vyjádřit mamince svou lásku. Tajemství budování osobnosti a dovedností dítěte leží tedy ve společném sdílení jeho času s matkou, v práci na společném díle

Oko, to je takové hodně dětské. Paradox je že děti tomu nepochopí, no a dospělým je to na nic.
Víš v čem je princip vzniku nového srdce v člověku Oko? Vše začíná zbořením lidské stavby, a ta se sesype velmi rychle! A poté již  nelze znovu stavět to, co v nás Kristus zbořil, nelze znovu stavět to, co si Ty nyní sám v sobě pracně buduješ. Až jednou Kristus tu tvoji pracně vybudovanou srdeční stavbu zboří, poznáš v pravdě Ducha o čem nyní Pavel mluví.

  • Jestliže chci znovu stavět, co jsem dříve zbořil, usvědčuji sám sebe jako viníka před zákonem.
  • Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem,
  • nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
  • Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.
............
  • Jan odpověděl: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.
  • Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.
  • On musí růst, já však se menšit.
  • Kdo přichází shůry, je nade všecky. Kdo pochází ze země, náleží zemi a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všecky; svědčí o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.
  • Kdo však jeho svědectví přijal, potvrdil tím, že Bůh je pravdivý. Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
  • Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
  • Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.“




Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 12. listopad 2016 @ 09:24:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Vybavují se ti v hlavě z toho, co žijete a z vašich zkušeností z vaší sekty hodně divné obrazy. Zkus se někdy zamyslet, kde se berou, více se zajímat o realitu druhých lidí, o to, co skutečně žijí a méně poslouchat našeptávače.


Bez stálého budování svého nitra není a nemůže být žádný křesťan skutečným živým křesťanem.

  K tématu článku


Podle mého poznání Bůh buduje lidské srdce, pak člověk ve spolupráci s Bohem buduje své srdce dále (např. skrze modlitbu, půst, almužnu).

  Psal jsi tu vícekrát, že ty buduješ tvoje vlastní srdce.

  Zeptal jsem se tě na dvě jednoduché otázky:
  
  1. Co konkrétně sis ty na tvém srdci vybudoval?

  2. Jak konkrétně sis to vybudoval?

  Odpovíš nám na ně?



Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: timg v Úterý, 15. listopad 2016 @ 16:12:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
-----Je snad něco špatného na tom, když člověk sám vynakládá úsilí, když se vnitřně buduje?----

 Ahoj Staňo ,
 samozřejmě že na tom nic špatného není,  pro ty  kdo mají  tiché,  poslušné a vnímavé srdce. 

 5A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností, ctnost poznáním,  6poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, 7zbožnost bratrskou náklonností, bratrskou náklonnost láskou. 8Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že nebudete nečinní ani neplodní pro poznání našeho Pána Ježíše Krista. 9Kdo však tyto vlastnosti nemá, je slepý, krátkozraký; zapomněl, že byl očištěn od svých starých hříchů. (2.Petrův 1:5-9)

 Což je jasné a stále aktuální slovo pro všechny. 

Říkali vám: ‚Na konci času budou posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních bezbožných žádostí.‘ 19To jsou ti, kteří vytvářejí rozdělení, lidé duševní, kteří nemají Ducha.  20Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém,  21zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. 22A nad některými, kteří pochybují, se slitovávejte, 23některé zachraňujte, vytrhujíce je z ohně, a nad některými se slitovávejte v bázni, majíce v nenávisti i košili poskvrněnou od těla. 24Nyní tomu, kdo je mocen vás zachovat bez klopýtnutí a postavit bezúhonné s veselím před svou slávu, 25jedinému moudrému Bohu, našemu Zachránci skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemu buď sláva, velebnost, vláda i pravomoc před veškerým časem, i nyní, i po všechny věky věků. Amen. (Juda 1:18-25)



Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 13. listopad 2016 @ 12:11:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Stando.

  Když už jsi neodpověděl na pár jednoduchých otázek k tomu, 
co konkrétně sis ty vybudoval na tvém srdci a napsal jsi dlouhý článek, 
tak něco k tématu článku. Pominu tvé divné představy o Iváncích, 
co vychází z vašeho života a víry a vaše bludné kruhy, ve kterých se točíte, 
a napíšu něco k tomu, co jsi psal z reality.




Dárek, který vůbec není dokonalý, je ušmudlaný, nepřesně vybarvený, s ohýbanými okraji – ale právě svými nedokonalostmi vyjadřuje osobnost dítěte a jeho touhu vyjádřit mamince svou lásku.
Tajemství budování osobnosti a dovedností dítěte leží tedy ve společném sdílení jeho času s matkou, v práci na společném díle.

  Přesně tak, to je moc hezky napsané. 

  A nejen ve sdílení času. Při výsledku toho budování totiž nejde o ten čas

  Ten společný čas nebuduje člověka. 

  Jde také o charakter toho, kdo buduje.

  Charakter druhého člověka se totiž nebuduje sdíleným časem, ale buduje se slovem
Hodně záleží na tom, jaký má ta maminka vztah a jaký má charakter. Z toho pak vychází slovo.
Dobrá maminka vybuduje slovem dobrý charakter a zlá maminka zlý charakter.

  Jsou maminky, které sdílí čas se svým dítětem, vyrábějí spolu něco 
a ta maminka říká: Ty jsi ale lemra líná. Přidej trochu. Podívej se na to, 
jak jsi to zmršila. Celý je to křivý a oblemcaný. Ty jsi ale čuně. 
To to nemůžeš dělat pořádně? Z tebe nikdy nic nebude. 
A ještě mnoha jinými slovy sdílí čas se svým dítětem. 
A to slovo buduje charakter toho dítěte.

  A jsou jiné maminky, které říkají: Dobře ty! 
Podívej, jak jsi to krásně namalovala! Jsi šikovná holka. 
Bude z tebe malířka. 
Nemusí těch slov říkat moc. A to slovo taky buduje charakter toho dítěte, jeho osobnost.

  
  A tak je to i s různými bohy.

  Jsou bohové, co svým dětem říkají: Nikdy neuděláš dost. 
Musíš víc, víc, víc. Makej. Jsi hříšník. Rosteš pro peklo. Musíš se snažit.
Jestli se nebudeš víc snažit a víc makat, víc sama sebe zasvěcovat, 
víc si odříkat, víc, víc, víc, nevybuduješ se. Ty můžeš za to, 
v čem se nacházíš. A nebo se ti bohové se svými dětmi ani nebaví, 
protože nejsou schopni se jim věnovat a pošlou za sebe náhradníka, 
třeba svou velikou Matku. 

  A pak je Bůh, který vezme svoje dítě, přivine ho a řekne: 
Jsi moje dítě. Mám tě rád. Jsi statečný bojovník. Neboj se. Pomůžu ti. 
Jsem s tebou. 


  Velký kus života jsem sloužil uprostřed náboženství a služby 
tomu prvnímu typu bohů, o kus delší kus života žiju pro toho druhého Boha. 
Když jsem se stal před pětadvaceti lety na konci února křesťanem, 
zažil jsem přesně tenhle typ budování: Bůh ke mně mluvil, několik týdnů, 
celý březen. Dodnes si pomatuju jeden den, jednu březnovou sobotu, 
když jsme byli se sekerkou a pilou v lese a napravovali jsme předchozí 
les-ničení soudruhů, kdy Bůh ke mně mluvil a budoval moje srdce. 
Kdy mluvil o tom, kdo jsem, proč jsem tady. 

  Nemusel mi to pak vysvětlovat žádný kazatel. A po pár dnech a týdnech jsem ti to, 
co mi Bůh řekl, znovu mohl číst v bibli.


Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte.

  To je moc hezké místo písma, které dobře popisuje realitu v Boží církvi. 
Zdůraznil jsem ti tam v těch verších věci, které jsou pro porozumění důležité 
a možná sis je ve svém zápalu pro samasebebudování a tvého dokazování si nevšiml.

  Když jsme kdysi žili v římskokatolickém náboženství, byli nám vzorem lidi, kteří se izolovali od ostatních, 
zavření v klášterech, kobkách, v lese, co byli tak "silní", že "budovali sama sebe" 
a "vybudovali se" až k totální samotě. To byl pro nás tehdy vrchol našeho náboženství,
naše vzory.

  To je přesný opak křesťanství, ve kterém lidi žijí ve společenství
Křesťanství funguje tak, že se lidé ve společenství budují navzájem
kde se navzájem povzbuzují

  Zase slovem, samozřejmě


  Pro pořádek, Stando. 

  Existuje jedno místo v písmu, jedna reálná věc, 
kdy křesťan skutečně buduje sám sebe, svoje nitro. Píše se o tom 

  Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, 
abyste prorokovali. Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; 
nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství. Kdo však prorokuje, 
mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše. Kdo mluví jazykem, 
buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev.

  Opět se buduje duch člověka, nitro člověka, slovem. Není to ale
jako v náboženství, kde člověk "buduje" sám sebe svou snahou a svými silami.
Dar jazyků není schopnost a síla člověka, jestliže se člověk modlí v jazycích,
buduje se v Duchu svatém, který jazyky dává, slovem, které je od Boha. 
Ne svojí snahou a sílou, svými skutky. Není možné aby si člověk řekl: 
Teď začnu sám sebe budovat. Tak to nefunguje.

  Toník



Re: O budování člověka v Bohu. (Skóre: 1)
Vložil: unshaken (unshaken@outlook.cz) v Neděle, 13. listopad 2016 @ 18:42:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko píše, že budování člověka v Bohu zahrnuje:

1. modlitbu
2. půst
3. almužnu


Kdyby k tomu přidal ještě vyznání víry a pouť do Mekky, mohl by být muslimem. Přičemž problém by měl jen v tom, že vyznání víry se musí odříkat nikoliv sáhodlouze, jak předepisuje katechismus, ale krátce: "Není boha kromě Boha; Mohamed je Posel Boží.“ (arabská výslovnost „Lá illáhu ilá `lláh, Muhammadu `r-rasúlu `lláh“).

Ale teď vážně. V Bibli není uvedeno, že třeba Abrahám by činil tak, jak píše oko. A daly by se vyhledat další příklady nesouladu biblických postav s okovým tvrzením.

To, co říkají apoštolé a co říkal Ježíš, tak budování člověka v Bohu se prostě dělá tak, jak Bůh řekl na počátku samotného stvoření člověka. To znamená, že člověk má být obrazem Božím.

Co znamená být obrazem Božím? Oko tím zřejmě myslí sebezdokonalování, kde člověk se má chovat tak, jak předepisují církevní velikáni. Přesněji podle katolické nauky chovat se tak, jak žádá církev (katolická).

Může to být sice chvályhodné, je to však omyl. Boží stvoření člověka k obrazu svému neznamená pro člověka snažit se být jako nějaký ideál, který vidí v Bohu. Obraz Boží znamená stát ustavičně vedle Boha, nechat se jím vést, hledět na Něj a činit Jeho vůli. prostě jednat tak, jak by jednal Bůh.
Být v neustálém vztahu "já-Ty".

Jakékoliv vzdálení od Boha, například vytvářením nauk jak by se měl člověk chovat aby byl v souladu s Bohem, je neslučitelné s Božím obrazem a vytváří obraz lidský. Typickým příkladem takového odcizení Božímu obrazu je humanismus - veskrze lidská nauka.

Odcizením a vzdálením se od Boha přestává být člověk člověkem a stává se pouhým živočichem. Přesně tak to učí Bible.

Kdo by chtěl nějaká pravidla, podle nichž by se měl řídit, může je najít v Zákonu, jak to dělali (a někteří dosud dělají) židé. Kdo chce najít pravidla jako křesťan, nemá žádný Zákon. Co popisují apoštolé, vyjadřují slovy "zákon Kristův", přičemž učí, co si pod tím představují. Je to pouze konkrétnější podoba popisu, jak vypadá stání před Bohem a být obrazem Božím. Učení apoštolů je však omezeno jejich dobou a tehdejšími společenskými pravidly, tedy kulturou. Není důvodu přejímat kulturní pravidla, neboť jde zase o vzorce lidského chování vymyšlené lidmi. 



Stránka vygenerována za: 0.68 sekundy