Grano Salis - Může sbor vrážet klín hříchu mezi věřící přátele? (závěrečné)

Tímto svým posledním příspěvkem bych ráda u končila mou sérii o přátelství, lásce a možném negativním vlivu církve na vztahy, zejména skrze toleranci k hříchu nebo k chování, které je obecně považované za špatné a nevhodné. Líbilo se mi vaše oslovení, tak jsem se nakonec zaregistrovala jako Nepřihlášená. A pokud budu na něco reagovat, tak tady nebo pod předchozími články. Ten poslední se nachází zde a z něj se dá dostat na ty starší:
Může sbor vrážet klín hříchu mezi věřící přátele? (po čtvrté)

A teď moje reakce na vás, kteří jste ještě měli trpělivost a nějaký zájem se mému příběhu věnovat :-). Postoje těch, co mi jen nadávali do upírů apod. a pak bez omluvy odešli mne sice mrzí, hlavně těch co se tu jinak prezentují jako úžasní a Pánovu Slovu věrní křesťané, ale to už je jejich věc, že jim víra bez skutků mrtvá nepřipadá. Prozradili o sobě mnohem více než by si vůbec byli schopni připouštět...

Tele:
Já to nebrala určitě jen jako líbivost, ale právě jako povzbuzení a moudrost. Líbivost a líbit se snad není totéž. Znovu jsem si četla to, co jsi psal před tím. A taky co jsi psal teďka. Samozřejmě bych se asi ráda některým věcem vyhnula, nejsou mi příjemné. Jenže co když láska a přátelství je někdy silnější? Asi tě zklamu, ale líbí se mi i tvá slova, která jsi psal nyní, o té bolesti, zranění a pocitu marnosti. Vždyť i sám Pán Ježíš nám může být příkladem. A Kazatel také občas neviděl moc nadějí...
Na prvním místě Pán: Chápu tě, asi tvá zkušenost. Pro mnohé to jsou patrně prázdná slova. Psala jsem o přikázání milovat i své nepřátele. Není to snadné, neumím to a určitě takové milování vůči jiným je vždy jiné od toho, které máme ke svým blízkým, ke svému partnerovi. Pro mne mít Pána na prvním místě znamená naslouchat jeho hlasu, jeho slovům a především, kdykoliv to je možné jednat podle vůle Boží, neustále před Pánem zkoumat své srdce, svá rozhodnutí, své motivy. Nic z toho, co jsi uváděl o narušení vztahů, opuštění rodičů a další, nemá s Boží vůlí nic společného. Věřím, že Boží vůle pro nás nikdy nepůjde proti tomu, co sám Ježíš učil své následovníky a co si můžeme přečíst v bibli. Nebo myslel jsi to jinak?
Děkuji za tu poslední zmínku, že ochota vzdát se přátelství by mohla být prohrou samou. Ano, dělala jsem chyby, bylo to někdy velmi těžké a rozumem si opravdu přála vše skoncovat. Ale srdce a věřím i Pán mně vždy přivedli jinam. Třeba i k tomu, co jsi psal na úvod. Možná bych tě jen opravila. Nemyslela jsem, že by Bůh chtěl, abych se zřekla přátelství kvůli Němu, ale třeba z jiných důvodů. A vzpomeň si, jak tu někteří o mne psali nehezky. Úplně mé skutečné motivy a pocity obrátili naopak proti mne. O upírství, spasitelství, o soběstřednosti, že si přeji její rozvod, a kdo ví co ještě. Moc nedokáži své přátelství oddělit od samotné pomoci své kamarádce. A někdy jsem opravdu měla až pocit, že má touha ať se má mnohem lépe a tolik se netrápí, byla silnější než u ní samotné. A pak mne mrzelo, že v některých věcech jedná stále stejně nemoudře, nedobře jako dříve, i když se mnou ve skrytu duše souhlasila a tolik si přála se řídit vším tím, co jsme spolu sdílely, bavily a z čeho byla nadšená. Máš asi tady nějaký svůj příběh, nějaké své vzpomínky a asi jsi přestal milovat nebo se zatvrdil. Nevím jak, nevím o co šlo, ale budu se snažit pamatovat na to, jak tě to dodnes bolí když si na to vzpomeneš. Doufám, že jsem tě tentokrát pochopila lépe. Věř mi, že to opravdu mnohdy vůbec nemám jednoduché. Mnoho lidí mi řeklo, že obdivují až nechápou mou trpělivost. Kamarádka sama mi to také kolikrát napsala nebo řekla a děkovala mi za to. Samozřejmě jsem se nikoho neprosila, aby mi to říkal a ani mi to nedělalo dobře. Přála bych si, aby vše bylo jinak. Ale o mne tu opravdu nejde.
Willy:
Víš, vše co píšeš je sice hezké, ale do mé situace to nijak nepromlouvá. Zmiňuješ krásné verše. Jenže jak to mám napasovat do situace, kdy moje kamarádka, na které mi moc záleží, je prostě v jiném sboru, je tam mnohem dříve než jsme se poznaly a sblížily? Ona je tam spokojená, má tam také své kamarády a kamarádky a já do tohoto prostě nemůžu nijak zasahovat. Můj povzdech a vlastně i původní inspirace k mým článkům bylo církevní prostředí, které občas prostě bývá nezdravé. Už se opakuji, ale pokud tam údajně nalézá živnou půdu i k hříšnému jednání, k některým okultním způsobům a také ke zcela nevyváženým názorům k jejím vlastním problémům (to vše samozřejmě zaobalené do slov pro takový sbor přijatelných - jistě "druhá šance" zní lépe než "rozvod a smilstvo") a skutečně ji opravdu nikdo až tak rád nemá, tak k čemu mi tvá slova jsou? To je právě to teoretizování, o kterém jsem psala na počátku. Proč jsi mi místo veršů nezkusil ukázat praktickou cestu jak z toho ven? Místo toho jsi měl pocit, že nevím, co je sbor, církev, apod. Právě, že vím velmi dobře a to co popisuješ ty, je ojedinělé. Samozřejmě se modlím a spoléhám na Pána, ráda bych v Duchu a pravdě, s rozvahou, láskou a v pravý čas. Jak píšeš. Ale rozmlouvat jí takovou církev přece nemohu a ani nechci, i když jasně vnímám, že na ni nemá dobrý vliv. Že by potřebovala být ve styku spíše s jinými lidmi, kteří by jí v mnohém otevírali oči. Dnes už vím, že by potřebovala mnohem širší a pravdivější zpětnou vazbu. A lidi, kterým na ni bude skutečně záležet, ne se jí jen snažit zalíbit. Z jejího sboru to bohužel necítím, i když jak jsem psala, mé pohledy mohou být trochu zkreslené vyprávěním mé kamarádky.
Chci Tě ujistit, že co píšeš je pěkné, líbí se mi to. Ale spíše jako téma na kázání na nedělní shromáždění než do konkrétní situace, která je složitá a v tuto chvíli se mi zdá až zaseknutá. Kdyby šlo jen o mne, tak se tím řídit mohu. Takto snad uznáš, že to není ve sféře mého vlivu. Určitý malý pokrok jsem už v některých oblastech zaznamenala, ale jde to tak pomalu. Navíc se obávám, že se objevují jiné oblasti, které jí neprospívají. Chci věřit Pánu, že přijde doba, kdy vše pozná nebo kdy to prostě Pán vyřeší. Ale není pro mne snadné čekat na pravý čas, být tak trpělivá a vytrvalá, v čekání i ve svých modlitbách.
Ještě k tomu host. Jistě jsi mne nepochopil. Nejde o to, jak si připadáš, ale že máš nějaký svůj domovský, hlavní sbor. A do všech ostatních přijdeš jako host, z hlediska svého skutečného statusu vůči takovému sboru. Tak jsem to myslela, i když samozřejmě bychom měli mít na paměti, že před Kristem je církev pouze jedna a je jeho tělem a nevěstou.
JirkaB:
Děkuji ti Jirko. Snad ti rozumím. A chápu, že nemusíš docela věřit nebo přijímat můj pohled vidění věcí. Myslím to, jak jsi psal, že jsem něco psala poněkud jednoznačně. Nechtěla jsem opravdu být konkrétní, a tak jsem to napsala jak to prožívám. A nejsem v tom zdaleka sama. Více lidí se divilo jak často mi kamarádka nějakou domluvu zrušila a mezi našimi známými má opravdu pověst velmi nespolehlivé osoby. A taky se mi občas omluví. Ale příště to udělá zase. Rozumím, že jsi nešel na večírek s kolegy, když jste měli něco důležitého ve sboru. Ale umíš si představit, že bys na tom večírku byl dlouho dopředu domluvený s kolegou, že budete zajišťovat třeba hudbu a nějaké soutěže a zábavu, sám by sis právě s ohledem na církevní akce vybral termín večírku, a ostatní se ti přizpůsobili. A pak bys kolegovi týden před tím oznámil, že ti napsal nějaký bratr se sboru, že by se s tebou rád v tom čase modlil. Tak bys svému kolegovi suše oznámil, že nemůžeš, že máš sbor, ať se stará o chod celé akce sám. On by se bránil, tak bys na něj ještě byl zlý. Opravdu bys za těchto okolností měl nějaké pochybnosti, že takové jednání není správné? Podotýkám, že ten termín a čas si opravdu kamarádka sama prosadila právě s ohledem na své církevní aktivity. Toto je takový nejvýraznější do očí bijící případ a naštěstí svému slibu nakonec dostála. Ale stálo mne to nervů :(. A opravdu mi v různých obměnách takové změny plánů a nedodržení vlastních slov dělá docela často. A mnohdy v tom ani církev není. Je to prostě její styl a už jsem poznala, že si tím sama dost vůči ostatním lidem škodí.
Máš pravdu, že v křesťanských kruzích se bratr a sestra používá docela běžně, i jako oslovení. S mou kamarádkou si však připadáme jako skuteční sourozenci. Sama mi to tak říkala, že to tak prožívá. Takový vztah opravdu běžně lidé mezi sebou v církvi nemají. I teď když píšu o ní něco, co není zrovna lichotivé, tak s pláčem na srdci...
Martino:
Mně se s tebou od začátku nechtělo diskutovat. Nikdy jsi nic smysluplného nenapsal, ničím nepotěšil, nepovzbudil, nesdílel jediný příběh ze života. Chybí ti i ta špetka empatie. Zato duníš jako zvon a máš potřebu se chvástat. Já tu potřebu nemám. Nic jsem neobhajovala, nezajímá mě to. To téma tu nadhodil tvůj kolega z tvé církve, tak si to řešte mezi sebou. Kdybys znal bibli nebo v ní uměl aspoň hledat, tak bys věděl, že se v ní nic takového neřeší a tvé domněnky rozhodně tvou aroganci neomlouvají. Odpovídat mi už nemusíš. Budu raději, protože o předstíranou slušnost, čili nepokleslost rozhodně nestojím. Vůbec jsi nepochopil o co v mých článcích šlo a mám obavy, že stejně nechápeš ani bibli. I to jak vysvětluješ církev, svátosti, kontinuity, odpadliky, laiky ukazuje, že nemáš příliš ponětí o tom, kdo byl Pán Ježíš a o čem bible opravdu píše... a mimochodem církve Kristovy se píše s ypsilon na konci. Překlepy se stanou každému, jistě i mně, ale když se stavíš do natolik povýšenecké role, tak si to po sobě aspoň přečti. Nemáš člověku vůbec co nabídnout, jenom svou aroganci. Shodu neumíš nalézt ani mezi svými. A podstatu slov přátelství a láska znáš možná tak z příruček katolické teologie a zabýváš se zbytečnostmi. S tebou už jsem opravdu skončila.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace