Slovo solidarita pochází od latinského solidus, pevný, celistvý. Odtud vznikl středověký právní pojem in solidum, který znamenal, že nějaká skupina lidí vystupuje před soudem a přijímá závazky jako celek, „jako jeden muž“. Francouzské solidaire označuje od 15. století stav, kdy lidé jednají ve shodě a navzájem ručí za své závazky.

Slovo solidarita se pak rozšířilo do dalších jazyků a od 19. století se začalo chápat jako konkrétní vyjádření pojmu „bratrství“ z hesla Francouzské revoluce „Volnost, rovnost, bratrství“. V téže době vznikl i pojem „solidarizovat se“ s někým, vyjádřit mu podporu a spojit s ním své zájmy i závazky.

V biblickém textu knihy Exodus 2,1-22 viz zde, nad kterým se zamyslíme, je pěkně vidět, jak je různým způsobem ztvárněná solidarita. Tento text Bible nejprve představí rodiče novorozeněte, jak novorozence skrývali (v. 2-3), pak podobně pomáhá se záchranou jeho sestra (v. 4;7). Solidární je i dcera faraóna, která rozhodla o bytí kojence (v. 6) a která dá později dítěti hebrejské jméno – Mojžíš (v. 10).

Solidární se svým národem je později stejně tak i sám Mojžíš, který zavraždí Egypťana (v. 12) v mylném přesvědčení, že jednal správně. Solidární je po svém útěku Mojžíš s dcerami midjánského kněze, když jim pomůže napojit jejich stáda (v. 17). Aby jako poslední byl solidární midjánský kněz Reúel, který rozhodne o Mojžíšově osudu, o tom, že Mojžíš může u nich zůstat (v. 20).

Zdá se, že hlavním tématem biblického textu Ex 2,1-22, který nemusí být okamžitě patrný svému čtenáři, je solidarita s bližním. Příběh o narození Mojžíše, jeho zestárnutí, útěk do Midjánu a svatba se Siporou, dcerou tamního kněze, obsahuje neustále „všudypřítomnou“ solidaritu. Což bezpochyby může být podnětnou inspirací pro uvažování nad vzájemnou solidaritou křesťanů v církvi Ježíše Krista.