Pán Ježíš ví, že zítra ho čeká velké utrpení a ponížení a zítra bude jeho boj s nepřítelem
Božím
skončen. Záležet bude hlavně na Něm, zda vše vydrží do
posledního konce, aby Bůh zvítězil. Proto je psáno, že věděl, že přišla jeho
hodina. Hodina, kde se vyplní ona věta: Tak Bůh miloval svět, že dal svého
jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.
Bez této oběti, by tyto věta neplatila.
20Navečer
usedl s Dvanácti ke stolu,
·
21a když
jedli, řekl jim: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“
·
22Velice je
to zarmoutilo a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad to nejsem já, Pane?“
Vidíme, jak se sami sobě diví? Možná mají strach, abych to
nebyl já sám? Nikdo z nich si nebyl
jistý. A zrada Jidáše? Úplně zbytečná. Pána Ježíše by zatkli i bez spolupráce s
Jidášem,.
A vraťme se k ději a
k tomu, čeho si všímá a co popisuje dál Jan.
Pán Ježíš odstoupí od stolu, od večere, opásá plátnem, můžeme
říci, že se připraví pracovně, bere umyvadlo s vodou a chce omývat učedníkům
nohy. Proč zrovna nyní? Oni si přece nohy už nechali omýt při vstupu do budovy.
Nyní to nemá žádný hygienický smysl. Proč to dělá? Chce, aby něco zažili, něco,
na co nestačí jen slova. Je to
úžasná zážitková terapie. Pán Ježíš jim
mnohokrát vysvětluje, co všechno bude muset vytrpět a prožít a obětován, ale oni to nechápou. Teď něco
zažijí čili pocítí na vlastní kůži.
Co už jednou zažil Petr?
·
13Když Ježíš
přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé
pokládají Syna člověka?“
·
14Oni řekli:
„Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z
proroků.“
·
15Řekne jim:
„A za koho mě pokládáte vy?“
·
1
6Šimon Petr
odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“
·
17Ježíš mu
odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev,
ale můj Otec v nebesích.
Petr jako jeden z prvních
učedníků správně vyzná, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého. Ale je schopen pochopit i to další? Smysl Ježíšovy existence
v lidském těle tady na Zemi??
Za pár dní mluví jinak.
Dál se dozvídáme toto:
20Tehdy
nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.
·
21Od té doby
začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od
starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.
·
22Petr si ho
vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“
·
23Ale on se
obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože
tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
Sotva Petr začal uvažovat o tom, že by se měl Pán Ježíš
vyhnout obětování, zavraždění, tak Pán Ježíš reaguje zcela nečekaně:
Jdi mi z cesty,
satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka
To je ta lidská pýcha.Odmítání Boží oběti a tím i záchrany.
A Pán Ježíš říká, toto do vaší duše namlouvá satan.
A teď odbočím, ale nebudu se tím dál zabývat? Nemohlo být
třeba tohle motivaci zrady Jidáše? Ne peníze, vždyť ten obnos 30 stříbrných
mělo hodnotu jen jednoho malého pozemku., ale satanova provokace. Donutit či vyprovokovat Ježíše, aby bojoval lidskými
způsoby moci a násilím. Ale pak v té
zahradě poznal i Jidáš, že se mýlil a výc*****u lekci dostal i Petr.:
Cituji:
·
51Jeden z
těch, kdo byli s ním, sáhl po meči, napadl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
·
52Ježíš mu
řekl: „Vrať svůj meč na jeho místo; všichni, kdo se chápou meče, mečem zajdou.
·
53Či myslíš,
že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií
andělů?
a Jan to popisuje takto:
·
10Šimon Petr
vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
Ten sluha se jmenoval Malchos.
·
11Ježíš řekl
Petrovi: „Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?“
Tady vidíme, že Pán Ježíš mohl vše změnit. A to by se jistě líbilo učedníkům. A třeba by se i Jidáš dočkal toho, co tím asi
sledoval. Ale pak by nikoho nezachránil. A co dělali učedníci, když to uviděli?
12Vojáci s
důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho.
a Matouš píše:
·
55V té hodině
řekl Ježíš zástupům: „Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi,
abyste mě zajali. Denně jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne.
·
56Toto
všechno se však stalo, aby se splnilo, co napsali proroci.“ A tu ho všichni
učedníci opustili a utekli.
Ale vrátím se k začátku příběhu.
Pán Ježíš má před
sebou mísu s vodou, je opásaný plátnem na utírání nohou a klečí před Petrem. Co
bych udělal já vy či já místě Petra. Před vámi klečí ten, kdo má nejvyšší
postavení, Pán nebe, Pán světa, Mesiáš, král, vlastně sám Bůh. Já bych to
nevydržel, vyskočil z té židle a naopak bych tuhle službu chtěl udělat jemu.
Ale tady nešlo o službu jemu. Tady šlo zážitek. Vidíš, jak se Pán Ježíš ponižuje. Je Ti to nepochopitelné,
ale je to nutné.
Sledujme to v Božím Slově:
·
6Přišel k
Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“
·
7Ježíš mu
odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“
Vidíte , zdráhá stejně, jako bychom tak se chovali i my. A Pán
Ježíš mu sděluje, že to, co nyní nechápe, pochopí později.
A tak Petr, pro kterého se jeví nepřirozené, aby před
ním klečel Pán Ježíš, chce se z toho
dostat jinak. Jak?
Co říká dál Petr?
·
8Petr mu řekl:
„Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít
se mnou podíl.“
·
9Řekl mu Šimon
Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“
Proč? Protože při této činnosti nebude Pán Ježíš klečet.
Nebude v takovém poníženém postavení.
A jak reaguje Pán Ježíš?
·
10Ježíš mu
řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy
jste čisti, ale ne všichni.“
Opět chce Pán Ježíš vyjádřit důležitou duchovní záležitost
obrazně. Přestavte si, že jste vykoupáni. Tehdy se lidí nekoupali doma, ale
někde v lázních. Obléknou se a vezmou si na nohu sandály a jdou domů. Cesty
jsou prašné. Umažou se. Ne, ale nohy čisté opět nebudou. Umažou s dotykem země.
Vy jste čistí díky tomu ( a tady Pán Ježíš předbíhá čas), že za vás zaplatím,
obětuji se a kdo ve mne uvěří bude čistý, bude zbaven hříchu v tom duchovním
stavu před Bohem. Ale Jidáš a jemu podobní, kteří mají v sobě myšlení nepřítele Boha. bohužel čistí nebudou,
protože ve mne a v moji oběť nevěří. Ale
pozor. Vaše nohy se dotýkají, ale zase se to myslí obrazně, této země, kde panuje
stále hřích. Znečistí se jím. Tak jako vy se běžném ve svém jednání s okolím
bohužel také často setkáte s hříchem a bohužel se jím znečistíte. Ale ne už celá duše, celé tělo, ale nohy, čili jen část vaší duše. ·
12Když jim
umyl nohy a oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem
vám učinil?
13Nazýváte mě
Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.
·
14Jestliže
tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat.
·
15Dal jsem
vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.
Pán Ježíš ukončí svoji práci, všem umyl nohy, možná i přes
malé protesty, a zeptá se, zda chápou, co učinil. A znovu potvrzuje. Ano,jsem
Mistr a Pán. A když já, pán jsem se
ponížil před vámi, je to těžké pro vás, abyste se ponížili jeden před
druhým???? Tady nejde o vaši tělesnou hygienu. Ale o něco úplně jiného.
Ten večer Pán Ježíš
říká ještě něco důležitého:
·
34Nové
přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i
vy se milujte navzájem.
·
35Podle toho
všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Víte, tady jde o to, že všichni máme část duchovního těla
pošpiněného hříchem, špatným jednáním apod. někdy snad za to ani přímo
nemůžeme, protože někdy si musíme vybrat mezi dvěma či více zly. To obrazné omývání nohou, je totiž
vzájemné odpouštění. A to je možné jen mezi vámi věřícími ve mne, v Pána Ježíše, opravdovými křesťany.
Když si dokážete vzájemně odpustit, umýt si vzájemně ty hříchem pošpiněné nohy,
pak je to důkazem, že jste moji učedníci
a že žijete v lásce a všichni kolem to
vidí a poznají. Ano, tohle jsou učedníci
Pána Ježíše!!
Bohužel. Najdeme takové učedníky a takové společenství??