Co znamená dobrovolně hřešit?

             Římanům 8,13

  ,,Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít."

       Jak je možné žít podle své vůle? Jak je to zjevené písmem?

  Některé překlady písma překládají slova "podle své vůle" jako "chodit tělem".

                          Římanům 7,18-24

   ,,Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.

     Z těchto veršů jasně vyplývá, že když chce člověk konat dobro popsané Božím zákonem, který je shrnut ve dvou největších přikázáních: Matouš 22,36-40 "Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?"Ježíš mu řekl: "'Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'To je první a největší přikázání.Druhé je mu podobné: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

  tak, bude konat přesný opak, bude konat jenom zlo. 

    Když člověk chce-touží mít Boží zákon vykonaný, tak to je dobré. Když ho však chce vykonávat sám, například jako povinnost danou od Boha, tak bude konat jenom zlo.

       Když člověk uvěří Božímu slovu, že jenom Ježíš, jako vtělené Boží slovo je schopen vykonat Boží zákon v něm a skrze něho, tak ten tou vírou nechá konat v sobě Ježíše to dobro požadované zákonem Božím. (Židům 11,1 a Jan 14,13-14 a Jan 15,5

    Takový člověk již potom, skrze tuto víru nehřeší, ani dobrovolně, ani nedobrovolně.

    Dobrovolně hřeší každý, kdo chce vykonávat dobro popsané Božím zákonem.

 A dobro popsané Božím zákonem je jediné dobro, které existuje, které Bůh uznává za dobro.¨

   ,,Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ ,,Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."

      Člověk snažící se vykonávat jakékoliv Boží slovo, dobrovolně hřeší, protože jenom lidská snaha a touha jeho srdce vykonat Boží slovo, přitáhne do jeho blízkosti hřích, který ho nakonec ovládne.

    A tak vlastním chtěním konat dobro, koná člověk dobrovolně hřích.

 Když však člověk uvěří, že jenom Ježíš v něm žijící skrze víru, může vykonat veškeré dobro požadované Božím slovem, ten již nehřeší, i kdyby to vypadalo na jeho těle, že hřeší.

   Bůh se totiž již na tělo nedívá, ale dívá se na ducha člověka, který věří.

 Bůh si to totiž již může dovolit nedívat se na hříchy těla, protože Ježíš je všechny vzal na sebe a na svém kříži s nimi zemřel, a tak je všechny odstranil-smazal, i když jsou na mnohých tělech lidí ještě vidět, to k vůli zkouškám víry. 

                      Židům 9,26 a 2.Korintským 4,16-18

  ,,Proto nepolevujeme, ale ačkoli ten náš vnější člověk podléhá zkáze, ten vnitřní se den ode dne obnovuje.Vždyť naše nynější lehké soužení nám působí nesmírně veliké břemeno věčné slávy,když se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není; neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné." ,,to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích."

   Co pro nás, kteří nejen že v Ježíše věříme, ale kteří věříme jemu, že on to udělá a dělá v nás, i když to nevidíme na svém vnějšku, Ježíš udělal?

    Zbavil nás naších vin za naše zlo, i když to dobro zatím vidíme mnohdy pouze vírou, to znamená ve své vnitřním člověku, to je ve svém duchu, kde nám to dosvědčuje Duch svatý. A tak se již nesnažíme napravovat činěním své vůle své zlé skutky, čemuž mylně mnozí říkají "ČINĚNÍ POKÁNÍ", ale věříme, že to všechno Ježíš za nás zaplatil na svém kříži, a všechno to svou obětí dal před Bohem Otcem do pořádku. Na nás nezbylo nic víc, než tomu věřit. A když tomu věříme, tak máme změněné své myšlení myšlením Ducha svatého, a to je to pravé pokání, věřit, že Ježíš to udělal, i když na venkovním člověku to nemusí být vidět.

                 Židům 10,5-10

  ,,A proto Kristus, když přichází na svět, říká:

     Někteří lidé v církvích učí, že máme neustále činit pokání ze svých zlých skutků, a následně se neustále posvěcovat. Bohu žel si tito lidé nevšimli mnoha míst písma, která jim toto učení kazí. Ale protože jsou zatím ve výchově Boží, nemůžou za to, protože je písmo zavřelo pod hřích, viz Galatským 3,22-25.

  Svoboda přichází až skrze zjevení Ducha, které říká, že Ježíš vykonal Otcovu vůli skrze oběť svého těla dokonale, a my, kteří tomu věříme a nesnažíme se Bohu zalíbit svými skutky, ale vírou v Jeho skutky, jsme touto vůlí Boží skrze jeho skutky JEDNOU PROVŽDY POSVĚCENI. A jak jsme posvěceni jednou pro vždy?

                  Židům 10,13-14

  ,,Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám, neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti."

   Za prvé, neposvěcujeme se my sami svými skutky, ale posvěcuje nás Ježíš svou dokonalou obětí, svým skutkem.

  Za druhé, posvěcuje nás Ježíš touto jedinou dokonalou obětí k věčné dokonalosti.

    A protože to udělal Ježíš, tak přesto, že to nemusí být na těle vidět, tak jsme vírou v tuto jeho oběť a vírou v to posvěcení tou obětí, DOKONALÍ NA VĚKY.

      V Janově evangeliu v sedmnácté kapitole to Ježíš potvrzuje.

                   Jan 17,20-23

  ,,Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě."

     V Janově evangeliu 11,41-42 Ježíš říká, že ho Otec vždycky vyslyší.

 Někteří lidé zatím nevěří, že Otec vyslyšel tu prosbu Ježíše za nás, a tak nevěří, že jsme jedno s Otcem a Ježíšem.

  A nevěří proto, že se stále dívají ven na svá těla, kde ještě vidí hřích, a tím, že se ten hřích snaží odstranit ze svého zevnějšku svými skutky podle své vůle, tak tím stále hřeší. Kdyby od toho zevnějšku odhlédli a podívali se dovnitř, do svého ducha, tak by tam uviděli Boží pravdu, o které píši výše, a tak by byli osvobozeni od veškerého hříchu, jak dobrovolného, tak nedobrovolného.

  A z důvodu, že hřešit lze pouze CHTĚNÍM ČLOVĚKA KONAT DOBRO, potom žádný nedobrovolný hřích neexistuje, je pouze hřích dobrovolný.

  Je to proto, že člověk chce dobrovolně konat dobro.

   Když se tohoto svého dobrovolného  konání dobra dobrovolně zřekne, a poprosí Ježíše v jeho Jménu, ať on sám v něm koná veškeré dobro, a uvěří tomu slovu z Janova evangelia 14,13-14 a 15,5-7, tak bude osvobozen tím Ježíšovým konáním v něm od veškerého hříchu.

    Bez víry to však není možné. A protože víra je zkoušená, tak to osvobození od veškerého hříchu nemusí být mnohdy viditelné na vnějších skutcích toho člověka, který věří.

   Kdo v těch zkouškách vytrvá a nezačne se snažit polepšovat svými dobrými skutky podle svých svobodných rozhodnutí, ten jednou sklidí slávu od Boha v Boží přítomnosti, kde již žádný hřích nemůže vydržet, ani se udržet.

   Stane se to proto, že uvěřil slovu s Římanům 8,1-4

  ,,A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.( kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.)"Těm, kteří zatím žijí ze svých "dobrých" skutků, se to líbit nebude a odsoudí to. A protože to odsoudí, na místo, aby se zeptali Ježíše, tak ti se proto Bohu nelíbí, viz. Římanům 8,8

            Koloským 1,18 a Efeským 1,23

 ,,On je hlavou těla církve,

  „Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej. Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. Když ženich dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
O půlnoci se strhl křik: ‚Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ Všechny družičky vstaly a připravily si lampy. Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ Ty rozumné jim ale odpověděly: ‚Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit k prodavačům.‘ Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely.
Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ odpověděl jim: ‚Amen, říkám vám, že vás neznám.‘"

,Nikdy jsem vás neznal' a ,Amen říkám vám, že vás neznám'.

  Tato slova spojují tyto dvě místa písma. Myslím si, že ty pošetilé panny a ti služebníci, vykazující se svými skutky před Bohem, očekávajíc od Boha za ty své skutky odměnu, jsou jedni a ti samí lidé, protože je zřejmé, že podle svých skutků je člověk mrtvý a bude podle nich i souzen.

                     Zjevení Janovo 20,12-13

  ,,Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků.
Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků."

   A podle Pavla Ř.7,18-23 víme, že člověk žádné dobré skutky vykonat nemůže, protože když je chce vykonat, tak má na dosah jenom zlo.

   Jediné dobro, které Bůh žádá, je shrnuto tady:

                   Matouš 22,37-40

  ,,Ježíš mu řekl: "'Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'To je první a největší přikázání.Druhé je mu podobné: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

                  Římanům 10,4

 ,,Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti každému, kdo věří."

   Konec Zákona je to pro ty, kteří to již nemusejí vykonávat jako příkaz, ale místo toho věří, že to dělá v nich a skrze ně Ježíš, viz. Jan 14,13-14.

   Přitom to slovo o milování Boha nadevšecko a bližního jako sebe samého je v platnosti na věky věků. A nejenom, že to je v platnosti na věky, ale až to konání tohoto slova Ježíšem v člověku, který Ježíši věří, je pro toho člověka ŽIVOTEM, a to životem věčným.

    A to je ta kniha života, Ježíš konající v člověku víry Otcovu vůli.

 Kdo takto věří, již neřekne:

   ,,Toto jsem dělal, tamto jsem zase nedělal, přesně podle Božího nařízení", ale řekne:

  ,,Děkuji ti Otče ve jménu Ježíše, že konáš ve mně a skrze mně svým slovem svojí vůli, a tak mohu být živý na věky."

                Efeským 2,8-10

  ,,Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to z vašich skutků, aby se nikdo nechlubil. Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom v nich žili."

    Víra v Boží skutky konané Bohem skrze Ježíše v nás, je tou největší zodpovědností před Bohem. A protože víra je ze slyšení Božího slova, a sluch ke slyšení Božího slova dává Bůh, tak potom nemůže být žádné myšlenky, ani řeči o tom, že my stvoření Bohem můžeme být zodpovědní před Bohem.

   Kdyby tomu tak bylo, tak bychom svojí zodpovědností za svůj charakter a své skutky zcela zrušili Boží milost.

   A právě proto je jedinou Boží vůlí pro nás SMRT NA KŘÍŽI.

  A tuto SMRT za nás a místo nás podstoupil Ježíš NA SVÉM KŘÍŽI.

  A protože on zemřel za nás a místo nás, tak je to tak, jako bychom zemřeli my. Proto již nemůžeme pro Boha nic učinit, protože jsme mrtví a všechno, co si myslíme, že pro Boha děláme je tělesné myšlení a je to smrt.

   Vzkříšení jsme byli z této smrti vzkříšením Ježíše nebeským Otcem.

 Ježíšův vzkříšený život v nás z jeho myšlením, cítěním, jeho vůlí a konáním v nás je tou milostí Boží a je tím věčným životem pro nás, jako dar Boží milosti.

   

  Tyto mé články zde na GS jsou tou hřivnou, kterou mně Pán Ježíš dal, a tak jí tady dávám, aby vydělávala a tak přinášela užitek Božímu království.

    Pošetilým pannám se to líbit nebude, a tak se tu objeví v komentářích spousta negativních reakcích. Protože je nebudu číst, abych nebyl pohoršen a sveden, tak říkám každému, kdo by se mně chtěl na něco zeptat, ať se na to ptá přímo Ježíše. Pokud v něho věříte a věříte mu, že on to udělá, potom vám skrze svého Ducha, který je ve vás, jistě odpoví.

                                            Jiří