Jak to psal kdysi JirkaB, nebýt tak zabejčenej ... 

Jsem trpělivý, ale také nepotřebuji zde nutně být.

Já tady totiž nejsem ke vzdělání druhým, druhým k moudrosti, ani sobě k porovnání s druhými.

Tohle je totiž diskuzní fórum, nikoliv škola. A já nejsem učitel, ale ani žák, tak stejně jako ostatní zde.

Nemám tedy takové ponnutky, proto nemohu být netrpělivý druhým cosi vysvětlovat.

Jsem trpělivý v diskuzi, a to dost. I přes různá obvinění a nadávky.

Ale pravda, také vybuchnu a dokážu druhému opáčit. Takže se nevnímám ani lepším.

Leonete, opravdu se mýlíš a hodně.

Položím diskusní otazku;: kdo koho svedl k hříchu, Adam hada nebo had Adama? V souvislosti s otázkou, kdo dostal moc vládnout nad stvořením? Had nebo Adam? Viz Genesis 1 kap. 

Definice těchto pojmů si najdi sám. 

Zjednodušeně řečeno názor je subjektivní, fakt je ověřitelný a dogma je neuvěřitelný názor sdílený více lidmi. 

Pokud vedeme diskusi o názorech, které se můžou změnit, je to v pořádku. O faktech se nedá diskutovat, pouze si je přisvojit. 

A náboženství vzniká tam, kde si více lidí sdílí názory a dohodnou si ty názory jako dogmata. S takovými lidmi se ani nedá smysluplně diskutovat. 

To ti tady píšu jen proto, aby jsi se nenechával subjektivně ovlivňovat svými vnitřními pocity. Jestli totiž u někoho vznikají vnitřní pocity, že je ponižován nebo jinak znehodnocování jeho názor, je to reakce nepřirozená. Viz definice. Zachovávat si neutrální postoj projevem zralosti. 

Ano, tak by se to dalo pochopit. Jistě. Jiný popis toho zamezení přístupu ke "stromu života". Ale v takovém případě to znamená, že větev sama o soběbyla vždy "smrtelná" a nikoli nesmrtelná. To je ale jen jedna strànka věci. Druhà je, že někdo tu větev odlomil, nebo prostě rozhodl, že ji odlomí. Utne. A to je rozhodnutí o nepřirozeném přerušení od života. A o tom je židovské uvažování - priorita. Věčnà duše, kterou vdechl HaŠem v v člověka a človèk se stal živoucí bytostí, bude z rozhodnutí HaŠem zase rozloučena - rozvedena s člověkem, který byl vytvořen z prachu Země. A bez ní se rozpadne zase v prach.

>>Mnoha tvým pohledům nerozumím. Jednou je had skutečný, pak je obrazný; jednou klade otázku Evě, pak zase hadi nemluví; jednou nesvádí, neklame, a pak se stane oklamáním, svodem...<<

Doslovný zápis, pakliže není v souladu s realitou, je zapotřebí brát jako obrazný. 

Zůstávají určité prvky, ale jsou alegorické k člověku a jeho jednání, myšlení apod.

Kdysi jsme zde probírali s vanp, akuzativ a dalšími hady ohnivce a to vyobrazení na žerdi, tedy ani na zemi a ani na nebi. Žel, pro ta jejich rovnítka moc neporozuměli, že jde o "lašon hara" a uvědomění si toho a pokàní z toho. Podobné je to zde. Má jít o učení člověka, jak jednat a jak žít. Jinak jsou takové teologie naprosto k ničemu. Takže had je obraz a nikoliv o nějakém duchu satanovi, ale o člověku, o jedné jeho stránce, sklonu - poznání sebe.

>>Jinak, pokud vím, v křesťanství není dualismus ani soupeření dvou duchovních sil... Je tam spíše jedna Tvůrcova vůle, nebo svévole tvorů. A s tím bys možná souhlasil. ?<<

Nesouhlasil. V křesťanství je satan padlým andělem, který je nejen nepřítelem člověku, ale je ve vzpouře proti B-hu. B-h v křesťanství je sice silnějším než satan, ale vedou mzi sebou válku, a dobří poslové s těmi padlými. To je dualismus soupeření dvou sil - dobra a zla. Od monoteismu, kde toto nepřátelství neexistuje a je jen jedna moc, to má daleko. Je to jako bych řekl, že dech, který vydechnu vědomě nějakým směrem, se obrátí proti mně. Andělé včetně satana, tedy jsou poslové B-źí vůle, kdy vykonávají přesně to, co B-h chce - to je to vydechnutí - sám by ten vzduch z plic nevyšel. Nemají tedy svou vůli - své vydechnutí. Nemohou vyjít od B-ha bez jeho vůle, poselství. Prostě jako člověk, co vědomě vydechuje a vdechuje, tak je to s posly B-žími. Nemají svou vůli. To je monoteismus v kostce. Křesťanství učí opak. Zde tedy v křesťanství, že má B-ha za nejsilnějšího, který protivenství satanovo, kde v tom střetu B-ha a satana, jde B-hu o člověka, ale satanovi o B-ha, a člověk je jen jakýsi prostředek nenávisti ve vzpouře, nejde o čistý monoteismus, ale o něco mezi, nazval bych to "dualistickým monoteismem", ale spíše jen zastřeným dualismem do kabátku monoteismu. Nic ve zlém, ano? Píši prostě o tom, že v monoteismu není možné, aby duchovní síly stály proti sobě a nevytvářely jednotu, nýbrž rozdělení. Nepíši k hádce, ano?

Prostě v judaismu nejsou židovská Písma psána v dualistickém smýšlení křesťanů. Jen člověk má ze všech tvorů vlastní vůli, svobodnou volbu.

Žd 12:10-11  Vždyť oni (tělesní otcové) vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, On (Bůh) však k užitku, abychom dostali podíl na Jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni. 

Ano je tam ten zajímavý verš v Židům, že mimo prolití krve není spasení. Ale ten nemůže být striktně teologický, ten verš přesně hovoří k bratřím, kteří byli v v pokušení přijmout na sebe závazek Tóry. Něco jako Galatským. Tak ho třeba vnímám já. Pokud ve SZ, v Bibli čtu, že Bůh odpouští skrze Krista i před Jeho příchodem, že k tomu nepotřebuje oběti v chrámu, tak ten verš v Židům nemohu brát v rozporu s tímto SZ poznáním. 

V tom se asi neshodneme, ale chtěl jsem popsat moje chápání. Spasení skrze víru, skrze Krista i v době před Kristem.