Podle Nového zákona byl Nazaret domovem Josefa s Marií a místem, kde archanděl Gabriel oznámil Marii, že porodí Ježíše. Zde také podle Nového zákona Ježíš prožil dětství a mládí.  Ježíš už asi před rokem, možná i dříve, opustil své město, aby se věnoval tomu účelu, pro který na zemi přišel. Lukáš před tímto  příběhem v Nazaretu, popsal Ježíšův boj  se Satanem na poušti a pak popisuje návrat do Nazaretu. Je zvláštní, že jediný Lukáš příběh, který se udál v Nazaretu, přesně popisuje. Nikde jinde tato zpráva není.  A Lukáš se přitom nikdy nesetkal s Pánem Ježíšem. Jediný z evangelistů není žid, ale je Řek, která se obrátil na křesťanství. Je inteligentní člověk, údajně lékař   a strávil hodně času s apoštolem Pavlem, kterého doprovázel na svých cestách až do Říma. Právě zde asi kolem roku 60 napsal svoje evangelium. Můžeme se tedy ptát, od koho měl takové informace. Uvažuji dvě možnosti. Jedna z nich je působení Ducha Božího a druhá, že to Lukášovi po  letech sdělit nějaký svědek, který v Nazaretu žil. Věřil bych spíše té druhé verzi. Ta verze o působení Ducha bývá často zneužívaná v různých sektách vůdci těchto sekt. A další důvod proč se o této důležité události nevyjadřují ostatní evangelisté Matouš či Jan, je prostá. Domnívám se, že tam s Pánem Ježíšem nebyli. Pán Ježíš se vydal do Nazaretu bez učedníků.  Nasvědčuje tomu i závěr příběhu, kdy lid pronásleduje jeho  a nikoli celou případnou družinu. Ale to jsou jen logické úvahy a myslím, že je správné nad Božím Slovem i logicky uvažovat.

   Pán Ježíš  přichází  do Nazaretu , do města, kde prožil dětství i asi mládí. Cituji dál:   ·  

16Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. ·  

17Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:    

   Jistě ho mnozí poznali. Možná, že to zase nebylo tak dlouho, co odtud odešel. Nečteme tu nic  o jeho matce Marii, zda zde stále bydlí, ale asi spíš ne, víme, že chodí s Ježíšovou družinou, otec asi  již zemřel .   V takovém malém městě se lidé velme dobře znají. Ví, kdo s kým uzavřel manželství, kolik měl děti,  znají i předky až dávného kolena  a hlavně je zajímá otec. Proto  říkají, že to je syn Josefův, nebo syn někoho jiného, protože rodiny se charakterizují podle rodu muže. To nakonec vidíme na podrobném rodokmenu Josefa, který je u Matouše uveden velice podrobně, zatímco o Marii skoro nic, i když bych právě  to považoval za velmi důležité, protože to  ukazuje na biologický původ Ježíše, zatímco Josef byl jen nevlastní otec. Ale asi takový byl Boží záměr odpovídající i dobovým zvyklostem.      A ted si představme, že Ježíš vstupuje do synagogy. Je sobota  a den bohoslužeb   Možná právě  proto vstupuje do synagogy  právě v sobotu, v čase bohoslužeb, kdy tam jsou všichni nazaretští.  Představený synagogy, který  Ježíše jistě poznal, něco už o něm věděl, slyšel  a považuje ho za  milého hosta, asi ho důstojně  přivítá, jak se sluší na učitele. A  Pán Ježíš bude jako host mít tu čest číst  a vyložit Písmo. Pomocník představeného mu podá jeden ze svitků Písma, ze kterého bude číst.  Ten spis je ve formě svitku  a nikoli knihy jako dnes, v níž se dá listovat. Pravidla pro zhotovení svitku jsou už po staletí do nejmenších podrobností stanovena předpisy Talmudu. Ten především určuje, že text musí být napsán na pergamenu z kůže rituálně čistého zvířete, a to na straně, kterou původně pokrývala srst. Píše se do sloupců na jednotlivé celistvé a čisté pergamenové listy, které se po dokončení textu sešívají nitěmi ze šlach stejného zvířete. Text tak v návaznosti popsaných listů tvoří souvislý pás. Ten se navíjí na dřevěnou tyč a přetáčením zleva doprava na druhou tyč se objevují jednotlivé sloupce.   Ne náhodou byl vybrán jeden z těch silnějších svitků. Spis Izaiáše, který byl napsán 700 let před Kristem.  Izaiášova proroctví v knize se týkaly tehdejšího života, ale i budoucnosti. A v něčem byl tento prorok podobný s Ježíšem. Zpočátku se těšil oblibě. Ale tak, jak to bylo s většinou proroků, brzy ho lidé přestali mít rádi. Vyzýval lidi, aby se odvrátili od svého hříšného života a varoval je před Božím soudem a trestem. 60 let takto působil a nakonec byl popraven. Podobný prorocký osud jako Pán Ježíš.    A tak vidíme, že výběr této knihy nebyla náhoda.  Je možné, že si o tento svitek, tuto knihu, kterou mu sluha představeného synagogy  podal, sám  Pán Ježíš řekl.   A on převíjí svitek až skoro ke konci k 61 . kapitole, kterou čte od prvního do poloviny druhého verše.     · 

  18‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, · 

  19abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy …    A teď pozor! Pán Ježíš do konce tohoto verše nepokračuje. Vysvětlím pak proč tomu tak bylo?   A Lukáš pokračuje:   ·  

20Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny.         Asi následuje asi ticho. Co bude dál? Bude pokračovat výkladem toho, co četl?     ·  

21Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“    

Takže žádný výklad, ale konstatování, že tato část Písma se naplnila.   A teď to všechno posluchači zpracovávají ve svém myšlení. Jsou to krásné verše. Komu by se nelíbily?    I posluchačům se to líbí.   Byly vybrány nádherné verše, verše o milosti. Žádné strašení Božím soudem  a trestem, protože Pán Ježíš konec druhého verše, kde se o Božím soudu píše, záměrně vynechal. Jsou možná opojeni silou veršů a když na závěr zazní slova  o létě milosti Hospodinovy, tak ta jejich představa je ještě konkrétnější. Oni vědí, co to znamená.     Co je to léto Boží milosti? Měl to být vždy opakovaně  každý padesátý rok, kdy otroci měli být propuštěni  na svobodu, navráceny majetky, odpuštěny dluhy… Prostě rok začátku nového života, nové radosti, nebudou zajatci ani chudí. Bohužel se to asi nikdy nerealizovalo.   50 let je tak dlouhá doba, že vždycky do toho něco vlezlo, válka, nový král, jiná politika. Prostě asi nebyl zájem.  Tak jak chodí dějiny?   A ted Pán Ježíš řekl, že tohle právě nastalo. Že bychom v té době milosti Hospodinovy měli žít? Je to vůbec možné? A kdo že byl pověřen toto vyhlásit? Tenhle člověk ? Vždyť je to přece syn Josefův??  

 Lukáš píše:   ·  

22Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“    

Pochopili tohle podobenství? A chápeme to i my? Nejsme my také takoví nazaretští? Stejní pochybovači o Boží milosti??   A to ještě Pán Ježíš zamlčel konec druhého verše:   ·  

2vyhlásit léto Hospodinovy přízně,   (a pozor )  den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící                           

 V překladech je často slovo pomsta nahrazeno pojmem soud   A všimněme si ještě jednoho logického podobenství. Zatímco milost trvá celý rok ,den soudu je otázkou jednoho dne.     A ještě zopakuji 22 verš z Lukáše:   ·  

22Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“  

 Lidé mají schopnost pochybovat. Při pohledu na Ježíše, člověka, který byl jeden z nich, nemohli strávit tu představu,  že zrovna jeho Hospodin pomazal, aby tohle  on  Syn Josefův lidem oznámil. Nedůvěra, stejná jako byla nedůvěra kdysi Izaiášovi. A když je tedy tím prorokem, co nám to má oznámit, tak ať udělá zázrak. Pak mu možná , možná uvěříme. Prý je dělá v Kafarnaum ty zázraky.   Ano, tohle Pán Ježíš vnímá, a proto, než mu oni sami položí otázky, patřičně reaguje.     ·  

23On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“   

Tedy dobře poznal, o co jim jde. Aby potvrdil své údajné pomazaní za proroka to,  zázrakem, které činil i jinde.     ·  

24Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.  

 Ano, to byl uděl i  proroka, z jehož knihy citoval. A je smutné, že doma,  mezi svými sousedy, možná i kamarády, to takhle skončí.

A možná právě tohle, že je jeden z nich, vadí tom, aby tak přijali jako proroka.  Proč jsou takoví??    A tak jim Pán Ježíš  na závěr přiloží polínko do ohně zatím začínajícího hněvu   A uvede jim příklady z Písma, které kvůli vlastní pýše  nepochopí správně     ·  

25Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. ·  

26A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské. ·  

27A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“      

Jak ta vdova tak i Náman žili ve svých zemích, pohanských zemích. A když byl hladomor, pomohl Hospodin této cizí vdově   pomohl i syrskému veliteli vojska Náamanovi, který byl postižen malomocenstvím.   Takže Hospodin pomáhá i lidem, kteří jsou cizinci, pohané. Pán Ježíš tím chtěl ukázat, že ta milost se týká nejen židů, ale i cizinců tedy pohanů.   Hospodinova milost je pro všechny lidi bez rozdílu.   Tak tohle ne. Tady to ten  z jejich ohledu ne prorok, který nedělá zázraky, pořádně přehnal. Oheň hněvu spál. Tohle je pýcha  a náboženská nenávist, který v dějinách způsobila a   způsobuje dodnes mnoho zla. My jsme spaseni, vy nejste. Mnohokrát jsem se s tím setkal. My máme Boha, ale vy ne atd.   

  Jak to končí:     ·  

28Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. ·  

29Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. ·  

30On však prošel jejich středem a bral se dál. ·  

31Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu.   

Všichni nyní spatřili zázrak. Chtěli ho zlikvidovat a ono to nejde. Nikdo si na Pána Ježíše netroufne. Jako by  je zvláštní síla přikovala k místu, kde jsou,  a mohou se jen dívat. Pán Ježíš projde středem dál. Chtěli jste zázrak, tak tady ho máte.   Co si z příběhu můžeme vzít k srdci?  Ukazuje nám na Boží bezpodmínečnou milost, za kterou bychom měli být vděčni. Na rozdíl od tehdejších nazaretských máme výhodu. Víme to, co oni neznali. Žijeme v době milosti a nevíme jak dlouho bude ještě trvat. Nevíme, kdy přijde soudní den, a s ním Pán Ježíš. Svět kolem nás dělá vše proto, abychom byli přes všechna poznání stejně nedůvěřiví jako ti nazaretští. Dopustíme se stejných chyb??      

Nazaretští to možná nepochopili i proto, že neměli Ducha Božího, který by jim to pomohl pochopit a vysvětlit. A možná, že mezi nimi byl i někdo, kdo později, když to Ducha dostal, uvěřil a pak se setkal s Lukášem, aby mu sdělil toto svědectví, které Lukáš pro budoucí pokolení a tím i pro nás zaznamenal do svého evangelia.