Grano Salis - Palestina, kde se vzalo její označení?

poslal karels

Název Palestina poprvé použil pro jednu část Sýrie Hérodotos v pátém století před n.l. Římané tuto provincii pojmenovali Judaea podle názvu jižní části dnešního Izraele (a hlavního židovského kmene). Konečně po potlačení druhé židovské války roku 135 n. l. nahradili Římané název Judaea starým jménem Palaestina, aby dali najevo, že toto území už nepokládají za území Židů.

Když se Egypťanům v polovině sedmdesátých let 12. století př. n. l. podařilo zastavit útok »mořských národů«*, snažili se obnovit svůj vliv na asijské pevnině. Ramesse III. opevňoval města na přímořské cestě v Palestině a udržoval egyptské svatyně, v nichž byla uctívána nejen egyptská, nýbrž i kanaánská božstva.

Egyptský král byl současně nucen souhlasit s tím, aby se na palestinském území usadily skupiny »mořských národů«, z nichž nejvýznačnější byli Pelištové (Filistíni). Po nich se dostalo zemi, která ležela mezi Sýrií a Egyptem, označení Palestina.

Biblické podání spojuje Pelišty se zemí Kaftor, názvem, který odpovídá akkadskému Keptara (= Kréta). Na několika místech jsou Pelištové uváděni v přímou souvislost s Kréťany (Ezech. 25,16; Sofon. 2,5) a část pobřeží, které obývali, je označováno jako krétské území (1. Sam. 30,14).

viz obrázek, klikni zde

Brown-Driver-Briggs lexicon potvrzuje konstatování profesora Buriana a profesora Olivy o původu Pelištejců. Snad je každému jasné, že dnešní Palestinci s těmi biblickými nemají nic společného. Ještě jedna zajímavost stojí za zmínku, v samotném jménu Kréťanů (Keretejců v Bibli) כרתים [Krétím] je (snad) narážka na hebrejský kořen √כרת [krt], s významem vytnout, odetnout, vyplenit** atd. /lid, který je vyťat, vytržen ze své domoviny, nebo který sám plení – oba významy odpovídají/

Archeologický výzkum v místech osídlených Pelisty potvrdil, že tito představitelé »mořských národů« byli před příchodem do Kanaánu ve styku s egejskou civilizací. Keramika Pelištů se velmi podobá stylu pozdně mykénských váz, který se rozvíjel zejména na Rhodu a na Kypru, tedy v těsném sousedství maloasijského pobřeží. Podle svědectví řeckého historika Xantha ze Sard, jenž psal o dějinách Lýdie v 5. stol. př. n. l., byli prý Pelištové lýdského původu.

S tímto tvrzením je možno uvést v souvislost, že biblický výraz „seráním“ סרנים pro panovníka pelištských měst odpovídá patrně známému řeckému termínu „tyrannos“ τυραννος, který je maloasijského, nejspíše lýdského původu (τυραννος = סרנים). Zachovaná osobní jména Pelištů ukazují rovněž na jazykovou oblast západní či jihozápadní Malé Asie a mají blízko k lúvijštině***.

Vpád »mořských národů« a s ním spojené migrace se výrazně projevily nejen v Palestině, nýbrž i v Sýrii, a to jak v etnickém složení obyvatelstva, tak i v mocensko-politické sféře.

---------------------------------------------

* »Mořské národy« je souhrnný název pro národy neznámého původu, které v průběhu 2. tisíciletí př. n. l. útočily na bohaté starověké civilizace nacházející se na březích Středozemního moře, jako byla egyptská, mykénská, chetitská a další. Některé z těchto kultur se jim povedlo vyvrátit.

** Hebrejský kořen √כרת má dle Pípala ve slovesné třídě qal význam odříznout, uříznout, utít, utnout, stít, rozetnout, zpodtínat, krájet, sekat, vyhladit, kácet, skácet, useknout, obřezat; ve spojení se smlouvou ברית má takové spojení význam uzavřít, dojednat, smluvit smlouvu.

*** Luvijština je dávno zaniklý indoevropský jazyk (spadá do anatolské skupiny jazyků), který byl příbuzný chetitštině. Luvijština je dnes označovaná také jinak jako hieroglyfická luvijština.

Čerpám z knihy: BURIAN, Jan a OLIVA, Pavel. Civilizace starověkého Středomoří. Vydání 1. Praha: Svoboda, 1984. (fotka v perexu článku je bojující Ramsses III. s mořskými národy)

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace