Tatínek umíral  a František chodil do školy. Jaký byl ten František sobec, jak asi miloval prachy ?  Když zemřela maminka rok předtím, šel si tatínek půjčit peníze na cestu do krematoria, protože malý důchod 520 Kč měl přijít  za týden. Bylo třeba asi 100 korun na vlak pro dvě osoby a kytku na rakev. On se ten František nepostaral o tatínka a rodiče? Nechápu, jak tak může psát člověk, který se tak chlubí svým Kristem. Ale co je to za Krista?  František v té době věřící nebyl. Ostatně v okolí nikdo. Spolužáci také ne a učitele také ne. Kde se měl dozvědět o tom, že stačí se pomodlit  a bude vše vyřešeno?? Budou peníze na cestu, tatínek se uzdraví?? 

Nic takového nefunguje. František to musel nějak protrpět. Co bylo krásné, bylo to, že na pohřeb tatínka s ním do města jela skoro třetina třídy. Dostala na to od ředitele volno. A k narozeninám, které byly osmnácté, se mu složili spolužáci na hodinky. Neuvěřitelné. A František? Připravoval se na maturitu. Díky tomu nepřemýšlel o své situaci. Hned den po pohřbu šel večer do kina, protože by se doma zbláznil v té samotě a při pohledu na prázdnou postel vedle. Co je modlitba neznal. A kdyby znal, pomohlo by mu to??  Možná jen zklidnilo ale on nepochopitelně celkem klidný byl. Musel.  Trápení se dostaví vždy později. Vánoce u příbuzných nestály za nic. Na Silvestra zůstal nezletilý František doma a poslouchal rozhlas po drátě a dělal si otázky k maturitě. Kolem desáté zaklepala sousedka na dveře. "Františku, pojď k nám, u nás je veselo." A také bylo. Starší manžele zde měli své tři dospělé syny se svými přítelkyněmi. Jeden z nich bez přítelkyně. Hráli se karty a popíjeno nějaké domácí vínko, na stole ležely nějaké dobroty. Půlnoc. Všichni si podáváme ruce a jejich maminka ho políbí. Nepamatuje si na poslední polibek maminky aspoň deset let. Byla stále dost nemocná, asi nějaká skleróza, váha 35 kg, hrozné. Ten polibek po něho znamenal mnoho. Není sám a je aspoň někdo, kdo ho má rád. 

 Za půl roků  poznal hodné věřící lidi a tam díky nim změnil svoji duchovní orientaci směrem k Bohu.  Pak bohužel poznával, že je to často i politika.  Nevěděl  skoro nic o Pánu Ježíši, ale věřil do roku 89, že křesťané a křesťanství je něco úžasně krásného. Na koleji zase bylo temno a těžko. Vše nějak dolehlo, ale nakonec  našel dívku i nový domov. Bral  to jako dar od Boha. Možná, kdyby byl nevěřící, by se těm útokům pobožného Cizince vůbec nevěnoval a řekl si, že jde o náboženského náfuku, se kterým nemá smysl se bavit. Ale jako věřícího od údajně také věřícího, který se tak chlubí jak jedině on správně věří a má pravého Krista,  to bolí.  Burcuje to v něm nenávist a až vede  dokonce k pochybnostem o Bohu a Ježíši. Pak je i vulgární a plný afektů. František prý věří jen na prachy. Má kapitalistického Krista. A jakého mám ten Cizinec? Nelže?? A co když těch Kristů je víc a každý je vymyšlený podle dané situace. Který Kristus je pravý a který je znetvořená nepodařená kopie. Ve kterého věří ti, co nyní válčí?