poslal Willy Podtitul: dva stromy, dvě linie, dvě smlouvy, dvě království, dvě řeky, dvě cesty, dva životy, dvě/a místa/cíle
(cílové destinace)
Na počátku bylo Slovo a to Slovo mluví o dvou stromech - o stromu života a o stromu poznání dobrého a zlého. Od těchto dvou stromu se odvíjí dvě linie - linie života a linie smrti. Bůh je Bohem smlouvy. Smluv bylo několik, ale hlavní smlouvy byly a jsou dvě - stará a nová. Ke staré smlouvě se vztahovala služba smrti, Nová smlouva přináší život > Boží věčný život. S tím souvisí dvě království. Prvním královstvím je Království Boží, tím druhým je království světa, království vládce tohoto světa, jímž je Satan. Z Božího trůnu vycházejí dvě řeky - řeka vody života a řeka ohně. Podle dvou stromů, dvou linií a dvou království existují také dvě cesty - cesta života a cesta smrti na základě toho, jakým životem žijeme. Lidský přirozený život končí smrtí, Božský věčný život nekončí nikdy, nýbrž trvá navěky. Božský věčný život s Jeho řekou vody života ústí do Nového Jeruzaléma, Božího Svatého Města. Řeka ohně s její smrtí ústí do jezera hořícího ohněm a sírou, což je druhá smrt.
Do obou království se člověk rodí. Do království světa se rodí svým rodičům, kteří jej počali. Do Božího království se člověk také rodí, rodí se znovu, tentokrát ne z člověka, ne z vůle muže, ale z Boha, z Ducha či z vody a Ducha podle Boží vůle, z Božího svrchovaného rozhodnutí a předsevzetí. Na obou narozeních nemá člověk žádnou zásluhu, ale díky znovuzrození má člověk podíl na stromu života a účast na Božské přirozenosti díky tomu, že má Boží život. Tento život dostává od Boha Otce v Kristu, Božím Synu, kterého Bůh z lásky k lidem ve světě dal, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, nýbrž měl věčný život. Kdo má Syna - Ježíše Krista - má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.
K výše zmíněnému připomínám jistou analogii, kterou miluji:
Když chtěl Bůh stvořit ryby, mluvil k vodám, k moři.
Když chtěl Bůh stvořit stromy, mluvil k zemi/půdě.
Ale když chtěl BŮH stvořit člověka, mluvil sám k sobě.
Tehdy řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu...“
Vezmeme-li rybu z vody, zemře. Vezmeme-li strom z půdy, uhyne.
Podobně, je-li člověk odpojen od Boha, zemře.
Bůh je naše přirozené životní prostředí. Jsme stvořeni, abychom žili v Boží přítomnosti. Musíme s Ním být spojeni, protože jen v Něm existuje ŽIVOT. Zůstaňme tedy připojeni k Bohu!
Zvláště proto připomínám, že voda bez ryb je stále voda, ale ryby bez vody nejsou nic.
Půda bez stromů je stále půda, ale stromy bez půdy nejsou nic.
BŮH bez člověka je stále BŮH, ale člověk bez BOHA není nic.
Tož tak.
