2Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. ·  

3Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“ ·  

4Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. ·  

5Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. ·  

6Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“         

 Tato kapitola začíná v Cesareji asi padesát kilometrů od Joppe. Kornelius byl Říman a  z hlediska židů tedy okupant, pohan a nepřítel. I když vojenský velitel  velel stovce vojáků a byl Říman, měl víru v Boha. Nevíme přesně jakou, ale věřil v jediného Boha on i celá jeho rodina.  Jeho zbožnost lze posoudit i podle toho, že to byl člověk, který se pěkně choval i k židovskému lidu. Nevíme, zda znal jejich náboženství, ale byl k nim štědrý. Asi dával zchudlému lidu almužny. Možná, že třeba částečně i uvěřil Bohu v judaismu, ale nepodnikl nic, aby se stal proselytou. Ostatně  by to pak ohrozilo i jeho vojenskou funkci. Má zvláštní vidění. Je ujištěn andělem, že ho Bůh má rád a dává mu příkaz, aby si nechal poslat pro Petra. Určitě to nebyla náhoda, ale Boží vedení,  které mělo význam i pro apoštola Petra. Bůh si své lidi najde všude a v tomto případě si našel římského velitele.   ·  

7Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, ·  

8všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.  

 Vidíme, že Kornelius působí svým životem i na některé svoje vojáky, kteří jsou zbožní jako jejich velitel. Právě jednoho  z nich a dva sluhy pošle do Joppe, aby vyhledali Petra.   · 

  9Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. ·  

10Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: ·  11Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. ·  

12Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. ·  

13Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ ·  

14Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“ ·  

15Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“ ·  

16To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. ·  

17Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty.     

 Petr okolo poledne vystoupil na rovnou střechu Šimonova domu v Joppe, aby se modlil. Měl právě hlad a chtěl se najíst. Dole  pod střechou možná připravovali jídlo  a jeho vůně doléhala až k němu.  On  však najednou upadl do vytržení, měl vidění. Viděl jak sestupuje z nebe jakési prostěradlo svázané za čtyři rohy a plné mnoha druhý zvířat včetně čistých i nečistých. A hlas z nebe ho pobouzí, aby zabil zvíře a jedl. Petr věděl, že podle Mojžíšova zákona se Židům zakazuje jídlo z nečistých stvoření. Petr se najednou přirozeně brání, že nikdy nejedl nic, co není košer. Jenže Bůh na jeho bránění odpoví větou, kterou třikrát opakuje. „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“  Jaký význam mělo toto vidění? Týkalo se jen pokrmů? Nemělo hlubší význam? Bůh chtěl víru v Krista dát i pohanům. Petr se jako Žid díval na pohany jako na nečisté, nepřátele  a cizince a tedy tím jako na bezbožné. Bůh však chtěl toto myšlení Petra změnit. I pohané měli obdržet Ducha  Svatého jako Židé. Měli padnout všechny rozdíly mezi lidmi podle původu a náboženství. Všichni v křesťanském společenství si jsou rovni. Petr přemýšlí o vidění a najednou k bráně domu dorazí Kornelovi služebníci  a hledají právě Petra.   ·  

18zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. ·  

19A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; ·  20sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“ ·  

21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“ ·  

22Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“   

 Ještě než je Petr přivítal, působení Ducha pokračovalo slovy, že ti tři lidé přišli na popud Ducha Božího a že se jich nemusí obávat. Petr  sešel dolů je přivítat a  dozvěděl se, že je posílá římsky velitel, proto také jeden z mužů měl asi na sobě vojenskou uniformu. Vyptával se jich  víc a víc a dozvěděl se mnoho i o jejich veliteli, kterého mu tihle tři muži vychválili. Dozvěděl se i o andělu, který se Korneliovi zjevil a vedl ho právě k tomuto vyslání mužů k němu.  Petr se také dozvěděl, že Kornelius  chce něco od Petra slyšet. To  něco nemohlo být nic jiného než Evangelium. Petr možná nikdy neslyšel tak pěkně hovořit o římských okupantech, o tom, že jak je tento římský velitel spravedlivý  a věří v jediného Boha.       ·  

23Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo. ·  

24Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé. ·  25Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. ·  

26Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ ·  

27Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.  

 Do Casareje je to z Joppe den cesty, proto je nechal Petr u sebe přenocovat a druhý den vyrazili na cestu. Vzal si sebou jako doprovod i několik bratrů v Kristu. Když přijeli k velitelovu domu, musel být Petr nesmírně překvapen. Kornelius padl před ním na kolena a poklonil se mu. Stalo se tak veřejně bez ohledu na to, jaké to pro Kornélia bude mít následky. Petrovi to až bylo nepříjemné. Cítil, že si nezaslouží takovou poctu. Když vešli dovnitř domu, čekalo na Petra mnoho lidí. Musíme se uvědomit, že to byli lidé římského původu, a tedy pohané. V takové společnosti Pavel asi dosud nebyl.   ·  

28Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. ·  29Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“   

V úvodu svého proslovu Petr přítomné upozornil, že není dovoleno, aby se židé  a pohané takto vzájemně stýkali, ale hned na to sdělil to, co mu Bůh ukázal. Petr   totiž nyní  sdílí něco jiného, než se dříve učili. Tu změnu v něm způsobil Bůh, který mu ukázal, že stykem člověkem se nikdo neznečistí a neposkvrní. Proto jsme přišel a ptám se na důvod, proč jste pro mne poslali.   

 ·  30Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu ·  

31a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. ·  

32Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘ ·  

33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“    

 Kornélius popsal svoje vidění. Vlastně se také přiznal, že se modlil k Bohu, takže to vidění nebylo náhodou, ale Boží odpovědí na Kornéliovu modlitbu. Za tím vším stojí tedy Bůh, ve kterého Kornélius věří a Bůh také se prostřednictvím Petra bude  k němu, k nim mluvit.   ·  

34A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ·  

35ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. ·  

36To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. ·  

37Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. ·  

38Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. ·  

39A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili. ·  

40Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – ·  

41nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. ·  

42A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. ·  

43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“                       ·  

44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. ·  

45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. ·  

46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: ·  

47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“   ·  

48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.  

 Petr uvedl své slovo poctivým doznáním, že dosud uvažoval jinak, ale nyní poznává, že Bůh nepřijímá člověka za základě  jeho národnosti, ale jde mu o upřímné a kající srdce. Nezáleží na tom, zda je to Žid či pohan.  Petr dále připomíná, že poselství evangelia bylo nejprve adresováno Židům, ale Kristus je Pánem všech, Židů i pohanů. Vše začalo v Galileji Janem Křtitelem  a pak přišel Ježíš pomazaný Duchem Božím, vedl život nesobecké služby, činil dobře, uzdravoval všechny, kteří trpěli i pod rukou ďábla.  Apoštolové s tímto Ježíšem byli svědky toho, co konal. Putovali  s nim po celém Judsku. I když žil Ježíš dokonalý život, byl pověšen na dřevo a zabit. Ale Bůh ho třetího dne vzkřísil z mrtvých a toho Ježíše pak vidělo mnoho svědků z řad věřících. A byli to i apoštolové, kteří s Ježíšem jedli  a pili, mohli se ho dotknout  a viděli, že má fyzické,  tedy materiální tělo. Pán Ježíš pak apoštoly pověřil , aby o Pánu Ježíši rozhlašovali, že je Soudce živých i mrtvých. Syn člověka bude soudit židy i pohany. A nejdůležitější nebyla poznámka o soudu, ale  o nejdůležitější pravdě evangelia, že soudu se lze vyhnout  vírou v Mesiáše. Ti, kteří uvěří v Mesiáše, přijmou odpuštění hříchů, se soudu vyhnou. A tato nabídka  platí i pro pohany.   Ještě během Petrova projevu se stalo něco, co Petr nečekal. Na přítomné sestoupila Boží moc , Duch svatý. Nastal zvláštní stav. Posluchači se začali se chovat jako ve vytržení. Jde o stav, v němž činnost smyslů je zastavena. Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo „vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem, nekonečnou existencí a božskou dokonalostí.   V tomto stavu je egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem extáze. K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru.  Bytost v extázi se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem. A tomu odpovídají určité vnější hlasové  projevy. To se stalo zde.   Když to Petr spatřil, bylo mu jasné, že tohle, co následovalo po jeho projevu, nemohlo být způsobeno jinou silou než Duchem Božím. On i jeho bratři žasli na novým poznáním, že Duch svatý může být vylít i na pohany. Jak je to možné aniž by se napřed stali židovskými proselyty.  Petr okamžitě vycítil, že je to důkaz, že Bůh nedělá rozdílu mezi Židy a pohany,  a proto nabídnul křest. Všichni domácí a Kornelius byli pokřtěni. A nebylo k tomu třeba žádné dodržování Zákona a ani obřízka, žádný židovský rituál či obřad. My se již o tomto Římanovi dál nic více nedočteme. Určitě se jako jiní vojáci časem musel vrátit do Říma  a třeba působil v tamější křestanské komunitě. Jak dál žil se už nedozvíme. Petr zde  v Cesareji na  pozvání svých nových bratří v Kristu zůstal ještě několik dní a pak ho čekalo svědectví o této cenné zkušenosti mezi bratřími a apoštoly  v Jerusalemě.