Mne nejvíce vadilo i chování i nekatolíků, které jsem mohl poznat víc než katolíky. Když po roce 89 nám tady člověk, který zabíjel ve Vietnamu, přináší údajně evangelium a pak se chlubí tím, že je vyznamenaným vojákem armády, to mně připadalo větší bičování Pána Ježíše. Když politici přísahají na Bibli a někteří se chlubí tím, že se modlí, a pak vedou války bez  skutečného důvodu, tak to je další bičování Pána Ježíše. Když se dva bratrské národy stejné víry navzájem vraždí, to už je vrchol bičování Pána Ježíše. A tak bychom mohli pokračovat dál. 

My křestané děláme Bohu jen ostudu a pyšně si myslíme, že jsme lepší než nevěřící či jiná náboženství. Kdybychom raději nechali těch žabomyších sporů? Pána Ježíše bohužel bičujeme všichni  a tváříme se, jakoby někdo snad bičoval nás. Mne nejvíc bolelo, když nevěřící kolem někdy v práci naznačovali, že se diví, že patřím k těm, co se chlubí vírou v Boha, ale chovají se nedobře. Bohužel měli pravdu. A jak jsem měl Pána Ježíše a víru v Něho bránit? Na co se vymlouvat? To mne bolelo víc než slovní útoky některých na Granu. Bohužel se nedivím, proč má tolik lidí negativní postoj ke křesťanství. Našimi spory a hádáním a i svým životem a vzorem tento negativismus jen posilujeme.