Společného má jen tolik, že Pán Ježíš nikdy o sobě netvrdil, že je Bůh.

A také apoštolové nikdy o Něm nekázali, nezvěstovali, nepřesvědčovali, že je Bůh.

J 17:3:   A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

I Ježíš nám dal svou slávu dříve než jsme existovali.

Pro úchyla je Ježíš hlavně Bůh :).

ecr

ja som to trochu vylepšil... proč je večný život v ,,dvojjedinosti,, je záhada. ,,tebe,, a ,,toho,, dáva Syna a Otca na jednu úroveň, samozrejme u unitára to neplatí, ten vidí iba ,,jediného pravého Boha,,

ecr

Pohanské kořeny nauky o Trojici

(© Ed Torrence 2002)

Nauka o Trojici není pro křesťanství jedinečná ani s ním původní. Má hluboké pohanské kořeny, sahající nejméně do dvou století před naším letopočtem, a od té doby je prominentní v mnoha východních náboženstvích.

Římskokatolické a pravoslavné církevní rady (západní a východní církve) přinesly do křesťanství nauku o Trojici. Stalo se tak předtím, než došlo ke konečnému rozkolu mezi těmito dvěma autoritami. Dokonce i ti, kteří tuto myšlenku začlenili do římskokatolického dogmatu, prohlásili, že je to záhada, kterou je třeba přijmout vírou. Teologové, kteří napsali Katolickou encyklopedii, připouštějí, že neexistuje žádný starozákonní náznak trojjediného Boha a v Novém zákoně jen velmi málo, co lze takto vykládat. Připouštějí také, že to byl produkt tradice, která se vyvíjela čtyři staletí. ŘKC dává stejnou důvěru tradici a písmu. V tomto případě je tradice téměř celým kritériem pro toto dogma, kromě několika písem, které jsou vytrženy z kontextu a nesprávně interpretovány a snaží se dát myšlence legitimitu.

Vývoj této doktríny v křesťanství začal Apoštolským vyznáním víry, pokročil k Nicejskému vyznání víry a nakonec vyvrcholil Athanasijským vyznáním víry. Klikněte na níže uvedené odkazy a přečtěte si o nich více.

Apoštolské vyznání, které vůbec nenapsali apoštolové, ale ŘKC. I když toto jednoduché prohlášení víry nemělo co říci o Trojici, nebo dokonce naznačovat, že Ježíš je Bůh, položilo základy pro další expanzi a bylo během let několikrát upraveno.

Dalším krokem bylo Nicejské vyznání víry založené v roce 325 našeho letopočtu. Na naléhání římského císaře Konstantina a za účelem nastolení jednoty mezi křesťanstvím a pohanskou vírou byl Ježíš prohlášen za rovnocenného, ​​souvěčného a shodného s Bohem. Konstantin tak učinil z křesťanství státní náboženství římské říše. Před Konstantinovou vládou trpěli křesťané mnoha perzekucemi ze strany Říma.

Athanasiánské vyznání víry zastává trinitární koncepty Athanasia, teologa čtvrtého století. Doba jeho původního napsání není známa, ani jeho autor. Většina historiků souhlasí s tím, že byl pravděpodobně složen v pátém století, ačkoli někteří tvrdí, že to mohlo být až v devátém století. Dokonce i Katolická encyklopedie o jeho původu mlží.

Kořeny křesťanské církve pocházely původně z judaismu, který byl a stále je monoteistickým náboženstvím (jednoho Boha). Ve Starém zákoně není žádná víra v polyteistického (množného) Boha. Naopak, SZ písma prohlašují jedinost Boha.

Je. 43:10

Vy jste moji svědkové, praví Hospodin, a můj služebník, kterého jsem si vyvolil, abyste poznali a věřili mi a rozuměli, že já jsem. Přede mnou nebyl stvořen žádný Bůh, ani po mně nebude.

Je. 45:18

Neboť takto praví Hospodin, který stvořil nebesa: Bůh sám, který stvořil zemi a učinil ji; upevnil jej, ne nadarmo stvořil, utvořil jej k obývání: Já jsem Hospodin; a žádný jiný neexistuje.

Nicejská a athénská vyznání víry tato písma, stejně jako mnoho dalších, přímo popírají. Nejprve museli prohlásit, že Ježíš je Bůh a že je věčný – což je také v rozporu s Písmem.

Num. 23:19

Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby činil pokání, řekl, a neučiní? Nebo mluvil, a neučiní toho dobrého?

Ježíš byl muž; a mnohokrát se označoval jako Syn člověka.

Psa. 2:7

Řekl mi Hospodin: Syn můj jsi ty; dnes jsem tě zplodil.

Ježíš byl zplozen (narozen) v určitém časovém okamžiku, podle židovských proroctví. Athanasiánské vyznání víry také uvádí, že Ježíš byl inkarnovaný Bůh. To je také v rozporu s Písmem, protože Bůh se nemění.

Mal. 3:6

Nebo já jsem Hospodin, neměním se; proto vy synové Jákobovi nevyhynuli.

Pokud pro nauku o trojjediném Bohu neexistuje žádný biblický základ, odkud tedy tato myšlenka pochází?

Řím, sídlo císařů Římské říše a mocenská základna politických papežů, byl silně ovlivněn filozofií a pohanstvím bývalé Řecké říše, která zabírala mnohem větší území, než kdy Římská říše dosáhla. Řecká literatura, sociologie, náboženství a pověry hrály velkou roli při formování římské vlády, filozofie a náboženství. Proto není divu, že Římané začlenili mnoho ze svých zvyků a kultury do křesťanství, stejně jako židovští věřící v Jeruzalémě.

Když byl apoštol Pavel v Athénách, pozoroval mezi ctiteli mnoha pohanských bohů oltář Neznámého Boha. Využil jejich pověr, aby jim kázal o jediném pravém Bohu. Mezi těmito lidmi byli epikurejští a stoičtí filozofové, kteří byli ohromeni Pavlovým kázáním o vzkříšení Ježíše Krista.

Až do vlády císaře Konstantina křesťané římské říše byli pronásledováni. Konstantin však na počátku čtvrtého století viděl šanci pomoci obnovit bývalou slávu Říše tím, že nastolí náboženskou jednotu. Výměnou za spolupráci římských křesťanských biskupů učinil z křesťanství oficiální státní náboženství. To však stálo skutečné evangelium Ježíše Krista velkou cenu. Od této doby se křesťanství stalo směsí křesťanské víry a pohanství. Jedna z nejběžnějších vír mezi pohanskými kulturami byla v trojici bohů. Najdeme to u Egypťanů, Indů (Indických), Japonců, Sumarů, Chaldejců a samozřejmě u Babyloňanů, kde historici sledují kořeny trinitarismu. Církevní dějiny ukazují postupnou asimilaci pohanských myšlenek do křesťanství, kterou přinesla většinou římská nebo západní církev, která se stala politicko-náboženskou extenzí římské říše. Nejpřednější mezi pohanskými myšlenkami bylo přijetí nauky o trojici do dogmatu církve. Pohanské svátky (svaté dny) byly také začleněny do tradice jejich „zkřesťanštěním“, takže končíme s Vánocemi, které se slaví 25. prosince; Velikonoce, které spojovaly vzkříšení Krista s pohanskou bohyní Ester, a Halloween spojený se svátkem Všech svatých. Časem politická moc římských papežů a bohatství, které ovládali, převýšilo moc císařů a církev se stala monarchií s mocí nad králi a národy. Náboženská tolerance vyšla za dveře a Církev se pustila do křížových výprav a inkvizice, aby pomocí bývalé komunikace, mučení, války a vraždy vyhladila všechny, kteří nesouhlasili s oficiální církevní doktrínou nebo se bránili autoritě papeže. Chování podobné Kristu se stalo minulostí a Ježíšovo učení bylo zanedbáváno a změněno. Reformace, kterou přinesl Martin Luther, shodila jho papeženců a vyhlásila ospravedlnění vírou místo spásy poslušností římské církvi. Pohanské doktríny a tradice katolicismu se však přenesly do protestantismu a zůstaly nedotčeny dodnes. Nauka o Trojici nebyla tehdejšími církevními vůdci v žádném případě přijata jednomyslně. Následovaly líté bitvy a debatovalo se o třech verzích trojice, stejně jako o víře v netrojici, dokud nebyla přijata ta současná. Bylo to hlasování lidí, které to ustanovilo, nikoli zjevení od Boha nebo písem. Křesťanství odmítlo Boha Abrahama, Mojžíše a Ježíše a nahradilo Ho pohanským vynálezem. [Pro další studium si přečtěte Když se Ježíš stal Bohem: Zápas o definování křesťanství během posledních dnů Říma.] [Použito se svolením. „Znovuobjevení původní křesťanské teologie,“ Pagan Roots of Trinity Doctrine od Ed Torrence © 2002]