Po dva tisíce let se v křesťanském prostředí pohřbívalo do země.
Adam - ve významu toto jméno znamená "člověk ze země".
Počátkem dvacátého století nastalo hnutí proti katolické církvi. Jedním ze znaků vzpoury katolíků proti této církvi byl pohřeb žehem.
Proto byla tato praxe pohřbů žehem tehdy pod těžkým hříchem.
Dneska je situace už jiná.
Pohřeb žehem se stává v přelidněných městech po celém světě téměř nutností - kvůli nedostatku místa na hřbitovech. Z pohledu víry ve vzkříšení těla na konci věků je to úplně jedno.
Přesto katolický pohled i dneska upřednostňuje pohřeb do země.
Protože: "Smetí se pálí, poklady se zakopávají."
A těla našich drahých zesnulých jsou poklady - vždyť za života byly chrámem Ducha svatého! Byly jedno v Kristu - údy tajemného Kristova těla - církve, přijímaly viditelného Krista pod způsobami chleba a vína .... Tato těla se opotřebovala svojí spoluprací s Bohem na uskutečňování Božího plánu se světem.
A jednou budou tato těla vzkříšena k věčnému životu s Bohem.
Pokud se ale křesťan dneska rozhodne pro pohřeb žehem - není to už dneska bráno jako hřích, jako vzpoura proti Bohu a církvi.
Přesto je pro katolického křesťana vhodnější volba pohřbu do země - když je to jen trochu možné:
(Kaz 12,7) Až se navrátí prach na zem tak, jak dříve byl, a duch se navrátí k Bohu, který jej dal.
| 
