Grano Salis - Zážitky blízké smrti

Nahlédl jsem do dívčího kroužku. Magdalena tam vložila spoustu příběhů lidí, kteří prožili různé nadpřirozené zážitky.

Ty příběhy jsou ale jen příběhy. Je to vyprávění. Ta vyprávění mají jednu vadu: Nedají se ověřit a jsou subjektivní. Problém všech těchto příběhů a příběhů od Raymonda Moodyho a od Sida Rotha je, že autoři těch knih i další evangelizátoři chtějí po posluchačích, aby tomu uvěřili. Přitom vysvětlení takového zážitku může být i jiné, biologické. Třeba ten člověk má psychickou poruchu. Halucinace, schizofrenii, bludy, bájnou lhavost. Nebo mozek při nedostatku kyslíku nebo nerovnováze minerálů vytváří sluchové a vizuální vjemy. Podobně jako při intoxikaci drogou.

No a především je tu jeden problém. Nejde nadřadit cizí zážitky nad vlastní. Vycházím se svých zkušeností a když jsem měl narkózu, tak jsem v žádném jiném prostředí nebyl. Ani při probouzení. Pouze mozek nabíhal postupně. Vědomí v narkóze jsem ztratil okamžitě, protože mě napustili anestetiky silně hned. Takže začátek narkózy je okamžitá intoxikace anestetiky, vědomí mizí jako tlačítkem vypínače. Zatímco po operaci, když se člověk probouzí, tak vědomí nenaskočí v mžiku, ale návrat je postupný, ve fázích. Podle toho jak postupně játra odbourávají chemikálie. Než se krev vyčistí.

Kdysi v mládí jsem ty příběhy o životě po životě nebo životě mimo tělo taky hltal. Vlastně jsem je hltal hodně dlouho. Do 40 nejméně. Jenže dneska s odstupem si uvědomuji, že jsem nadřadil cizí zkušenost nad svoji vlastní. A to je chyba. Jestli jsem v životě někdy udělal nějakou chybu, tak vždy jen tehdy, když jsem nadřadil cizí zkušenost, cizí povídání nad svůj vlastní živost a vlastní zkušenosti. Člověk by se principiálně měl řídit tím, co zažil sám, ne tím, co zažili druzí. Mozek mám skrze míchu spojenou se svým tělem, ne s cizím těly. Kdyby příroda chtěla, abych se řídil cizími zkušenostmi, tak mě míchou propojí s nimi. Nestalo se tak.

Závěr: Nezpochybňuji ty příběhy. Neberu to těm lidem. Je docela možné, že ti lidi v příbězích Magdaleny svému vyprávění skutečně věří. Nicméně neznám je osobně, nevím, jaké mají vzdělání, výchovu, jak jsou nebo nejsou čestní, pravdiví, poctiví, jak mají nebo nemají zdravý mozek. Neznám jejich minulost, s čím se kdy léčili, jaké látky, léky užívají, atd. Normální je nevěřit. Věřit leda sobě. Cizím lidem vůbec. Blízkým lidem taky jen zčásti. Nevysmívám se těm příběhům ani těm lidem. Jenom tam existuje spousta prozaičtějších vysvětlení, než vysvětlení nadpřirozenem.

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace