Stando,

a Pán Ježíš ve svém lidství mluví s Pánem Ježíšem v Jeho božství s úctou přes TY ? A obdivuje Ho, že je Jediný Pravý ?

Ti dva Ježíšové navzájem v modlitbě komunikují ?

Stando, zkoušíš mi věšet bulíky na nos..  já vím, nemáte to lehké obhájit ty fantaskní teorie a konstrukce.. :-)

Jan 2:19

Zničte tento chrám a za tři dny jej postavím.

Trinitární tvrzení

Trinitáři vykládají text tak, že Ježíš vstal z mrtvých, a nějak předpokládají, že to musí být Bůh, který se vzkřísil z mrtvých.

Tvrzení vs. fakta

Biblická fakta nám ukazují, že Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých. Ježíš byl Otcovo Slovo a Otec mluvil rozhodně, když vzkřísil Ježíše z mrtvých. Protože Ježíš byl Otcovo Slovo, co bychom měli očekávat, že Otec řekne, když Židé plánovali zabít Jeho syna, než slova: „Zničte tento chrám a já ho 

postavím“?

Problémy s reklamací

1. Jan 10:17-18

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.

V tomto úryvku se říká, že Ježíšovi byla dána pravomoc ji znovu přijmout na příkaz Otce. Nedává vůbec žádný smysl tvrdit, že Jan 2:19 znamená, že Ježíš je Bůh, protože pozdvihl své vlastní tělo, pokud k tomu potřeboval dostat autoritu od Boha.

Za zmínku také stojí, že slovo běžně 

překládané jako „vzít“ ve verši 17 je stejné řecké slovo, které je ve verši 18b nejednotně přeloženo jako „přijmout“.

Nyní porovnejte tyto dva verše:

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce.

Neboť nemluvím sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho příkaz je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:49-50

2. Porušování jiného Písma

Následující pasáže nejsou v souladu s trinitárním výkladem Jana 2:19.

Viděl jsem Pána stále ve své přítomnosti, protože je po mé pravici, takže nebudu otřesen. Proto se mé srdce radovalo a můj jazyk jásal; mé tělo navíc bude žít v naději, protože mou duši neodevzdáš Hádu a nedovolíš, aby Tvůj Svatý viděl porušení. Skutky 3:25-27

Ve dnech svého těla Ježíš pronášel s hlasitým voláním a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho může zachránit před smrtí a byl vyslyšen pro svou zbožnou bázeň. Přestože byl syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. Židům 5:7

Tyto pasáže zcela jasně ukazují, že trojiční tvrzení je jistě mylné. Pokud Ježíš prohlásil, že se hodlá vzkřísit z mrtvých, tyto verše nedávají žádný smysl. Proč by se modlil k Bohu, aby ho zachránil před smrtí, kdyby se skutečně chtěl vzkřísit?

2. Absurdní představy trinitárních myslí: Mrtví křísí mrtvé

Podle trinitárního smýšlení se očekává, že se nějak předpokládá, že Kristus nebyl ve skutečnosti mrtvý a bez života v hrobce, ale byl docela živý a byl zmocněn vzkřísit své vlastní mrtvé tělo k životu. Trinitáři tento problém zcela ignorují. Jestliže osoba Ježíš nebyla ve skutečnosti mrtvá, ale byla živá a mohla vzkřísit své tělo z mrtvých, pak žádná osoba nebyla mrtvá pro hříchy světa. Ale stejně jako Cerinthus předpokládají, že v okamžiku smrti božský Kristus odešel z těla jménem Ježíš visícího na kříži. Tímto způsobem božský Kristus nebyl mrtvý, ale živý a mrtvého člověka 

jménem Ježíš položili do hrobu. Jinými slovy, umírání obvykle vede k tomu, že jste mrtvý, ale ne v trinitárním myšlení. Jeho smrt neznamenala smrt. Bůh Syn zemřel pouze v procesu, ale ne v důsledku a zůstal docela naživu, zatímco odhodil své lidské tělo a nechal za sebou svou mrtvou mršinu. Ježíš, božská bytost, utekl jinam a zůstal docela naživu, zatímco Ježíš, lidská bytost, byl tím mrtvým tělem visícím mrtvým na kříži. V trojiční mysli je nutné přijmout tento heretický cerintský koncept, kdy Ježíš jako božská bytost zůstal naživu, zatímco Ježíš jako lidská bytost visel mrtvý na kříži.

Ježíš byl mrtvý. Mrtví nekřísí mrtvé. Mrtví vyžadují, aby jim byl dán život, aby byli vzkříšeni z mrtvých. Ale pokud jste sami mrtví, jste bez života, protože to je definice mrtvého.

3. Sebepopírající tvrzení

Trinitáři rádi tvrdí, že Jan 2:19 znamená, že Ježíš vzkřísil sám sebe. Z nějakého zvláštního důvodu nevidí problém ve svém tvrzení. Také tvrdí, že Bůh Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých a Ježíš vzkřísil z mrtvých sám sebe. A tak věří, že všechny tři osoby nauky o Trojici vzkřísily Ježíše z mrtvých. Proto usuzují, že Trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Zde se projevuje jejich naprostý zmatek. Bohužel se zdá, že nechápou, že nedávají žádný smysl.

V nauce o Trojici není Otec Trojjediná bytost, Syn není Trojjediná bytost a Duch Svatý není Trojjediná bytost a naopak Trojjediná bytost není Otcem, Trojjediná bytost není Trojjediná bytost. Syn a 

Trojjediná bytost není Duch svatý. Takže říci, že Ježíš vzkřísil sám sebe, znamená říci, že trojjediná bytost nevzkřísila Ježíše, protože Ježíš není trojjedinou bytostí v nauce o Trojici. Nebo říci, že trojjediný vzkříšený Ježíš znamená, že Ježíš nevstal sám sebe, protože trojjediná bytost není Ježíš.

V mentální gymnastice jejich mysli Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých + Ježíš vzkřísil Ježíše z mrtvých + Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých, a to znamená, že trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých. Zdá se, že nechápou, že pokud takto tvrdí, nemohou říci, že Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, ani nemohou říci, že Ježíš vzkřísil Ježíše z mrtvých, ani nemohou říci, že Duch svatý vzkřísil Ježíše z mrtvých. mrtvý, protože žádný z těchto tří není Trojjediným Bohem v jejich vlastní doktríně. Jednodušeji řečeno, tvrdit, že trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše, je v rozporu s tvrzením, že Ježíš vzkřísil sám sebe. V trinitární doktríně prostě nemůžete říci, že Trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, a také trvat na tom, že Ježíš vzkřísil z mrtvých, a doufat, že to bude dávat jakýkoli smysl, protože Ježíš není Trojjediný Bůh a Trojjediný Bůh není. Ježíš. Buď trojjediný Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, nebo Ježíš vzkřísil z mrtvých sám sebe. V trinitární doktríně nemůžete tvrdit obojí, aniž byste si protiřečili. Ale protože tvrdí obojí, protiřečí si a demonstrují svůj vlastní zmatek.

Stejná situace platí pro tvrzení, že Otec vzkřísil Ježíše a Ježíš vzkřísil sebe. V nauce o Trojici Otec není Ježíš a Ježíš není Otec. Říci, že Ježíš vzkřísil sám sebe, znamená také říci, že Otec nevzkřísil 

Ježíše, protože Ježíš není Otec. Nebo říci, že Otec vzkřísil Ježíše, znamená také říci, že Ježíš nevzkřísil sám sebe.

Trvat na tom, že Ježíš vzkřísil z mrtvých, znamená také říci, že to nebyl Trojjediný Bůh, kdo vzkřísil Ježíše, protože Ježíš není Trojjediná bytost a Trojjediná bytost není Ježíš. Navíc, jaký smysl má tvrdit, že Ježíš vstal sám sebe, a pak trvat na tom, že toho samého „sebe“ vychovali další dva lidé? Ale je to ještě horší, protože si nakonec nárokují čtyři různé identity vznesené tímto konkrétním „sám“: (1) Otec, (2) Syn, (3) Duch svatý, (4) Trojjediný Bůh. Z nějakého důvodu nejsou trinitáři schopni vidět nebo uznat svůj vlastní zmatený protichůdný zmatek.

4. Ježíš nebyl schopen sám od sebe nic udělat

V Janově evangeliu Ježíš trval na tom, že není schopen sám od sebe nic udělat. Jak sám dosvědčil, byl to Otec přebývající v něm, kdo konal skutky (Jan 14,10; srov. Mt 12,28; Sk 2,22). Jestliže to platilo o Ježíši, když byl naživu a zdráv, o co víc nebyl schopen sám od sebe nic udělat, když ležel mrtvý v hrobě!

Nejsem schopen sám od sebe nic dělat. Jan 5:30.

5. Svědectví Písma

Nový zákon důsledně prohlašuje, že Bůh Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých mocí svého Ducha svatého. Přesto, trinitáři chtějí mít to, že Jan 2:19 je výjimka, která říká, že to skutečně udělal někdo jiný. Ale přehled biblických dat ukazuje racionálně smýšlejícím lidem, že s tvrzením trojice je něco strašně špatně.

Bůh ho znovu vzkřísil, když uvolnil bolesti smrti, protože nebylo možné, aby ho držela.

Skutky 2:24

Tento Ježíš Bůh znovu vzkřísil. Skutky 2:32.

Vy jste usmrtili Knížete života, toho, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, čehož jsme svědky.

Skutky 3:15.

Ježíš Kristus Nazaretský, kterého jste ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých. Skutky 4:10.

Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste usmrtili pověšením na kříž. Skutky 

5:30.

Bůh ho vzkřísil třetího dne. Skutky 10:40.

Bůh ho vzkřísil z mrtvých... Bůh naplnil tento slib našim dětem tím, že vzkřísil Ježíše, jak je také psáno ve druhém žalmu: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil." Vzkřísil ho z mrtvých, aby se již nevrátil do zkaženosti... Ten, kterého Bůh vzkřísil, nepodstoupil zkažení.

Skutky 13:30-37.

Jeho Syn, který vzešel ze semene Davidova podle těla, upevnil Božího syna v moci vzkříšením z mrtvých, podle Ducha Svatosti, Ježíše Krista, našeho Pána.

Římanům 1:3-4

Ti, kdo věří v Toho, který vzkřísil Ježíše, našeho Pána, z mrtvých. Římanům 4:24.

Proto jsme s ním byli křtem pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus vstal z mrtvých skrze slávu Otcovu, tak i my jsme mohli chodit v novotě života. Římanům 6:4

Jestliže však ve vás přebývá Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, Ten, který vzkřísil Krista Ježíše z mrtvých také oživíme vaše smrtelná těla skrze Jeho Ducha, který ve vás přebývá.

Římanům 8:11. Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Římanům 10:9.

Nyní Bůh nejen vzkřísil Pána, ale skrze svou moc vzkřísí i nás. 1. Korinťanům 6:14.

Navíc jsme dokonce shledáni falešnými Božími svědky, protože jsme svědčili proti Bohu, že vzkřísil Krista, kterého nevzkřísil, pokud ve skutečnosti mrtví nevstávají.

1. Korinťanům 15:15.

Také věříme, proto také mluvíme s vědomím, že Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás.

2. Korinťanům 4:13-14.

Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy... Vzkřísil ho z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebesích.

Efezským 1:17-20.

Obrátili jste se k Bohu od modl, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali jeho Syna z nebe, kterého vzkřísil z mrtvých.

1 Tesalonickým 1:10

...skrze něho věří v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a vzdal mu slávu, takže vaše víra a naděje jsou v Boha.

1. Petra 1:21

Bůh Otec, který ho vzkřísil z mrtvých. Galatským 1:1.

Všimněte si konzistence ve všech těchto pasážích. Otec vzkřísil Ježíše životodárnou mocí svého Ducha. Ale u Jana 2:19 se od nás očekává, že uvěříme, že Ježíš hodil hasák do ozubených kol.

Analýza faktů

1. Dům mého otce

Trinitářský výklad zcela selhává v poctivém zohlednění kontextu pasáže:

"Vezmi tyto věci pryč a přestaň dělat z domu mého Otce tržiště." Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo napsáno: "Horlivost pro tvůj dům mě stravuje." Jan 2:16-17 (viz Žalm 69:9).

Chrám je dům Otce, Otce Ježíše. Stejně tak máme rozumět tomu, že tělo Kristovo je chrámem Božím, tedy domem Otce. Otcovo Slovo přebývalo v lidském těle (1:14) a Otec přebývající v Ježíši konal skutky (14:10).

Nechť čtenář také poznamená, že Ježíš nepopsal chrám jako svůj vlastní dům; Ježíš nepopsal chrám jako dům trojjediného Boha; Chrám byl domem jeho Boha, domem Otce. Starozákonní Bůh Izraele byl Ježíšovým Otcem a chrám postavený Šalomounem byl Otcův dům. Již tento jednoduchý fakt nám říká, že Bůh Šemy byl Ježíšovým Otcem.

Pod Zákonem byl Otcův dům kamenný chrám. Ale dělo se něco nového. Duch 

Otce přišel přebývat v Ježíši a tento muž sám byl nyní svatostánkem Boha Otce, Božím chrámem. A skutečně, v Písmu také čteme, že tělo Kristovo, církev, je chrámem Božím, kde přebývá Jeho Duch.

2. Marek 14:58/ Marek 26:61 - Další chrám vytvořený bez lidských rukou

Někteří vstali a začali proti němu křivě svědčit a říkali: "Slyšeli jsme ho říkat: Zničím tento chrám zhotovený rukama a za tři dny postavím jiný, vyrobený bez rukou."

Židé falešně svědčili, že Ježíš měl v úmyslu zničit jeruzalémský chrám. Všimněte si, co Ježíš řekl: "Postavím jiný, vyrobený bez rukou." Postaví další chrám, který nebyl vyroben lidskýma rukama. Pamatujme, že církev je tělem Kristovým a jak Ježíš řekl: "Na této skále postavím svou církev."

3. Tělo Kristovo

Později v Janově evangeliu Ježíš řekl: "Já jsem vzkříšení a život." V křesťanství se život vzkříšení nachází v těle Kristově, protože byl tělesně vzkříšen k životu vzkříšení. Duch je život a jak říká Pavel, Ježíš byl tělesně vzkříšen, aby byl „životodárným Duchem“. Kristus je Hlavou těla, tedy církve. Sám Ježíš řekl: "Na této skále budu stavět skrze církev." Kamenný chrám již není místem setkání Boha a jeho lidu. Místem setkání je nyní Kristus. Chrámem je nyní Kristus a údy jeho těla, tedy křesťané, a v těle Kristově přebývá Boží Duch. Kristus je úhelným kamenem a údy jeho těla jsou jeho následovníky, živé kameny zasazené do jednoho Božího chrámu. Jsou chrámem Božím.

Chrám Boží je tělo Kristovo a dotyčná pasáž se týká chrámu Božího a těla Kristova.

4. Zničte tento chrám

Zničit tento chrám znamená zničit chrám Boží.

Uslyšeli to velekněží a zákoníci a začali hledat, jak Ho zahubit. neboť se ho báli, neboť celý zástup žasl nad jeho učením. Marek 11:18.

Denně učil v chrámu; ale přední kněží a zákoníci a přední muži z lidu se ho snažili zahubit. Lukáš 19:47

Všimněte si, co se stane těm, kteří ničí Boží chrám.

Jestliže někdo zničí Boží chrám, Bůh zničí jeho. 1. Korinťanům 3:17.

5. Jaké znamení nám nabízíte?

Ježíš odpovídal na otázku Židů. Když Židé vyklidili chrám, požádali Ježíše o znamení, které jim mělo ukázat, proč to udělal. Musíme tedy pochopit, že Ježíšova odpověď jim říká, co to znamení bude. Židé chtěli vědět, jakou autoritou tyto věci dělá.

Když vešel do chrámu, přistoupili k Němu velekněží a starší lidu, když učil, a řekli: "Jakou mocí to děláš a kdo ti dal tuto moc?" Matouš 21:23

Kdo dal Ježíši tuto pravomoc vyčistit chrám? Otec.

Všimněte si, jak si Židé kladou stejnou otázku v synoptických paralelních zprávách:

Když [Ježíš] vstoupil do chrámu, přistoupili k němu velekněží a starší lidu, když učil, a řekli: "Jakou mocí to děláš a kdo ti dal tuto pravomoc?" Matouš 21:23

A když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší a začali mu říkat: "Jakou mocí to děláš nebo kdo ti dal pravomoc to dělat?" Matouš 11:27-28

Jednoho dne, když učil lid v chrámu a kázal evangelium, stáli proti němu velekněží a zákoníci se staršími a promluvili k němu: „Pověz nám, jakou mocí to děláš. nebo kdo je ten, kdo ti dal tuto pravomoc?" Lukáš 20:1-2

K tomu dochází hned poté, co Ježíš vyčistil chrám. Ježíš odpovídá tím, že jim položí otázku, která je zaškatulkuje. Zřejmá odpověď je, že Otec dal tuto pravomoc vyklidit chrám Ježíši. A to je přesně to, co nám Ježíš říká v Janově evangeliu.

Vpravdě, vpravdě, pravím vám, Syn od sebe nemůže nic dělat, ledaže by to viděl dělat Otce; neboť cokoli činí Otec, to činí i Syn....jako Otec má život v sobě, tak dal i synovi, aby měl život v sobě...a dal mu moc soudit. ... nemohu sám od sebe nic dělat.... samé skutky, které konám - svědčí o mně, že mě poslal Otec....přišel jsem ve jménu svého Otce. Jan 5,18-43

Výše uvedené je jazykem autority. Otec dal Ježíši pravomoc jednat v Jeho jménu. Stejně tak jeho smrt a vzkříšení vyšly z autority Otce.

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svůj život, abych jej zase vzal. Nikdo mi to nevzal, ale já to od sebe odložil. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Toto přikázání jsem obdržel od svého Otce. Jan 10,17-18. Viz 12:49-50.

V tomto bodě si všimněte, jak Ježíš ukazuje směrem k Otci, a pamatujte, že všude jinde v Písmu najdeme, že to byl Otec, kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých.

6. Slovo se stalo tělem: Slovo Otce

Ježíš byl prorok, který přicházel na svět (6:14). Bůh vložil svá slova do Ježíšových úst.

„Vzbudím proroka... Svá slova vložím do jeho úst“ (Deuteronomium 18:15-18).

Neboť ten, kterého Bůh poslal, vyslovuje slova Boží, neboť ne podle míry dává Ducha. (3:34).

Moje učení není moje, ale toho, který mě poslal. Má-li kdo vůli činit jeho vůli, pozná, zda je to učení od Boha, nebo zda mluvím ze své vlastní autority. Kdo mluví z vlastní autority, hledá svou vlastní slávu, ale kdo hledá slávu toho, kdo ho poslal, je pravdivý a není v něm žádná lež. (7:16-18).

Proč nerozumíte tomu, co říkám? Je to proto, že nemůžete slyšet mé slovo... Kdo je z Boha, slyší slova Boží; proto je neslyšíte, protože nejste z Boha. (Jan 8:47).

Ten, kdo mě poslal, je pravdivý; a co jsem od Něho slyšel, to mluvím světu (Jan 8:26).

Ježíš řekl: „Až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem a že sám od sebe nečiním nic, než jak mě učí můj Otec, mluvím“ (8:28).

Neboť nemluvím sám ze sebe. Sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co mám říkat a co mluvit. (12:49).

Nevěříte, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně zůstává, činí skutky. (14:10).

Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale Otcovo, který mě poslal. (Jan 14:24).

Vložím mu SVÉ Slova do úst. Deuteronomium 18:18; viz Skutky 2:22-26.

A Ježíš zvolal a řekl: "Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, ale v Toho, který mě poslal." (Jan 12:44).

Ježíš byl Slovo Boží. Jako Boží Slovo byl Otcovým hlasem k Izraeli.

7. Slovo, které Ježíš řekl: Dva svědkové

Ale mluvil o chrámu svého těla. Když tedy vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš mluvil. Jan 2,21-22.

Slova, která Ježíš řekl, byla slova Boha Otce.

Když Ježíš mluvil, byli dva svědci: (1) Ježíš a (2) Otec. Ježíš nemluvil sám od sebe. Otec, který v něm přebýval, konal skutky (14:10).

Pokud budu sám o sobě svědčit, moje svědectví není pravda. Je tu jiný, kdo o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. 5:31-32.

Ve vašem vlastním Zákoně je napsáno, že svědectví DVA svědků je pravdivé. Jsem ten, kdo svědčí sám za sebe; mým dalším svědkem je OTEC, který mě poslal... Mám o tobě mnoho mluvit a soudit, ale Ten, který mě poslal, je pravdivý; a to, co jsem od Něho slyšel, to mluvím světu... Nedělám nic sám od sebe, ale mluvím to, jak mě naučil Otec. Jan 8,17-28.

8. Shrnutí

Smyslem tohoto úryvku je ilustrovat, jak je Otcovo Slovo příbytkem v Jeho chrámu, to jest v Ježíšově těle Duchem svatým, který byl v Ježíši, a jako Otcovo slovo máme rozumět tomu, že syn mluví z autority svého Otce. . Otec vzkřísil Ježíše z mrtvých, a protože Ježíš přišel ve jménu svého Otce, říká slova svého Otce: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Ježíš byl zaslíbený Boží prorok, který prohlásil, že vloží svá slova do jeho úst, jak to Ježíš mnohokrát potvrzuje v Janově evangeliu. Stejně jako dávní proroci mluvili ve jménu Boha a používali výrazy jako „Já“ a „Já“, jako by mluvil sám Otec, Ježíš, samotné Slovo Boží, mluví jako Slovo Otce.

Všimněte si, kde je Ježíš v tuto chvíli. Je v Chrámu, těle z těla, které je Slovem Božím, které se stalo tělem. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Kde je tedy Duch Boží? V jeho těle. Slovo předtím přebývalo v Duchu Božím a nyní Duch Boží přebýval ve Slově. Evangelia znovu a znovu učí, že autorita Boží je dána jeho Duchem a totéž platí zde. Nemluví sám od sebe, ale v Duchu Boha, svého Otce, který mu dal moc v Duchu a který ho v tomtéž Duchu vzkřísí z mrtvých. Jakou autoritou? Autoritou, která ho vzkřísí, Otce v Duchu svatosti. Pozorně si prohlédněte kontext tohoto úryvku a zapamatujte si, jak nám Písmo říká, že dům Otce, Jeho chrám, je tělem Kristovým:

„Odneste tyto věci pryč; přestaň dělat z domu mého Otce místo podnikání." Jeho učedníci si vzpomněli, že bylo psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Židé mu pak řekli: Jaké znamení nám ukazuješ, že to děláme? Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." Židé pak řekli: "Stavět tento chrám trvalo čtyřicet šest let, a ty ho postavíš za tři dny?" Ale mluvil o chrámu svého těla. Když 

tedy vstal z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš mluvil.

Tělo Ježíše Nazaretského bylo chrámem Otce, stejně jako jsou věřící, tělo Kristovo, chrámem Božím. Nyní zvažte toto:

Proto mě Otec miluje, protože pokládám svou duši, abych ji znovu přijal. Nikdo mi to nevzal, ale odložil jsem to sám. Mám pravomoc ji položit a mám pravomoc ji znovu přijmout. Tento příkaz jsem dostal od svého Otce. Jan 10,17-18

Neboť nemluvím sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho příkaz je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:49-50

Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova a slovo, které slyšíte, není moje, ale Otcovo, který mě poslal. Jan 14:24

Vložím mu SVÉ Slova do úst. Deuteronomium 18:18; viz Skutky 2:22-26.

To bylo poselství od Boha Otce těmto Židům. Židovští chrámoví vládci byli těmi, kdo se spikli, aby Ježíše zabili, a křičeli: "Ukřižuj ho, ukřižuj." Zničili by chrám Boha Otce, místo, kde přebýval jeho Duch, tělo muže Ježíše. A když se Slovo stalo tělem, Bůh Otec promlouvá k těmto Židům prostřednictvím svého Slova: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím."

Musíme pečlivě zvážit otázku, kterou Židé položili Ježíšovi. Chtěli znamení, které by jim prozradilo jeho důvody proč vyčistit chrám. A v Janově evangeliu najdeme, že nám Ježíš říká, jakou autoritou říká, co říká, a dělá to, co dělá. Přišel ve jménu svého Otce a Otec, který v něm zůstal, konal skutky (14:10). Jeho slova nepatřila jemu, ale Otci, který ho poslal (14:24).

Závěr

Biblická fakta nám ukazují, že jeho tělo bylo Božím chrámem; Slovo přebývalo v lidském těle a tím tělem byl Otcův chrám. On, toto tělesné tělo, byl Otcovo Slovo a mluvil slova Otce. Tato zpráva je o domě Otce, o chrámu. Ježíšova slova nebyla jeho vlastní, ale slova Otce, který ho poslal. Toto tělesné tělo, Jeho chrám, bylo Jeho Slovem světu. Protože byl Otcovo Slovo, byli podle Zákona dva svědkové. Ježíši nám mnohokrát říká v Janově Evangeliu, že mluvil slova Otce. Dodržel slovo svého Otce (8:55) pro život věčný.

Neboť já jsem nemluvil sám od sebe, ale sám Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a co mluvit. Vím, že Jeho přikázání je věčný život; proto to, co mluvím, mluvím, jak mi řekl Otec. Jan 12:50

Slovo, které Ježíš řekl v Janovi 2:19, byla slova Otce. Otcovo slovo je „slovo života“ (1 Jan 1:1). V Janově evangeliu je Ježíš Otcovo slovo usazené v lidském těle. Proto, jelikož je to Otcovo slovo, co jste tedy očekávali, že Otec řekne, když se tito muži zeptali Ježíše, jakou autoritou vyčistil chrám? "Zničte tento chrám a za tři dny ho postavím."

"Já jsem vzkříšení a život." Jan 11:25