Jan 17:5 Jan 17:5 A nyní, Otče, oslav mě ve své přítomnosti slávou, kterou jsem měl u tebe, než začal svět. (NIV) 

1. Není pochyb o tom, že Ježíš „existoval“ před začátkem světa. Existoval však doslovně jako osoba nebo v Božím předzvědění, „v mysli Boha? Jak Kristus, tak korporace být v Těle Kristově, Církev, existovala v Božím předvědění, než byla naživu. Kristus byl „logos“, „plán“ Boží od počátku, a stal se tělem, až když byl počat. Je to trojiční zaujatost, která způsobuje, že lidé v tomto verši čtou skutečnou fyzickou existenci spíše než obraznou existenci v mysli Boha. Když 2. Timoteovi 1:9 říká, že každému křesťanovi byla dána milost „před počátkem času“, nikdo se nepokouší dokázat, že jsme tehdy skutečně žili s Bohem. Každý uznává, že jsme byli „v mysli Boží“, tj. v Božím předzvědění. Totéž platí o Ježíši Kristu. Jeho sláva byla „u Otce“ před začátkem světa a v Janovi 17:5 se modlil, aby se projevila.

2. Ježíš se modlil, aby měl starozákonní předpovězenou slávu, která byla v mysli Boha, Otce, od doby, než svět začal, a aby se uskutečnila. Trinitáři však učí, že Ježíš se mnoho let před svým narozením modlil o slávu, kterou měl u Boha, a tvrdí, že to dokazuje, že měl přístup k mysli a paměti své „Boží přirozenosti“. Kdyby si však Ježíš jako člověk „vzpomněl“ na to, že byl v slávě u Otce před začátkem světa, pak by věděl, že je Bůh v každém smyslu. Vůbec by si o sobě nemyslel, že je „muž“. Kdyby věděl, že je Bůh, nebyl by a nemohl být „v žádném případě pokoušen stejně jako my“, protože nic, s čím se setkal, by pro něj nebylo „skutečným“ pokušením. Neměl by strach a ani pomyšlení na neúspěch. Neexistuje žádný skutečný smysl, ve kterém by Písmo mohlo ve skutečnosti říci, že byl „ve všem učiněn jako jeho bratři“ (Žd 2:17), protože by vůbec nebyl jako my. Kromě toho Písmo říká, že Ježíš „rostl“ v poznání a moudrosti. 

To by ve skutečnosti nebyla pravda, kdyby měl Kristus přístup k nějakému typu Boží přirozenosti s nekonečným poznáním a moudrostí. Věříme, že Jan 17:5 je skvělým příkladem verše, který ukazuje potřebu jasného myšlení ohledně nauky o Trojici. Tento verš lze jasně vyložit způsobem, který je upřímný a biblicky zdravý, a ukazuje, že Kristus byl člověk, ale byl předem informován o Bohu jako o Božím plánu na spasení lidstva. Může být také použit tak, jak jej používají Trinitáři: k prokázání Trojice. Když je však použit tímto způsobem, zjevuje Krista, se kterým se jako křesťané nemůžeme skutečně ztotožnit. Nemáme Boží přirozenost, která by nám pomohla, když jsme v pokušení, máme potíže nebo nemáme znalosti či moudrost. Bible říká, že Kristus může „soucítit s naší slabostí“, protože byl „všechno pokoušen, stejně jako my“ 

(Židům 4:15). Podstata tohoto verše je velmi přímočará. Protože Kristus byl jako my a byl pokoušen všemi způsoby, jakými jsme, může s námi soucítit. Pokud by však nebyl „stejný jako my“, nemohl by s námi soucítit. Tvrdíme, že učinit Krista Bohočlověkem znemožňuje skutečně se s ním ztotožnit. 

3. Ježíšova modlitba v Janovi 17 je pro nás jako křesťany úžasným příkladem. Vylil své srdce svému Otci, „jedinému pravému Bohu“ (Jan 17:3), a modlil se, aby se naplnila proroctví Starého zákona o něm.