Hledání: Evoluční teorie - věda nebo náboženství? II.
Vloženo Úterý, 02. březen 2004 @ 19:53:59 CET Vložil: Bolek |
poslal anonym Evoluční teorie - věda nebo náboženství? II.
2. Život jen ze života
Nyní se z tohoto hlediska podíváme na Darwinovo schéma "mutace - selekce". Jak jsme si řekli, mutace je produktem náhody a tyto nahodile vzniklé odchylky zpracovává cosi, co Darwin označil jako přírodní výběr.
Tento výběr - jakási tajemná vlastnost hmoty - tak zachraňuje situaci, protože je jasné, že náhoda samotná je princip, který je s myšlenkou pokroku v příkrém rozporu.
NA POČÁTKU STVOŘIL BŮH NEBE A ZEMI.
Zde máme 1.verš Bible, který má i s mezerami mezi slovy 35 znaků. Napsat ho na stroji trvá pár vteřin. Jednoduchý výpočet však ukazuje, že náhodnými údery kláves by ho milion opic nenapsal ani za miliardu let. Takový je rozdíl mezi inteligencí a náhodou: podstatou náhody je degradace a destrukce. Pro větší názornost se znovu vrátíme k té ukázce Erbenovy básně.
"DARMO NADĚJÍ KOJÍTE SE PLANOU,
NEZBUDETE SVÝCH PSOT A BÍD,
DOKAVAD JEDNOU CHODÍVATI BRANOU
NEBUDE TVRDÝ ČESKÝ LID!"
KDOS UŠI DOSTAL, ABY JIMA SLYŠEL,
PROČ SI JE PALCEM ZACPÁVÁŠ?
A KOMU ROZUM Z VYSOKOSTI PŘIŠEL,
PROČ PO NĚM NOHOU ŠLAPÁVÁŠ?
TISÍC LET UŠLO, CO SVÉ MILÉ SYNY
SVORNOSTI UČIL SVATOPLUK,
VŠAK NEPRONIKNUL DOSUD, DO HODINY,
MOUDRÉHO SLOVA ZLATÝ ZVUK!
Je to celkem 59 slov, která se nacházejí v určitém pořadí za sebou, a jedině v tomto pořadí vytvářejí estetický a smysluplný celek. Teoreticky vzato může tento text vzniknout i nahodilým skládáním příslušných slov.
"PLANOU A LET PŘIŠEL BRANOU,
SVÉ NOHOU JEDNOU SYNY KDOS,
SLOVA SE ZLATÝ NEZBUDETE
NEBUDE VŠAK PO Z!"
PROČ TVRDÝ KOJÍTE, DO JE DOSTAL,
UŠLO DOTUD VYSOKOSTI DARMO NĚM?
BÍD KOMU UŠI SLYŠEL ČESKÝ POŠLAPÁVÁŠ,
HODINY DOKAVAD ZACPÁVÁŠ ABY NEPRONIKNUL?
SVÝCH JIMA SVORNOSTI, MILÉ PALCEM ZVUK CO
UČIL CHODÍVATI NADĚJÍ,
ROZUM PSOT, MOUDRÉHO LID,
SI TISÍC PROČ SVATOPLUK!
Zde je výsledek jednoho takového pokusu. Tu báseň jsem prostě rozstříhal, a slova tahal postupně z klobouku. Absence tvůrčí myšlenky je zde naprosto zřejmá, v porovnání s textem básníka je to úplná katastrofa. Jsou to tatáž slova, rozdíl spočívá pouze v malé drobnosti, v jejich pořadí. Člověk bez matematické průpravy těžko odhadne, kolik je možných takovýchto kombinací. Je to číslo, jehož velikost přesahuje veškeré naše představy. Toto zachycuje následující tabulka.
Počet prvků
Počet permutací
3
6
5
120
10
3 500 000
20
1018
40
1043
60
1082
Pro 3 slova máme 6 možností, pro 10 slov je to už 3,5 milionu a pro 60 slov naší ukázky je to nepředstavitelně vysoké číslo, jehož velikost je srovnatelná s celkovým počtem atomů v celém známém vesmíru. V určité části těch kombinací bychom originální text poznali jako zatížený větší či menší stylistickou chybou, v další části bychom se smyslu textu už jen dohadovali, ale v naprosté většině případů by výsledkem byla úplná ztráta informace. A to jsme přitom pracovali s celými slovy, která sama o sobě mají zcela přesný smysl. Další textová ukázka znázorňuje, co se stane, když takový pokus provedeme na úrovni jednotlivých písmen. Těch je v naší ukázce 285 a zde je výsledek jedné takové kombinace pořízené za pomoci generátoru náhodných čísel.
"SVJVÉ ÉKZNÍP REOEIN OÍ NTDEAL,
DUÁELJUTK ČIHL KZKP E DNE,
ÁLĚAÝLP SREPSŠ PYOÍRCHUO ASSRLO
TLHPRB SŠLMD APZAA OŠM!"
ORACH OÍS ČÉSAUO, NMÍ CBAK TŠÁOOP,
NLII AI ŠR SDUSOO ŠENLDAYV?
I BPOT ONEĚS Ý DIČMTLJOU TLBESD,
LTSI VT LZK YVIUL ODIOOOOO?
DUEVÍ KNU NŠDD, AO OVA YOLD IYZÝ
TESURAANA OMTC ONDRÁEICV,
DDOS UUKŘCUESTČV MÍAJS, MO KPZADP,
ŠTYNMAVU KDUEN VUVBJ OOHV!
Pro srovnání má tento text opět stejnou interpunkci jako text původní básně, jinak je to ovšem absolutní nesmysl, složený ze slov, která se ani nedají vyslovit, natož aby měla nějaký význam. Nějak podobně to vypadá, když uvažujeme o vzniku genetické informace uložené ve struktuře molekuly DNA.
Darwin přišel s myšlenkou, která potom byla stále znovu opakována: Náhoda způsobí, že v organismu vznikne příznivá odchylka, a tu potom zachytí přírodní výběr. Aniž se přesně vědělo, co to je, byl přírodní výběr postulován jako princip, který postačuje na vysvětlení rozmanitosti celé živé přírody. Vezměme si např. vznik funkce létání u ptáků. Podle klasického darwinistického schématu existují dva způsoby vysvětlení, oba v principu stejné. Podle prvního se ptáci postupně vyvinuli z tvorů běhajících po zemi. Ti lovili hmyz a tak dlouho se přitom nadnášeli, až nakonec začali létat.
Podle druhé teorie to bylo přesně naopak - z tvorů žijících na stromech. Skákali tam a tak dlouho z nich padali, až se nakonec naučili létat.
Obě tyto konstrukce přechodných tvorů jsou ovšem jen spekulacemi bez jakéhokoli důkazu. Přesto se věřilo, že tak nějak to muselo proběhnout, a že potřebné změny zajistil přírodní výběr. Nikdo však nemohl říci nic o tom, co se to přitom v organismu vlastně děje. Na to znalosti tehdejší doby prostě nestačily. Dnes ale víme, že každá taková změna musí mít svůj základ ve struktuře molekuly DNA. Ta chemická "písmena" jejího textu jsou sice jenom čtyři, ale za to jich tam je ohromný počet: 4 miliony u "primitivní" bakterie a 3 miliardy u člověka. A tato ohromná řada musí mít zcela určitou strukturu, aby mohla fungovat jako genetická informace, to jest musí mít hodnotu smysluplného biologického textu, schopného spouštět užitečné biologické mechanismy. A to je právě to, co od náhodného procesu není možno očekávat.
Že v živé přírodě dojde ke vzniku nové kvality, může být pouze výsledkem přesné informace, vložené do molekulárního základu života. Kde se však tato informace bere, je ve světle současné molekulární biologie záhada, na kterou věda nezná odpověď. Prof. Werner Gitt, německý odborník z oblasti teorie informace, považuje informaci za třetí základní veličinu přírody, která je vedle hmoty a energie nezbytně nutná pro pochopení současné struktury vesmíru. Jeho základní dílo na toto téma nese název Na počátku byla informace (Am Anfang war die Information, 1994), 3. doplněné vydání je z roku 2002. Obsahuje např. tyto kapitoly: Co je informace? Původ života z hlediska informatiky. Původ informace atp.
Z hlediska makromolekulární chemie jde o to, že jsou známy jen dva způsoby, jak může lineární makromolekula typu DNA vzniknout. Prvním je tzv. replikace, což je proces známý ze živé přírody, kdy nová molekula vzniká kopírováním vzoru, který už je k dispozici. Samozřejmě včetně jeho informačního obsahu. Na tomto principu se v živé přírodě rodí odedávna stále nové generace. Tím druhým procesem je chemická reakce zvaná kondenzace, což je proces, při kterém makromolekula vzniká postupným připojováním jednotlivých nukleotidů. Zde je problém v tom, že tento proces je statistické povahy, kde očekávat vznik nějakého informačního obsahu - u délek milionů stavebních článků - se prostě rovná víře v zázraky. Darwin na jednom místě své knihy píše, že "vznik nového druhu je pochod přirozený proti pochodu zázračnému", a jako vysvětlení vymyslel přírodní výběr. O 100 let později, když se roku 1959 konaly v Londýně velké oslavy darwinismu, Sir Huxley tuto myšlenku zopakoval, když řekl, že "je v možnostech přirozeného výběru, aby vysvětlil každou známou formu života". Netrvalo dlouho a dříve netušený pohled na molekulární základ života ukázal, že se jednalo o hluboký omyl a že pojem "přírodní výběr" jsou v podstatě prázdná slova. Za těch 100 let si ovšem darwinismus vytvořil tak silnou pozici, že se s ním jeho stoupenci nechtějí rozloučit, a místo zásadního přehodnocení se snaží teorii za každou cenu obhájit. Z biologické disciplíny se totiž evoluce mezitím stala obecnějším principem, který jeden autor charakterizuje těmito slovy: "Evoluce je obecná podmínka, jíž se musí podřizovat a jíž musí vyhovovat všechny teorie, hypotézy a systémy, mají-li být myslitelné a správné... Evoluce je dráha, po které se musí ubírat všechny myšlenky."
Americký autor Phillip Johnson tuto situaci analyzuje v knize s výstižným názvem "Spor o Darwina", jejíž překlad vyšel nedávno i v češtině (Návrat domů, 1996). Dochází k závěru, že darwinismus je empirické učení jen pokud se týká vysvětlení modifikací u populací živých organismů. Odborně se tomu říká jevy mikroevoluce, příkladem mohou být stovky různých plemen psů nebo odrůd jabloní. Změny tohoto typu probíhají pouze v rámci daného druhu a mají své limity - žádný kočkopes už neexistuje. Nové druhy tímto způsobem prostě nevznikají, z tohoto hlediska je darwinismus čirou filozofií.
V 10.kapitole s názvem "Darwinistické náboženství" říká Dr.Johnson toto: "Darwinistická evoluce je nápaditý příběh o tom, kdo jsme a odkud pocházíme, což je tak říkajíc mýtus o stvoření... Ve své mytologické dimenzi je darwinismus příběhem osvobození lidstva z mylné iluze, že jeho osud řídí moc, která je vyšší než ono samo. Moderní lidé se dozvídají, že jsou produktem slepého přírodního procesu, který nemá žádný cíl a vůbec se o ně nezajímá". Další neřešitelný okruh problémů vyplývá z toho, že život musel vzniknout na úrovni buňky, a ta je nesmírně složitou a jemně vyváženou soustavou. Nejmenší známá živá substance je složena asi ze 600 různých bílkovin o průměrné délce 400 článků. Vysvětlení vzniku tak komplikovaného systému naráží na neřešitelné problémy, analogické vzniku DNA. Vyšší organismy jsou také vybaveny řadou biochemických mechanismů, jako je např. imunitní systém, srážlivost krve atp., které jsou pro jejich přežití nezbytné, a které jsou nesmírně komplikované. Většina z nás považuje srážení krve za naprostou samozřejmost, a tak jí často ani nevěnujeme pozornost. Biochemický výzkum však prokázal, že se jedná o neobyčejně složitý systém, který se skládá ze stovek vzájemně se ovlivňujících bílkovin. Nepřítomnost či poškození kterékoliv z jeho složek způsobí selhání systému: krev se nesráží v pravý čas nebo na správném místě. Tímto okruhem problémů se zabývá kniha "Darwinova černá skříňka" amerického biochemika Michaela Behe, která vyšla v roce 2001 rovněž v českém překladu. Ve Spojených státech vzbudila všeobecnou pozornost, diskuse na toto téma probíhala i na půdě amerického Kongresu. Dr.Behe není stoupencem kreacionismu, tedy víry ve stvoření, jeho kniha není psána z náboženské pozice. Respektuje však fakta a dochází k závěru, že biochemické mechanismy musely být zkonstruovány nějakou vyšší inteligencí.
Když to vyjádříme obrazně, představme si hromadu složitých, přesně vyrobených elektrických nebo mechanických součástek. Ty můžeme přirovnat k molekulám DNA, bílkovin a dalších chemických komponent života. Každému je ale jasné, že hromada těch součástek není ještě fungujícím počítačem nebo provozuschopným automobilem. Ten musí dát někdo nejdříve dohromady a navíc - ty součástky se k sobě musí hodit.
A potom je zde ještě třetí problém, trochu jiné povahy. Opět obrazně řečeno: Ten náš automobil, ať už by vzniknul jakkoliv, bude funkceschopný jen po určitou dobu, a nakonec se rozpadne. Tuto skutečnost vyjadřuje jeden ze základních principů přírody, tzv. 2.zákon termodynamiky, podle kterého vše na tomto světě podléhá degradaci, rozkladu a zániku. Živé organismy nejsou výjimkou: každý z nich stárne a nakonec zahyne. Že zde život navzdory tomu stále trvá, je možné jen proto, že se rodí stále nové generace - tz. živé organismy se rozmnožují. Co tedy muselo vzniknout, je nejenom fungující buňka, nýbrž buňka obsahující současně i reprodukční mechanismus. V souhrnu tedy: Nestačí jen hromada složitých, navzájem přizpůsobených součástek; nestačí ani fungující automobil; musí to být automobil, který se dokáže reprodukovat - který dokáže vyrábět sám sebe. Při pohledu na tento soubor problémů hodnotí jiný vědec současné doby, molekulární biolog Dr. Denton, dnešní situaci evoluční teorie takto: "Všeobecná nadvláda tohoto mýtu vytvořila široce rozšířenou iluzi, že evoluční teorie byla dokázána již před sto lety, a že všechen následující biologický výzkum poskytuje stále rostoucí důkazy pro Darwinovu ideu. Nic není vzdálenějšího pravdě než toto... Jeho teorie, že všechen život na Zemi se vyvinul následkem postupného hromadění náhodných mutací, je stále jako v době Darwinově jen vysoce spekulativní hypotézou bez přímé faktické podpory".
Zpět
Pokračování
Ing. Josef Potoček
josef.potocek@mmhk.cz
|
