Grano Salis - JAK PŮSOBÍ ZLÍ DUCHOVÉ ?

JAK PŮSOBÍ ZLÍ DUCHOVÉ ? Zlé duchy k působení povzbudí jakýkoliv prostor, který jim věřící poskytnou. Ze všech uvedených oblastí je nejnebezpečnější pasivita, neboť vyjadřuje postoj vůle, a vůle představuje celou osobnost. Pasivita může dát zlým duchům možnost volně působit. Jistěže je takové působení na povrchu zamaskováno, aby si věřící neuvědomovali, že jsou v akci zlí duchové.

Věřící se hrouží do pasivity kvůli své nevědomosti. Když nechápou místo mysli v duchovním životě a přikládají jí buď větší nebo menší důležitost, nechávají svou mysl upadnout do pasivity. Potom se řídí myšlenkami pasivní mysli. Proto je nutné jasně chápat způsob Božího vedení. Pasivita mysli vzniká z nepochopení smyslu zasvěcení se Bohu a poslušnosti Ducha Svatého. Mnozí věřící si myslí, že jejich myšlenky jsou na překážku jejich duchovnímu životu. Vůbec nevědí, že skutečnou překážkou je, když jejich hlava přestane pracovat nebo když pracuje neuspořádaně. Neuvědomují si, že správně fungující hlava je užitečná a nutná, protože s Bohem se dá spolupracovat jen díky ní. Již jsme zdůraznili, že správný způsob, jak se řídit Božím vedením, je spoléhat na intuici, nikoliv na mysl. To je velmi zásadní a neměli bychom na to zapomínat. Věřící by se měli řídit zjevením v intuici, a nikoliv myšlenkami v mysli. Ti, kteří chodí podle mysli, chodí podle těla. To vede na scestí. To však neznamená, že v druhotných věcech je mysl neužitečná. Považujeme-li mysl za orgán pro přímé společenství s Bohem a pro přijímání zjevení, hluboce se mýlíme. To ale neznamená, že by mysl neměla vykonávat svou část práce nebo pomáhat intuici. Intuice je orgán, který rozpoznává Boží vůli. Přesto však potřebujeme mysl, aby zkoumala a zjišťovala, zda to, co cítíme, pochází z intuice, nebo zda je to podvrh našich citů. Musíme vědět, zda je vnitřní pocit Boží vůle a zda je v souladu s Biblí. Intuicí rozpoznáváme, ale myslí potvrzujeme. Jsme tak omylní! Nemáme-li pomoc mysli, je těžké rozpoznat, co je z Boha. Máme-li správně sledovat vedení, potřebujeme mysl. Vedení intuice mnohdy odporuje rozumu, a proto bychom neměli mysl používat k tomu, aby vedla spory s intuicí. Když však zkoumáme, zda je něco z Boha, mysl bychom naopak používat měli. Intuice rozpozná Boží vůli velmi rychle, ale my potřebujeme čas na zvážení a rozjímání, abychom zjistili, zda to, co víme, je z intuice a z Ducha Svatého. Jestliže to pochází od Boha, dá nám intuice při zvažování a rozjímání určitější pocit a hlubší víru, abychom uvěřili, že to od Boha je. Takovéto – a pouze takovéto – zkoumání myslí je užitečné a správné. Pochází-li tato činnost z tělesných myšlenek a pocitů, opětovné prozkoumání pouze vzbudí nesouhlas svědomí. Proto rozumové zkoumání s cílem pochopit, zda něco je či není od Boha, není překážkou, ale příležitostí, aby se projevila intuice. Pochází-li věc opravdu z intuice, směle se podrobí rozumovému zkoumání v mysli. Naopak, vedení, které se obává prozkoumání, často pochází z našeho já! Mysl by se neměla ujímat vedoucí role, ale rozhodně ji potřebujeme vždy, když zjišťujeme, zda je vedení od Boha. Toto učení je biblické, neboť Bible říká: „Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle“ … „zkoumejte, co se líbí Pánu“ (Ef 5,17.10). Činnost mysli nesmíme potlačovat. Bůh neodmítá schopnosti lidské duše; naopak je obnovuje a používá. Bůh chce, aby věřící věděli, jak jej mají poslouchat; nežádá nerozumnou a slepou poslušnost. Bůh nechce, aby věřící jednali tupě. Nechce, aby něco uslyšeli nebo pocítili a domnívali se, že je jim jasná Boží vůle, a potom podle těchto domněnek jednali. Bůh také nechce přímo manipulovat s žádným věřícím, jen aby jej přiměl nechápavě uposlechnout v temnotě. Bůh chce, aby věřící chápal jeho vůli a vědomě se angažoval v poslušnosti. Líný člověk za sebe nechce nést žádnou zodpovědnost; chce jen pasivně dovolit Bohu, aby použil jej či jeho údy. Bůh však chce, aby člověk aktivně hledal Boží vůli a zaangažoval svou vlastní vůli i sebe k uposlechnutí. Bůh chce, aby intuice a vědomí člověka byly v souladu. Věřící si však neuvědomují, že je správné takto sledovat Boží vedení. Sami sobě dovolují upadnout do pasivity a doufají, že jim Bůh vloží do mysli svou vůli. Mohou přijmout nějaké nadpřirozené vedení a slepě za ním jít, aniž by svou myslí prozkoumali, zda je toto vedení od Boha. Bezmyšlenkovitě mohou dovolovat činnost svým údům a bez jasného porozumění Boží vůli doufat, že je Bůh použije bez jejich uvědomělé snahy. Takové jednání vede k posedlosti démony. Pasivita je živnou půdou pro posedlost démony. (O tom budeme podrobně hovořit na jiném místě.) Když člověk nepoužívá svou mysl, Bůh ji nepoužije také, protože to by odporovalo výše uvedenému principu Božího jednání. Dojde k tomu, že příležitosti zmocnit se mysli věřícího se chopí zlí duchové. Nesčetné množství věřících neví, že na světě jsou zlí duchové a že dělají vše pro to, aby Boží děti podvedli. Budou-li věřící splňovat podmínky k tomu, aby zlí duchové mohli působit, pak působit budou. Zlí duchové číhají všude; hledají příležitost uplatnit se a zmocnit se věřících. Proto je velmi pošetilé dovolit mysli, aby sklouzla do pasivity. Měli bychom znát ještě jednu věc: základní podmínky pro působení zlých duchů. Už jsme stručně hovořili o pasivitě. Musíme však jít ještě o krok dále a prozkoumat ji hlouběji. Na světě existují lidé, kteří se velmi zajímají o společenství se zlými duchy. Žádný běžný člověk by nechtěl, aby se jej zmocnili démoni, ale tito lidé to vyhledávají. Jsou to nekromanté stýkající se s duchy zemřelých, lidé komunikující s duchy pomocí spiritistické destičky, média a typtologové, kteří přivolávají duchy. Zamyslíme-li se pozorně nad tím, proč jsou posedlí démony, můžeme pochopit princip jakékoliv posedlosti, protože každá posedlost je založena na tomtéž principu. Podle těchto lidí k tomu, aby se mohli oddat démonu, kterého nazývají bůh, je nutno zcela zbavit odporu vůli. To znamená, že musí být ochotni přijmout cokoliv, co vstoupí do jejich těla. Aby však mohla být jejich vůle pasivní, musí být prázdná a naprosto nečinná jejich mysl, neboť pasivita vůle vznikne jedině na základě vyprázdnění mysli. Tyto dvě věci jsou základními podmínkami pro posedlost démony. Proto musí typtolog třást hlavou, až se mu rozevlají vlasy, tak dlouho, dokud jeho hlava naprosto neotupí. Teprve tehdy se jej může takzvaný bůh zmocnit a teprve tehdy může zlý duch začít působit. Je-li je hlava prázdná, vůle samozřejmě ztrácí všechny své funkce. Když je dosaženo tohoto stavu, ústa se poznenáhlu přestanou pohybovat podle vlastní vůle tohoto člověka a celé tělo se začne třást. Krátce nato do jeho těla vstoupí „bůh“. U lidí, kteří jsou ve styku s démony, se metody navození posedlosti mohou vnějšně lišit. Zkoumáme-li však princip, zjišťujeme, že všechny metody jsou založeny na vyprázdnění mysli a na uvedení vůle do pasivity. Jedno je jisté: zeptáte-li se těchto lidí, jistě vám potvrdí, že když démoni přijdou, jejich mysl není schopna myšlení (jistěže; kdyby totiž mohla být vůle pasivní, aniž by byla vyprázdněna mysl, mysl by stále myslela), a jejich vůle je vyřazena z činnosti. Navíc dokud tito lidé nedosáhnou stavu vyprázdnění mysli a pasivity vůle, démoni nepřijdou. Takzvaná moderní hypnóza, která se halí do pláštíku vědy, a náboženská a transcendentální meditace a další postupy, které lidem dávají schopnost ovládat telepatii a slyšení na dálku, jakož i léčitelství a proměňování, jsou vlastně založeny na uvedených dvou principech. Metody „koncentrace“, „mentálního zaostření“, „jógy“, „meditace“ a tak dále se sice hlásí k zájmu o dobro lidstva, ale vyžadují, aby se nejprve mysl zklidnila a aby se vůle stala pasivní. Brzy poté se dostaví nadpřirození duchové a ukáží těmto lidem mnoho udivujících věcí. V tomto okamžiku se nebudeme ptát, zda ti, kteří praktikují tyto věci, vědí, že zvou zlé duchy. Nicméně víme, že při výkonu těchto věcí naplňují podmínku pro to, aby se jich zlí duchové mohli zmocnit. V takovém případě se nemohou vyhnout následkům. Nakonec se mohou probrat a zjistit, že přijali zlé duchy. Tyto věci nemůžeme probrat do všech podrobností. Chceme jen, aby věřící pochopili, že k tomu, aby mohli zlí duchové v člověku působit, je zapotřebí, aby mysl a vůle člověka byly naprosto prázdné a pasivní. Zlí duchové se neobyčejně radují z těch, kteří tuto podmínku splňují, a okamžitě se pouštějí do díla. Když tuto podmínku splní nějaký „pohan“, zlí duchové se jej zmocní; když tuto podmínku splní věřící, zlí duchové do něj bez jakýchkoliv ohledů vstoupí také. Musíme si uvědomit, že mnozí věřící nevědí, za jakých podmínek zlí duchové působí, a neznají fakt, že jakmile někdo těmto podmínkám vyhoví, zlí duchové se bez překážek pustí do díla. Proto se mnozí nevědomky stali médii démonů a dokonce se jimi stali posedlí! Věřící na shromážděních často úpěnlivě čekají na navštívení Ducha Svatého. Shromažďují se až do půlnoci a zabývají se všemožnými duševními praktikami. Jejich mysl otupuje a srdce se jim vymyká z kontroly. Náhle začnou prožívat zvláštní věci. Začnou například mluvit jazyky, mít vidění, cítit radost a tak dále. Cítí, že Duch Svatý skutečně přišel. Měli bychom si však uvědomit, že jediní, kteří budou při takovémto vyprázdnění mysli a pasivitě vůle jednat, jsou zlí duchové; Duch Svatý jednat nebude. Uvedu jeden jasný příklad. Na shromážděních je oblíbenou modlitbou těchto lidí jediné slovo, například „sláva“ nebo „haleluja“. Vyslovují je stále dokola. Budeme-li nějaké slovo opakovat stokrát, víme, k čemu dojde: ústa budou drmolit stále totéž slovo, ale mysl si už nebude uvědomovat jeho smysl. To je vyprázdnění mysli. Člověk pak už nad sebou nemá vládu a musí v opakování pokračovat. To je pasivita vůle. Nakonec se jakási vnější síla chopí jeho hrdla a řídí jeho čelisti tak, že vyslovuje věci, které jsou pro něj nesrozumitelné. V takovém momentě se nevědomý věřící bude domnívat, že prožil „křest Duchem Svatým“, protože přijal důkaz křtu – mluvení jazyky. Sotva si uvědomuje, že pouze splnil podmínku pro dílo zlých duchů – vyprázdnil svou mysl a dopustil, aby jeho vůle byla pasivní. Tak se vydal démonům! Věřící si myslí, že pokud to, co přijali, je činí „šťastnějšími“, „duchovnějšími“, „horlivějšími“ či „svatějšími“, musí to pocházet od Ducha Svatého. Neuvědomují si, že je to klam zlých duchů, kteří se uchýlí k čemukoliv, aby si věřící získali. Jakmile zlí duchové rozpoznají, že věřící jeví příznaky typtologie, nepromarní příležitost a okamžitě do nich vstoupí. Protože nechtějí věřící odstrašit, dělají vše, aby si získali jejich důvěru. Padělají Pána Ježíše, jeho líbeznost, slávu a krásu a získávají věřící pro to, aby tohoto „Ježíše“ uctívali, milovali jej a zasvěcovali se mu. Ve skutečnosti se však věřící klaní zlým duchům, milují zlé duchy a zasvěcují se zlým duchům. Když si zlí duchové získají veškerou víru a důvěru věřících, což může trvat různě dlouho (často i mnoho let), vkládají do nich věci, které jsou zřetelněji ze zlých duchů. Tehdy však už většina věřících pro svou pýchu, lenost a pošetilost nechce zkoumat, jakého ducha přijali. Jedno je jisté (pokud si věřící vůbec na tuto věc vzpomenou): mezi dílem zlých duchů a dílem Ducha Svatého je zásadní rozdíl. Duch Svatý začne působit teprve tehdy, až člověk splní podmínky pro jeho působení. A zlí duchové začnou působit teprve tehdy, až člověk splní podmínky pro jejich působení. I když člověk navenek následuje Ducha Svatého, ale zatím splní podmínky pro to, aby jednali zlí duchové, Duch Svatý jednat nebude. Zlí duchové se chopí příležitosti jednat. Proto se obyčejný věřící nemusí znepokojovat, pokud nedokáže rozlišit mezi tím, co pochází od Boha, a tím co Boha napodobuje; stačí, když se zamyslí nad podmínkami, za nichž na počátku tyto věci přijal. Jestliže na počátku naplnil podmínky pro působení Ducha Svatého, pak to, co přijal, musí být od Boha. Jestliže na počátku naplnil podmínky pro působení zlých duchů, pak i když navenek následuje Ducha Svatého, to, co přijal, musí být od zlých duchů. Nadpřirozené věci nezavrhujeme. Musíme však rozlišovat, co je od Boha a co je od Satana. Jaké jsou základní rozdíly mezi podmínkami, za jakých působí Duch Svatý, a za jakých působí zlí duchové? (1) Žádná nadpřirozená zjevení, vidění, zázraky a tak dále, které vyžadují, aby plně ustala funkce mysli, nebo které přicházejí, když mysl věřícího zastaví svou činnost, nejsou od Boha. (2) Vidění, která přicházejí od Ducha Svatého, jsou věřícímu dávána, jen když je jeho mysl plně aktivní. Dokonce se musí aktivizovat každá mentální schopnost věřícího, aby mohl přijmout vidění od Ducha Svatého. Když působí zlí duchové, je tomu právě naopak. (3) Vše, co pochází od Boha, je v souladu s Boží přirozeností a s Biblí. Nemusíme se zatěžovat vnější formou: tím, zda se určitý jev otevřeně odhalil jako démonský, zda předstírá, že pochází z Božího zdroje, nebo se projevuje jako různá vnější ustanovení. Musíme se pouze ptát po principu v pozadí těchto projevů. Měli bychom si uvědomit, že všechna nadpřirozená zjevení, která pocházejí z moci temnoty, vyžadují zastavení funkce mysli. Je-li však něco od Boha, mohou být schopnosti i dovednosti mysli aktivní a nejsou jim kladeny žádné překážky. Vidění, které měli ve Starém zákoně Izraelci u hory Sínaj, a vidění, které měl v Novém zákoně Petr v Joppe, potvrzují, že ti, kteří mají vidění od Boha, jsou plně schopni užívat svou mysl. Mezi zjeveními a viděními od Boha, jak jsou zaznamenána v Bibli, a takzvanými zjeveními a viděními, která dnes přijímají věřící, je zásadní rozdíl. Studujeme-li každý jednotlivý případ Božího nadpřirozeného zjevení, jak je zaznamenán v Novém zákoně, vidíme, že všichni, kdo přijali zjevení, měli fungující mysl; všichni byli schopni se ovládat a mohli používat kteroukoliv část svého těla. Naproti tomu všechna dnešní takzvaná nadpřirozená zjevení vyžadují, aby příjemcova mysl byla buď plně nebo částečně pasivní. Kromě toho je příjemce zjevení částečně nebo úplně neschopen používat své údy. To je základní rozdíl mezi tím, co je od Boha, a tím, co je od démonů. Například při mluvení jazyky, jak se o něm píše v Bibli, byli všichni mluvčí, jak je vidět, schopni sebeovládání a byli při plném vědomí. Například Petr v den Letnic dobře slyšel úsměšky lidí a mohl jim odpovídat. Mohl dokazovat, že ti, kteří jsou s ním, nejsou opilí, ale jsou naplněni Duchem Svatým (Sk 2). Ti, kteří mluvili jazyky v církvi v Korintě, byli schopni počítat a věděli, že počet je „dva nebo tři“ (1K 14,29); byli schopni uplatňovat sebekázeň a hovořit „jeden po druhém“ (v. 31), a když neměli nikoho, kdo by vykládal, dovedli mlčet a nemluvit (v. 28). Všichni byli při vědomí a dokázali se ovládat. To proto, že „duchové proroků se podřizují prorokům“ (v. 32). Je tomu tak u těch, kteří mluví jazyky dnes? Není snad pravda, že nad sebou úplně ztrácejí moc a že vůbec nevědí, co dělají? Není snad pravda, že duchové proroků se nepodřizují prorokům, a místo toho se proroci podřizují duchům? Zde vidíme základní rozdíl mezi tím, co je z Boha a co je z démonů. Vše, o čem jsme se zmínili výše, se týká rozdílu mezi nadpřirozenými věcmi od Ducha Svatého a nadpřirozenými věcmi od zlých duchů. Nyní se stručně podívejme na rozdíl mezi dílem Ducha Svatého a dílem zlých duchů, pokud jde o přirozené věci. Jako příklad si vezměme slyšení Božího hlasu. První, co si musíme zapamatovat, je, že úmyslem Ducha Svatého vždy je, abychom věcem jasně rozuměli (Ef 1,17-18). Duch Svatý s člověkem nikdy nezachází jako se strojem. Rozhodně nechce, aby jej člověk bezmyšlenkovitě následoval, dokonce ani pokud jde o konání dobra. Kromě toho svou vůli vyjadřuje z ducha člověka – nejhlubší složky lidské bytosti. Boží vedení nikdy není (1) zmatené, (2) nejasné, (3) otupující ani (4) násilné. Všechny věci, které pocházejí od zlých duchů, mají následující vlastnosti: (1) Vcházejí zvenčí, většinou skrze mysl; nikdy nepramení z největší hlubiny naší bytosti. Nikdy nejsou intuitivním zjevením, ale myšlenkou, která přichází jako blesk. (2) Vždycky jsou nutkavé, podněcující a násilné, a tím si vynucují okamžité jednání. Neposkytují člověku čas na přemýšlení, rozvažování a zkoumání. (3) Otupují a matou mysl věřícího a znemožňují mu myslet. Vše, co pochází od zlých duchů, ať už nadpřirozené nebo přirozené, vždy způsobuje, že věřící přestane správně používat mysl. Avšak to, co pochází od Ducha Svatého, takové není.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace