poslal Nepřihlášený Cíl naší plavby je už na dohled. Sluníčko mě příjemně šimrá na tváři, slyším kouzelné šumění vln. Ležím na zádech na horní palubě naší lodi a pozoruji bílé obláčky na azurově modrém nebi. Tolik se těším domů, do Nebeského království. Jaké to bude Tatínku, až se Tebou setkám ? Asi to překoná všechny mé představy. Pak teprve plně poznám, kdo jsi a jaký jsi. Je zvláštní, že spolucestující často mluví o tom, jaký mají vztah s Ježíšem. Vždy je potichu poslouchám a pokaždé mne napadá, že já tomuto vztahu hodně dlužím. Přiznám se, že vztah s Tebou Otče mám silnější, jaksi pevněji vybudován. Je to dobře, nebo špatně, nebo je to v pořádku ? Nevím. Ale věřím, že vy dva jste jedno a to mě uklidňuje.
Kristus mi vybojoval věčný život, nadpřirozeným způsobem mě chrání a vede. Zalévá mě svou milostí a láskou, dokonce mě bude obhajovat, až stanu před Tebou. A já mu přitom nedokáži být vděčen tak, jak On si zaslouží. Vím, že zatím žiji v zajetí svého těla, a že až u Tebe přijdu sám k sobě, pak pochopím. A hlavně budu schopen Kristu vyjádřit svůj vděk, protože nyní je můj vděk jen jakýsi odlesk vděku. Opravdu nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance … 1.Kor.13,12 Děkuji z celého srdce, že mohu být na této lodi a plavit se k Tobě. Děkuji, že mohu být v zajetí svého těla. Vždyť má tělesná, lidská dimenze mi připomíná Adamův pád a mou hříšnost člověka. A proto se mohu radovat ve své duchovní dimenzi z Kristova vítězství, kterým definitivně napravil Adamovu chybu. Tak takhle si uvažuji během plavby. Uvažuji o svém Stvořiteli, o jeho svatém Synu, o Duchu svatém, který se mnou pracuje. Bude to velmi zajímavý přestup z tohoto života do toho pravého. Jeho plnost a ryzost ve mně vyvolává silnou touhu. Na straně druhé vnímám, že jsem ještě nevykonal to, co pro mě Bůh připravil pro tento pozemský život. Vím, že žiji stále hluboko pod tím, co pro mne Hospodin naplánoval a nechci se s tím minout. Kdo jsem, že mě dokonalý Bůh miluje ? On, všemohoucí, svatý a věčný se s nekonečnou láskou sklání k omezenému, slabému a hříšnému člověku. Sklání se lehce, jemně a tiše. Zároveň v tom cítím nesmírnou energii, kterou může disponovat pouze ten, který stvořil tento vesmír. On, svrchovaný vládce všech světů mě miluje takového jaký jsem. Čím víc nad tím rozjímám, tím jsem klidnější. Uprostřed nemocného hříšného světa, v zajetí vlastního těla, a přesto se mohu již teď radovat. Protože už teď jsem s Bohem. Sláva tobě Otče a sláva tvému božskému Synu
