 |
Právě je 531 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
ivanp
rosmano
Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116480097
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu
Vloženo Pátek, 15. prosinec 2006 @ 10:29:15 CET Vložil: Bolek |
poslal Seraphim Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu
Z dějin víme, že velkomoravský kníže Svatopluk připravil o trůn, zdraví i život svého předchůdce svatého Rostislava, který pozval na Moravu věrozvěsty Cyrila a Metoděje. Po smrti sv. Cyrila a ke konci života sv. Metoděje bylo pokrytecké Svatoplukovo chování stále patrnější. Proto se svatý Metoděj rozhodl Svatopluka a jeho říši proklít.
Jakmile Metoděj zemřel, Svatopluk neváhal a všechny cyrilometodějské misionáře i jejich žáky ze své říše vyhnal tím, že je prodal do otroctvví. Někteří se otroctví vyhnuli tak, že uprchli do Polska a do Čech. Otroky, Bohu díky, vykoupil na trhu služebník byzantské křesťanské říše a dal jim svobodu. Oni se pak stali misionáři v Chorvatsku, Bulharsku, Rusku. Svatoplukovu velkomoravskou říši rozprášili na kopytech vojenských koní Maďaři. Udrželo se a zvětšilo pouze knížectví české - Václavovo a polské – Měškovo.
Stručně informoval Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 17:08:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Seraphime, stručný dezinformátore, tobě už zřetelně šiblo?
Olin |
|
|
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 17:25:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Seraphime,
to je dost závažné tvrzení - musíš aspoň uvést zdroj, kde jsi k tomu přišel - myslím to proklínání Metoděje.... - navíc by se Metoděj nezachoval jako křesťan - to si snad uvědomuješ.... |
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 19:15:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | To, že Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu, jsem se dozvěděl na teologické fakultě. Je to v nějakém Metodějově životopisu, odkud profesor čerpal.
Metoděj se zachoval jako křesťan, např. jako apoštol Pavel a apoštol Petr.
Viz mé komentáře na:
http://granosalis.cz/article.php?thold=0&mode=nested&order=0&sid=6033
Zejména komentář "Kvůli srozumitelnosti doplňuji vysvětlením":
Článek „Jak vypadá proklínání od ortodoxních rabínů“ jsem NEnapsal proto, že bych jejich styl proklínání schvaloval, ale proto, abych ukázal na rozdíl mezi proklínáním křesťanským a rabínsko-kabalistickým. Ten rozdíl je dobře patrný na příkladě „Jak prakticky proklínal apoštol Pavel“, neboť tam jsou zaznamenána i všechna podstatná Pavlova slova. Svatý Pavel řekl - Skutky 13,10-12:
"TY SVŮDCE VŠEHO SCHOPNÝ, SYNU ĎÁBLŮV, nepříteli Boží spravedlnosti, kdy už přestaneš podvracet přímé cesty Páně? NYNÍ NA TEBE DOPADNE BOŽÍ TREST: OSLEPNEŠ A NEUZŘÍŠ SLUNEČNÍ SVĚTLO, DOKUD SE NAD TEBOU BŮH NESLITUJE." Tu Elymase náhle obestřela mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln údivu nad učením Páně.
Je jasné, že zde Pavel, ač bývalý rabín, nezatracoval navěky, ale jeho prokletí mělo pedagogický a misionářský význam. Skrze Boží moc zázračně potrestal a především zabrzdil lhaní falešného proroka a kouzelníka Barjezuse-Elymase. Podobně chápu i Pavlovo 1.Korintským 16,22
„Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!“
Podobně chápu i Pavlovo Galatským 1,7-9:
JSOU JEN NĚKTEŘÍ LIDÉ, KTEŘÍ VÁS ZNEKLIDŇUJÍ A CHTĚJÍ EVANGELIUM KRISTOVO OBRÁTIT V PRAVÝ OPAK. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, BUDIŽ PROKLET! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, BUDIŽ PROKLET!
Ze slov proklínání svatého apoštola Petra se nám toho moc nedochovalo, nebo řekl své prokletí mlčky pouze myšlenkou. Jak myšlenku formuloval, nevíme. Víme jen to, co řekl nahlas. Možná si ani víc nemyslel a myslel jen a pouze to, co řekl - Skutky apoštolské, 5. kapitola, verše 4-10:
Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!" Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. PETR SE NA NI OBRÁTIL: "Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?" Ona řekla: "Ano, jen za tolik." Petr jí řekl: "Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří POCHOVALI TVÉHO MUŽE; TI ODNESOU I TEBE." A hned se skácela u jeho nohou a zemřela.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 22:30:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Máš pravdu, to mně uniklo - ale já bych si na něco podobného netroufal. Tohle snad mohli apoštolé, ale my řadoví křesťané... ? |
]
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Libby v Sobota, 16. prosinec 2006 @ 05:33:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Z vaseho vysvetleni Seraphime, vyplyva, ze pokud apostol Pavel nekoho proklel, tak to bylo ucinne jen na toho cloveka, kdezto vy tvrdite, ze Metodeja kletba poskodila cele Morave. Takove proklinani si muze dovolit vyslovit jen Buh. |
]
|
|
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 17:26:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Poslyš, Seraphime, druhá věc - odpověz podle pravdy. Inspiruje tě to taky k proklínání těch přispěvovatelů, kteří nemají stejný názor, jako ty, nebo jsi na něco takového ani nemyslel.... |
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 19:01:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://cs.gloria.tv/?user=416 | Na něco takového jsem ani nemyslel.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Metodějova kletba zničila Svatoplukovým pokrytectvím prolezlou Velkou Moravu (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 22:29:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak jo,
už jsem měl strach... |
]
|
|
Svatí Cyril a Metoděj životopis (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 19:24:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Svatí Cyril a Metoděj
byli rodní bratři a pocházeli z řeckého města Soluně (Thessalonike), kde jejich otec byl v první polovině 9. století vysokým hodnostářem byzantského císařství. Metoděj se věnoval původně úřednickému povolání, ale náhle se zřekl úspěšné kariéry a stal se prostým mnichem. Konstantin (později Cyril) si zvolil duchovní stav hned po skončení studií a byl rukopoložen neboli vysvěcen na kněze. Z jejich výborné znalosti slovanského jazyka se soudí, že jejich matka byla slovanského původu a v nejnovější době bulharští učenci dokazují, že též otec těchto našich apoštolů byl Slovan. Vzdělání nabyli oba bratři na řeckých školách.
Konstantin vynikal už od mládí bystrým duchem a zbožností. Při studiu na cařihradském císařském dvoře brzy ovládl všechnu tehdejší učenost a byl za to obdivován svými učiteli, kteří ho obdařili titulem Filosof. Naučil se řadu jazyků, a byl jmenován učitelem na cařihradské vysoké škole. Už tehdy proslul svými vítěznými disputacemi, například se sesazeným obrazoboreckým patriarchou Janem. Když mu bylo 24 let, byl císařem vyslán na misii k Saracénům, kde měl velké úspěchy v disputacích, ale kde se ho také pokusili otrávit, milost Boží však byla s ním.
Okolo roku 860 byl Konstantin spolu se svým bratrem Metodějem vyslán byzantským císařem opět na misijní cestu, tentokrát k Chazarům, kteří žili na východ od Azovského moře a řeky Don. Při této cestě se bratřím podařilo nalézt a vyzvednout z moře ostatky svatého papeže Klimenta I. V chazarské zemi pak vedli rozhovory s Chazary, Židy i Saraceny. Výsledkem bylo to, že chazarský vládce přijal křesťanství za jejich oficiální náboženství.
Na žádost moravského knížete sv. Rostislava pak byli byzantským císařem Michalem III. a patriarchou cařihradským svatým Fotijem posláni, opět jako misionáři, na Moravu. K tomuto úkolu se napřed dobře připravili. Sv. Konstantin sestavil písmena pro slovanský jazyk, přeložil do něho části Písma svatého, které se čtou při bohoslužbách východního obřadu, a přeložili také všechny obřadní knihy: Svatou Liturgii, Večerní, Jitřní, Povečeří, Půlnočnici, Hodinky, Osmihlasník, Velikonoční, Postní a Sváteční bohoslužby, Trebník (pro udílení svatých Tajin čili svátostí) a jiné.
Na Moravě, kam přišli (sv. Konstantin nejspíš v hodnosti biskupa a sv. Metoděj patrně jako diákon) v roce 863, měli velký úspěch; důvodem byla duc*****st svatých bratří, osobní příklad křesťanského života a smýšlení a v neposlední řadě používání lidu srozumitelného slovanského jazyka při bohoslužbách. Latinští kněží sice proti nim sočili, ale marně. Svatí Konstantin a Metoděj si vybrali z moravského lidu brzy vhodné kandidáty pro duchovenský stav a vzdělávali je, aby národ měl co nejdříve kněžstvo z vlastní krve. V r. 867, když už byli čekatelé kněžství dostatečně vzděláni a připraveni, vydali se s nimi na cestu do Cařihradu, aby tam byli rukopoloženi na kněze i biskupy. Poněvadž cesta přes balkánské hory byla velmi obtížná, rozhodli se cestovat do Benátek a odtud plout lodí do Cařihradu. V Benátkách byli nuceni se zdržet delší dobu kvůli státnímu převratu v Byzanci a problémům s dopravou. V těch dnech je tam zastihlo pozvání římského papeže Mikuláše I., který jim psal, že je touží spatřit. Tomuto pozvání vyhověli a odebrali se do Říma, neboť v setkání s římským patriarchou viděli vhodnou příležitost přesvědčit ho o velkém významu národních bohoslužeb, a podaří-li se ho o tom přesvědčit, zbavit se s jeho pomocí stálých intrik, jež proti jejich práci podnikalo latinské duchovenstvo. Než do Říma došli, Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II. (867-872). Ten potřeboval pomoc byzantského císaře Basila I. (867-876) proti mohamedánům, kteří ohrožovali jižní Itálii i Řím, a schválil dílo byzantských misionářů včetně slovanské bohoslužby. Mezitím však svatý Konstantin, jehož velice vysilovaly neustálé zlobné útoky a obviňování latinského duchovenstva, těžce onemocněl. Když nakonec cítil, že se neuzdraví, požádal představeného řeckého monastýru, v němž oba bratří i se svými učedníky za svého pobytu v Římě bydleli, aby mu udělil velký mnišský postřih. Jeho žádosti představený monastýru vyhověl a Konstantin přijal mnišské jméno Kyrillos (Cyril). Před smrtí, vida nebezpečí hrozící vykonanému dílu, prosil svatého Metoděje, aby neopouštěl misijní práci na Moravě, ale aby dokončil brázdu, kterou dosud společně orali. V den zesnutí se modlil se slzami, aby Bůh zachoval moravské duchovní stádce a nato, políbiv bratra i všechny shromážděné návštěvníky, vydechl dne 14. února 869 svou šlechetnou a svatou duši.
V době jeho nemoci byl svatý Metoděj i někteří žáci vysvěceni na kněze. Po zesnutí svatého Cyrila byl pak Metoděj rukopoložen na biskupa a poslán zpět na Moravu s listem, kterým papež Hadrián II. schválil slovanskou bohoslužbu s tou jedinou výhradou, že epištola a evangelium při ní budou čteny ve dvou jazycích, napřed latinsky a pak slovansky. Když se svatý Metoděj vrátil na Moravu, dověděl se, že kníže Rostislav byl přičiněním svého synovce Svatopluka sesazen, zavlečen do ciziny a oslepen. Sám pak byl též zajat a bez ohledu na papežský list latinskými německými biskupy solnohradským, frizinským a pasovským, prohlášen za sesazena a odsouzen do žaláře. Totéž se stalo i jeho učedníkům. Ze žaláře svatého Metoděje propustili až za dva roky, a to na rozkaz papežského stolce, který se tímto svévolným počinem jmenovaných tří biskupů cítil velmi uražen.
Svatý Metoděj poté pokračoval na Moravě s velkým úspěchem v práci; počet slovanských duchovních rostl a lid zanechával pohanských bludů. Přistupoval ke křesťanské víře ne z donucení, ale s láskou.
Domácích cyrilometodějských kněží bylo na Moravě už dvě stě, což samo už svědčí o úspěchu Metodějovy systematické a horlivé činnosti. Do tohoto období patří též pokřtění českého knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily, jakož i cesta Metodějova do Polska, čímž proniklo jeho dílo do Čech i k Polákům. Latinští kněží však slídili za touto činností s netajenou nenávistí. Obžalovali svatého Metoděje v Římě u Hadriánova nástupce, papeže Jana VIII., že uvádí národ na scestí učením, které se nesrovnává s tím, co římská církev vyznává, a že slouží mši svatou v barbarském slovanském jazyku. Jan VIII. vyzval svatého Metoděje, aby se vydal na cestu do Říma ke zjištění, co je na žalobách pravdy. Poněvadž se nástupce knížete Rostislava, Svatopluk, který svatého Metoděje nemiloval pro výtky, jimiž se dotkl jeho nezřízeného života, netajil, že cesta do Říma je nutná, vydal se tam svatý Metoděj bez meškání. Svatopluk však současně poslal do Říma i latinského kněze Vichinga se žádostí, aby byl vysvěcen na biskupa. Svatému Metoději, který byl ve svém smýšlení neoblomný, se podařilo papeže přimět, aby stejně jako již jeho předchůdce schválil slovanskou bohoslužbu. Papež však vyhověl i žádosti Svatoplukově, vysvětil Vichinga na biskupa a ustanovil ho pro Nitru. Tato obojakost papežského stolce byla pro cyrilometodějské dílo zlým znamením.
To si svatý Metoděj ihned uvědomil a podnikl cestu do Cařihradu, kde byl slavnostně přijat císařem Basilem I. a patriarchou svatým Fotijem. Přinesl s sebou opisy slovanských bohoslužebných knih, které daroval císaři, a z učedníků, kteří ho doprovázeli, ponechal v Cařihradě jednoho kněze a jednoho jáhna. Ti pravděpodobně byli určeni, aby se jako misionáři odebrali do Bulharska, nebo, což není vyloučeno, do Ruska, kam patriarcha svatý Fotij v r. 866 poslal prvního biskupa, svatého Michaela.
Po návratu na Moravu se svatý Metoděj cele věnoval překladu do slovanského jazyka oněch částí Písma svatého, které dosud přeloženy nebyly. Neustal, až práce byla hotova, neboť chtěl, aby slovanská církev ještě před jeho smrtí byla vybavena vším, čeho bylo potřebí. Když dílo dokončil, postaral se o vhodného nástupce v osobě svatého Gorazda, jednoho z nejvěrnějších svých moravských učedníků. Naposledy se svatý Metoděj zúčastnil bohoslužeb na Květnou neděli, v dubnu r. 885. Tři dny nato 6. dubna 885 zesnul.
Několik měsíců po jeho zesnutí papež Štěpán V. (885-891) poslal králi Svatoplukovi list, stanovující pro slovanské kněze nepřijatelné podmínky, mimo jiné i zákaz slovanské bohoslužby pod trestem vyloučení z církve (anatéma), a na jehož základě byli Metodějovi žáci vyhnáni z Moravy. List Svatoplukovi odevzdali papežští delegáti: biskup Dominik a kněží Jan a Štěpán. Samým delegátům dal papež písemnou direktivu, aby Gorazdovi, - "jehož se Metoděj opovážil designovat jako nástupce', zakázali konání bohoslužeb do té doby, dokud osobně nepředstoupí před papeže, aby vysvětlil celou věc. Gorazdův osud byl potom stejný jako ostatních slovansky sloužících kněží - byli vypuzeni z Moravy. Někteří z nich odešli na Balkán, jiní se odebrali do Čech, další se uchýlili do lesních samot, kde žili jako poustevníci a konali bohoslužby lidu, který je vyhledával. Cyrilometodějská církev se udržovala v lidových vrstvách ještě dlouho jako církev lidová a národní, ale úřední církví se stala církev latinská.
Svatí Cyril a Metoděj jsou největšími dobrodinci našich národů. Vždyť získali široké lidové vrstvy láskou pro křesťanskou víru a mimoto učinili slovanský jazyk jazykem bohoslužebným a spisovným. Náš národ měl první ze všech ostatních středoevropských a západoevropských národů svou národní literaturu, zatímco u jiných národů celého tohoto velkého území byly knihy psány v latinském jazyku a byly tudíž pro lidové vrstvy nesrozumitelné a bezvýznamné.
Kníže Svatopluk se domníval, že svůj moravský stát upevní, když se připojí k latinské církvi a když dá - jak to skutečně učinil - svůj stát pod ochranu papežského stolce. Avšak toto jeho rozhodnutí se ukázalo naprosto mylným. Morava se neudržela a těžiště celého národa se přesunulo do Čech, kde se slovanský spisovný jazyk i slovanské bohoslužby ještě nějaký čas udržovaly. Některá česká knížata, jako Oldřich a Vratislav II., se pokoušela cyrilometodějskou církev učinit církví oficiální, jak o tom svědčí skutečnost, že svatý Prokop v r. 1032 za vlády knížete Oldřicha založil slovanský monastýr (klášter) na Sázavě a též snaha knížete Vratislava II. zavést v celém státě slovanskou bohoslužbu. Ale papež Řehoř VII. (1073-1085) se proti této snaze postavil a také z monastýru sázavského byli slovanští mniši v roce 1097, tedy 65 let po jeho založení, definitivně vyhnáni, třebaže monastýr působil v každém ohledu velmi blahodárně. Místo nich tam byli uvedeni latinští mniši benediktinského řádu. Po této události byly všechny slovanské knihy v českých zemích bezohledně a urputně ničeny.
Cyrilometodějské dědictví bylo u nás tvrdě pronásledováno, udrželo se však u Bulharů, Srbů a Rusů, Ukrajinců a Bělorusů, tedy u slovanských pravoslavných národů.
Avšak i pro náš národ, ačkoliv u nás bylo zničeno, mělo svůj veliký význam, neboť tím jsme se přičiněním svatého Cyrila a Metoděje stali křesťany a byli jsme ušetřeni násilného způsobu pokřesťanštění. Duchovní setbu východního a pravoslavného křesťanství v našich národech se již nikdy nepodařilo natrvalo udusit. Mimoto jsme nabyli v období cyrilometodějském takového národního sebevědomí, že jsme alespoň z větší části odolali nebezpečí odnárodnění, jemuž podlehli Polabští Slované. Neštěstím Polabských Slovanů bylo, že vypuzením svatého Gorazda a ostatních cyrilometodějských kněží z Moravy a pak i z Čech bylo znemožněno, aby cyrilometodějská myšlenka a církevní organizace pronikla do jejich země.
Svátek svatého Cyrila se slaví v pravoslavné církvi odpradávna dne 14. února a svátek svatého Metoděje dne 6. dubna, tedy ve dny jejich zesnutí. Jejich společná slavnost se slaví v pravoslavné církvi dne 11. května.
Latinská církev jen nerada trpěla, když její slovanští příslušníci po vydání listu papeže Štěpána V. nadále uctívali soluňské bratry. Papež Jan X. (914-928) v listě z r. 924 zazlíval Chorvatům, že se odvolávají na Metoděje, kterého on, papež, prý v žádné knize mezi svatými nenachází. Papež Alexandr II. (1061-1073) dokonce nazval v roce 1069 svatého Metoděje kacířem.
Přišla doba, kdy v českých zemích i na Slovensku latinská církev památku obou svatých bratří úplně potlačila. V latinských misálech určených pro diecézi olomouckou z let 1499 a 1505 a stejně i v misále pro arcidiecézi pražskou v roce 1522 není o svatém Cyrilu a Metoději už pražádné zmínky. Teprve když v 19. století národní buditelé obnovili jejich památku v našem národě a vznikla obava, že by to snad mohlo vyvolat lidové hnutí ve prospěch pravoslavné církve, a když mimoto se v národě vzmáhal kult Mistra Jana Husa, začala si církev latinská obou světců opět všímat, až konečně papež Lev XIII. okružním listem "Grande munus" ze 30. září 1880 vyzdvihl - ovšem nevěcně a nevědecky - zásluhy svatých bratří. Tento papež stanovil svátek svatého Cyrila a Metoděje na den 5. července, ačkoliv ten den nijak nesouvisí s jejich životem; stalo se to jedině za tím účelem, aby se jednak latinská církev jevila jako ctitelka svatých soluňských bratří, a potom též aby byl 6. červenec, den umučení Mistra Jana Husa, zatlačen do pozadí.
Dílo svatých bratří ze Soluně mělo nesmírný význam pro celé Slovanstvo. Proto sv. Cyrila a Metoděje nazýváme apoštoly Slovanů, kteří položili duchovní základy slovanskému pravoslaví.
Dle Průvodce po katedrálním chrámu Sv. Gorazda v Olomouci.
Poznámky:
Filosof - řecky: milující moudrost; v Byzanci též vědecký titul.
Chazaři - slovansky mluvící národ kočovníků; v Evropě se jim říkalo Avaři. |
|
|
O blaženém zbožném knížeti Rostislavovi (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 19:31:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | O blaženém zbožném knížeti Rostislavovi
'Jako velký císař Konstantin'
- těmito slovy končí list cařihradského pravoslavného patriarchy sv. Fótia, který doručili roku 863 byzantští poslové z Cařihradu velkomoravskému knížeti Rastislavovi.
Moravané byli jedním z mnoha slovanských kmenů, ke kterým patřili Glomači, Obodriti, Gliňané, polabští Srbové, Veletové, Suslové, pomořští i alpští Slované. Téměř celá bývalá "Německá demokratická republika" byla kdysi obývána slovanskými kmeny - až po ostrov Rujanu, o čemž svědčí místní názvy. Všechna tato místa obcházel a plakal nad nimi slovenský básník Ján Kollár ve své slavné básni Slávy dcera. Všechny tyto slovanské kmeny byly poněmčeny, až na malou výjimku (zbytky Lužických Srbů v současném Německu), neboť byly pokřtěny západními latinskými německými misionáři. Němečtí panovníci rozšiřovali neustále svá území směrem na východ pomocí meče a kříže. Píší o tom dokonce i němečtí historikové, jako např. Dr. A. Baumstark ve svém díle Základní protiklady východního a západního křesťanství na str. 24 - 29. Hovoří tam: "Ať již Slované chtějí nebo nechtějí, budou našemu (tj. německému) království podrobeni." Takto psávali do Říma němečtí biskupové v r. 900. V podobném smyslu píše i německý historik Ernst Dümler ve svém díle Dějiny východofranské říše, kde se zmiňuje o tom, jak si počínali Němci při pokřesťanšťování Slovanů:
"Podmanění barbaři (takto nazývali Němci Slovany) museli přijmout křesťanskou víru - ať již z přesvědčení, nebo bez něj. Zde právě tak jako jinde si kříž získal domovské právo, které mu před tím rychlým náporem vydobyl meč. Při rozdělování dobytých území přidělili pasovským biskupům jako jejich diecési Východní marku a horní Panonii. Slovanské území bylo zaplaveno německými kolonisátory, mezi nimiž byli na prvém místě Bavořané. Široké lány země dostaly bavorské kostely a kláštery, ostatní území připadlo světským hodnostářům, ať již jako skutečný dar, či jako neoprávněně přivlastněné. Lidé, kteří na těchto územích bydleli, museli odvádět novým pánům dávky."
Toto vše viděl kníže Rostislav a snažil se zabránit úplnému podrobení a poněmčení Slovanů. Dobře věděl, že tam - daleko na východě existuje velká pravoslavná říše, Byzanc, "ze které na všechny strany dobrý zákon vychází" (viz Život sv. Konstantina-Cyrila). Věděl dobře, že byzantští misionáři hlásají křesťanskou víru jiným národům a že při šíření křesťanství používají pouze kříž. Nakonec se tento byzantský víceramenný kříž dostane i do státního znaku Slovenské republiky.
V době, kdy Rostislav vyslal své posly do Cařihradu, byl již křesťanem. Protože na Velké Moravě už působili mnozí misionáři "z Vlach, z Řecka a Němec", není známo, který misionář ho pokřtil. Mohl být pokřtěn i některým řeckým misionářem, neboť z Řecka i z okolí Benátek, které tehdy patřily Byzanci, přicházeli na Velkou Moravu zanícení misionáři hlásat místním Slovanům slovo Boží.
Je pravdou, že se Rostislav nejprve prosil Řím o vyslání misionářů, kteří ovládají jazyk Slovanů (aby působili jako protiváha proti politicky podbarvené misii německé), ale tehdejší papež Mikuláš I. jakožto spojenec německého krále Ludvíka Němce to odmítl. Papež věděl, že němečtí misionáři šíří křesťanství latinské a že zároveň poněmčují národy, které křesťanství přijímají. Je zřejmé, že papeži nezáleželo především na křesťanství, ale šlo mu o dobré vztahy s německými panovníky; dával tedy přednost politice před Bohem...
Byzantský císař Michal III. vyhověl žádosti Rostislavově a poslal k nám, jak je každému známo, svaté bratry Konstantina - Cyrila a Metoděje. Potěšil se kníže Rostislav, že jeho poslové tak dobře splnili úlohu, kterou jim svěřil. Radostí ho naplnil i list, který s sebou svatí bratři donesli, napsaný cařihradským patriarchou sv. Fótiem a Michalem III. podepsaný.
Nevyskytuje se v něm žádná politika, převládá náboženský obsah. S velikou radostí dnes každý pravoslavný křesťan čte Fótiova slova v tomto překrásném listu. Cařihradský patriarcha sv. Fótios psal: "Bůh, který přikazuje každému národu dospět k poznání pravdy a dosáhnout vyššího postavení, shlédl na tvoji víru a úsilí; učinil to nyní v našich letech a zjevil písmena pro váš jazyk, kterých dříve nebylo, ale teprve od nedávna jsou, abyste byli i vy připočteni k národům velikým, kteří Boha chválí svým rodným jazykem. A tak jsme ti poslali toho, komu je zjevil, muže vzácného a pravoslavného, velmi učeného, filosofa. Hle, přijmi tento dar větší a hodnotnější nad všechno zlato a stříbro a drahé kamení a veškeré pomíjivé bohatství. Usiluj spolu s ním směle upevnit dílo a z celého srdce hledat Boha; ani spásu pro celé společenství nezavrhuj, ale všechny povzbuzuj, aby nelenili, ale nastoupili cestu pravdy, abys i ty - přivedeš-li je svým úsilím k poznání Boha- přijal za to svou odměnu v tomto i budoucím životě, za všechny duše, které věří v Krista, Boha našeho od nyní až na věky, a zanechal svoji světlou památku příštím pokolením podobně jako velký císař Konstantin"
(ze Života sv. Konstantina - Cyrila).
Svatí bratři přišli přes Bulharsko na Moravu v prvé polovině roku 863 a začali hlásat křesťanskou víru slovanským jazykem, kterému se naučili ve svém rodišti, v Soluni - v okolí tehdy žilo mnoho Slovanů a "Soluňané všichni čistě slovansky hovoří" (ze Života sv. Metoděje). Založili i prvou bohosloveckou školu na našem území, jejímiž pokračovatelkami jsou současné pravoslavné bohoslovecké školy v českých zemích i na Slovensku. Lid se okolo nich shromažďoval ve velikém množství a je pravděpodobné, že latinsko-slovanští kněží, vyučení německými misionáři, opouštěli latinský obřad a začínali sloužit bohoslužby tak, jak sloužili sv. Konstantin a Metoděj - tj. obřadem východním. Je možné předpokládat, že svatí bratři přebývali v sídle Rostislavově, takže i on se účastnil na jejich byzatsko-slovanských bohoslužbách.
Činností svatých bratří byly ohroženy zájmy německých latinských kněží nejen po stránce hmotné, ale i národnostní a církevně-politické. Proto již roku 864, to jest po roce působení sv. Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, vyslal německý král Ludvík proti Rastislavovi vojenskou výpravu. Tuto výpravu požehnal ve svém listě i papež Mikuláš I., když psal: "Když oznamuješ, že věrný král (myslí se - Ludvík) pomýšlí odjet do Tulmu, aby tam upevnil mír s bulharským králem a přinutil Rostislava chtě-nechtě pokořit se, prosíme všemohoucího Boha, aby anděl, který byl s patriarchou Jakubem, byl i s ním (s Ludvíkem) a se všemi jeho lidmi, aby dobře připravil jeho cestu, aby se v pokoji a radosti vrátil do své země"
(z listu papeže Mikuláše I. z r. 864).
Nakonec dosáhli němečtí latinští kněží přece jen svého. Svatopluk vydal Rostislava (svého strýce) Němcům, ti ho oslepili a odsoudili k doživotnímu žaláři; v jejich vězení skonal. Na Velkou Moravu se tedy již nikdy nevrátil a nespatřil, jaké skvělé dílo vykonali svatí bratři mezi moravskými Slovany. Jejich přičiněním se stali téměř všichni Slované (Rusové, Ukrajinci, Rusíni, Bělorusové, Bulhaři, Srbové, Černohorci, Makedonci) pravoslavnými východními křesťany, díky čemuž zůstali pravoslavnými až do dnešních dob.
Za to vše patří Rostislavovi naše díky, chvála a též mučednická koruna, kterou jistě přijal od Boha, neboť se připodobnil svatému "velkému císaři Konstantinovi". Díky mu vzdávají všichni Slované za to, že je svým velkým jasnozřivým činem uchránil před poněmčením, a tak mohly vzniknut slovanské státy - včetně velké Rusi, nad kterou slunce opravdu (i duchovně) nikdy nezapadá.
Mgr. Pavel Tkáč;
přejato ze slovenského pravoslavného časopisu Odkaz Cyrila a Metoda; upraveno |
|
|
Svatý kníže Rostislav (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 19:52:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Svatý kníže Rostislav
Vždy, když se zamýšlíme nad východní misií svatého Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, neměli bychom zapomínat na Duchem Svatým vedeného panovníka svatého Rostislava, jenž společně se svatými bratry stojí u počátku duchovního, kulturního i politického života slovanských národů. Právě osvícený kníže Rostislav pozval do země velkomoravské "episkopa i učitělja takovaho, iže by ny v svoj jazyk istuju viru christianskuju skazal, da byša i iny strany toho zrjašče podobily sja nam." Svým, na svou dobu nesmírně osvíceným záměrem kníže Rostislav inicioval vypravení vzdělaného "filosofa" svatého Cyrila a schopného organisátora svatého Metoděje byzantským císařem Michalem III. a učeným cařihradským patriarchou svatým Fotiem na území našich předků.
Svatý Rostislav se ujal vlády na Velké Moravě kolem roku 846 a brzy si uvědomil, že má-li být křesťanství plně přijato velmoži i lidem, nemůže být do země uváděno misionáři, kteří zneužívají vznešené poslání apoštolů pro politické cíle a káží v nesrozumitelném jazyce. Po neúspěšné žádosti o pravé učitele víry u římského papeže požádal sv. Rostislav v roce 862 o misionáře v Cařihradu. Svatí bratři poslaní z Nového Říma byli na svoji dobu neobyčejně vzdělaní mužové modlitby s bohatými misionářskými zkušenostmi a nezlomným charakterem, kteří plně pochopili Rostislavovy záměry. Vytvořili slovanské písmo a přeložili do jazyka Slovanů Bibli, liturgii svatého Jana Zlatoústého i svatého Basila Velikého a další důležité bohoslužby. Jejich misijní dílo a příklad svatého života se setkal s velikou odezvou a podporou ze strany velkomoravského panovníka i slovanského lidu, který mohl konečně porozumět radostné zvěsti Evangelia a definitivně odvrhnout pohanské pověry.
Tato slibně se rozvíjející práce pro Krista a Církev byla však brzy zkomplikována misionáři z franské říše. Ti si brzy uvědomili, že dílo svatých Cyrila a Metoděje podporované zbožným knížetem Rostislavem klade základy velkomoravské nezávislosti. Latinští a franští misionáři falešně obvinili svaté bratry z používání "neposvěceného" jazyka a pokoušeli se šířit novotářské učení o Duchu Svatém. Svatý Konstantin (později Cyril) zvítězil svými argumenty nad "trojjazyčníky", když se s nimi setkal při otevřené disputaci v Benátkách, kde čekal na loď, která ho měla spolu se svatým Metodějem a nejlepšími žáky přepravit do Cařihradu. V Cařihradě měli být tito žáci vysvěceni na biskupy a kněze pro velkomoravskou církev. Situace se zkomplikovala převratem v Byzanci a skutečností, že svatí bratři dostali pozvání od papeže Mikuláše I. do Říma. V Římě věrozvěsti opět obhájili svou misijní práci a slovanský bohoslužebný jazyk. Svatý Cyril v Římě zemřel dne 14. února 869. Před smrtí složil mnišské sliby a prosil Metoděje, aby pokračoval v misii mezi Slovany.
Mezitím se situace na Velké Moravě v mnoha ohledech změnila. Sv. kníže Rostislav úspěšně bránil svou zemi před ozbrojenými útoky Franků. V roce 870 byl však zrazen nitranským knížetem Svatoplukem, který ho uvěznil a vydal nepříteli. Kníže Rostislav byl odvlečen do Řezna a za přítomnosti franského krále Ludvíka souzen a mučen pro svoji lásku k lidu a věrnost apoštolskému učení. Nakonec byl Franky odsouzen k smrti, oslepen a uvržen do žaláře. Zemřel po hrozném utrpení, podle všeho ještě koncem roku 870 v některém bavorském vězení.
Svatý Metoděj byl zajat na své zpáteční cestě z Říma na Velkou Moravu. Byl souzen a surově bit franskými biskupy. Velká Morava se i s přičiněním Svatopluka dostala pod franskou nadvládu, ale kníže Svatopluk v krátké době Franky přestal podporovat a začal usilovat o opětnou samostatnost státu, který předtím zradil. Z historických pramenů se dovídáme, že to byl panovník bez zásad politických i mravních. Když bylo zřejmé, že Svatoplukova politika proti Frankům na čas zvítězila, římský papež se rozpomněl na uvězněného svatého Metoděje a zasadil se o jeho propuštění. Svatý Metoděj se mohl vrátit ke svému slovanskému lidu a apoštolskému dílu, které mohlo před léty vzniknout jedině díky osvíceným plánům a podpoře sv. knížete Rostislava. Avšak vliv franských a latinských duchovních, kteří na rozdíl od svatého Metoděje nekárali Svatoplukův neřádný život, nadále již zůstal na Velké Moravě silný.
Blahověrný kníže Rostislav pracoval spolu se svatým Cyrilem, trpěl spolu se svatým Metodějem a nakonec zemřel pro svůj lid a pravé učení Kristovo. Ti, kteří později ovládli velkomoravské území, usilovali, aby Rostislavův svatý život a apoštolské dílo Rostislavem pozvaných soluňských bratří bylo zde navždy zapomenuto. Žáci svatého Metoděje byli po smrti svého učitele vyhnáni a prodáni do otroctví. Boží prozřetelnost však zachránila jejich životy pro požehnanou apoštolskou práci mezi jižními a východními Slovany. Plány svatého knížete Rostislava umožnily ve středověku vznik vzkvétajících slovanských církví a kultur u Bulharů, Rusů a Srbů. Tím bylo jeho zbožné životní přání alespoň částečně naplněno.
Mgr. Roman Juriga |
|
|
Pronásledování žáků Cyrila a Metoděje (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pátek, 15. prosinec 2006 @ 20:04:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Pronásledování žáků Cyrila a Metoděje
Mladší kněze a diakony prodali Židům. Nemálo bylo služebníků oltáře, jak jsme ovšem již dříve řekli, počítalo se jich na dvě stě. Někteří měli hodnost učitelskou, jako onen Gorazd, který pocházel z Moravy a dobře znal oba jazyky slovanský i řecký, a jemuž Metodějova ctnost předala stolec, jenž zloba heretiků odstraněním tohoto člověka zbavila ozdoby. Také kněz Kliment, nejznamenitější muž, a Lavrentij (viz pozn. 5.), Naum a Angelár - tyto a mnohé jiné drželi svázané železnými okovy vězeních. Tam jim byla odepřena veškerá útěcha, příbuzní a známí si netroufali se k nim ani přiblížit. Nehledě na tíži okovů, nezanedbávali modlitbu. A když zpívali písně třetí hodinky, nastalo velké zemětřesení (Skut 16,26), okovy jim spadly a ti, kdo byli dosud svázáni, jsou osvobozeni, spoutáni nerozlučně již jenom láskou Kristovou. Otřáslo to i s obyvateli toho města, byli zaraženi onou událostí, divili se a nechápali význam tohoto Božího znamení. Jen se však přiblížili k vězení, spatřili, co se stalo se svatými, že jim spadly okovy a byli úplně osvobozeni, rychle se vydali ke knížeti a řekli: "Co to je? Jak dlouho se budeme protivit síle Boží? Dokud neuzříme světlo pravdy? Což nechápeme, že se stal zázrak? Nebojíme se Božích znamení?" Ale jazyk heretiků se snaží pomlouvat zázrak (jako i farizeové pomlouvali zázraky, které tehdy konal Pán) a říkal: "To jsou zřejmé čáry a chytrosti mágů!" A znovu spoutali svaté do ještě těžších okovů. Nerozumnému knížeti nebylo dáno pochopit (o co šlo). Jejich bezútěšné trápení ve vězení bylo horší než dříve. Minuly tři dny a znovu se modlili modlitbu třetí hodinky a stalo se to samé jako předtím: zemětřesení s hukotem s nebes a spadlé okovy. A opět protivníci Boha o tom knížeti nic neřekli, zase vystavili svaté tomu samému utrpení, které by si sami zasloužili podle soudu Pravdy. Když uplynulo deset dní, znovu shlédl Východ s výsosti na trpitele, ale necitliví heretici zůstali stejně zatvrzelí. Protože dostali od knížete povolení jednat podle svého uvážení, vyvedli je z vězení, uštědřili jim nelidské rány, neslitovali se ani nad šedinami, ani nad neduhy a nemocemi, jež předtím způsobila tělům svatých velká zloba jejich nepřátel. Kníže, jenž oněm heretikům sloužil, nebyl však v tu dobu přítomen, a proto o jejich posledních skutcích ani nevěděl. Kdyby tam byl, nemohli by se takto zachovat k vyznavačům pravdy. Přestože se Svatopluk tisíckrát přikláněl na stranu Franků, i když se choval jako dobytek a byl nemilosrdný, leč ctnosti svatých mužů a především Boha, který třikrát vykonal zázrak, se bál. Po oněch nelidských ranách věznitelé nedovolili svatým přijmout pokrm, ani nedopustili, aby někdo hodil Kristovým služebníkům kousek chleba. Předali je vojákům, aby je odvedli v Podunají každého jinam, odsoudili občany nebes k věčnému vyhnanství ze svého města. Vojáci - muži barbarští, byli totiž Němci, již od přírody suroví, což ještě umocnil příkaz heretiků. Chopili se světců a vyvedli je za město, svlékli je do naha a vlekli je pryč. Hanbu a utrpení spojili s mučením mrazivým vzduchem, který se do Podunají stále opírá. Ovšem i meče jim přikládali na šíje, jakoby je chtěli seknout, a k hrudi kopí, jakoby je chtěli proklát. To všechno měli vojáci přikázáno od nepřátel Božích. Když byli už dost daleko od města, propustili je a vydali se nazpátek.'
Život Klimentův, úryvky z kap. 7 - 15. |
|
|
|
|
