poslal Seraphim Vzor mnichů, dobrovolně chudý Antonín
A n t o n í n V e l i k ý se narodil r. 251 v Komě v severním Egyptě. Se svou sestrou společně pomáhali rodičům v hospodářství. Rodiče brzy zemřeli a on se musel starat o hospodářství a osiřelou sestru.
Když bylo Antonínovi asi dvacet let, slyšel v neděli při bohoslužbách slova evangelia: ”Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" (Mat. 19, 21) Doslova tak ihned učinil, jenom něco peněz si ještě podržel pro sebe a mladičkou sestru.
Když však zase slyšel v evangeliu slova Páně: ”Nedělejte si tedy starosti o zítřek," (Mat. 6, 34) rozdal i zbytek svého majetku a začal o samotě vést život přísného sebezáporu.
Zbožný život není zbožná zahálka. Antonín byl pamětlivý apoštolských slov: ”Kdo nechce pracovat, ať nejí." (2. Soluň. 3,10) Proto pletl rohožky. Část výdělku užil ke své výživě, zbytek rozdával hned chudým. Přitom se neustále modlil podle slov evangelistových: ”Třeba se stále modlit a neochabovat." (Luk. 18, l)
Zlý duch ho nejednou plný nenávisti prudce pokoušel, avšak Antonín porazil ďábla pokornou modlitbou, postem a myšlenkou na poslední věci.
Pověst o jeho dokonalosti se šířila a přicházelo k němu nejen mnoho jinochů, aby se naučili zbožnému životu, ale i mnoho zvědavců, aby viděli slavného muže.
Proto utekl hlouběji do pouště. Tři dny a tři noci putoval, až přišel k vysoké hoře. Na úpatí nalezl pramen dobré vody a vůkol rovinu, na níž bylo několik palem. Toto místo si vyvolil. Chléb mu přinášeli pastevci, kterým se líbila jeho přívětivá, radostná zbožnost. Když se jeho učedníci dozvěděli, kde je, i oni mu přinášeli potraviny jako děti svému otci. Antonína však mrzelo, že se pro něj tolik namáhají, a tak je požádal, aby mu přinesli sekeru, rýč a trochu obilí. Vybral si kousek půdy, obdělal ji a zasel obilí, aby měl dost chleba na výživu. Radoval se, že již nikomu nebude na obtíž. Když k němu opět začali přicházet lidé, pěstoval ještě trochu zeleniny, aby mohl cestujícím podat občerstvení.
Jeho žáci si zřídili blízko něho své chýšky. Tak vznikla první osada mnichů. Nazývala se Fainum. Antonín všechny vzdělával v duchovním životě svým příkladem a slovem. Dal jim moudrá pravidla pro duchovní život. Zde jsou některá z nich: Ctnost není tak těžká, jak se zdá. Nejvíce prospívá křesťanu, když si každodenně pomyslí: Teprve dnes začínám sloužit svému Bohu, a tento den může také být poslední mého života. Nejlepší prostředek proti vlažnosti je myšlenka, že život člověka je krátký a nejistý je jeho konec.
Jednou přišli k němu dva pohanští mudrci. Řekl jim: ”Proč jste konali tak dalekou cestu, abyste viděli prostého člověka?" Když mu lichotivě odpověděli, že je člověk velice rozumný, řekl jim: ”Máte-li mne za rozumného muže, buďte takoví jako já."
Císařové Konstancius a Konstans poslali Antonínovi listy, doporoučeli se do jeho modliteb a prosili, aby je dopisem potěšil. Bratří mniši se podivovali tomu, že císař píše Antonínovi. On však odpověděl: ”Nedivte se, že mi píše císař, vždyť je to pouhý člověk; divte se spíše tomu, že Bůh sám napsal lidem zákon a že Syn Boží mezi lidmi přebýval." A pak dal napsat císaři, aby vládl spravedlivě, aby byl laskavý k chudým, aby se nevynášel nad ostatní lidi, protože také on bude jednou souzen Bohem.
Za pronásledování r. 311 se vydal do Alexandrie, kde plamennými slovy nabádal křesťany k vytrvalosti ve víře. R. 355 přišel opět do Alexandrie, aby hájil svého žáka Atanasia proti pomluvám, že je bludař.
Ve městě se mu nelíbilo. Vrátil se na poušť. Když cítil, že zemře, řekl svým žákům: ”Následujte Krista! Vyvarujte se odpadlíků a bludařů!" Zemřel ve věku sto pět let, z nichž skoro devadesát prožil na poušti.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.46-48
