poslal pastýř Často jsem se ve svém životě víry setkal s lidmi, kteří se nějak zklamali ve způsobu praxe své víy. Ať už nesouhlasili s nějakým biblickým dogmatem nebo s některými etickými, či morálními požadavky Písma svatého, a biblická víra pro ně proto byla nepřijatelná, nebo vlivem špatného společenství byli ne vlastní vinou poškozeni (ona patologická víra) a nepodařilo se jim najít duchovní rovnováhu ve zdravém společenství. Jednalo se prakticky vždy o lidi, kteří měli zkušenost se vzkříšeným Kristem.
Tito lidé měli v hloubi srdce otazník, zda přece jen nemají ti, s nimiž nemohou nebo nechtějí souhlasit (i aberační společenství může vyznávat například zdravá christologická dogmata), pravdu. Proto neustále nějakým způsobem vyhledávali jejich společnost a v argumentaci - ve které byli přesvědčeni, že je převyšují – se ubezpečovali, že svoji logikou a znalostmi vítězí.
Jednou z technik s době Internetu a jeho diskusních fór je například zveřejnění textu, který se nějakým způsobem dotýká něčeho, co křesťani považují za posvátné, a který proto vyvolá u některých křesťanů emocionální reakci. Dotyčný se pak v naprostém klidu snaží uplatnit svoji domnělou převahu a ubezpečit sám sebe, že jeho ledový klid a věcná argumentace je důsledkem toho, že se „rozhozená“ protistrana, která v tu chvíli není schopná adekvátní reakce, musí mýlit. Technik je ale celá řada, například detailní prostudování nějakého problému, a z hlediska reflexe dané problematiky ze sekulárního aspektu pak vysvětlovat metafyzické jevy na základě psychologie, či fyziologicky podmíněných jevů. Například: tvá radost nemá původ v Bohu, ale je pouze důsledkem synaptického uvolnění serotoninu vlivem emocionální reakce apod. Dotyčný ale tuší, že vše takto vyjasnit nelze a proto hledá i jiné, často esoterické vysvětlení a uchyluje se k praxi například okultismu. Mnozí zklamaní křesťani pak inklinují k psychoanalýze jungiánského typu, kterou si sám autor metody zřejmě vystavěl jako obranu před biblickým entusiasmem.
Takto podvědomé otupování svědomí, které se mnohdy až obsedantně dožaduje svého uchlácholení, že vše přeci musí jít nějak jinak než „biblicky“ vysvětlit, dočasně přináší pocit úlevy, ale nejde o trvalou záležitost. Často proto následuje vyhledávání jakési „umírněnější“ formy křesťanské religiozity. Nejčastěji se zde prosadí směry popírající existenci pekla (toho se svědomí bojí nejvíce) a směry, které zpochybňují relevanci biblického textu – čím vědečtěji se tváří, tím lépe. Použiju-li zkrat, pak: jestliže věda dokázala, že svět nebyl stvořen a biblický text nelze považovat v této věci za relevantní, pak mohu mít předmanželský styk neboť všechna morální omezení je třeba vykládat s ohledem na dobovou podmíněnost a v dnešní kultuře znamenají něco zcela jiného...
Ač se dotyčný až křečovitě ze začátku snaží vystupovat „nad věcí“ a přátelsky, věcně a systematicky, nezřídka se z něho v pozdějších stádiích stává otevřený nepřítel církve.
Pastýř
