poslal gregorios777 ZBOŽŠTĚNÍ PROCESU ZRODU. Fantazie, které byly přivoděné pomocí LSD, se staly bází nové sekulární terapie nazvané "přerození" (rebirthing"). Stala se jednou z nejrychleji rostoucí populární psychologie. Každý ten rituál provádí - od Unitářů po Religious Science - za účelem "healing of memories". Občas "rebirthing" se odehrává ve vodě, a zdá se být odpovědí kultů "mind science", na křesťanský křest. Přerození je Západní verze starodávné mytologie, která je těsně spjatá s kulty plodnosti. Připisuje mystický význam a "božské" síly procesu zrodu.
Přesto že Grof a další psychologové - aby ospravedlnili "sekulární spásu", navrhují že obraznost přerození (rebirth imagery) je "jádrem mystického prožitku" (Tarrytown Letters) ale trvají na tom, že vyvolávání a vysvětlování toho všeho je věda! Trvají na tom přes vědecké poznatky, že před-natální, natální a ranný post-natální (natální = týkající se zrodu) mozek nemá schopnost podržet si vzpomínky. A nyní podobné myšlenky vstupují do církví. Rita Bennett nazývá její speciální druh healing of memories, "znovu prožití tu scénu s Ježíšem". Její metoda si nárokuje znovu prožití minulosti - tentokráte s Ježíšem přítomným v matčině bříšku, u porodu a u všech dětských traumat. Její seznam toho, za co je nutné se modlit zahrnuje: "pakliže byl nesprávně ponechaný hladový, mokrý, nebo v bolesti - nemohl si říhnout".. (Rita Bennett, "How to Pray for Inner healing For Yourself and For Others" 1984). Stále populárnější "křesťanské" přerození, se zdá produkovat v základu ty stejné "vzpomínky" jakých dosáhl Grof pomocí LSD, nebo pozměněným rytmem dýchání. Jako část rituálu za hojení takovýchto pochybných "vzpomínek", Rita Bennett nabízí meditace v detailech: "Pane, prosím umyj jakýkoliv pocit viny, který bych mohl mít za porodní bolest způsobenou mé matce ...visualizujte si své rodiče a poděkujte jim za jejich zásluhu o vaší existenci, představte si na té scéně Ježíše" a.t.d. (Bennett, "How To Pray..."). Má to nějaké výsledky? Na důkaz toho, Rita Bennett cituje svědectví jako na příklad od "modlitebního poradce" při katedrále Sv. Filipa, v Atlantě: "Chtěl bych vám potvrdit, že nic tak nepomohlo v naší "inner healing" praxi, jako naučit se modlit od okamžiku koncepce (!) skrze celou před-natální dobu až do porodu. Za takové pohledy porozumění, jsme velmi vděční... jaké požehnání být částí takovéto služby! (Bennett, "How to.."). Mnoho vedoucích v inner healing hnutí učí a téměř se zdají tvrdit, že minulost je vlastně pozměňovaná tím, že visualizujeme Ježíše, jak prochází skrze náš "vzpomínky" a přetváří historii. MacNutt vysvětluje že Ježíš, jako Pán času, je schopný toho čeho my nejsme... požádáme Ho, aby s námi šel do minulosti ... je to to vnitřní dítě minulosti, které je ozdravováno.(Francis McNutt, "Healing" 1974). Ruth Carter Stapleton, která jako většina druhých vedoucích v hnutí, se naučila inner healing od Agnes Sanford, praví mladé ženě která se dostala do drog a zločinu, že je to proto, "že nenáviděla sama sebe protože byla neligitimním dítětem". Řešení, které Stapleton navrhuje, je "vzít tu ženu zpět skrze "vedenou meditaci" (guided meditation) při které bude Kristus přítomný skrze akt smilstva, které způsobilo její početí a svou přítomností tento počin smilstva posvětí jako něco, co bylo ustaveno Bohem.(Stapleton "Experience"). Fakt, že byla počata nelegitimně může působit bolest, ale o co vlastně jde dnes, je náš nynější vztah k Bohu skrze Pána Ježíše Krista... Přes to všechno, místo aby vedla tu mladou ženu ke vzkříšenému Kristu jako ke Spasiteli a Pánu, Stapleton ji vede do fantazií kolem imaginárního Ježíše, který jde do minulosti, aby změnil smilstvo, na něco posvěceného. .. Francis MacNutt píše: Celá ta idea inner healing je, že my můžeme požádat Ježíše, aby se s námi vrátil v čase a osvobodil nás od efektů, které nás zraňují v přítomnosti. (MacNutt, "Healing"). Každému by mělo být jasné, že to, co se učí v tak zvané "křesťanské formě mentální alchymie je srdcem či jádrem šamanismu. Jinak pokus manipulovat realitu ať minulou, přítomnou či budoucí je základní magie, čarodějnictví. V nejlepším případě, tyto nebiblické metody popírají Boží všemohoucnost naznačením toho, že Bůh "potřebuje" naší "tvořivou visualizaci" aby mohl efektivně využít své odpuštění a hojení. V nejhorším případě nás staví jako "bohy" kteří mohou, skrze předepsané rituály použít Boha a Jeho sílu jako naše nářadí. Ruth Stapleton oslovila shromáždění velké Unitářské kongregace a předložila základní bázi inner healing metody, která vysvětluje proč my jsme schopní přetvořit minulost: "Bůh je celek; vy jste Bůh. Ve vás On žije a pohybuje se, ve vás má svou bytnost"..(její kazeta z 26 února 1978. Řeč pronesená v "Christ Universal Temple", Chicago, Il).
FREUDŮV MÝTUS O PSYCHICKÉM DETERMINISMU. Primárním základem pro inner healing je přijetí Freudovy diskreditované teorie "psychického determinismu". Učebnice psychologie to popisuje jako víru v to že"lidské chování se děje v souladu s intrapsychickými příčinami"(Lyle E.Bourne, Jr. and Bruce R.Eckstrand , "Psychology, its Principles and Meaning", second edition, 1976) a je vlastně "kontrolováno impulsy, z nichž mnohé jsou pohřbeny v nevědomí (unconscious), hluboko pod hranicí vědomí. (stejná učebnice). Tyto dva Freudo/Jungovské pojmy "psychický determinismus" a "nevědomí", tvoří základ pro inner healing jak ve světské, tak i křesťanské sféře. Je ovšem zřejmé, že pakliže je Freudova teorie o přítomnosti determinované minulostí je pravdivá, potom člověk nemá svobodnou vůli, a je řízený silami nevědomí (unconscious). V tom případě není možné vinit a trestat člověka za jeho činy - není za ně odpovědný. Metody inner healing většinou připravují základ pro svalování viny na někoho jiného, (rodiče, přátele, Boha) a potom jim tu "vinu" odpustí, použitím Freudovy teorie o nevědomí jako odůvodnění.... Psycholog a spisovatel Martin Bobgan řekl: Jedna z největších kritik Freudovy psychologie dnes - a dnes je jí více, než kdy jindy - je kritika, která je zaměřená přímo na "nevědomí. Jak z biblického, tak i vědeckého pohledu není žádná podpora pro používání "nevědomí", jak existuje ve Freudovo psychologii a jak si jej vypůjčili inner healers... Aby posilnil své teorie, Freud tvrdil že "nevědomí je hlavní motivační silou v pozadí veškerého lidského jednání"(Camille B. Wortman and Elisabeth F.Loftus,"Psychology"). Přijatý jako vědecký, Freudův koncept hrál podstatnou roli při obrácení Západu na Orientální pohled na život a svět, který je založený na "sebe" (selfism). Morton Kelsey píše: Těžko přecenit důležitost této teorie pro pozdější pohledy na podstatu a přirozenost osobnosti. (Kelsey, "Healing and Christianity"). Typické z vysokoškolských učebnic je následující: "Ať už člověk souhlasí s Freudovou teorií nebo ne, je jasné že jeho koncepty úplně zrevidovaly způsob, jakým se díváme na lidskou přirozenost. Vlastně by se dalo bezpečně prohlásit, že žádný jednotlivec nezměnil tolik pohled, jak se na sebe díváme". (B.R. Hergebahn, "An Introduction To Theories of Personality", 1980). Další Freudův "objev" který tolik ovlivnil společnost a nyní svádí Křesťanství je myšlenka že "pro všechny praktické účely je dospělá lidská osobnost koncem pátého roku života" (Hergebahn) skrze skutečné psychosexuální fáze rozvoje, které rozhodují jaký druh personality bude vlastnit ten či onen člověk jako dospělý. (Hergebahn). Je důležité vědět, že to bylo skrze "vzpomínky" na minulé zážitky, vyvolané pod vlivem hypnózy, o kterých jsme se již zmínili a které jsou při nejmenších nespolehlivé, pravděpodobně démonické, podle kterých Jung a Freud vyvinuli své primární teorie. Kelsey potvrzuje, že skrze hypnotickou "vratnost" (regression) Freud objevil, že jeho pacienti "byli řízeni myšlenkami a pocity, které byly potlačeny a pohřbeny již od dětství". (Kelsey, "Healing"). Při té stejné přednášce, Martin Bobgan připomíná svým posluchačům: "Používání minulosti je další zákeřný psychologický koncept, který splynul s křesťanskými doktrínami aby mohl být použitý na nezkušené Křesťany. Nenalézám v tom, ani jednu biblickou bázi". (Bobgan, "Seduction"). I Křesťané přijali tuto teorii navzdory Biblickému učení, že současné morální volby - spíše než naše minulost rozhodují o našem momentálním stavu a činech. Bible nikdy nedávala nějaký příklad proroky, kněze či apoštola, který by jednal - byť i jen náznakem - s potlačenými, nebo pohřbenými emocemi či vzpomínkami. Kdyby bylo pravdou to, co inner healers tvrdí, jistě by Písmo o tom mělo učení nebo příklad. Naopak, Pavel, jehož legalistická výchova a zločiny proti Církvi před jeho obrácením, by z něj dělaly primárního kandidáta na "healing of memories" - nejenom že byl svobodný od jakéhokoliv špatného vlivu, ale on dokonce prohlásil: "Zapomínám to, co bylo, a snažím se o dosažení odměny ve výzvě Boha, skrze Ježíše Krista". John a Paula Sandford, autoři "nejobsáhlejší" knihy na Inner healing dnes (John and Paula Sandford, "The Transformation of the Inner Man", 1982). prohlašují: "Musíme pečlivě prozkoumat celou historii osoby. .. my nepomáháme pouze dospělému člověku, ale i dítěti, které žije v našem srdci. Velmi často leží hořkost a nelibost zcela pod srdcem a myslí. Jejich původ je duchovně buď v děloze matky, nebo při narození".(John and Paula Sandford). Nikdo nepopírá, že minulé události nemají nějaký vliv na naše současné názory a postoje, není ani biblické ani racionální probádat celou naší historii včetně zatrpklostí, které "leží někde pod srdcem a myslí". Není to ani tak ta či ona událost - ale naše reakce na ní má největší důležitost v našich životech. Naše reakce nejsou zasazené do betonu, ale jsou upravovány, jak tak rosteme v Kristu. Pokusit se o zaktivizování minulých traumat, jako by to byly uzavřené, nedotčené skutečnosti někde v nevědomí, i s původní reakci na ně, nadělá více škody než užitku. Nakonec by to byla nekonečná práce vykopat všechny minulé prožitky. My nejsme přikováni k minulosti, než nás nějaká terapie osvobodí! My jsme svobodní v Ježíši Kristu! On je naším životem. Takový život nepotřebuje inner healing, nebo nějakou jinou nebiblickou terapii. My jsme znovu-zrození v okamžiku, kdy On vejde do našich srdcí. A od toho dne Boží Duch pracuje v životě každého Božího dítěte a transformuje jeho srdce a mysl. Co se počítá, je naše láska pro Něj, naše jednoduchá víra a naše poslušnost k vedení Jeho Ducha v přítomnosti. To celé tajemství radosti a přinášení ovoce jako Křesťan, je náš dynamický vztah ke Kristu žijícím v našich srdcích teď! A přesto Agnes Sanford učí, že hříchy, které jsme spáchali, včetně nenávistí a hořkosti, které jsme v sobě chovali, musí být "rozpomenuty" a litovány, abychom dostali požehnání kříže: "Nyní už čtenář musí rozumět, že v našem duchu víme a chápeme cokoliv se s námi stalo v matčině těle... V jejím duchu (mluví o určité osobě), soudila otce i matku za smilstvo , otce za pití a cizoložství a za odmítnutí její matky a jí samou. To jí odsoudilo a): k odmítnutí někoho jiného (manžela) právě tak, jak byla odmítnuta ona, b):k pití, c): k cizoložství. A jak ona nenáviděla pocit hanby z existence v děloze, nenáviděla to, že se stávala osobností - a tak její růst do děvčete v ní vzbudil nenávist sama k sobě a nakonec i nenávist k jejímu dítěti(John and Paula Sandford). Nedá se popřít, že mnoho Křesťanů trpí různými stupni intensity následujícími: frustrace, starostí, zvyky, lítosti, hořkostí, závistí, nejistotou, chtivosti a podobně. Co nejvíce v církvích potřebujeme hlavně jsou lidé se soucitem, s volným časem a výcvikem pomoci takovýmto trpícím. Výborná kniha na tento námět je "How to Counsel From Scripture" od Martina a Deidre Bobgan. Musíme pomáhat radou jeden druhému, ale musí to být postaveno na Bibli a ne na pochybných psychologických teoriích. Bohužel, v oblasti psychologie jsme převzali víry a praxe které nemají ani vědeckou, ani biblickou bázi. Jak prohlásila psycholožka Carol Tavris: Ironií celého toho problému je, že lidé, kteří se nenechají oklamat ani na minutu astrologií, podřizují se pochybným terapiím po léta, kde se vyskytují stejné omyly jako v astrologii. (Carol Travis, "Freedom To Change", 1980).
"ŘEŠÍ" PROBLÉM, KTERÝ SÁM VYTVÁŘÍ. Inner healing je prostě pokřešťanštělá psychoanalýza, která používá sílu sugesce k "vyřešení problémů", které většinou sama stvořila. To stejné se dá říci o dalších formách psychoterapie. Dr. Carney Landis z Psychiatric Institute of Columbia University, shledal že je na tom hůře po psychoanalýze než před ní. Jeho analytik mu upřímně přiznal, že " analytická procedura vyvolá neurózu u normální osoby". Landis potom udělal uzávěr: Věřím, že fantazie z dětství, vzpomínky, pocity neskutečnosti, přenos lásky (transference) jsou analýzou vytvořeny - ne odhaleny... Takové byly případy s mnoha Křesťany, kteří se stali obětmi inner healing. Zářivá svědectví zakrývají ten skutečný problém. V církvích, kde inner healing počalo, členové, kteří vypadali zcela šťastně a normálně, začali podléhat depresím po přijmutí destruktivní myšlenky, že jsou ve skutečnosti pronásledováni bolestmi a nenávistmi, o kterých neměli ponětí, pohřbenými hluboko v jejich nevědomí. Proces healing of memories, který je měl osvobodit, ve skutečnosti vyvolal pseudo vzpomínky, které je zmátly. Už se nemohli spoléhat na jednoduché sliby Bible ale stali se závislí na praxe a metody, které se snaží zprostředkovat Boží požehnání skrze emociální prožitky a periodické očistění vytvořené vedenou představou....
Sebe-zbožštění. "Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu"... "Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už položený je, a to je Ježíš Kristus"... 1 Korint.1:31, 3:11.. Svod Křesťanství není v žádném případě omezený na okrajové oblasti. Freudiánsko/Jungovské mýty o psychickém determinismu a o nevědomí, byly tak universálně přijaté, že nyní - tyto ničím nepodložené domněnky - představují veliký vliv na křesťanské myšlení ve všech církvích. Provádění šamanské visualizace běží jako široké spektrum od inner healing až k sebe-zlepšovacím metodám (to druhé zahrnuje v sobě různé formy hypnózy), od Positivního Potvrzení (affirmation) a Positivního Vyznání (confession) až po audio pásky se subliminálně-přesvědčujícími náměty. Tento svod již nyní zasahuje veškeré aspekty křesťanského života a infikuje církve od charismatiků po anti-charismatiky, od liberálů až k evangelikálům, od Katolíků po Protestanty, od duchovenstva až po normální členy. Hlavním prostředníkem, šiřitelem který spojuje všechny jeho prvky PSYCHOLOGIE JE TÍM DOKONALÝM TROJSKÝM KONĚM, KTERÝ SE DOSTAL PŘES VŠECHNY PŘEKÁŽKY. V roce 1973 Jay Adams, autor mnoha knih v oboru křesťanského poradenství, měl několik přednášek v jednom z vedoucích evangelických seminářů. Hlavní důraz položil na nutnost držet se striktně Bible a vyhnout se psychologickým vlivům. Adams řekl studentům:"Nemyslím, že musím tento bod příliš rozebírat...Jsem si jistý, že ten důvod, proč jsem byl pozvaný abych tyto přednášky provedl, byla ta skutečnost, že máme stejný pohled na tuto důležitost" (Jay E.Adams, "The Use of the Scriptures in Counseling", 1975). Adams dal své přesvědčení jasně najevo: "Podle mého názoru, obhajovat, dovolovat a praktikovat psychiatrická a psychoanalytická dogmata uvnitř církve, je právě tak pohanské a heretické (a proto nebezpečné) jako propagace učení těch nejbizarnějších kultů. Jediný hlavní rozdíl spočívá v tom, že kulty jsou méně nebezpečné, protože jejich omyly se dají snadno rozpoznat"..(Jay E.Adams,"More Than Redemption",1979). Adams varoval tuto skupinu budoucích pastorů: "Členové vaší kongregace, starší, a duchovenstvo vůbec - nemluvě o Křesťanech, kteří jsou psychiatři a psychologové se mohou na vás obrátit s tlakem, a pokusí se vás odvrátit od jakéhokoliv pevného rozhodnutí učinit vaše rady pouze podle Písma". Mohou trvat na tom, že nemůžete požít Bibli jako učebnici pro poradenství, pokusí se vám namluvit, že vás seminář dostatečně pro vaší práci nevyškolil, budou vás pokoušet tím, že vám nakoupí spoustu naleštěného psychologického zboží které by jste měli používat společně s Biblí a všeobecně budou tvrdit, že váš postoj je arogantní, omezený, úzkoprsý a že se prostě pro vaší práci nehodíte. Budou vás varovat a hrozit a vysmívat se tak, jak se vysmívají biblické metodě: "Víš jakou škodu naděláš, budeš-li rozdávat verše z Bible jako recepty a pilulky"... (Adams, "Use of Scripture"). Tento seminář zůstal jako bašta biblické pravdy - jeden z mála seminářů bez oboru psychologie.Ovšem i tak se tam časem psychologie dostala. Dvanáct let po těchto přednáškách, předmět, který se nazývá "Pastorální Poradna" , je vyučovaná dvěma psychiatry a jedním psychologem... Tito zastávají mylnou představu, že psychologie je vědecká. (Paul D.Meier, M.D., Frank B.Minirth, M.D., Frank Wichern, Ph.D., "Introduction to Psychology and Counseling, 1982). Ve skutečnosti je to pseudo-věda plná kontradikcí a zmatků. Učebnice, kterou nyní tento seminář používá, společně sepsaná kádrem pracovníků "Pastorální Poradny", nabízí úplnou antitezi toho, co Jay Adams vnímal jako orientaci té školy v r. 1973: Základní koncept této učebnice je "že všechno, co je pravda, je Boží pravda, ať už ji najdete kdekoliv"."Autoři doufají, že tato kniha pomůže snížit antagonismus, který by Křesťané vůči psychologii mohli mít"..(stejná kniha).
PSYCHOLOGICKÝ SVOD. Základní problém v přístupu že "všechna pravda je Boží pravda" spočívá v tom: Psychologie předstírá že nabízí odpovědi, které - i kdyby vědou opravdu byla - nikdy by dát nemohla! Nemáme žádný spor s chemií, medicínou nebo fyzikou ale máme spor s psychologií, která předstírá že vědecky rozumí a jedná se srdcem člověka, který je spirituální bytostí, stvořenou k Božímu obrazu.Jakmile se pokusíte jednat "vědecky" s lidským chováním, popíráte svobodnou vůli a duchovní přirozenost. Pakliže vědomí, osobnost a lidské reakce je možné vědecky, nebo psychologicky vysvětlit, potom věta "Miluji Tě" nebude mít více smyslu, než věta "Bolí mně břicho". Láska a radost právě tak jako smysl pro spravedlnost, krásu či smyslu by byl produktem přirozených procesů, které se dají vysvětlit vědecky a - tím bez jakéhokoliv významu. Psychologie, na rozdíl od od biblické rady - už svou definicí není schopná ani vysvětlit, ani dostatečně jednat s člověkem, jak jej stvořil Bůh - tím méně jako vykoupenou, spasenou bytost, ve které žije Kristus. Věda se může zabývat s něčím jako s nedostatkem živin, nebo chemickou nevyrovnaností v mozku, ALE UŽ NEMÁ CO ŘÍCI O LIDSKÉ MYSLI, KTERÁ JE NEFYZICKÁ! Kromě toho psychologie nejenom předstírá, že přináší "vědu" k problémům, které nemůže ani definovat, natož vyřešit - ale zároveň tvrdí, že může "dodat" to, o čemž Bible říká, že ona sama jediná to může zaopatřit. A tím psychologie se stává konkurenčním náboženstvím, které se nikdy s Křesťanstvím spojit nemůže! Kromě toho psychoterapie v sobě nese nebezpečí, které je obsažené v každém falešném náboženství: Ti kteří jej praktikují, se vystavují všem druhům démonických lží a klamů. Pakliže je Bible pravdivá, pak psychologie předstírá, že nám dává něco, co my nepotřebujeme: "Jeho Božská moc nám dala všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti".. (2 Petr 1:3). "Přišel jsem, aby měli život a to život hojný" (Jan 10:10). "Kteréžto věci také hovoříme ne ve slovech lidské moudrosti, ale v těch, které učí Duch"..1 Korint.2:13). G.Campbell Morgan popisuje křesťanský život těmito slovy: Kristus musí být vytvořen uvnitř spojením (by communication) sama sebe...A zde jsme dosáhli hranice záhady... Nikdo nepochopí dokonale akt Božího Ducha, který napojí k individuální duši samý Kristův život... V okamžiku, kdy se duše poddá požadavkům Krista, , Kristus je uvnitř stvořen Duchem Svatým. A v tom je podřízení se Jemu, jako absolutnímu Pánu života a důvěra v Něj proto, že odstranil náš hřích - je to proces mimo naší schopnost vysvětlit cokoliv. Nemůžete simulovat tento život! Svatost není "ta", ale On.
EVANGELICKÝ HUMANISMUS. Myšlenka vrozeného lidského dobra - nevinného dítěte, která v nás ještě stále žije - je základním kamenem psychologie. Pod tímto praporem byla evangelická tradice nahrazená novým, humanistickým pohledem člověka, který se vysmívá "teologii červa" důrazu na uvědomění si hříchu , lítosti, lidské nehodnosti. Nové evangelium sebe-ocenění bylo přijaté upřímnými křesťanskými vůdci, kteří mají efektivní kongregace. Jeden z nejuznávanějších píše: "V pravém smyslu slova, zdraví celé společnosti závisí na snadnosti, jak jednotlivý člen, získá přijetí své osobnosti. A tak, kdykoliv klíč k sebe-ocenění je mimo dosah většího procenta lidí jako ve dvacátém století Ameriky, potom se rozšíří "duševní nemoci" jako neurózy, nenávist, alkoholismus, drogy, násilí a sociální neklid určitě nastane"..(James Dobson,"Hide or Seek" 1974). Tato myšlenka, že nízké sebe-ocenění je hojné a je kořenem celého problému je prezentovaný tak, jako by to byl dokázaný fakt. A přesto mnoho psychologů nesouhlasí. Přesto že autor si upřímně přeje držet se Bible, založil svou službu na víře, která není odvozená z Bible ale je pouze jednou - ze vzájemně konfliktujících psychologických teorií. Sebe-láska (selfism) je také u srdce světa "úspěch/motivace.. Jeden z nejznámějších křesťanských vůdců na tomto poli píše: Když se sami sebe přijmete, uvidíte se jako osoba, která si skutečně zaslouží "dobré věci života"... Shakespeare to řekl: "A nade vše buď věrný (pravdivý) sobě". Jakmile přijmete sami sebe ve vlastní skutečné ceně, potom symptomy vulgárnosti, sprostoty, lenosti promiskuity zmizí. A tam se ztratí váš problém". (Zig Zigler, "See You At the Top", 1975). Toto svůdné evangelium "sebe" je nyní vyučováno dobře známými pastory a prohlašováno známýmio mluvčími. Tato "sebe" psychologie v křesťanském balení by byla snadno rozpoznmatelná jako zřejmý podvod, nebýt pro skutečnost že to, co je "Boží pravda", dostalo v psychologii autoritu jako na wstejné rovině s Biblí. Písmo se rozchází s nynějším pohledem, že problémy světa vznikají z nedostatku sebe-lásky jeho obyvate. Naopak. Pavel varuje, že sebe-láska v konečné době, bude kořenem těchto problémů. Nezačíná se proroctví naplňovat? "Uvědomte si však, že v konečných dnech přijde těžká doba . Muži budou milovat sami sebe, budou milovat peníze.. Nafoukaní, arogantní,pomlouvační, neposlouchající své rodiče, nevděční, nečistí, bez lásky, nesmiřitelní, bez ovládání sama sebe, brutální, bezohlední, vychloubační, milovníci požitku více než Boha". 2 Timoteovi 3:1-4. Někteří z nejupřímnějších Božích služebníků přijímají myšlenky, které jsou v rozporu s tím, co evangelikálové učili před několika lety. Tento problém je tím těžší odhalit proto, že psychologové a psychiatři se většinou upřímně snaží pomoci. Kromě toho jsou psychiatři M.D. (jako Freud nebo Jung), medicína stojí za psychiatrií a nikdo nemá větší důvěru společnosti jako domácí lékař (snad kromě pastora). Stále větší počet pastorů dostává diplomy v psychologii, aby mohli těm, kteří přichází pro radu, a ti, se potom cítí povinní přijmout "zdánlivě" nedůležitá prohlášení psychologických profesionálů. Tato nová vlna teologie/psychologie sbe-lásky a sebe-ocenění - nejenom, že není Biblí podpořená, ale je s ním v přímé opozici. Bůh si vybral Mojžíše, který byl "velice pokorný, pokornější, než kdokoliv na zemi". (Numbers, 12:3), aby se postavil nejmocnějšímu vládci země a vysvobodil Israel. Tak, aby pouze Bůh a nikdo jiný nedostal slávu. Mojžíš se třásl při pomyšlení na tento úkol. Místo aby mu Bůh dal několika měsíční školení, a pozdvihl jeho ubohé sebe ocenění, slíbil mu že půjde s ním a že mu pomůže. Dnes jsme připravováni o přítomnost a sílu Boha ((kterou Mojžíš a jiní znali) tím, že je nám řečeno, že naše problémy vznikají z nedostatečného sebe-ocenění. Jediný správný obraz našeho "Já", přichází skrze pozorování Boha - ne sebe. Není to zrovna povzbuzující, ale mění to životy a vrací nás to k Bohu. Když Izaiáš spatřil Boha na trůnu , zvolal: "Běda mi, jsem člověk nečistých rtů!" Pouhý záblesk Boží slávy - v porovnání k jeho ubohosti, změnil celý jeho život. Okamžik, který změnil Jobův život byl, když řekl: "Nyní Tě mé oči viděly a štítím se sama sebe"... A tak Bůh požehnal konci Jobova života více, než začátku. . A tak to bylo se všemi Božími muži i ženami v minulosti. Dnes by ovšem takový zážitek byl škodlivý našemu sebe-ocenění.
STARÉ A NOVÉ PRINCIPY. Jakmile se přijme názor, že psychologie obsahuje část Boží pravdy, která schází v Bibli, potom její prohlášení a závěry musí stát na stejné výši, jako slova Bible. Výsledek je, že psychologie má konečné slovo a ti, kteří rozumí pouze Bibli, ale ne psychologii, nejsou kvalifikovaní posuzovat tuto novou pravdu. To znamená že ti, kteří mají diplom v psychologii, mohou činit prohlášení, která nejsou napadnutelná z jakékoliv pozice. Toto "světské duchovenstvo" tvrdí, že může diktovat nové "vědecké" standardy na všechno od našeho sexuálního života, až po výchovu našich dětí. Tyto "zdravé" psychologické principy se staly sítem, přes který vykládáme Bibli. Jedno je ale jasné: Bible nikdy nevyzývá k sebelásce, sebe-přijetí, sebe-jistotě, sebe-ocenění a k dalším "sebesmům", tak populárních v naší době. Odpověď na depresi není "přijmout sebe sama" ale obrátit se od sebe ke Kristu. Zabývat se sebou, je úplná antiteze toho, co učí Bible a nikdo v církvích by o tom nic nevěděl, nebýt svádivého vlivu psychologických "sebesmů". Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. člověka hned napadne obraz zrcadla, které má pouze jediný účel: obrážet skutečnost jinou, ne vlastní. Bylo by absurdní, kdyby zrcadlo chtělo obrážet vlastní sebe-obraz. Je právě tak absurdní a nebiblické, aby toto dělali lidé. Pakliže je něco vadného s obrazem v zrcadle, potom jediné řešení pro zrcadlo je dostat se do správného poměru s tím, jehož obraz má ukazovat. A tak je to i s člověkem, který byl stvořený, aby odrážel slávu svého Stvořitele. A kdykoliv se soustředíme na sebe-obraz - ať už jakkoliv upřímně, okrádáme sebe i Boha o ten správný vztah který musíme mít, abychom správně obráželi Jeho slávu. Zdá se, že není konce všem těm nebiblickým, nelogickým a nepodpořeným teoriím. Mělo bY být jasné, že dnešní populární "sebesmus" nás neosvobodí "od nás". A to "nás", je naším největším nepřítelem. To jediné, co nám Bible říká je, abychom naše "JÁ" popřeli a přijmuli Kristovu smrt za vlastní. To se zdálo být dostatečné jak pro apoštoly, tak i pro rannou Církev. Zapřeme-li sebe, zničí to náš křehký sebesmus a pocit "autentické osobnosti". Následující "doporučení" od křesťanského autora představuje to, co je dnes tak populární:"Vybudujte si vlastní sebe-obraz, napište si na papír všechny vaše positivní kvality, a mějte jej po ruce... Občas se chlubte sám sebou.. Najděte si vlastní koutek. Měli by jste si také vyhradit pár minut denně k jedinému účelu: dívejte se (v zrcadle) sám sobě do očí. A jak se tak na sebe díváte opakujte si některé positivní věci, které jste udělali. Potom opakujte nějaké dobré věci, které o vás lidé řekli. Jsou případy, kdy plastická operace může ve výstavbě sebe-ocenění pomoci. Toto je obzvláště pravdou, máte-li odstávající uši, veliký či dlouhý nos, nebo nadměrná či malá ňadra. (Ziglar, "See You"): Je divné, že příliš málo lidí v křesťanských kruzích si uvědomuje, že Křesťanství začíná znít jako psychologie humanismu. Porovnejte to co říkají Křesťané s následující řečí psychoterapisty z Los Angeles, jménem Nathaniel Branden, který je autorem "Psychology of Self and Honoring the Self": Nikdo nedělá zlo záměrně - my všichni jsme obětmi nemoci, za kterou nemáme nijakou odpovědnost. "Mor" ubohého sebe-konceptu nakazil náš svět a ten je příčinou všeho špatného". Branden pokračuje: "Nemohu přijít ani na jeden psychologický problém - od depresí a strachu z intimity - až po zločinné násilí, za kterým by se nenacházel ubohý sebe-koncept.. Dokud nebudeme ochotní ctít sama sebe a hrdě prohlásit naše právo tak učinit, nemůžeme bojovat za sebe-ocenění, ani jej dosáhnout. (Nathaniel Branden, "Rises to the Defense of Self", 1984). Jako kontrast k těmto novým myšlenkám, které byly vypůjčeny z psychologie "sebesmu". William Law ukazuje pohled, který drželo Křesťanství po staletí:Lidé jsou mrtví k Bohu, protože žijí "sobě". Sebe-láska, sebe-ocenění a sebe-hledání jsou podstata pýchy života. Ďábel, ten otec pýchy není nikdy prost těchto vášní ani svého vlivu na ně. .. Abychom objevili nejhlubší kořeny a železnou sílu pýchy a sebe vynášení, musíme vstoupit do nejhlubší komůrky lidské duše, kde Boží Duch, který jediný dává pokoru a podřízení se, byl popřený skrze hřích Adama... Zde, v tom nejniternějším nitru, dostává "sebesmus" svůj vznik. Tam si postaví trůn a začne vládnout nad královstvím tajné pýchy, pro kterou všechna ta vnější pompéznost a marnivost jsou pouze přechodné dětské hračky.. Představivost, ta poslední a nejvěrnější podpora "sebesmu" pokládá neviditelné světy k nohám "sebe" a korunuje se tajnými pomstami a vysněnými poctami. Toto satanské přirozené "JÁ", musí být popřené a ukřižované, jinak tam není místo pro učedníka Ježíše Krista. Jednodušší vysvětlení není a můžeme to říci právě tak slovy Spasitele: Pokud se člověk nezapře, nevezme svůj kříž a nenásleduje mně - nemůže být mým učedníkem"..(William Law, "The Power of the Spirit").
EPIDEMIE POKORY. Nejenom je to jasné učení Bible, ale i Pohané vědí ve svých srdcích, že hřích, který souží lidstvo je pýcha. My máme přirozené tendence myslet o sobě velmi vysoko. Ovšem, tato dlouho uznávaná biblická pravda byla v poslední době shledána jako mylná. Osvíceni psychologií, pastoři a křesťanští vedoucí nyní prohlašují, že ten hřích, který lidstvo trápí, není pýcha, ale pokora. My máme ubohý sebe-obraz, sebe-ocenění, ze kterých nás může zachránit pouze terapeutické rituály, které byly pokřesťanštělé právě pro nás.... Ale tato rada psychologie je v přímém konfliktu s: "V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe"... Filipským 2:3. Pavlovo jasné varování v Římským 12:3, abychom nemysleli o sobě víc, než bychom měli, se tak nějak otočilo a znamená, že největší pro nás je, když si o sobě myslíme hodně... Pod touto novou inspirací, která k nám přišla od apoštolů psychologie, křesťanští vedoucí zasvěcují svá kázání, semináře a i celé knihy evangelismu "sebesmu". Pakliže existuje - taková epidemie pocitu méněcennosti - bude první v historii lidstva a určitě vznikla skrze přednášky, kázání a knihy, varující před tím. Namísto aby bylo solí a světlem, Křesťanství skočilo na udičku filosofie úspěchu a poctilo svůj stereotyp sebe-jistých a sebe- prosazujících mužů i žen, kteří "září" sebe-přijetím a dobrým sebe-obrazem. Graig W.Ellison editoval "Self Esteem", sbírku spisů vedoucích křesťanských psychologů na tento námět, vydaný "Christian Association for Psychological Studies". Co je na tom ironického, je ta skutečnost, že ta moderní myšlenka, kterou tito lidé přijali, je v opozici nejenom vůči Božímu Slovu, ale také proti nálezům samotné psychologie... Psycholog David G. Myers v "The Inflated Self" píše: Jean Paul Codol provedl dvacet experimentů Francouzi ve stáří od dvanácti let až po dospělé profesionály. Bez ohledu na stáří a metody experimentů, všichni měli vlastní pocit nadřazenosti ustavičně. Američtí studenti se typicky řadí mezi špičku třídy... Soudě podle jejich reakcí k testům, kde se sami hodnotili se zdá, že studenti amerických středních škol necítí nijakou podřazenost. 70 procent se řadilo do nadprůměru, 2 procenta do podprůměru. Ve schopnosti "vyjít s druhým" ani jeden se nepovažoval za podprůměr. 60 procent se ocenilo mezi hořejšími 10 procenty a 25 procent mezi nejvyšší jednoprocentní elitu. Povšimněte si, jak radikálně nesouhlasí tento závěr s populární moudrostí, že trpíme nedostatkem sebe-ocenění. Kazatelé přednášejí povzbuzující řeči k problému, který existuje jen zřídka.. D.Meyers, "The Inflated Self", 1980). MÝTUS SEBE-NENÁVISTI. Ježíš shrnul Zákon a Proroky do něčeho, čemu se říká "Zlaté Pravidlo": Jak chceš, aby lidé jednali s tebou, tak jednej s nimi". Kdyby Ježíš nevěděl najisto, že lidé sami sebe milují, nemohl by býval takové prohlášení učinit. Jistě, pakliže je nám vlastní nenávidět sama sebe, potom bychom si přáli na druhé to stejné zlo, jaké si přejeme na sebe. Ale kdo si na sebe přeje zlo? Nikdo, jen duševně nemocní lidé. Efezským 5:29 říká universální pravdu, kterou všichni uznáváme: Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí jej". A přesto všechno, záplava křesťanského vysílání, televizní show, kazety, magazíny - to všechno tvrdí, že se vlastně nenávidíme a že potřebujeme milovat sami sebe dříve, než počneme milovat druhé, či dokonce Boha.. Jistě, jsou lidé, kteří vyjadřují určité stupně sebe-nenávisti. Že ovšem tato nenávist není vůči nám samým, lze snadno poznat. Osoba, která říká "jsem tak ošklivá, nenávidím se". Není to pravda, protože kdyby se nenáviděla, byla by ráda, že ošklivou je! Ale protože se miluje, je vyvedená z míry reakcí lidí na sebe. Osoba, která žije v depresi a říká, že se nenávidí, protože promarnila svůj život zbytečně, byla by tomu ráda, kdyby se opravdu nenáviděla. Ten zdánlivě lítostný zločinec, který tvrdí, že se nenávidí, protože spáchal zločin, by měl být rád, že trpí ve vězení - pakliže nenávidí sama sebe...... A přesto doufá, že svému osudu unikne, což dokazuje že se má rád - přes všechny ta výkřiky.. To stejné je s těmi, kteří spáchají sebevraždu. Drtivá většina z nich považují sebevraždu za únik - ale kdo by pomáhal k úniku tomu, koho nenávidí? Sebezabití je poslední, finální akt "sebesmu", utéct okolnostem, bez ohledu na kohokoliv jiného. Osoba, která se stále ponižuje, neprojevuje k sobě nenávist ani nemá nějaký špatný sebe-obraz. Prostě dává nejevo druhým, že nestačí na standard, který si sám pro sebe určil. Není to žádný symptom nízkého sebe-ocenění, ale druhá strana pýchy. A.W.Tozer to velmi dobře vysvětluje: Sebe-pohrdání, odsuzování sebe ja špatné proto, že "Sebe" tam vždy musí být, aby pohrdalo. "JÁ", ať už se chválí, nebo haní, vždy stojí k nenávisti vůči Bohu. Vytahujeme-li se, dáváme najevo, že jsme sami se sebou spokojení - ponižujeme-li se, říkáme že nejsme s "JÁ" spokojení. V obou případech říkáme, že o sobě máme vysoké mínění. (A.W.Tozer, "Man,, the Dwelling Place od God", 1975). Byl to Friedrich Nietzche, otec "Bůh Je Mrtvý" filosofie, velký inspirátor Adolfa Hitlera, kdo položil základ pro moderní interpretaci "Zlatého Pravidla" Ježíše Krista. Nietzche napsal: Vaše láska k bližnímu, je špatnou láskou k vám samým. Prcháte od sebe k bližnímu a děláte z toho ctnost. Ale já prokoukl vaší "nesobeckost!" Nemůžete vystát sami sebe a nemilujete se dostatečně! (Friedrich Nietzche, "Thus Spake Zarahustra"). Nietzche byl mezi prvními který si stěžoval na "epidemii" sebe-nenávisti, o které tak často káží dnešní evangeličtí vůdci. Po 1900 let církve učily, že my jsme, už od přirozenosti egocentrické bytosti, které se nepotřebují učit lásku k sobě samému. Je nám řečeno, abychom milovali Boha a druhé lidi. Dobrá kniha na toto téma je "Danger of Self-love", Paul Brownback, 1982. Ale skrze vlivu Fromma a dalších psychologů, jsme přijali myšlenku, že když Ježíš učil "miluj svého bližního" učil nejprve, že musíme milovat sami sebe, než začneme milovat Boha a svého bližního. Robert Schuller byl mezi prvními církevními vůdci, který propagoval tuto radikální pře-interpretaci ve své knize "Self-love, the Dynamic Force of Success". Mnozí jej následovali a dnes je toto všeobecně přijatý výklad, který slyšíte z mnoha kazatelen. Psychoterapeutické omyly, ať už jakkoliv upřímně zamýšlené, nevyhnutelně pokřiví pohled na Písmo. Prohlášení Ježíše Krista, že máme milovat své bližní, se neomezuje na ty, kteří mají tak zvaně "zdravou sebe-lásku". Tento rozdíl kteří se křesťanští psychologové snaží prosadit, není možné odvodit z Bible. Toto přikázání je pro všechny - a není ani stín náznaku o tom, že někteří lidé by se mohli milovat méně a tak nepochopit to, co řekl Ježíš... Biblické varování abychom si o sobě mnoho nemysleli, je vykládáno ve světle moderní psychologie abychom si o sobě nemysleli málo. A ti, kteří nechtějí přijmout toto nové evangelium "neznají prostě psychologii" i když možná znají Písmo. Podporovat "sebesmus" ve tvorech, kteří jsou plní hříchu a egocentrismu je jako hasit oheň benzínem... Tozer to říká takto: "JÁ" je ta nejhouževnatější rostlina, která roste v zahradě života! Ve skutečnosti je člověkem nezničitelná. V okamžiku, kdy si myslíme že je mrtvá, objeví se někde právě tak silná, jako před tím, aby nám otrávila život. Vítězný Křesťan se ani nevychloubá, ani nesnižuje. Jeho pranic nezajímá čím on je, nebo není. Křesťan věří, že byl ukřižovaný s Kristem a není ochotný takového člověka ani povyšovat, ani jím pohrdat....
ZKLAMANÍ PSYCHOTERAPISTÉ. Teď už by mělo být čtenáři jasné, že psychologie hraje hlavní roli v nynějším závratném svodu Křesťanství. .... Vysoká úcta a neodiskutovatelná autorita, věnovaná tomuto pohanskému císaři uvnitř církví, je tím víc překvapující po tom, když jeho nahota byla odhalená samotnými světskými psychology a psychiatry. V tom stejném čase, kdy vlastní posádka se zoufale snaží ucpat všechny díry aby se loď nepotopila, křesťanské nadšení pro tohoto monarchu stále roste. Tooto je ještě více neuvěřitelné když si člověk uvědomí, že vlastně prodávají svou biblickou prvorozenost aby si zakoupili lístek k cestě na lodi, která se potápí... Zklamání těch, kteří kdysi v psychoterapii věřili a důvod proč psychoterapisté (a on sám také) se obrací k Orientálnímu náboženství jsou vyjádřeny Jakubem Needlemanem: Moderní psychiatrie vyrostla na myšlence, že člověk se musí změnit sám a nečekat na imaginárního Boha. Před půl stoletím byla lidská duše vzata z unavených rukou organizovaného náboženství a byla umístěna do světa přírody jako předmět vědeckého zkoumání. Zrodila se éra psychologie. Na konci Druhé Světové Války mnoho nejlepších mozků nové generace byli magnetizováni vírou v tuto novou vědu duše. V přesvědčení, že byla otevřena cesta pro odstranění zmatku a utrpení lidstva, studie mysli počala být standardním předmětem na Amerických univerzitách.... Proti tomu obru nové naděje bylo organizované náboženství bezmocné. Koncvept lidské přirozenosti který vedl Judeo-Křesťanskou tradici po dva tisíce let musel být pozměněn. Přesto že psychiatrie v mnoha formách vrostla do naší kultury, naděje v ní vložené, pomalu odcházejí a psychiatři sami si zoufají nad vlastní neschopností pomoci lidským tvorům... Stále vzrůstající množství psychoterapistů je přesvědčeno, že Orientální náboženství nabízí mnohem kompletnější pochopení lidské mysli, než cokoliv, o co se pokouší západní věda.. V té stejné době - početní guru - se snaží přeformulovat a pře-adaptovat tradiční systém podle jazykosloví a atmosféry moderní psychologie...(Daniel, Goleman, Richard Davidson, "Consciousness of Awarenessand Mysticismus", Jacob Needleman, "Psychiatry and the Sacred"). Početné studie ukázaly, že množství "psychologických" problémů vzrůstá v přímém poměru k rostoucímu počtu psychologů a psychiatrů. Jerome Frank, profesor emeritus při John Hopkins University School of Medicine - sám psychiatr, říká: "Čím větší počet lokací pro léčení a čím lépe jsou známé, tím větší je počet lidí, kteří je vyhledávají. Psychoterapie je jedinou formou léčení která, alespoň do určité míry, se zdá vytvářet problémy, které léčí"...
