Tvorba: Americký neokonzervativismus
Vloženo Čtvrtek, 04. říjen 2007 @ 16:30:10 CEST Vložil: olda |
poslal Nepřihlášený Tento článek byl napsán v létě roku 2005 jakožto pokus o prozkoumání toho, čím je vlastně dnešní americká vláda, patrně nejideologizovanější ze všech v celých dějinách Spojených států. Do jaké míry zrcadlí stav společnosti a jak na ni působí? A konečně, co může svět očekávat od neokonzervativní Ameriky počátku 21. století.
Když už byl materiál připraven do tisku, došlo k události, která umožnila zpochybnit postuláty, které tak vášnivě obhajují prezident Bush a jeho nejbližší spolupracovníci. Hurikán Katrina, který se přehnal několika jižními státy USA a málem vymazal z povrchu zemského New Orleans, zasadil republikánské administrativě mnohem těžší ránu než útok teroristů v září roku 2001 nebo nezdary při demokratizaci velkého Předního východu.
George Bush „zkonsolidoval“ moc v takové míře, že jeho ruský kolega a přítel Vladimir Putin mu může jen závidět. V průběhu posledních čtyřiceti let konzervativní hnutí v Americe postupně nabíralo na obrátkách, syceno energií a růstem aktivity svých náboženských i laických stoupenců. Dnes republikánská strana v USA kontroluje výkonnou i zákonodárnou větev moci a patrně co nevidět převezme kontrolu i nad mocí soudní. Konzervatismus je dominující filozofií v Bílém domě, Senátu, Sněmovně reprezentantů, administrativě guvernérů a zákonodárných sborech jednotlivých států. Většina americké společnosti sdílí konzervativní morální a politické hodnoty a těžiště veřejného mínění se zřetelně posunuje doprava.
V čem tedy spočívá „reforma“? A jak se má ve vztahu k americké politické tradici a sebeidentifikaci národa?
Amerika je nejreligióznější zemí mezi vyspělými státy. V roce 2002 59% amerických respondentů odpovědělo, že „náboženství hraje velmi důležitou roli“ v jejich životě (pro srovnání: v Itálii 27%, ve Francii 12%). Polovina amerických rodin se nahlas modlí před jídlem, 69% Američanů věří v existenci ďábla. Americká společnost trpí vyšším stupněm sociální nerovnosti: v roce 2002 každá šestá americká rodina měla příjmy nižší než 35% průměru; ve Velké Británii, kde je tento ukazatel nejvyšší v Evropě, je to každá dvacátá rodina. Amerika je jedinou západní demokracií, v níž stát nezajišťuje plnohodnotné zdravotní pojištění. V soudní praxi je počet odsouzení k trestu odnětí svobody v USA pětkrát vyšší než ve Velké Británii, která je v Evropě proslulá svými tvrdými rozsudky. Jen málo Američanů nesouhlasí s tím, že by stát (tedy systém státních institucí) měl být „tak malý, aby se dal utopit ve vaně“ (bojové heslo, jehož autorem je Grover Northquist, konzervativec, aktivista a prezident protidaňového lobby Americans for Tax Reform). Rozporům se samozřejmě nelze zcela vyhnout, a tak navzdory receptům tradičního konzervatismu současná administrativa, řečeno slovy republikánského senátora Johna McCaina, rozhazuje peníze „jako opilý námořník“.
Soubor přesvědčení průměrného amerického občana zahrnuje: kategorické odsouzení umělého přerušení těhotenství, souhlas s trestem smrti, požadavek pravidelné návštěvy kostela, odpor vůči daním a vysokým státním výdajům, podpora „vítězství v Iráku“, odpor vůči OSN, „protože je to cirkus“. Přívrženci konzervativních názorů, usídlení převážně ve středu a na jihu země, se nezatěžují nuancemi, nepochybují, že jsou v právu, a dokážou se zmobilizovat při volbách, úplně stejně jako komunisté a důchodci v Rusku – právě tím zajistili vítězství Georgu W. Bushovi.
Avšak konzervatismus se neztotožňoval vždy s republikánskou stranou, „lidovými“ hodnotami a – ze zeměpisného hlediska – se střední částí Ameriky. Republikán Herbert Hoover, prezident USA v letech 1929-1933, důsledně odmítal nálepku konzervativce a sám se prohlašoval za „skutečného liberála“. V 50. a 60. letech minulého století republikánskou stranu vedli aristokratičtí představitelé Severovýchodu Nelson Rockefeller a senátor Prescott Bush, děd současného prezidenta, kdežto Jih tehdy hlasoval za demokraty. Později se prezident Richard Nixon prohlásil za prezidenta „mlčící většiny“. Na Nixonův populismus navázal patricij George Bush otec, který se v roce 1988 prezentoval veřejnosti jakožto obhájce amerických hodnot. V roce 2000 George W. Bush mladší, který se vzdělával v chrámech liberálního myšlení, na Yaleově a Harvardově univerzitě, si zahrál na pologramotného Texasana se zdravým kovbojským rozumem, čelícího intelektuálním piklům zjemnělých demokratů. Geniální objev spočíval v tom, že Bushův team dříve než ostatní postřehl posuny v hodnotových orientacích, ideologii i zeměpisném rozložení. Prezidentský kandidát si pořídil zemitý jižanský přízvuk, kovbojský klobouk a naftařský byznys. Široce reklamovaný příběh o tom, jak nalezl víru a skoncoval s alkoholem, proměnil „nově narozeného křesťana“ George W. Bushe v lídra, kterého byly ochotny následovat masy Američanů.
Pokračovanie na: http://voltaire.netkosice.sk/index2.html, Národný Inštitút Francois Marie Voltaire, ikona USA, téma: Americký neokonzervativismus
|
