Tak si řekněme : doba, kdy Ježíš dokončil spásonosné dílo a vstoupil na nebesa. Doba, kyd jeho dítka sama, ale s Duchem Svatým budovala nový věk. Po je doba ´po vstoupení´. Mezi nimi se vyskytly směry, jak čteme a Nikolaus byl jeden z odchylek.

Milá sestro, psát  o odchylkách není veselé. Později se vyskytly i rady a ucelené spisy, jak rozeznávat odchylky (hereze) a jak jim čelit, tedy správnou pravdou. Jako se léčí jed protijedem. Uváděla se námitka, oprava. Jeden z autorů je Ireneus, a ten už napočítal snad 160 odchylných učení.

Nevím, jestli byl přeložen, ale trpělivou prací editora Mingeho byly vydány souborně spisy pod názvem Patrologia latina (= nauka Otců psaná v latině) a druhý díl Patrologia Graeca (nauka Otců píšících v řečtině). Tam by snad byl také Ireneus.

Ale nemusíme studovat Nikolaity, protože nemají v církvi vliv.

Úchylkou typu : ´ukojme tělo´  se přece jen věnovalo ve 20. století pár seskupení (snad jen dvě), jedno se jmenovalo (jmenuje?) Rodina , rozumí se Rodina Božích dětí. Moc o nich neví, jistě o nich psal Vojtíšek, expert na odštěpné proudy. Jejich mnohoženství není překvapivé. I ve SZ bylo mnohoženství, na příklad když žena mladá ovdověla bezdětná, bratr zemřelého si ji bral, aby mohla mí dítě.

Ale buď Rodina, nebo někdo jiný používali způsob evangelizace se sexem. Nějak si všimli, že chlapec po tělesném styku je povolnější na rozprávění, Neodporuje a je tedy způsobilejší přijmout slovo. Taková evangelizátorka to brala jako úkol. Když nějakého chlapce poznala, nebránila se sexu s ním. Potom trpělivě otevřela Knihu a vyprávěla mu o Ježíši. Tak se získávali lidé (nevím, jestli také ženy nebo dívky přes slova muže). Tomu se snad říkalo ´love fishing´.  O čistotě po přijetí do jejich církve bych částečně pochyboval.

A k té sestře, co si ve smilstvu myslela, že je  pořádku: láska v jejím srdci jistě byla v pořádku, akorát nedodržovala ´postup´. Tak jako se těsto zamísí, vykyne a peče se chléb, byla jako pekař, který peče vodu s moukou dopředu bez kynutí. Po zamilování se náleží rozhodnout se pro sňatek a potom sblížení. Zapomenula, že věci Boží mají postup i když je srdce nadšené. Bůh ji mohl vést ke sblížení srdcem, ale to další bylo překročení. Alespoň se asi mohla vdát – a brzo po tom.
A o tom, co je přání Ducha Svatého nevím tolik abych mluvil perfektně, jen si myslím, že nemusíme všechno přijmout a že je možné dobře váhat a rozmýšlet se. navíc jsou osobní rozdíly. pro někoho je něco, pro jiného jiné. Někdo má rád kubismus, někdo gotiku. A že je psané ´rozlišujte duchy, zda jsou z Boha´. Nevím, co to je rouhání proti Duchu myslím si, že snad okultismus ve zlé vůli nebo sobectví, které jde za svým cílem a nedbá na Ducha. Nebo zpupná snaha být všechno.