V liturgii je kající charakter postní doby vyjádřen fialovou barvou bohoslužebného roucha, vynecháním zpěvu Gloria (Sláva na výsostech Bohu) a Aleluja (doslova "chvalte Pána") při mši svaté. Půst trvá čtyřicet dní (bez nedělí) podle Ježíšova příkladu, který se po svém křtu čtyřicet dní postil na poušti. Pravý půst vede k pokání, ke změně smýšlení – metanoia a návratu k Bohu.
Během půstu jsou věřící vyzváni být více otevřeni Božímu slovu, modlitbě, častěji se zúčastňovat bohoslužeb a aktivněji se podílet na charitativních skutcích.
K postní době patří také pobožnosti křížové cesty, během nichž věřící procházejí kolem čtrnácti zastavení, které připomínají Kristovo utrpení od odsouzení až po pohřbení. Většinou se jedná o obrazy, které jsou umístěny ve zvláštních kapličkách anebo na stěnách uvnitř kostela. Kněz a věřící procházejí od obrazu k obrazu, před každým se zastaví, pomodlí a rozjímají.
Při bohoslužbě na Popeleční středu kněz světí popel připravený z ratolestí, které byly posvěceny předchozí rok na Květnou neděli, a uděluje jím věřícím kříž na čelo – tzv. popelec – se slovy "Čiňte pokání a věřte evangeliu" nebo "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš." Sypání popelem jako výraz smutku a pokání bylo známo již ve Starém zákoně a v pohanské antice.
Neděle, které následují po Popeleční středě, se nazývají první až šestá postní neděle. Mezi nimi zaujímá významné místo šestá postní neděle, zvaná Květná.