Pavel Mareš

Wilhelm Röntgen (1845-1923, objevitel Röntgenova záření):
"Kéž tě Bůh ochraňuje!" - to byla slova, která mi manželka často říkala v posledních chvílích svého života. A ta slova se stala Božím nástrojem ke splnění její prosby. Bůh mi dal to nejlepší, co mohl dát.
(z korespondence s M. Boveri) Thomas Alva Edison (1847-1931, vynálezce žárovky a dalších více než 1000 patentů):
"Panu Eiffelovi, konstruktéru a odvážnému staviteli mohutného a jedinečného mistrovského díla moderního inženýrského umění věnuje tato slova člověk, který projevuje svrchovanou úctu a největší obdiv všem inženýrům, hlavně však největšímu mezi nimi - Bohu."
Zápis v pamětní knize Eiffelovy věže Max Planck (1858-1947, zakladatel kvantové teorie, Nobelova cena za fyziku 1918):
"Náboženství ani věda se neobejdou bez víry v Boha. V prvním případě je Bůh na počátku, v druhém na konci jakéhokoli uvažování. Pro věřícího je Bůh základem a východiskem, pro vědce vrcholem a výslednicí každého světonázorového uvažování."
(Wege zur physikalischen Erkenntnis, S. Hirzel, Leipzig 1944, str. 294) James H. Jeans (1877-1946, anglický matematik a astronom):
"Entropie vesmíru nedosáhla ještě svého maxima. Kdyby ho dosáhla, nebylo by o čem uvažovat (neměl by ani kdo - pozn. PM). Entropie však stále ještě rychle roste, a proto musela mít svůj počátek. V minulosti, ani ne nekonečně vzdálené, muselo se odehrát něco, co nazýváme "stvoření". Jestliže vesmír je vesmírem, kde probíhá proces myšlení, pak i jeho stvoření muselo být plodem myšlení. Určení jeho konstant, jako je poloměr vesmíru a počet elektronů v něm, předpokládá myšlení, jehož bohatost odpovídá nesmírné velikosti uvedených veličin. Čas a prostor jsou podmínkou myšlení a musely tedy vzniknout jako součást úkonu myšlení. Původní kosmologie uvádějí Stvořitele jako někoho, kdo pracuje v prostoru a čase a tvoří slunce, měsíc a hvězdy z existující už neuspořádané hmoty. Moderní vědecká teorie nás však vede k tomu, abychom Stvořitele viděli jako někoho, kdo stojí mimo prostor a čas, neboť ty jsou součástí jeho stvoření, podobně jako malíř není součástí svého plátna."
(Vesmír a jeho záhady, Paul List Verlag, Munchen 1955, str. 141-142) Albert Einstein (1879-1955, Nobelova cena za fyziku 1921):
"Dost rozšířené mínění, že jsem ateistou, je naprosto mylné. Kdo by takovou domněnku vyvozoval z mých vědeckých teorií, vůbec mě nepochopil. A prokazuje mi velmi špatnou službu, když rozšiřuje o mém postoji k náboženství něco tak překrouceného. Věřím v jednoho osobního Boha a mohu s čistým svědomím prohlásit, že nikdy ve svém životě jsem neholdoval ateismu... Už jako mladý student jsem odmítl vědecké stanovisko osmdesátých let a na vývojovou teorii Darwina, Haeckela a Huxleye se dívám jako na beznadějně zastaralou... Pokud jde o mne, jsem přesvědčen, že bez náboženství by se lidstvo dodnes nacházelo na barbarském stupni vývoje... Bylo to právě náboženství, které dopomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech."
(Z interview v americkém tisku 1950) Arthur Stanley Eddington (1882-1946, významný anglický astronom):
"Vtloukat ateistovi do hlavy náboženské přesvědčení je stejně pošetilé jako vtloukat Skotovi smysl pro humor... Pochopení se získává spontánně, nikoliv cestou analyzujícího ověřování. Právě tak je to s naším poznáváním Boha. Jsou lidé, pro které jejich vnitřní smysl pro vnímání Boží přítomnosti je daleko jasnějším poznáním než všechny ostatní naše zkušenosti. Podle nich nedostatek tohoto smyslu je něco podobného, jako když člověku chybí smysl pro humor. Můžeme se zajisté pokoušet o analýzu náboženské zkušenosti a můžeme vytyčit teologii nebo filozofii, které vědecky formulují naše závěry získané logickým postupem. Nesmíme však zapomínat, že teologie tohoto druhu je pouze symbolickým poznáváním, zatímco zkušenost je vnitřním poznáváním. A jako je nemožné vyvolat smích nad určitou anekdotou vědeckým objasněním její vnitřní struktury, tak ani diskuse o Božích vlastnostech (anebo o jistém neosobním konceptu Boha) nemůže vyvolat onu ozvěnu v duši, která je podstatou každé náboženské zkušenosti."
(Das Weltbild der Physik und ein Versuch seiner philosophischen Deutung, Fr. Vieweg u. Sohn, Brauschweig 1939, str. 316) Erwin Schrödinger (1887-1961, tvůrce vlnové mechaniky, Nobelova cena za fyziku 1933):
"Základní stavební prvky života nejsou nějakým neobratným lidským dílem, ale nejskvělejší mistrovskou prací, jaká kdy vznikla na základě hlavních principů Boží kvantové mechaniky."
(Was ist das Leben, 1946, str. 151) Arthur A. Compton (1892-1962, Nobelova cena za fyziku 1927):
"Bůh se mi jeví pod třemi vzájemně úzce souvisejícími aspekty. Podle prvního, všeobecně uznávaného hlediska se Bůh jeví jako nejvyšší dobro, o němž skutečně vím a kterému proto obětuji vlastní život. V něm je láska, krása, harmonie a dobrota, "neslyšitelný hlas", v němž křesťan nachází osvícení, svědomí a pramen svého štěstí. Pokud jde o druhý aspekt, Bůh je podle mne základem bytí, života a činnosti - představuji si ho jako inteligentní moc, která se zvláštním způsobem účastní života svých tvorů, obdařených podobně jako on inteligencí a spolu s ním odpovědných za utváření světa. Tato představa o Bohu daleko přesahuje pojem vědecky poznaných a evidovaných přírodních sil a zasahuje oblast, které je za hranicí veškeré zkušenosti. Když však podobný náhled chápou lidé mající určitou náboženskou zkušenost, nabývá pro ně životní důležitosti. Možnost spolupráce s Bohem na utváření života, jehož cílem je dosažení svobody, je jim podnětem a zároveň závazkem rozšiřovat stále více okruh vzájemně spolupracujících a umožnit tak i jiným účast na nezcizitelných právech, jimiž Stvořitel obdařil své děti. Kromě toho se mi Bůh zjevuje v příkladném životě šlechetných lidí. Právě oni mi ukazují možnost aktivní činnosti, která dává našemu bytí pravou náplň. Může se zdát pozoruhodné a divné, že Kristus nikdy nepostavil do popředí otázku války a míru mezi národy. Jemu se ale právě starost o jednotlivce jako osobnosti před Boží tváří jevila jako nejpotřebnější. Kristovým cílem bylo ukázat člověku cestu vedoucí k vnitřnímu míru, kterým nemůže otřást ani vnější nouze, válka nebo smrt. Na druhé straně však je tu i silná Ježíšova účast na životě jako takovém a na niterném postoji mezi lidmi navzájem. Proto křesťanská víra pomáhá budovat svobodnou lidskou společnost, která převyšuje všeobecná a státní společenstva. ... Stvořitel nás stvořil jako svobodné lidské bytosti a současně vložil do našich rukou moc utvářet podobu našeho světa. Záleží teď na nás - a v tom spočívá smysl naší svobody -, zda užíváme uvedenou moc k sobeckým účelům, tj.. k ničení, nebo ji užíváme k budování světa, kde by se každý mohl uplatnit jako Boží dítě."
(Lebensgestaltung und Menschheitsziele im Atomzeitalter, in Universitas, Zeitschrift fur Wissenschaft, Kunst und Literatur, Stuttgart 1957, č. 6, str. 612-616) Pascual Jordan (*1902, s W. Heisenbergem spoluautor kvantové mechaniky):
"Výsledky moderní fyziky úplně mění situaci, pokud jde o vztah mezi náboženstvím a přírodními vědami... Co se týká přírodovědecké zkušenosti, není vůbec od věci položit si otázku, s jakou zkušeností máme vlastně co dělat. Touto otázkou se nadhazuje problém sociologické analýzy o procesu vytváření vědeckého úsudku. Oblíbená povrchní představa, že vědeckou zkušenost si může každý snadno ověřit, se velmi vzdaluje od konkrétní skutečnosti. Bez ohledu na to, že jen velmi malá skupina aktivních vědců si může ověřit některé části vědecké nauky (vyjímaje počáteční základy), možnosti ověření se ve skutečnosti pro každého jednotlivého specialistu omezují na velmi úzkou oblast. Daleko největší část toho, co dotyčný specialista uznává za přijatou vědeckou nauku, převzal vlastně od jiných... Možnost vědecké práce ve fyzice a chemii by se scvrkla na nulu, kdyby si fyzikové a chemici měli veškeré dosavadní poznatky ověřovat osobně. Tímto způsobem uvažování se do značné míry stírá rozdíl mezi vědou a náboženstvím. Věda stejně jako náboženství nevyhnutelně předpokládá uznání autorit a jimi ověřených pravd."
(Der gescheiterte Aufstand, Betrachtungen zur Gegenwart, Vittorio Klostermann, Frankfurt a.M. 1957, str. 69-71) Joseph Meurers (*1909, astrofyzik a ředitel vídeňské hvězdárny):
"Nejen že to není pravda, ale je to dokonce vědomá lež, tvrdí-li se, že věda, zejména přírodověda, dokázala neexistenci Boha. Ve skutečnosti všichni moderní vědci dnes uznávají hranice své vědy... Dnes víme, že každá věda má své vlastní metody, které se dají aplikovat jen na určité vymezené oblasti reálného světa. V jiných oblastech jsou však nepoužitelné. Možnosti poznávání a výkladu v astrofyzice a astronomii sahají jen tam, kde můžeme hmotu měřit. Tam, kde vlastnosti hmoty nejsou už přístupné našemu měření, končí oblast vědy a začíná oblast spekulací. Ještě v 19. století se věřilo, že pomocí přírodovědeckých metod se podaří hmotu beze zbytku prozkoumat. Dnes však už vědci vědí, že jejich metody mají svá omezení (viz např. Heisenbergův princip neurčitosti - pozn. PM).
(Gottes Reich ist euch anvertraut, Paderborn 1957, str. 176-178) Dalo by se ještě pokračovat, ale - jak říká výše Arthur Stanley Eddington - víra se nikdy nezrodí jako výsledek racionální argumentace. Uvedené příklady pouze dokládají, že ten, kdo dnes věří v Boha, nemusí být ještě na hlavu padlý, spíše naopak. Kdo nevěří v inteligentního původce své vlastní inteligence, nemůže se vlastně k ničemu smysluplně vyjadřovat.