poslal cristiano Je tomu přibližně dva měsíce, co jsem povídal s jedním ateistou na témata křesťanství… a nyní se mi připomenuly některé z jeho námitek. Možná i vás, ti kdož jste nevěřící, napadnou další důvody, proč vlastně v zprávu šířenou křesťanstvím nevěříte. Při oné diskuzi s ateistou byl udán jeden pádný důvod…
"Vy křesťané kolikrát něco říkáte a v kostele něco vyučujete, přičemž na vašich životech to nemá žádné kladné dopady. Kolikrát mi přijde, že kážete vodu a pijete víno. To co děláte, mi přijde jako nějaká přetvářka."
Pokusím se v krátké úvaze zamyslet nad tímto obecným názorem, kterým mnozí lidé ze světa (nekřesťané) argumentují.
Myslím, že je nanejvýše důležité, abychom jako křesťané vydávali svědectví o Pánu Ježíši Kristu. Někdo má poznání větší, někdo menší. Někdo zná nauku církve více, někdo třeba méně, ale každý se svým způsobem snaží podle ní žít. Jako křesťané bychom se měli nejvíce (dle mého) asi držet toho největšího odkazu, jenž nám byl zanechán. A zde je na místě se držet vlastních slov Pána Ježíše Krista. Jen pro připomenutí zde vypíši citaci z Bible, kde se Pán Ježíš setkává s mladíkem, který se Jej ptá, jak získat věčný život. V této pasáži Pán Ježíš mladíkovi říká v podstatě ty stejné věci, jako je nám mnohým kázáno z kazatelen. Pojďme se podívat, co je tam skutečně psáno:
Matouš 19:16-22 Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: "Dobrý mistře, co dobrého mám udělat, abych měl věčný život?" On mu však řekl: "Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání." "A která?" zeptal se. Ježíš odpověděl: "`Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, cti svého otce i matku´ a `miluj svého bližního jako sám sebe. ´“ „To všechno jsem dodržoval odmalička," řekl mladík. "Co mi ještě schází?" Ježíš odpověděl: "Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě." Když to ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku."
Tento mladík byl velmi, opravdu velmi blízko Božímu království...avšak v jeho případě bylo přítěží jeho lpění na majetku. Pojďme se zamyslet nad tím, jak nás vidí lidé ze světa a nejbližšího okolí? Zkusím zde rozebrat v kostce několik bodů, které mladík z biblického textu zvládnul, a které nám mohou dělat problémy.
NEZABÍJEJ
1 Janův 3:15 Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.
Vztahy – Lidé ze světa pečlivě pozorují, jak se my křesťané mezi sebou navzájem chováme a jaké vztahy mezi námi panují. Sledují tak vlastně co je to za lásku, jenž mezi námi je. Žel je smutné, že mnohdy nepanuje pravá Kristova láska mezi bratřími a sestrami. Když se kolikrát šíří pomluvy že jeden druhého nemusí - cožpak to ujde sluchu nevěřícího? Podle lásky poznají křesťany… kolikrát to vypadá jak na divokém západě… a to nemluvím o rodinných vztazích, kde mnoho lidí vycházejících z křesťanských rodin, se v nich s láskou nesetkalo a vidí takový způsob života jako přetvářku. Raději než by se přetvařovali, tak nechtějí mít nic s vírou společného.
NECIZOLOŽ
Matouš 5:28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Sám Pán Ježíš velmi zostřil kritéria pro to, co je to cizoložství a co není. Když v mnohých případech křesťané vyhledávají pochybné různé materiály, anebo jasně nevyjadřují svůj odmítavý postoj vůči pornografii, jak potom takové cizoložství působí v očích okolního světa? Jaképak svědectví to o křesťanství vydává? Určitě nic dobrého. S čím se poslední dobou setkávám, velmi časté pokušení i pro mnohé křesťany, je užívání dvojsmyslných řečí, tak jak je ve světě běžné. Člověku, který pochází ze sekulárního prostředí to ani nepřijde – je zvyklý na mluvu plnou dvojsmyslů, ale patří to do slovníku křesťana – natož, aby se žertům lechtivých témat smál? Nebo má vyjádřit svůj nesouhlas?
MILUJ SVÉHO BLIŽNÍHO JAKO SÁM SEBE
Lukáš 10:29-37 Zákoník se však chtěl ospravedlnit a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?" Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet. ´ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."
To je vskutku velkým oříškem pro mnohé křesťany. Od dob rané církve, kdy lidé nemají vše společné, neprodávají své majetky a nerozdávají si je navzájem, nacházíme se v různých společenských vrstvách, které se mnohdy špatně překračují, lpí-li člověk na svém postavení. A tak přístup jednoho k druhému se kolikrát odvíjí od toho, zda-li jsou na stejné společenské úrovni či nikoliv... Velmi zřídka se setkávám s lidmi z vyšších společenských vrstev, kterým srdce nezkamenělo a dokáží přijmout i člověka, který je řekněme na pokraji společnosti. Podívejme se okolo sebe. Jaké jsou naše vztahy se sousedy, anebo jaké jsou naše vztahy ve škole či zaměstnání? Jak nás vnímají lidé ze světa, kteří potřebují pomoci a my se svou vlídností a pomocnou rukou, když můžeme, otálíme a čekáme?
Zde mi přijde tento bod jako jeden ze stěžejních, co se týče toho případu ateisty, s nímž jsem hovořil. Pro něj bylo velmi těžké se vůbec vzpamatovat z toho, že nalezl pomoc nikoliv u křesťanů, ale u nekřesťanů. Byl z náboženství ubit a zraněn. A tak svědectví těch, kteří se hlásili ke křesťanství a nepomohli mu, bylo zjevné a přineslo své ovoce. Stále si říkám, kéž by Pán dal tu milost a přivedl si jej k sobě, aby mohl těm, kdo mu ukřivdili odpustit a sám přijmout od Pána Ježíše odpuštění hříchů a smířit se s Ním.
Myslím, že z tohoto příkladu si můžeme všichni vzít ponaučení. Každý úkon a každý čin, který ve svém životě uděláme, bude svědectvím. Otázkou je, zdali svým životem přinášíme pozitivní svědectví o naší víře v Pána Ježíše Krista, nebo negativní, které svědčí o tom, že něco není v pořádku. Jako křesťané víme, že je to mnohdy o lidech, ale jak toto vysvětlit ateistovi, který se dívá na naše jednání?
Nedávno jsem se kdesi (už ani nevím přesně kde) setkal s myšlenkou, kterou jsem si poznamenal. Myslím, že se s ní mohu s vámi čtenáři podělit. Stojí určitě za úvahu: „Člověk, který se pozorně dívá kolem sebe, nakonec se většinou k víře v Boha stejně dostane. A pokud se víře v Boha brání, pak na základě nějakých negativních zkušeností s věřícími a náboženstvím.“
Požehnaný zbytek dne přeje Cristiano.
