poslal Ferda
Kde jsou naše kořeny?
Jak ovlivnily postoje církevních otců ranou církev?
Podívejme se nyní krátce na dějiny prvních čtyř století křesťanství.Do této doby totiž spadají počátky "odkazu nenávisti"vůči židovskému lidu.Ten je však zcela v rozporu s učením Nového zákona. Mnozí pohanští křesťané interpretují zničení chrámu v Jeruzálemě jako znamení,že Bůh opustil judaismus a poskytl pohanům svobodu rozvíjet jejich vlastní teologii nazávisle na jeruzalémském vlivu. Po druhém židovském povstání /v letech 133-135/ potlačeném římským císařem Hadriánem přešla teologická a politická moc z židovských křesťanských vůdců do centra pohanského křesťanského vedení,jakým byly Alexandrie,Řím a Antiochie.Pro pochopení změny je tento moment velmi důležitý - značně totíž přispěl k prvním antižidovským prohlášením ze stran křesťanských otců a k odpojování rané církve od židovských kořenů.
Církev se v římské říši velmi šířila a pohané v ní začali brzy převažovat.Tak také převážil řecký a římský způsob myšlení.Celý proces vyústil později v mnohé bludařství,z nichž některé udržuje církev dodnes. Jakmile se křesťanství a judaismus vydaly po samostatných cestách,propast mezi nimi se stále rozšiřovala. Judaismus byl původně legálním náboženstvím,zatímco křesťanství jako nové náboženství bylo zakázané a Římané usilovali zastavit jeho šíření.Ve snaze zastavit pronásledování ubezpečovali původně křesťanští apologetici Řím,že křesťanství je pokračováním judaismu.Nebyli však úspěšní.Následné pronásledování a frustrace vedly pak k animozitě vůči židovskému společenství,které mohlo uctívat Boha bez omezování.Když se později křesťanství stalo státním náboženstvím,odplatilo se za to mnohými protižidovskými zákony.
Antagonismus rané církve vůči Židům nacházíme ve spisech mnohých křesťanských otců.Např.Justin Mučedník/asir.160/ ve své řeči Židům uvedl:"Písma nejsou vaše,ale naše." Lyonský biskup Irenaeus/ asi 177/ prohlásil:"Židé jsou vyděděni z Boží milosti." Tertulián /žil v letech 160-230 /ve svém pojednání"Proti Židům"oznámil,že Bůh zapudil Židy,neboť si zamiloval křesťany.
Ostatně již roku 305 byla na církevním koncilu ve španělské Elvíře přijata deklarace,která oddělovala Židy a křesťany.Obsahovala kromě jiného zákaz společného jídla s Židy,uzavírání manželství mezi křesťanem a Židem,přijímání židovských požehnání pro křesťanská pole a dodržování šabatu.V roce 313 synagogy byly postavený mímo zákon.A poté roku 315 vyšel další edikt,který povoloval upálit Žida,byl-li usvědčen,že porušil zákon.
V roce 321 nařídil Konstantin,že všechny obchody mají ustat o "dni zasvěceném slunci".Ustanovením neděle namísto soboty jako dne pro uctívání křesťanského Boha přispěl k dalšímu prohloubení propasti mezi oběma stranami.Tato polemika mezi židovským šabatem a křesťanskou nedělí byla projednána také na prvním ekumenickém koncilu v Niceji /r.325/ Debata trvala dlouho a Křesťanským dnem odpočinku byla prohlášena neděle.
Řehoř z Nyssy,biskup z Kapadocie řekl:"Židé jsou zmijí mláďata,která nenávidí dobro...." sv.Jeroným /r.347-407/ popisuje Židy jako "hady nesoucí podobu Jidášovu a jejichž modlidby a žálmy jsou vřeštěním opic..."
Chrysostomos se snažil křesťanství a židovství definitivně oddělit.Ve své 4.promluvě napsal:"...vedu svou bitvu proti Židům...Bůh Židy opustil a jejích hřích bohovraždy nelze nijak odčinit. Dalo by se ještě hodně psat,ale dost.
Závěr
Židovská historička Bat Ye#or připomíná,že Otto Habsburk,syn posledního rakouského císaře Karla napsal:"Církev si musí uvědomit,že křesťanství je pevně zakořeněno v hebrejské Bibli a v Judaismu.Duchovní hodnoty judaismu jsou zásadní pro přežití křesťanské víry. Neboť dějiny ukázaly znovu a znovu,že křesťanství,které odmítá své židovské kořeny,má tendenci k sebezničení a nemůže přežít."
Kdyby církev od počátku rozuměla jasně poselství o naroubovaných olivových větvičkách jistě by se vyhnula tomuto smutnému nenávistnému antisemitskému odkazu.Omyl teologie náhrady se v církvi rozšířil jako rakovina,která způsobila nejen zneuctění Božího slova o židovském lidu a Izraeli,ale učinila z nás také nástroje nenávisti namísto lásky.
Líbi se mi prohlášení synodu ČCE o vztahu křesťanů k Židům.Dokument byl projednáván na 3. zasedání 30.synodu./ Nic lepšího jsem nečetl./Kde se mimo jiné píše: Dnešní Židy v jejích věrnosti Tóře považujeme za pokračovatele Izraele jako vyvoleného lidu Božího.Jako křesťane pokládáme sami sebe za ty,které Kežíš Kristus také přizval do smlouvy se starozákonním Hospodinem.Podílu,krerý na události šoá měla Církev,jsme si vědomi.Vzhledem k těmto skutečnostem prohlašujeme,že napříště nechceme ve slovech ani skutcích spojovat spásu Židů s jejich přijetím křesťanské víry.Ve vztahu k Židům rozumíme svému misijnímu poslání tak,že ani jim,pokud se nás ptají/1Petr.3.15/,svou naději,spojenou s Ježíšem Kristem,nezamlčíme.Věříme o něm,že je mesiášem poslaným především Izraeli a že z nepochopitelného rozhodnuti Božího jsme v něm byli k Božímu vyvolení přizvání i my.Tím,že jsme k tomuto vyvolení byli přizváni i my,však není zrušeno vyvolení Izraele....
zpracoval Ferda podle čas.Slovo z Jeruzálema.
