Kdo je to křesťan?   Zdejší web,  ač v gescí baptistů, které lze bez nějakých výhrad za křesťany  stavících na Písmu  SZ i NZ považovat, se čím dál více profiluje jako multinázorový v širokém spektru od  tolerantních i militantních ateistů, agnostiků, věřících v „něco“,  křesťanských liberálů, pochybovačů,  bigotních i formálních katolíků,  příslušníků různých protestantských odnoží, univerzalistů, judaistů a dalších. V poslední době se zdá, že zde čím dál víc proniká militantní ateismus, vulgarita, urážky a výsměch těm, kdo svou víru na Písmu staví. Ale to není téma mého zamyšlení v tomto příspěvku.  

Chci se zamyslet nad tím, kdo je to křesťan a čím se odlišuje od ostatních nábožných, zejména od těch, kdo se z nějakých důvodů za křesťany považují.   V první řadě chci  zdůraznit, že opravdové křesťanství není náboženství, jako třeba judaismus, katolicismus, křesťanská filozofie, islám, hinduismus, budhismus a mnoho dalších náboženství. Křesťanství, není  ani od slova křest, jak se mylně domnívají katoííci, ale od slova Kristus, (Mesiáš, Pomazaný) jež přísluší jedině Ježíši Nazaretskému, na kterém se do detailu naplnila mnohočetná proroctví implicitně obsažená v Písmu SZ, což dle teorie pravděpodobnosti není možné, aby se splnilo  náhodně v jednom člověku ani při splnění několika věcí, neřku-li několika desítek věcí.   Křesťanství neznamená nevolnický vztah k nějaké organizaci, která Krista zde na zemi supluje a využívá to k ovládání lidí ve svůj vlastní prospěch, ani filozofie nebo ideologie, ale  intimní osobní vztah ke Kristu, i když není vyloučeno, že tento vztah i v takovéto organizaci může vzniknout, nicméně je to vyjímka, potvrzující pravidlo, že v takovémto prostředí tento osobní vztah vzniká obtížně. Lidé se většinou spokojí s formální příslušností k nějaké organizaci. Všechna náboženství - mimo pravé křesťanství - si chtějí Boha nebo bohy -  svými vlastními aktivitami, případně i pasivní příslušností k dané skupině  nějak naklonit a získat jejich přízeň, aby jim byl zavázán darovat jim buď nějaké výhody v pozemském životě nebo spásu po smrti, u orientálců vymanit se z koloběhu převtělování a rozplynout se v absolutním bytí.