Mezi manželstvím svátostným a nesvátostným je propastný rozdíl. 

Rozdíl větší, jako mezi psím spřežením a mezi posledním modelem auta Rolls Royce.

V křesťanském manželství jsou manželé zvláštní svátostí posíleni a posvěceni pro povinnosti a důstojnost svého stavu.

To Pán Ježíš povýšil manželství na svátost: - a týká se jenom křesťanů - tedy pokřtěných - údů Kristovy církve. Netýká se lidí nepokřtěných.  (Bez víry milost nemůže dost dobře působit).

Láska manželů ze své přirozenosti vyžaduje jednotu a nerozlučitelnost jejich společenství, jež zahrnuje celý jejich život: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6),

„Jsou povoláni stále zvětšovat svou jednotu věrností, s jakou denně plní svůj manželský slib vzájemného úplného sebeodevzdání.“ Toto lidské společenství je utvrzováno, očišťováno a vedeno k dokonalosti skrze společenství s Ježíšem Kristem dané ve svátosti manželství. Prohlubuje se životem společné víry a společně přijímanou eucharistií....

Ahoj Ivane.

Moc dobře víš, že hřích deformoval myšlení a vztahy lidí. Už mezi prvními lidmi nastal zlozvyk mít více žen. (Ezau, Jakub- ten byl do toho víceméně natlačen nedobrovolně), ale před ním Lámech a pod.

Mojžíš ustanovil možnost rozvodu (pro tvrdost srdcí - jak řekl Ježíš)...

Toto všechno byla manželství přirozená, navíc poznamenaná hříchem.

Pán Ježíš v tomto lidem "zvedl laťku".

Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.  A manželství znamená jedinečný vztah, jedinečné propojení pouze mezi jedním mužem a jednou ženou. Až do smrti jednoho z nich.

Kromě toho manželství křesťanů je prožíváno skrze vztah každého z manželů s Kristem. Jsou tedy ve vyšší duchovní rovině propojeni Kristem, nejenom v rovině přirozené. Oba jsou údy tajemného duchovního těla  - církve - a toto propojení manželů je nikoli bezvýznamné a odlišuje je od manželství jiných. Bůh žehná takovým manželstvím milostmi, o jakých se nekřesťanům ani nezdá. Protože tam, kde je přítomna silná víra, tam se také hojně rozlévá Boží milost a Boží požehnání.

Pro nevíru lidí v Nazaretě Ježíš nemohl učinit více zázraků. Naopak, kde byla víra přítomna, tam se děly věci!

(Mt 21,21)

Ježíš jim na to řekl: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru a nezapochybujete-li, učiníte nejen to, co jsem učinil s fíkovníkem, ale kdybyste i této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to.  A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit, dostanete.“

Svátostné manželství křesťanů je nejmenší místní církví na světě - v jejímž středu stojí sám Kristus.

Pokud ty v tom pořád nevidíš žádný rozdíl oproti manželstvím přirozeným - tak promiň, ale nemohu ti pomoci...

----------------------------------

pomôcť mi nemôžeš, pretože žiadny rozdiel nie je medzi manželmi pohanmi a manželmi kresťanmi. Obidve manželstvá sú rovnako platné. Miera Božieho požehnania nič nemení na platnosti akéhokoľvek manželstva. Ak neveriaci človek vstúpi do manželstva a potvrdí ho sľubom na matrike tak je to stejné manželstvo ako manželstvo uzatvorené v kostole. Apoštol Pavel uznáva manželstvo veriaceho s neveriacim a určite v Korinte nikomu z pohanov neprikázal uzatvoriť nanovo manželstvo v korintskom zbore. Stejne by neveriaci partner v Korinte neprišiel uzavrieť ,,sviatostné,, manželstvo do kresťanskej cirkvi. 

Samozrejme kresťanské manželstvo má svoje požehnanie od Boha na rozdiel od manželstva pohanov, ale to ho nediskvalifikuje na ,, nesviatostné,, manželstvo. 

Katolícky blud vznikol z toho že manželstvo je ,,sviatosť,,. Manželstvo nie je sviatosť ale zmluva. Kristus nemal čo teologicky dodať k manželstvu, len pripomenul stav z raja. Vrátil sa k počiatku, ešte pred zákony o manželstve od Mojžiša. Logicky z katolicizmu vyplýva, že všetky manželstvá uzatvorené pred zrodom katolíckej cirkvi nie sú sviatostné. 

Ivane, platnost či neplatnost manželství vůbec nesouvisí s manželstvím křesťanů (svátostným) a manželstvím ateistů (přirozeným).

Obojí mohou být stejně platná.

Zrovna tak může být stejně platné manželství křesťana a ateistky, manželství smíšené.

Rozdíl je v duchovní kvalitě takto prožívaných manželství a v míře milostí, které jsou schopni manželé od Boha přijmout.

Jako různě velké nádoby ....

Manželství křesťanů není jenom smlouva - je víc, je vzájemným vydáváním manželů v Duchu svatém. Ten byl církvi seslán až po Kristově nanebevstoupení - takže manželství uzavřené před Kristem neměla ještě tuto možnost být napojena na církev - na Krista.

Ivan ti psal něco jiného než reaguješ.

Podle tebe existují nějaké dvě úrovně manželství, jedno (následuje zjednodušení) na radnici a druhé před Bohem. Před Bohem je závaznější než na radnici. 

No a Ivan ti píše, že nic takového není, říká podobné jako ten heretik Pavel, že před Bohem jsou si manželství rovna. Tedy, že jsou stejně platná a závazná. Ten heretik Pavel psal dokonce strašnější věci, že kdo již leží s ženou pak ...

Psal ti, že Kristus se vracel k definici manželství z prastaré doby.  Že nelze dávat rozlukový lístek z malicherných důvodů, třeba z malicherného důvodu, že bylo uzavřeno jen na radnici, nebo  že bylo uzavřeno jen slibem milenců. Že před Bohem platí manželství z radnice, slibu milenců stejně jako před "knězem".

Ten je pro mnohé křesťany heretikem a jeho výroky  stejně jako výroky Ježíše Krista, považují za hereze. 

Ohledně manželství věří třeba herezi, že manželský slib bez speciálního rituálu není slibem před Bohem. Takže mohou nerituální manželku třeba opustit a vzít si jinou rituálně. 

Takže výroky apoštola Pavla jsou pro ně heretické. Kdyby je považovali za výroky pravdivé, tak by přeci nečinili opak jako správnou věc. 

Nikdo z křesťanů neřekne, že apoštol Pavel je heretik. Ale skutky některých ukazují, že jej za heretika považují. Ústy se dá proklamovat cokoliv, v co opravdu věříš ukazují tvoje skutky.

Na tvoji otázku jsem několikrát odpověděl, pokud jsi odpověď nedokázal rozeznat, tak by ti ani další odpověď nepomohla. 

Vyjádřil jsi se zde ty a a nikdo jiný, a vyjádřil ses velmi podivně o apoštolu a Kristu. A to dalo podnět k velmi jednoduchým otázkám které křesťan snadno zodpoví bez vytáček, už jenom proto, aby podivnosti uvedl na pravou míru. 

Zatím se vyjadřuješ za ostatní a neustále se vyhýbáš PŘÍMÉ odpovědi, čímž vzniká podezření, že něco skrýváš.

Takže znovu a odpověz sám za sebe a přímo. Zatím jsi sám za sebe a přímo ani jednou neodpověděl.

A stále jsi PŘÍMO a za SEBE neodpověděl na otázky:

Tvoje odpovědi přesně vystihují a potvrzují Myslivce jako arbitra, kádrováka, vůdce slepých. Je mi tě líto. Ale nebudu tě zde podporovat ve tvé pýše a nebudu pískat, jak Mysliveček píská. 

Čiň pokání a máš naději jako každý, kdo se s pokorou obrátí k Bohu. 

TVOJE PŘÍMÉ odpovědí na tyto otázky mne zajímají CELOU dobu a PROTO ti je opakovaně pokládám stále dokola. A ty se namísto odpovědí vykrucuješ. 

No tak ven s tím JirkoB, nebuď pokrytec a ukaž jak skutečně smýšlíš o apoštolech a Kristu! 

O tvém vztahu s apoštoly a Kristem svědčí zase tvoje svědectví. 

Smýšlení o Kristu a apoštolech nezjevují odpovědi na myslivčí dětinské otázky z pískoviště. To je učení Pána Ježíše Krista. Jsou to jeho přímá slova, pak slova daná nám skrze apoštoly. 

Mohl bych k tobě přistupovat jako k dítěti, ale jelikož se prezentuješ jako dospělý, tak to dělat nemohu. 

Je až neuvěřitelné JirkoB jaké zde předvádíš výkruty. Zatím jsi žádné křesťandské svědectví nepodal, předvádíš zde osobní útoky. Tvým svědectvím je to jak se divně a útočně chováš kvůli dvěma otázkám na které by křesťan neměl problém odpovědět. Otázky nejsou dětinské, jsou příhodné, a otázky jsou motivované tvým nekřesťanským vyjadřováním se o Kristu a apoštolu. 

Tak, a ty JirkoB hezky po vzoru Pána PŘÍMÝM slovem odpověz na tyto otázky k jejímž vzniku jsi dal ty sám podnět.

Ty opravdu nechápeš, že položením těchto otázek se nic nedozvíš? Tedy ani odpověďmi na tyto otázky?

Musel jsi v ŘKC být asi dost dlouho a ještě jsi vše neodhodil. Já byl jen pár let v protestantské denominaci a už n násobek času mi trvá se zbavovat nánosů.

Tvoje otázky jsou "katolické" a nebudu na ně odpovídat, protože jsou zlé. Ne obecně, ale jsou zlé a špatné ve smyslu jak je používáš. V některých situacích jsou dobré a legitimní. Ale ne v tomto případě, kdy neslouží k růstu. 

A já nikoho nebudu utvrzovat v nesprávných věcech. 

Nevím zda to opravdu nevidíš, nebo si jen hraješ, ale přemýšlej o tom, jak poznáš, jestli pro někoho je Pavel heretik. A pokud si pořád myslíš, že pomocí tvojí otázky, tak jsi buď hlupák nebo malé nevyučené děcko. 

Přál bych ti, aby jsi mohl vyrůst, mohl by jsi být velikým bratrem, sloupem a oporou pravdy. 

..prázdné proklamace.

..hraní si na arbitra.

..nápady kádrováků.

..víra ve vyslovování formulí.

..potvrzení o kádrováku, arbitru a vůdci slepých.

..nepodpora v pýše.

..myslivčí dětinské otázky z pískoviště.

..katolické otázky.

..jsi buď hlupák nebo malé nevyučené děcko.

Takže již nemáš co dodat JirkoB? Ani se nedivím, taková snůška hnoje se hned jen tak nevidí.

A toto všechno JirkoB jsi zde nakydal jenom proto, že máš velký problém odpovědět na tyto mnohokráte ti položené otázky, otázky ke kterým jsi ty sám dál podnět.

Ty opravdu věříš, že odpovědi na tyto typové otázky, mohou ti něco o druhém odpovědět? Takoví křesťani jsou běžní v ŘKC, případně v náboženských společenstvích, ale mezi "kristovci" jsem se s tím ještě nesetkal.  Jsi první a tak tomu prostě nerozumím. Prezentoval jsi se zde jako kristovec?

Moje víra je jiná. Já věřím tomu, že Pán, Pavel, ... nejsou heretiky pro ty, kteří chodí v jejich stopách. Proklamace jsou prázdné, jestli je Pavel pro někoho heretik se nepozná podle odpovědi na otázku, zda je heretik. To se pozná podle toho, zda věříš tomu co Pavel řekl. Pokud tomu nevěříš, tak je pro tebe heretik. Slovy Páně, po ovoci poznáte, zda někdo věří nebo ne.

K čemu ti bude sloužit odpověď na takovou otázku? Co se z ní dozvíš?

to není pravda, co tu píšeš. Pokoušíš se degradovat pravé lidství, jaké má ve světě být.

Jaké pravé lidství má na světě být?

Já psal, že každé manželství je platné. To je degradace lidství? Nebo něco jiného? 

myslíš manželství s jednou ženou a ne jako turistiku - dnes uzavřu manželství s jednou ženou a zítra v druhé sektě manželství s jinou ženou. ----toto je Kainova cesta - viz Genesis.

To je pak degradace lidství. Tak vlastně žije svět.

Byli jsme stvořeni, abychom byli Božím obrazem.

zkus si prosím přečíst co jsem psal. Jsi cizinec? Máš trochu problémy s češtinou. Čtenou i psanou.

Takže pro pochopení, nikdy jsem nepsal a nikdy jsem nevěřil v šílenosti co mi připisuješ. 

Jirka

přečtu si znovu, co píšeš, a jak to myslíš

k tomu co jsi napsal ještě jinak - rozumíš? - člověk od počátku ví, co je manželství - říká to Bůh v Genesis.

Vidím to jako svévoli, nepočítá-li člověk v manželství s Bohem

Ten kdo žije podle svého je svévolník.

Ale i lidé neznající Boha mohou mít a mívají manželství, které je před Bohem spravedlivé. 

můžou to být lidé hledající to lidství. K tomu jsme byli stvořeni.

a taky víme, že křesťané mají být jednotni

Nevím, jak si tu jednotu představuješ

to je dobře že  něco znáš.

A jak ty si představuješ jednotu křesťanů. Vyzývá tě k ní Kristus.

Nevíš ?

Tak jo

Samozřejmě, že napojení na Boha chce více než manželství, vztah s Bohem.

Ale ten vztah s Bohem myslím se nedostaví jiným druhem sňatku. 

Vznik manželství není závislý na náboženském přesvědčení. Manželství přišlo se stvořením Evy a kde tehdy byla všechna náboženství? Kde byla víra když Adam s Evou na Boha patřili?

 Manželství přišlo na svět když byli první lidé svatí, přišlo na svět ve stavu jejich svatosti. To jen velmi důležité si uvědomit pro správné pochopení manželství. Láska, úcta a věrnost je překrásným dědictvím rajského manželství. V tom je největší duchovní obsah a síla tohoto spojení který přetrvává dodnes.

Život darovaný Adamovi se dodnes předává až po každého z nás. A spojení muže a ženy vzniklo v okamžiku kdy z Adamova žebra byla stvořená Eva. 

Manželství je proto mnohem víc než jenom spolužití muže a ženy. V manželství je implementovaný život z dob svatosti v ráji, život bez kterého by zde nikdo z nás nebyl. 

Manželství náleží ke stvoření! Manželství nenáleží k žádnému náboženství či jakékoliv ideologii!

Nenechte si zatáhnout do manželství náboženství ani politiku!

Jirko, my tu ale neřešili platnost manželství přirozeného a manželství svátostného. Obě mohou být platná!

Vysvětloval jsem rozdíl mezi nimi v kvalitě prožívání života, kde v tom svátostném manželství stojí v úplném středu tohoto manželství sám Bůh.

ano, tak to je, manželství přirozené a manželství svátostné.

Ten, kdo vstoupí do sekty uzavírá ještě manželství před nějakým vůdcem sekty.

můžeš to vidět tak, že jestli jsi v sektě, tak nevěříš, že manželství je svátost. Svátosti dává jako dar Bůh.

Ty věříš tomu, že můžeš uzavřít manželství v sektě, a když jdeš do jiné sekty, tak můžeš uzavřít další manželství s jinou dámou atd. atd.

Když se zamyslíš, tak jsi vyřadil Boha ze svého života. Sám si děláš, co chceš.

Jak jsi přišel na takovou hloupost, že jsem v sektě a že v jiné sektě bych vyměnit manželku? 

Vím, že jedna sekta to tak dělá a když to odmítla jednou po několikáté udělat, tak vznikli Anglikáni. Založili svoji sektu, aby jejich vedoucí si mohl vzít jinou dámu. 

 

Takovým hloupostem co mi připisuješ rozhodně nevěřím a považuji je za zlé. Nevím jak jsi na to přišel.  

promiň, nevím, kam se řadíš.

V širší diskuzi to bylo takto:

Nejde si nevšimnout toho, že tu někdo psal, že se rozvedl a znovu oženil. 

Tady se diskutuje o tom, že přirozené manželství  - jedna žena, jeden muž, to manželství je platné.

  

Svátost manželství je milost Boží a provází ji požehnání.

To jsi napsal pravdu, ale nedotahuješ myšlenku dál - ke svátosti manželství

tak to říkáš ty a nevím, proč ti mám věřit.

Důvěřuji Kristu

znovu zopakuji - děti nepatří do rodiny? A proč ne? Vysvětli to.

znovu zopakuji - děti nepatří do rodiny? A proč ne? Vysvětli to.

znovu zopakuji - děti nepatří do rodiny? A proč ne? Vysvětli to.

znovu zopakuji - děti nepatří do rodiny? A proč ne? Vysvětli to.

Dokážeš ty sám/a/o na stejně formulované otázky odpovědět?

já vidím, že ty odpovědi nedáváš. Nelze však vyškrtávat z Písma, jak se ti to hodí.

Nesváděj nic na češtinu

A proč jsi vyřadil děti z rodiny Štěpána?

  V tom příspěvku to bylo popsané přesně -"Ten, kdo vstoupí do sekty uzavírá ještě manželství před nějakým vůdcem sekty." Autor(ka) příspěvku zjevně ví, o čem píše. Tak to opravdu je. Dokonce se tu diskutoval konkrétní reální příklad, kdy nějací lidé vstupovali do sekty, oni je překřtili a kněz je pak ještě k nové svatbě před nějakým vůdcem sekty. Byla tu konkrétní diskutující, která téma probírala a vydávala svědectví o tom, jak to v sektě probíhalo. Ale snaha je donutit do nového manželství je tehdy probrala a od sekty ochránila.

  V křesťanských církvích je úcta k manželství, nejsou tam postoje, které mají lidé v sektách. Pokud někdo v manželství žije, je k manželství úcta, ať bylo uzavřené kdekoliv, jakkoliv. Nikdy jsem neslyšel, že by někdo v církvi zpochybňoval něčí manželství. Už jen to, že by se do manželství někoho hrabal by bylo divné. 

  A ani v bibli neměla Marie s Josefem nové manželství, když se stali křesťany.

  Toník

  Toník

Manželství neposvěcuje forma, ale přítomnost Boží. A Bůh bude uprostřed bratří, sester, i manželů kdekoliv a kdykoliv, když budou v Kristu. Pán přeci říkal, že pozve i Otce k nám ....

Bůh stojí uprostřed každého manželství, kde Jej lidé znají, je tam, kde Jej pozvali. 

Ty věříš, že pozvánku může doručit jen katolický obřad, já věřím, že pozvánku Boží musíš dát sám a speciální obřad k tomu netřeba. 

Mně spíš šlo o to, zdůraznit spjatost každého z manželů ze svátostného manželství s životem s pozemskou církví, kde manželský život je posvěcován  - je nedílnou součástí života celé Kristovy církve, která je svojí podstatou svatá.

Manželství posvěcuje Boží přítomnost - ale i forma jeho uzavření je důležitá - nedá se obejít. Podobně jako nikoho ani platně nepokřtíš bez vody - třeba lahví šampaňského a bez příslušné křestní formule (Ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého)..

z tohoto tvého komentáře lze vydedukovat, že nevíš, co je to svátost manželství, že ji nepreferuješ

Akorát nevěřím ŘKC definici.  Ukazuje to i praxe. 

Ale bez vztahu s Bohem může být uzavřeno manželství jakkoliv a bude manželstvím, ale bez vztahu s Bohem. Bez vztahu s Bohem je bez vztahu s Bohem a forma obřadu na tom nic nemění. 

Ty tvrdíš, že manželství s Bohem musí být uzavřeno jen v ŘKC a s uznávaným křtem. A to není z Písem. Ale tebe tak učili, tak tak věříš.

Já s manželkou jsme pokřtěni neschváleným křtem a manželství jsme uzavřeli před státem i před Bohem. Milujeme Boha a Bůh je "uprostřed" našeho manželství. 

Pro tebe to svátostné manželství není, je to pro tebe manželství bez Boha. Vidíš a pro mne je to manželství s Bohem.

Je legrační si myslet, že provedení nějakého obřadu zajistí "Boha" v manželství. to je spíše magie. 

Ale to spolu nevyřešíme, jsi správně vyučený katolík a nemůžeš jinak. 

Zrovna tak manželství. Manželství je prostě manželství a není třeba k němu něco dodávat. Pokud manželství nevznikne tak prostě není, a nelze se o něm vyjadřovat jako o manželství neplatném.

Buď se o manželství nejedná a nebo se jedná o manželství (platné).  Pojem platný patří k pojmu manželství automaticky. Třeba jako k pojmu "život". Nezní ti divně pojmy jako "platný život, neplatný život"? Buď jsi živý nebo nejsi a jsi mrtvý. Buď jsi v manželství, anebo nejsi v manželství. 

však křest je jenom jeden. To jak jednotliví guruové přistupují ke křtu, to nevím. To samé svátost manželství

Tobě vadí jednota křesťanů v církvi - vadí ti řád

Bez bumášky o řk "křtu" je přístup ke svátosti manželské značně komplikovaný. Ne bumáška- ne svatba. :-)))))

U nevěstky stojí některé svátosti na potvrzení na papíře. 

Přijďte zase, my k vám taky nelezeme..

:-))))))))))))))))))

Kristus mluví o jednom křtu. Ne o tom, že si ve křtech můžeš dělat hokej

Mno, a to co říká Kristus o křtu máš zde:

Já už viděl mnoho řk "pokřtěných mimin" co až dospěly tak až do své smrti evangelium nepřijaly a víru neměly.

Co je to tedy za divný "křest" bez přijetí evangelia a uvěření? Odpověz!

Čemu víc věříš? Slovům Krista, anebo nevěstce která paroduje křest na miminkách, které zatím nemohou evangeliu uvěřit, ani přijmout křest?.

Odpověz! 

Takže pro příště, nedělej si ze křtu hokej, a když už zmiňuješ Krista, tak si alespoň přečti co o křtu opravdu řekl, a nepleť si a nevydávej slova apoštola za slova Krista.

mluvíš o celibátu, tak nám vysvětli proč má v církvi být.

A vysvětli. jak se ti podařilo z rodiny, která byla pokřtěna apoštolem Pavlem zlikvidovat děti.  Můžeš to nějak dokázat, že děti nejsou součástí rodiny?

Nevěstku už k tomu nemotej, to by se ti špatně vysvětlovalo.

Neber si velké sousto k vysvětlování.

z tvých slov není jasné, jak zlikviduješ z rodiny děti. Apoštol Pavel pokřtil rodinu a není tam napsáno, že bez dětí.

Tak jak to vlastně děláš?

Pokud se týká celibátu, tak mi řekni, jak to máš s celibátem ve vašem společenství.

Pokračuj.

tu tvou nevěstku tu netahej.

Nějak si mou větu uťal u čárky, neb co za čárkou jest se do tvého blouznění nehodilo. 

martino

Chlastáš nebo dnes bereš drogy? Já to nevím, ale tvá reakce vyvolává podezření pokud ignoruješ skutečnost, že jsem ocitoval celou větu a následně ji okomentoval. A pokud ti vadí, že jen k čárce tak buď rád neboť pokud bych měl připojit komentář k té další debilitě, znovu bych jen potvrdil že umíš sám sebe zesměšnit. Kdepak ty nejsi partner do diskuse, od sluhy Satana raději na hony pryč. 

tak to vysvětli

ano, v přetahování není smysl, jenomže Kristus nikde nemluví, že v církvi nemá být jednota.

Jenom římskokatolík ti nabízí slovo Boží v plnosti - římskokatolík ví o svátostech a já nevím, proč se jednotliví křesťané nedovedou zamyslet a svátosti neuznávají.

Křest je jeden. Nikde ti netvrdím, že nežiješ s Bohem. To já přece nevím, ani neposuzuji. Jenom si myslím, že svátost manželství je dar, a že ty ten dar nepotřebuješ, rveš se z vlastních sil.

Až jednou budeme stát před Bohem, tak budeme vydávat počet a budeme mluvit o hřivnách, které jsme pro život dostali.

vysvětli nám, jak se ti podařilo udělit zákaz křtu dětí. Apoštol Pavel pokřtil rodinu Štěpánovu, a tak vysvětli, jak jsi docílil vyřazení děti z rodiny?

A až na ten můj zákaz poukážeš, tak ti vysvětlím co znamená pojem "zaslíbení". 

A nyní již oba víme,  že za této podmínky, se vysvětlení nedočkáš. Ono, Ono, by to ve tvém případě byla stejně marnost. Správné chápaní tohoto pojmu běžně zvládají žaci druhého stupně, kde by ses měl ostatně vrátit aby ti paní učitelka vysvětlila pojem akuzativ. 

proč vyřazuješ z rodiny děti, když apoštol Pavel pokřtil celou rodinu Štěpána. 

Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu‘?“

Jak si to vlastně bez těch dětí představuješ?

Pokračuj.

Proč jsi vyřadil děti z rodiny Štěpána.

  Například apoštol píše:

  A je tu jeden římskokatolík, který nám znovu a znovu a znovu a znovu nabízí to Boží slovo ani ne do půlky věty a píše velmi často jen "A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud,"

  Hezký den

  Cizinec

..."A jako je lidem uloženo jednou zemřít a potom bude soud...."...

Však on to píše bývalému římskému katolíku, který toto místo v Božím slově dneska popírá a tvrdí, že od už prý soudem prošel a až jednou zemře - u něho už soud nebude.

Tedy tvrdí to zcela v rozporu s tím, co říká Boží slovo a vůbec mu to nevadí.

K čemu mu pak psát i onen zbytek - netýká - li se ho totiž ani ta první část, nebude se ho pak týkat ani ta ostatní část z Božího slova zbylá ...

  To bude ten asi ten tvůj fiktivní Toník, který jako hypotetický katolík  by měl hypoteticky mít svatbu s evangeličkou v prostředí husitské církve, ale nikdy jí neměl a co se sám "postaral", aby v očích církevního práva byl jeho sňatek sňatkem neplatným.

  A asi bude souviset s tím tvým fiktivním hypotetickým Toníkem, co udělá zlo a nelituje toho a mnohokrát zde psal, že hříchů nelituje.

  Teď už zas ten tvůj fiktivní a docela hypotetický bývalý římský katolík toto místo v Božím slově dneska popírá.

  A v tom se ten tvůj fiktivní a docela hypotetický bývalý římský katolík dost liší ode mne. 

  Toník

  I vám krásný zbytek vánoc a pokoj do nového roku.

  Cizinec

Svátost manželství přijímají lidé od Boha. Je to pozvání Boha do tohoto vztahu mezi mužem a ženou.

  Ahoj Jirko. 

  Rozumím tvému psaní jako ironii, karikatuře, nadsázce, že reaguješ na uvažování lidí, kteří Pavla neberou vážně. Chápu tě dobře?

  Jinak souhlasím s tebou, Ivanem, psal jsem to tu stejně, jako píšete a mám stejnou zkušenost. Manželství platí a funguje docela stejně, ať je uzavřené na radnici, v kostele, pod lípou na poli, pod ořechem na zahradě ... Ať je uzavřené před knězem, pastorem, farářem, starostou,  ... V tom není rozdíl.

  Toník

  Když pan farář v ŘKC poleje miminko ateistů vodou, udělí mu tak svátost křtu, miminko vyroste jako ateista a bude pak mít třeba z nostalgie svatbu v kostele s podobným člověkem s platně udělenou svátostí křtu, bude to docela svátostné manželství. 

  A když by se to vyvíjelo trochu jinak, takové miminko by dospělo, vezme si třeba na úřadě manželku, bude to pro (některé) římské katolíky konkubinát a smilstvo - i když ti lidé pak uvěří pak Pánu Ježíši a stanou se křesťany.

  Svátostné manželství v ŘKC je právní záležitost, při splnění určitých podmínek. Tu svátostnost činí formalita obřadů (2x svátost křtu + kněz při svatbě). 

  Asi to nebude úplně to, co ty myslíš pojmem svátostné manželství. 

  Protestanty znám spíše zprostředkovaně, ale vím, o čem píšeš. Asi je to tím, že protestanté většinou nemají více služebností než faráře, pastory. Tedy ekvivalent toho, čemu se v písmu říká starší, biskup. A pro to je celkem logická podmínka "jednou ženatý, dobře spravuje rodinu, věřící děti". Tedy logicky jsou představení ženatí.

  Já jsem uvěřil Bohu a pohybuju se spíše v prostředí nedenominačních (nebo neznačkových, či jak to nazvat) církví. A tam je běžné více služebností - nejen pastýři, ale i evangelisté, proroci, ... A právě u evangelistů je dost běžné, že jsou svobodní, pro dílo, které dělají. A není jich málo. A v tom prostředí hodně kolují jako příklady právě lidé, kteří se vzdali "běžného života" pro službu Bohu. Možná znáš třeba Bručka, nebo Moravské bratry? Lidi, kteří opustili rodinu, zemi, nejbližší, aby nesli evangelium.

  S manželstvím na psí knížku taky nesouhlasím. Ale rozlišuji rozhodnutí člověka. Jestli si ti lidi řekli "zkusíme spolu žít, jestli to půjde", tak to není manželství. Jestli si ti lidé řekli "odevzdávám se ti a přijímám tě za manžela, budu s tebou v dobrém a zlém až do smrti", je to manželství. A to je dobré dotáhnout i úředně.

  Snad chápu, co myslíš tím, že pro mnohé je Pavel heretik. 

  Toník

Ojoj Martino. Toť další projev zmatené mysli ve zmateném článku od zmateného autora. 

Opravdu výborně Martino zde název článku na tvém vlastním projevu potvrzuješ. 

položil jsi dobrou otázku, jak může farář ŘKC pokřtít dítě ateistů? To je dobrá otázka. Ale to se musíš ptát těch farářů, těžko říci proč to dělají.

U nás když jeden farář nepokřtí, tak se babička sebere a nechá pokřtít jinde, jinde farář přivře oko. Takže pokřtěné babičky co nebyly v kostele možná od svého křtu, jezdí po kraji až najdou faráře co pokřtí dítě nepokřtěných ateistů. A to je zase poslední návštěva babičky v kostele. Normálně do kostela nechodí, ale když se narodí vnouče, tak zase do kostela zajde.  

Proč to dělá? Farář nebo ta babička? Těžko říci, to opravdu Toník nebude vědět. Prostě někteří faráři ignorují co mají v brožurách. 

martino

To je něco se se nemůže stát. Žádná babička nemůže nechat pokřtít dítě snad jen za podmínky, že oba rodiče např. při autonehodě zemřeli. O křest dítěte mohou žádat Církev jen rodiče. Pokud to nevíš, pak následně rodiče a kmotr dítěte tento akt přijetí křtu stvrdí svým podpisem do matriční knihy. 

No tak hledala jiného až našla. Rodiče u toho asi taky byli, ale ti nejsou pokřtění do dnešního dne. A do kostela nechodí nikdo od babičky po vnuka.

Jen, že se i ty nesprávné příklady dějí

Správně žádný kněz nemůže odmítnou žádost ke křtu - může však křest odložit (třeba o rok i více) a trvat na duchovní přípravě rodičů, aby získali alespoň základy pro křesťanskou výchovu svého dítěte.

Pokud na to rodiče nepřistoupí, neměl by dítě pokřtít dříve, než si to buď rodiče rozmyslí a splní alespoň to minimum znalostí pro křesťanskou výchovu - nebo až dítě doroste do věku, že je samo bude možno na křest připravit.

Přijmout křest - to je na jedné straně výsada - na druhé straně také odpovědnost.

Pokud totiž křtíme malé děti, to církev přebírá odpovědnost za jejich vedení ve víře. Rodiče a kmotři však neslibují pro dítě jeho víru (víra je darem od Boha), ale slibují , že budou dítě ve víře vychovávat - ke křesťanské víře vést.

Bez víry nelze křtít - toto platí vždycky.

Mám 3 leté dítě a chtěla jsem ho nechat pokřtít. Já i otec jsme pokřtěni, ale nechodíme pravidelně do kostela a nejsme sezdáni. Bylo nám sděleno, že pokud nebudeme chodit alespoň rok pravidelně do kostela, že nám dítě nepokřtí. Kmotr je také pokřtěný.
Má na to duchovní právo nebo se můžeme bránit? Děkuji za odpověd je to pro mě velice důležité.

Tvůj dotaz se spíše na přátelské popovídání o smyslu křtu, o křesťanství a víře vůbec, o tradicích, o smyslu nedělních bohoslužeb, o různorodém smýšlení v otázce křtu dětí apod. 

Mluví o tom i Katechismus:
Aby se mohla křestní milost rozvíjet, je důležitá pomoc rodičů. Je to také úkol kmotra nebo kmotry, kteří mají být dobrými věřícími, schopnými a ochotnými být oporou nově pokřtěnému, dítěti nebo dospělému, na jeho cestě křesťanského života. Jejich úkol je opravdovou církevní službou (“officium“). Celé společenství církve má účast na odpovědnosti za rozvoj a uchování milosti, přijaté při křtu. (KKC 1255)

Nechtěj žít jen naslepo podle nějaké tradice. Možná, že nyní vidíš, že nechat pokřtít dítě je pouze začátek, v žádném případě vrchol nebo izolovaná záležitost. Nediv se knězi, který tě odmítl. Možná, že si velmi dobře uvědomuje tuto zodpovědnost. Jeho podmínky jsou adekvátní a pochopitelné. Je na vás náročný. Nejsou všichni stejní. Ale nespokojujte se s průměrností. Jak se píše v Bibli: „Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký ani studený, vyvrhnu tě ze svých úst.“ (Zj 3, 15-16)

Martine,

jistě máš mezi svými přáteli i nějakého kněze.

Tak se ho zeptej, zda má právo prostě jen odmítnout křest, když o něj požádá někdo z těch, u kterých existují nějaké překážky pro křest.!

Nebo zda se musí snažit vyřešit a odstranit ony překážky, aby se křest mohl nakonec uskutečnit.

Pokud se ptáš zda má kněz právo odmítnout křest, tak říkám ne právo odmítnout, ale povinnost odmítnout. Vím, že tato praxe byla za komunistů, kdy se křtilo tajně na žádost babičky, protože rodiče i když byli pokřtění tak z důvodu kariéry a dokonce i členství v KSČ by to nikdy nedovolili. Ale dnes je tato věc vyloučena a pokud se tak někde stane, bere před Bohem na sebe celou záležitost kněz, který je pravděpodobně vlažné víry protože já neznám žádná dokument, který by umožňoval udělovat svátost křtu dětem na základě žádosti rodičů. Ve svém komentáři požaduješ odstranění překážky. Od kdy Církev odstraňuje překážky, aby umožnila neposlušnost? Žádná překážka není protože Církev dělá vše, aby ve prospěch víry překážky odstraňovala. Ale rozhodně nemá moc, aby se rodiče kteří jsou ateisté stali věřícími a praktikujícími členy Církve. To není překážka na straně Církve, ale svobodná vůle rodičů uvěřit či neuvěřit Evangeliu. Jak chceš aby Církev odstranila překážku, aby Cizinec a Myslivec a další odpadlíci od Církve=Krista uznali svůj pád do satanských sítí? Oni mají svobodnou vůli a oni se musí zvednout z bláta ve kterém se nyní s rozkoší válí. 

Kněz nemůže prostě jen odmítnout křest - musí vždycky ukázat cestu, jak je možno ke křtu dojít.

Neuzavírat lidem cestu k Bohu - pokud o ni vážně stojí. Tedy rodičům nabídnout tuto možnost - rodiče se mohou rozhodnout pro pravidelnou přípravu spojenou s pravidelnou účastí na bohoslužbě. To rodiče se rozhodnou, zda na toto přistoupí, nebo zda se úmyslu pokřtít dítě (se závazkem jej křesťansky vychovat) raději vzdají.

O tomto nerozhoduje kněz, ale sami rodiče.

V našem regionu jsou případy, kdy pokřtění, však už nepraktikující (říci o někom, že je úplně nevěřící je dost ošemetné) mladí manželé tváří v tvář podmínce, že pokud chtějí pokřtít své dítě, musí mu jít příkladem minimálně návštěvou nedělních bohoslužeb a tak patřit do církve, tak znovu objevili ztracenou víru a dneska žijí s Bohem oni i jejich děti.

Je to součást evangelizace - úloha kněží vysvětlovat, přivést ke Kristu..

Je to opakem vymírajícího trendu katolíků (těch "tradičních", kteří po prvním svatém přijímání u nás "vychodí" a v kostele je uvidíš ještě dvakrát; Při jejich svatbě - a při jejich pohřbu....

Celá euroatlantská civilizace odchází neodvratně na smetiště dějin.

Co se z toho zrodí dobrého, to my nevíme.

Ale bezbřehý liberalismus EU je dlouhodobě neudržitelný a všechny naše krize (ekonomická, covidová, demografická, energetická ...krize v církvi atd.) mají tohoto společného jmenovatele.

A teď si dej odchod.  :-)))))))))))))))

Určitě se v církvi dějí i tyto nesprávné "příklady".

Vinou nedůsledných liberálně orientovaných kněží.

Správně však platí, že ateisté nemají právo žádat v církvi o křest (i když sami byli v mládí pokřtěni - však víru dneska nemají) - není pro to žádný důvod.

Pořád platí, že bez víry nelze křtít.

Pokud je křtěnec schopen už vlastní víry, je pro křest nutná tato jeho víra. Pokud sám ještě není víry mentálně schopen, je nutná přítomnost víry u těch, kteří se o takto nemohoucího člověka starají (pro dítě jsou to přirozeně matka a otec). Ti při křtu slibují, že dítě budou ve víře vychovávat.

Pro tebe Oko triviálně.

Tvoje sprosté lži se mne nijak nedotýkají, dávno jsem tě odevzdal Bohu. 

Polepši se!

  Ne.

  Ne, neznám. Neznám všechna vaše satanská učení, co řešíte ani v čem žijete, jaké máte satanské katechismy. 

  Já psal o učení a praxi Římskokatolické církve, kterou znám poměrně podrobně. V ŘKC se lidé nekřtí, nekřtí ani miminka. V ŘKC se miminkům uděluje tzv. "svátost křtu". To se dělá tak, že pan farář poleje hlavu miminku v peřince vodou z malé konvičky a řekne správnou trojiční formuli. Svátostí křtu se pak miminko stane členem ŘKC. 

  To, zda jsou rodiče praktikující ŘK nebo ne, zda jsou budhisté či komunisté, ateisté nebo agnostici, nemá na svátost křtu vliv. Ani to, zda je pan farář budhista či ateista nemá na svátost křtu vliv. I vysvěcený STBák, člen Pacem in Terris, vysluhoval svátost křtu právoplatně.

  Miminko se nestává členem ŘKC "kvalitou" rodičů či pana faráře, ale stává se členem platnou svátostí křtu.

  A pokud takové miminko vyroste a má svatbu v kostele před knězem, říká se tomu pak "svátost manželství".

  Hezký den

  Cizinec

na výklad Timotea a Tita mám trochu jiný názor. Ale tvoje pochopení je hodně rozšířené. Kdysi jsem tomu věřil stejně jak píšeš, časem jsem to opustil a zatím nejsem schopen se vrátit zpět.

Mým biskupem, farářem, představeným...by klidně mohl být Pán, nebo Pavel.... 

Chápu. že stav zkusíme spolu jen tak žít  a když to nevyjde tak půjdeme... nevypadá jako manželství. Ale co ten heretik Pavel?

Ale chápu co píšeš, možná to tak i je, ale na druhou stranu, cožpak to mnozí nezkouší úplně stejně, jen mají ten papír navíc?. To pak není taky manželství? 

Asi se spíše kloním, že manželství je obojí, ale že obě manželství mají hodně jinou kvalitu a to "zkusíme" si do základu již staví úniková zadní vrátka. No a obě mohou skončit stejně. Manželstvím do smrti, nebo hádkami ke smrti. 

Stavět si předem úniková vrátka, to nelze, nelze dvěma Pánům sloužit. 

Tak pod toto se podepíšu, jen doplním, že v našem čase a regionu je to povinnost (pro bratry) dotáhnout i úředně. Pro ostatní je to určitě dobré. 

1K6:16 Zdaliž nevíte, že kdož se připojuje k nevěstce, jedno tělo jest s [ní]? Nebo dí: Budou dva jedno tělo.
 

  Při tvém výkladu, pro zajímavost, jestli ti dobře rozumím: Může při tvém výkladu existovat nemanželské dítě?

Jak je definováno v ŘKC vím docela dobře, pokrevní bratr od sestry si bral katoličku. Takže víme. Mají svátostné manželství.

Je to takový paradox, ta sestra když uvěřila, tak ji rodina chtěla upálit. Pokud bychom žili více na jihovýchod, tak to udělali. Jen díky tomu, že je jiná doba, tak žije ona i já. 

Ten paradox je v tom, že když její bratr souhlasí s ŘKC výchovou svého potenciálního dítěte v katolickém duchu, nikoho nepohoršilo a celá rodina se svorně účastnila modloslužby. 

Takže v té době jsme zjišťovali, jak je to vlastně možné a postupy známe. 

Já zde používal termín svátostné manželství ve významu jak jej prezentoval Oko a Akuzativ. Věřím, že oba znají pravidla, ale psali něco jiného, tak jsem používal jejich definici svátostného manželství. Oba ji definovali jako pozvání Boha do manželství a takto svátostné manželství mají všichni bratři. Možná i někteří katolíci, i to je možné. 

Ale z hlediska ŘKC zákoníku to není správná definice, definice ŘKC je jak píšeš. Platné křty, platný farář a v případě smíšeného akceptace závazku. 

Takto svátostné manželství je pouhé naplnění litery.

  tonik

Ta statistika rozvodů je logická, ale nedokazuje, že nejde o manželství. 

Pokud postavím velkou místnost, jediné dveře ven budou u beden s hořlavinami a zbytek místnosti bude třeba diskotéka. Tak když chytnou u dveří rachejtle, tak se minimum lidí dostane ven. Pokud ovšem již při stavbě místnosti udělám zadní vrátka, tak zadním východem se zachrání skoro všichni.

Takže když do manželství vstupuji s připravenou únikovou cestou, tak je logicky větší šance, že ji při prvním problému využiji. Možná to souvisí i s tím co jsme si kdysi psali. Náklady na hřích. Pokud náklady na hřích nese někdo jiný, tak se méně bojuje. Protože prohru platí někdo jiný. 

Nemanželské dítě? 

Nevím jak to napsat, v termínu nemanželské dítě se protínají dva úhly pohledu, oba jsou legitimní, ale nejde je smíchat. 

Dítě se může narodit lidem co se milují a pak se může narodit jako důsledek hříchu /znásilnění/.  

Víš Tondo, tady je problém ve zlé pseudokřesťanské legislativě. V legislativě, co má punc křesťanství, ale je to pohanství jak vyšije. 

Proto termín nemanželské dítě je zavádějící. 

Náš právní řád umožňuje souložit od 15, myslím,ale manželství až od 18. To špatně. 

Náš právní řád umožňuje milenky, ale neumožňuje mnohoženství, to je špatně. 

(poznámka pro hysterické čtenáře, neschvaluji ani mnohoženství ani milenky)

Když by šlo o nemanželské dítě od  milenky, tak ve skutečnosti jde o manželské dítě od druhé ženy. 

(jen se trochu bojím, jak si teď mravokárci co neumí číst smlsnou)

Já věřím v jednu ženu, v jedno manželství, ale já jsem křesťan. Pohané zmítaní svými vášněmi jsou někdy  "pseudo křesťanskými" zákony a celá společnost stavěna do zbytečných problému bez řešení. Mimo řešení Kristus. Ženatý muž má dítě s manželkou, jde o manželské dítě. Po n letech mu praskne v kouli a najde si milenku a s ní má dítě. 

Je opravdu nemanželské?  On milenku miluje, chce si ji vzít, ale nemůže. Nechce se rozvést se svoji ženou. Když se rozvede, vezme si milenku a tak už se jim narodí manželské dítě? A to z prvního manželství se stane nemanželským? To je přeci blbost. Podle Písem jde o to, že není jedné ženy muž. V ČR jediná legální cesta legalizovat mnohoženství je rozvod. Pak máš obě děti manželské. A ještě stát samoživitelku bude podporovat. 

To je to co jsem chtěl říci tvrzením, že termín nemanželské dítě je těžko uchopitelný a zavádějící. Zavádějící, jelikož jej řešíš podle legislativy ČR a ne podle Písem. 

  Ale je to tak - když si lidé dopředu připraví únikový východ, jejich rozhodnutí je "svoboda" a přitom vstupují do manželství a ještě ke všemu za ně následky platí někdo jiný, manželství končí celkem logicky brzo. Přežije spíše jen náhodou.

  Se zlou legislativou souhlasím, to jsme si tu taky psali. Když už hříšnicí hřeší, co mohou, tak je lepší, když legislativa pomáhá alespoň zmírňovat následky, ne že je ještě eskaluje, jako u nás - cizoložníka donutí se rozvést a půlka dětí tak přijde o tátu, mámu. Člověka, co způsobil škodu, zavře do vězení, ... Nesmysl na nesmysl.

  Lepší by bylo, kdyby cizoložníka donutil nést následky a zloděje spravedlivě napravit škodu. Ale to je v našem pohanském prostředí utopie, "starý zákon".

  Trošku jsi nenapsal, jestli existuje to nemanželské dítě, třeba při tom znásilnění. Nebo jestli každý pohlavní styk považuješ za manželství. Ale nevadí, rozumím ti, snad. A nejsem kádrovák. ;-)

  Toník

právě jsem se vrátili z výletu a tak jen krátce.

Pro mne termin nemanželské dítě je asi těžká na uchopení. 

KAždé dítě, si zaslouží, stejně jako každý člověk, lásku. A i pokud se narodí z hříchu, tedy v tomto smyslu nemanželské, tak není žádný bastard a pokud umře nemá se zakopávat za zdí. Je to dítě jako každé jiné, není na něm hanba  ani na mamince. Toto vím jistě. 

Jirka

právě jsem se vrátili z výletu a tak jen krátce.

Pro mne termin nemanželské dítě je asi těžká na uchopení. 

KAždé dítě, si zaslouží, stejně jako každý člověk, lásku. A i pokud se narodí z hříchu, tedy v tomto smyslu nemanželské, tak není žádný bastard a pokud umře nemá se zakopávat za zdí. Je to dítě jako každé jiné, není na něm hanba  ani na mamince. Toto vím jistě. 

Jirka

..."....pokud umře nemá se zakopávat za zdí."...

Naprosto souhlasím.

Ale to už se dneska přece dávno nedělá.

Hele Oko, a když tak naprosto souhlasíš s tím, že se to dávno nedělá, nyní hypoteticky, kdybys v tom dávnu žil, byl bys proti této praxi stejně jako nyní? Anebo bys šlapal brázdu a obhajoval neexistující čest nevěstky jako to děláš nyní?

Problémem je, že tato "vakcínaů" proti covidu se vůbec nedá nazvat vakcínou a vůbec se nedá srovnávat s očkováním proti jiným nemocem. Pokud vakcína neposkytuje bezinfekčnost, není to vakcína, ale terapeutikum. Pokud na toto lékaři zapomněli, měli by vrátit diplomy. Základy imunologie se berou ve třetím semestru lékařských fakult.

mRNA vakcína je takto na lidi použita poprvé v historii - po třech měsících zkoušek na dobrovolnících byla urychleně schválena (přesto, že Pfizer měl už v dubnu 2020 k dispozici první data vedlejších účinků - hodně alarmující data - a nyní je musel na příkaz soudu zveřejnit).

Běžná vakcína se prověřuje 10-15 let - tato je stále ještě ve stadiu klinických zkoušek (zrychlených), které mají být uzavřeny v r.2023. Zcela vynechali druhé stadium klinických zkoušek na zvířatech.

Valit takto cynicky pokusnou vakcínu masově do lidí po celém světě je zločinem! Natož píchat je do dětí, které coronavirus v podstatě vůbec neohrožuje.

Já jsem si tyto věci nastudoval - pozdě ovšem.

Podlehl jsem totiž naléhání sestry a nechal v březnu naočkovat svoji maminku - do dvou měsíců po očkování Astra Zenecou dostala mrtvici, přestože už deset let předtím užívala valfarin na ředění krve. Člověk, který bere léky na ředění krve, nemůže dostat mrtvici! Toto je vyloženě patologický stav!

Spike-protein, který se produkuje po podání injekce , způsobuje totiž mikrotromby a tromby, které běžné léky na ředění krve neumí rozpustit. Proto byly úmrtí po očkování, proto v některých státech Astra Zenecu zakázali!

..."Vakcina není všelék, ale snižuje možnost ulehnout na JIP plicní ventilaci a následně odvoz do márnice. "...

I toto je hodně sporné - na JIP ve skutečnosti leží stejně očkovaní i neočkovaní - a budou tam zřejmě ležet i tehdy, když násilím naočkují celý národ.

Při všech vedlejších účincích (ochrnutí nervů, embolie, demence, záněty v těle vyvolané s-proteinem, záněty srdečního svalu - a dlouhodobé vedlejší účinky ještě pochopitelně nejsou a ani nemohou  (pro krátkost použití) být známy.

Zcela se rezignovalo na osvědčené lékařské postupy - léčit včas a osvědčenými léky, klást důraz na prevenci, na posilování imunity, na zdravý způsob života. A tak úplně zdravý jedinec, bez jakýchkoli potíží - však neočkovaný, je dneska šikanován - nesmí k holiči, do divadla, na koncert - dokonce někde nesmí ani do práce!

Všechno je špatně, vzhůru nohama!

Papež se má vyjadřovat ve věcech víry a mravů - nikoli k lékařským záležitostem, kterým nerozumí. V tom případě se vyjadřuje jen jako každý jiný omylný člověk.

..."Výhodou vakcín je skutečnost, že se nevyrábějí žádné nové vakciny, ale každá současná se jen přeprogramuje jako počítačový software."...

Toto podle mých informací není vůbec pravda.

Technologicky by se dala zvládnout upravená vakcína třeba na omikron asi za dva týdny. Nikoli ovšem její použití na lidech. Schvalovací proces by totiž musel proběhnout znovu úplně od začátku - nejdříve zkoušky v laboratoři na živých kulturách, potom na zvířatech a teprve potom na lidských dobrovolnících.

Jakákoli změna byť jen jednoho "písmena" mRNA"  v každé mikrokapičce polyethylenglykolu (jsou celkem čtyři z řetězce RNA, které jsou "plánem" na výrobu s-proteinu - celkem je jich cca 30000!) znamená v důsledku úplně novou vakcínu s účinky, které nikdo dopředu nemůže předvídat.

Očkuje se tedy pořád stejnou vakcínou (vyrobenou na s-protein viru z Wu-cChanu - ten ale dneska už neexistuje!) a doufá se, že podobnost tohoto druhu proteinu vyvolá žádoucí odezvu u očkovaného, takže se snadněji vypořádá s novou variantou...

..."Podle posledních studií z Israele nebo Portugalska očkování v těle je ochrana s účinností 95%."...

"Nejčerstvější" studii mám sám z blízkého domova důchodců - cca 100 lidí: začátkem roku u nich proběhla první vlna nákazy - asi polovina z nich to odstonala. V důsledku toho všechny do jednoho později přeočkovali ...

Na podzim přišla další vlna: Všichni očkovaní, kteří na jaře onemocnění neprodělali, nyní onemocněli. Všichni do jednoho, kteří onemocnění prodělali na jaře, zůstali nyní zdraví. Bez jediné výjimky! Takový je rozdíl mezi imunitou přirozenou (polyklonální) a mezi imunitou po očkování (monoklonální).

Tak mně vysvětli, k čemu je očkování!

Přijde mutace a celé to očkování je k ničemu.

martino

oko omlouvám se, že ti to nemohu již lépe vysvětit, než jsem učinil, protože jsi pravděpodobně neúplně informován. Zveřejnil jsi zde svůj názor a já ho respektuji, jen několik věcí poznámkuji. 

o

Papež se má vyjadřovat ve věcech víry a mravů - nikoli k lékařským záležitostem, kterým nerozumí. V tom případě se vyjadřuje jen jako každý jiný omylný člověk.

m

oko samozřejmě, že názor papeže můžeš odmítnout, jen bys měl rozlišovat zda papež mluví o počasí nebo o budoucím výsledku ve fotbale. Psát, že papež se má vyjadřovat ve věcech víry a mravů musím odmítnout a ptám se jakým právem rozhoduješ ty o tom, k čemu se smí vyjadřovat papež? Začínáš kopírovat Cizince a Myslivce, pokud si osobuješ právo určovat co smí a nesmí papež komentovat. Já i bez papeže vím, že ten kdo se neočkuje ohrožuje sebe i druhé a to je akt nelásky k bližnímu. Jinak to nebudu komentovat, pokud vyjádření papeže vnímáš jako vyjádření k lékařským záležitostem, kterým papež nerozumí. Já to tak vůbec nevnímám. Papež nic odborně lékařského neprohlásil. Že to tak v hořkosti svého srdce není má vina ani papeže. 

o

Pokud posuzuješ celosvětovou epidemii covidu vytvářením na základě pozorování blízkého domova důchodců a potvrdíš to co odborníci tvrdí, očkování sice nezabrání případnému onemocnění, ale to, že člověk neumře, tak to je ta dobrá zpráva. To je ten akt lásky k bližnímu, činit vše, aby mou vinnou nezemřel jiný člověk. 

..."Já i bez papeže vím, že ten kdo se neočkuje ohrožuje sebe i druhé ..."...

Kdyby toto byla skutečně pravda, to by byla jiná!

Když se naočkuješ, zrovna tak můžeš pak stejně onemocnět. Virovou nálož šíříš také úplně stejně na ostatní....

Mantru o tom, že očkovaný prý onemocnění lépe zvládá vysvětli těm třikrát naočkovaným, kteří jsou dneska na ventilátoru!

Odborníci se svými názory liší případ od případu - v médiích dostávají prostor ovšem jen zastánci očkování. Profesor Pirk - dříve miláček médií - když přišel s kritickým hlasem o očkování, tak byl umlčen a vyhozen z práce!

Lékaři z oboru si museli vytvořit "paralelní lékařskou komoru" a jejich hlasy sílí!

Dal jsem ti odkaz na názory o tomto očkování od jednoho za našich úplně největších odborníků - epidemiologa RNDr Jaroslava Turánka. CSc.

Poslechl jsi si to vůbec?

https://www.facebook.com/zakonybohatstvi.cz/videos/280373820804562

Podotýkám, že z toho vzorku cca 100 důchodců nezemřel nikdo ani z té první poloviny, kteří onemocněli covidem v první vlně ještě jako nenaočkovaní ....

..." ptám se jakým právem rozhoduješ ty o tom, k čemu se smí vyjadřovat papež?"...

Ať se klidně vyjadřuje, k čemu jen chce. Jde spíš o to, jakou relevanci jeho slovům budu přikládat.

My, katolíci, máme v úctě úřad papeže - a ten ctíme - nikoli nutně osobu, která je zrovna papežem. Víme z minulosti, že bylo už i mnoho nehodných papežů.

Každý máme dar zdravého rozumu, abychom kriticky hodnotili všechny tyto projevy a podle svého svědomí je poslechli či ignorovali.

Osobně si myslím, že papež František je v celku velmi dobrým papežem, ale přesto se za doby svého pontifikátu dopustil i několika fatálních chyb (např. povolil v některých případech přístup ke svátostem rozvedeným a znovu sezdaným s jiným partnerem - přičemž jejich první manžel ještě žije). Povolil tuto zásadní změnu dvoutisícileté praxe církve ve své exhortaci (Láska vítězí) v osmé kapitole v poznámce pod čarou!

Myslivče, přestaň blábolit nesmysly!

Jen sám sebe neustále shazuješ a odhaluješ o sobě jak jsi na tom s vědomostmi špatně!

Pokud máš chvilku času, zde je užitečný střet názorů mezi odborníkem (epidemiologem Beranem) a mezi presidentem lékařské komory Kubkem.

https://xtv.cz/argumenty/jiri-beran-vs-milan-kubek-o-epidemii-v-souvislostech?fbclid=IwAR1yi8zEsczODHa2hGLdSSMf0PXANRyXD8sumifQlSTNgcNnElQzRzoEqzg

  Souhlasím. To je jasné. 

  Špatně jsem se zeptal - nemyslel jsem to dítě, ale ten přístup k manželství. Tedy jestli si to vykládáš tak, že každý sexuální styk muže a ženy = vznik manželství. K tomu směřoval můj dotaz.

  Za manželství pokládám smlouvu, kterou mají mezi sebou muž a žena, smlouvu ve stylu vydání-odevzdání a to až do smrti. Smlouvu, která se obvykle uzavírá slovem, tak jako jiné smlouvy. Ne tím, že si lidi spolu vyspí. 

  Proto jsem se ptal na tvůj pohled.

  Toník

Chápu i tvoje slova o smlouvě a tam je to jasné. Tam není co řešit.

Podle mne Pavel, ale říká podle mne i více. Ale nejde z jeho slov odvodit definici manželství. Na druhou stranu tvrdit, že se vůbec nejedná o "rozšířenou definici manželství" je také nesprávně. To již plyne z řešení daných Bohem ve staré smlouvě. 

Manželství je více než sex, sexem nejde definovat manželství, ale zároveň je to vstup do smlouvy o které ani nevíš. 

Lépe to nedokáži říci, jakoby platilo obojí. Ale pokud Bohu nevěříš, tak si stejně děláš svévoli a je jedno jak co definuješ. Pokud Bohu věříš, tak je téma totálně bezpředmětné. 

Podle mne Pavel říká, dávejte si bacha, je to tak silné, že už sexem vstupujete do smlouvy, byť tak nedefinuje manželství. A Pavel o tom nemluvil, aby definoval manželství. Pavel použil situaci jako paralelu k duchovnímu smilstvu. Pokud máte Ducha Kristova, tak nemůžete mít účast na duchu Jezábel, neb na duchu světa... protože vaše spojen s duchem světa, je smilstvo. 

Líp ti neodpovím, jelikož nevím, manželství tak nedefinoval, ale ukázal na duchovní pozadí toho co se děje. 

 

  To určitě, s tím souhlasím, tak i chápu slova Pavla. A to je irealita, kterou jsem poznal z mnoha svědectví.

  Toník

  To "být jedno tělo" je ale podle mne o dost více, než jen pohlavní styk a jen pohlavním stykem se to nezařídí. 

Moje chápání textů je v tom, že ani na jednom místě Pavel netvrdí, že podmínkou nutnou je manželství. To by odporovalo právě faktu, že nejlepší biskup je Pán. 

Já ty verše čtu, pokud je někdo ženatý, tak jedné ženy muž a dítky řádně vedené. Takže když rodina, tak spořádaná, když ženatý, tak nerozvedený (legislativa ČR), v jednoženství (legislativy východní).

V kontextu prvotní církve, v kontextu ostatních Písem nemohu zde vidět, že Pavel definuje pro službu podmínku nutnou, nikoliv postačující, být ženatý.

Podmínky v uvedených listech chápu jako podmínky obecné pro všechny starší. 

  Určitě ty texty nevyznívají že manželství jako podmínka nutná pro dané služby. Ani jako omezení zhora pro počet žen, co ten člověk má.

  Minimálně 1Tim 3 je cosi jako "vybírej praktické lidi, u kterých je osvědčení, že práci budou dělat dobře". 'Neumí-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?' To je přeci jednoznačné. Klidně by tam mohlo být 'Vyber někoho, kdo dobře vede svou firmu, má v ní pořádek, zaměstnanci ho mají rádi, poctivě platí daně a přispívá na dobročinnost'. Nejde o to jestli ten člověk má či nemá manželku, ale jaké má vlastnosti a schopnosti.

  Ty podmínky chápu pro starší, diakony, biskupy, lidi v podobné službě. Ale už ne třeba pro evangelisty, apoštoly, proroky, .... A že si jako evangelisty či apoštoly Bůh vybírá i hodně 'divné' lidi, kteří v okolí někdy nemají až tak dobré svědectví ;-).

  Toník

..."Určitě ty texty nevyznívají že manželství jako podmínka nutná pro dané služby. Ani jako omezení zhora pro počet žen, co ten člověk má."...

Biskupu určitě není zapotřebí být ženatý pro výkon své služby v církvi.

Ale omezení ohledně žen je u biskupa docela významné: pokud je už ženatý, musí to být první manželství s první ženou - vdovec, podruhé ženatý s další ženou, se už nemůže stát biskupem.

A pochopitelně o jakékoli podobě polygamie se v křesťanství vůbec nedá ani mluvit.

Křesťanská manželství jsou jedinečná právě spojením životů jednoho konkrétního muže a jedné konkrétní ženy do jediného a výjimečného společenství těchto dvou konkrétních jedinců v Duchu svatém, kteří se takto spolu podílejí na uskutečňování Božího plánu se světem. (pro tuto Boží přítomnost je to svátostí!)

Tohoto konkrétního muže a tuto konkrétní ženu nelze v tomto manželství nahradit žádným jiným mužem ani žádnou jinou ženou - právě pro tuto jejich naprostou jedinečnost - vyvolenost Bohem ke společnému životu.

Takováto svátost manželství je Božím zázrakem!

  Když je člověk ženatý, dobře vede svoji rodinu, má věřící děti, dobré svědectví mimo církev, je to podle Pavla jasná kvalifikace pro tyto služby.

  Kdyby nevedl dobře svou rodinu, neměl věřící děti, neměl dobré svědectví od lidí mimo církev, jak by mohl dělat dobře jednu z těch služeb?

 Křesťanská manželství jsou určitě jedinečná. A nejen křesťanská - stejně tak jsou jedinečná manželství židovská či jakákoliv jiná, ve kterých lidé žijí manželskou smlouvu.

  Toník

..."A nejen křesťanská - stejně tak jsou jedinečná manželství židovská či jakákoliv jiná, ve kterých lidé žijí manželskou smlouvu."...

Rozdíl tu ale je - a značný.

Křesťanská manželství se liší tím, že jsou posvěcována Duchem svatým, který Kristus seslal církvi místo sebe (J 14; J 16;).

Křesťanská rodina je tedy zároveň i tím nejmenším církevním shromážděním - uskutečňováním se živé pozemské církve v Kristu.

Proto je toto manželství svátostné - pro tento dar Ducha svatého, který Kristus neseslal snad úplně všem lidem obecně, ale seslal ho jako výsadu do své církve. V této církvi pak Duch působí mimořádnými milostmi. Jako Učitel, jako Přímluvce ....

..."Proto byl také Kornelius už součástí církve, když přijal dar Ducha svatého..."...

Toto jsou docela zásadní projevy nevzdělanosti v křesťanském učení ...

To až Petr přijal pohany do církve tím, že jim udělil křest ve smyslu Mt 28,19!

Máš to i v Písmu a docela bez uzardění zde přesto šíříš své zmatky a lži!

A nařídil, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. 

A apoštolé a bratři v Judsku se dozvěděli, že také pohané přijali Boží slovo.  Když tedy Petr přišel do Jeruzaléma, obřezaní se do něho pustili:  "Proč jsi vešel k neobřezaným," ptali se ho, "a proč jsi s nimi jedl?" .....Jestliže jim tedy Bůh dal týž dar jako nám, protože jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem já, abych kladl překážky Bohu?...

Dar Ducha svatého církvi je darem mimořádného působení Ducha v této církvi skrze apoštoly a jejich následníky, kteří v této moci Ducha svatého konají každý svůj druh služby v církvi. Proto mnohé z tohoto označujeme jako "svátosti".

(J 3,8)

Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha. “

Duch svatý se ve svém působení ovšem nijak neomezuje pouze na církev - jako "Boží vítr" - (hebr.  ruach) si vane, kam sám chce - klidně i mezi pohany. A dělal to tak i v dobách starozákonních u proroků, králů, soudců - nebo klidně  i u pohanského krále Kýra ...

  Stando, vím, že toto jsou docela zásadní projevy nevzdělanosti v křesťanském učení ... Máš to i v Písmu a docela bez uzardění zde přesto šíříš své zmatky a lži! 

  Platí to, co jsi napsal? Nebo už to neplatí?

  Pokud platí to, co jsi napsal, tak si přečti, co je v písmu a co kopíruješ:

  Nejdříve tedy dal Bůh Ducha svatého těm lidem (jak jsi správně napsal jako výsadu do své církve) a až pak Petr ty lidi přikázal pokřtít.

  Petr nikoho do církve nepřijímal, ani to nebylo potřeba. Do církve nikdo nikoho nepřijímá. Takovou pravomoc nemá nikdo z lidí. Ani nic takového není potřeba.

  Do církve se člověk narodí.

  Lidi přijímají druhé lidi třeba do komunistické strany nebo do ŘKC nebo do jiných podobných lidských organizací, které si lidi založili.

  Petr také nikomu neuděloval křest, ani nikoho nekřtil, ale nařídil, aby ti lidé byli pokřtěni. (To by ti snad logika měla dát, že když Petr nařídil, aby ti lidi byli pokřtěni, že je nekřtil sám)

  Toník

Historicky to byl Petr, který otevřel cestu pohanům do církve. Tím, že nařídil, aby byli pokřtěni.

Ve křtu je člověk teprve  "naroubován" na Krista - stává se údem Kristovy církve, křesťanem. Ve křtu se člověk teprve narodí znovu - z vody křtu a z Ducha svatého do novosti života. (Ř 6,3-4).

Nikdo takto nepokřtěný není ještě údem Kristovy církve. Nemůže být!

Ani v tom případě, že na něj byl vylit zcela mimořádným způsobem Duch svatý!

( Toto je od tebe docela zásadní projev nevzdělanosti v křesťanském učení ) ....

Duch svatý se vylévá jak na křesťany v církvi, tak i na nekřesťany mimo církev.

Neustále se vylévá!

Zde je ale třeba rozlišovat míru onoho obdarování  - uvnitř církve Duch svatý uděluje dary, které mimo církev neuděluje nikomu.

Není tedy "vylití Ducha" jako "vylití Ducha"!

"Dar Ducha svatého" manželům v církvi je zcela mimořádný a nedá se srovnávat s ničím z toho, čím obdarovává Duch svatý manžele mimo církev.

Dar Ducha Svatého, který byl vylit na pohany u Kornélia nebyl zcela ten samý, jako v případě letnic (např. zde nebyl doprovázen ani hukotem z nebe, ani ohnivými jazyky - letnice byly "veřejným narozením Kristovy církve do světa).).

Byl to tedy tentýž Duch - ale s jiným obdarováním.

Toto obdarování pohanů u Kornélia je podobné s obdarováním od stejného Ducha, jako třeba u krále Saula:

(1 Sam 10,11)

Stalo se, že všichni, kteří ho dávno předtím znali, viděli, že prorokuje s proroky; lidé říkali jeden druhému: Co se to stalo s Kíšovým synem? Cožpak je také Saul mezi proroky?

Pohané u Kornélia, Saul král, všichni proroci Starého zákona, soudci (Samson, Gedeon) - tito všichni stojí mimo Kristem založenou církev - však byli z jistých důvodů také obdarováni různými dary Ducha Svatého.

..."Ani žádný člověk nikoho do církve nepřijímá, není to potřeba. "...

Do církve přijímá každého člověka jednotlivě Bůh - skrze nové narození v Kristu (spolu s Kristem vzkříšeni - Kol 2,8-14), ke kterému dochází ve křtu.

Ovšem tento křest udělovala z Ježíšova nařízení církev.

(Mt 28,19)

Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého....

Do této doby, než Petr u Kornélia se z moci Ducha rozhodl pokřtít i pohany - do této doby nebyl ještě žádný pohan nikdy pokřtěn.

Petr - pastýř stáda, na kterém Kristus vzdělal svou církev (Mt 16,18) - otevřel tímto svým rozhodnutím dveře pohanům do církve.

  Já vím, psal jsi tu o zmatcích, o chytrých horákyních, oblečená neobutá, viď....

..." Nepsal jsi tu náhodou tvůj omyl, že Petr nebyl pokřtěn, když byl dán Duch svatý o letnicích? "...

Psal - ale ne tak zmateně, jako nyní ty.

Nebo máš snad ty nějaký důkaz o tom, že by Petr byl pokřtěn ve smyslu Mt 28,19?

Křest je ve smyslu Kristovo pozvání do společného dalšího života, je stmelením křtěnce skrze Kristovu smrt, společný pohřeb a společné vzkříšení do nového života.

Takto Petrův "křest" započal Kristovým pozváním za učedníka hned na počátku Kristova veřejného působení a vyvrcholil společným prožitím událostí kolem Kristovy smrti na kříži, zakončené Petrovým setkáním se zmrtvýchvstalým Kristem. Tehdy "nové narození" Petrovo bylo dokončeno ... A Petr se stal křesťanem - základem Kristovy církve.

Petrův křest Duchem svatým (a ohněm) o letnicích je už cosi úplně jiného - toto už není narozením nového křesťana, ale je to vylití dalších milostí Ducha pro působení vyvoleného člověka pro službu v církvi.

Takto se Duch Svatý na člověka může vylít i opakovaně - k dalšímu druhu služby.

Kdyby měla platit tvoje představa, že vylití Ducha na pohany u Kornélia znamenalo automaticky také vstup do Kristovy církve - pak zde chybí zcela prvek dobrovolnosti u dospělého člověka nutný - souhlasného lidského přitakání k Božímu záměru. Dospělý člověk musí nutně vstupovat do církve vědomě a dobrovolně - z vlastního rozhodnutí, z vlastní vůle - nikoli jen z vůle Boha.

  Byl tedy podle tebe Petr pokřtěný když o letnicích sestoupil Duch svatý, nebo nebyl?

  No, samozřejmě, že mám, Stando.

  Stejně, jako my, Stando. V tom se naše zkušenost od Petrovy neliší.

  To je dobře, že to víš, Stando. Samozřejmě, že křest Duchem svatým je něco jiného, než znovuzrození.

  Stejně tak Korneliův křest Duchem svatým (a ohněm) v jeho domě je už cosi úplně jiného - toto už není narozením nového křesťana, ale je to vylití dalších milostí Ducha pro působení vyvoleného člověka pro službu v církvi. 

  V tom se neliší křest Duchem svatým ani o letnicích, ani v Korneliově domě, ani nikde jinde. Když Bůh dává svého ducha, dává ho svým dětem, těm, kteří jsou součástí církve. Těm, kteří už se narodili znovu.

  Kornelius a lidé s ním byli křesťany před tím, než přijali Ducha svatého. Jako mnoho lidí dodnes - stanou se křesťany a přijmou Ducha svatého. A pak se dají pokřtít ve vodě, třeba za hodinu, nebo druhý den. Jako v Korneliově domě.

  Stando, tvoje psaní ve druhé osobě, to už známe. To jsi popisoval v diskuzi. Píšeš tvé divné představy a přitom píšeš o někom fiktivním, hypotetickém. To, co píšeš, se netýká reality - anilidí v písmu, ani mně, ani křesťanů. Jsou to jen tvé fiktivní a hypotetické motaniny.

  Toník

..."Stejně, jako my, Stando. V tom se naše zkušenost od Petrovy neliší."...

Rozdíl mezi námi a Petrem spočívá v tom, že jeho pozval do společného života sám Kristus (v ještě smrtelném těle).

U nás v dalších generacích , po Kristově zmrtvýchvstání tomu bylo už jinak. Žádného z nás nepozval Kristus ke společnému životu ve smrtelném těle - protože už dávno v těle oslaveném vstoupil na nebesa.

Kristovo osobní pozvání ke společnému životu s Ním se nyní děje podle Kristova ustanovení právě skrze křest.

Ve křtu se křtěnec milostí od Boha a pro Kristovy zásluhy stává křesťanem úplně stejně, jako by jej ke společnému životu pozval sám Kristus v těla a on s ním osobně prožil celé Kristovo působení, smrt i vzkříšení ....

..."Stejně tak Korneliův křest Duchem svatým (a ohněm) v jeho domě je už cosi úplně jiného - toto už není narozením nového křesťana, ale je to vylití dalších milostí Ducha pro působení vyvoleného člověka pro službu v církvi. "...

Kornélius byl pořád pohanem i v okamžiku, kdy na něj byl vylit dar Ducha svatého a on začal mluvit jazyky.

Křesťanem se Kornélius stal až o něco později, když byl na Petrův příkaz pokřtěn....

Až ve křtu proběhlo ono Kristovo pozvání Kornélia ke společnému životu.

Do té doby paltilo - aby se pohan mohl stát křesťanem - musel nejdříve konvertovat k židovství.

Do té doby se totiž v církvi křtily jen osoby vyznávající židovskou víru - tedy židé a proselyté ...

Od událostí u Kornélia se pak začali křtít přímo i pohané ...

Kristus apoštoly POVOLÁVÁ a ne ZVE! Petr byl Kristem POVOLANÝ.

Pojem "pozvání" se užívá v případě podobenství, třeba o nebeské svatbě. 

To máš jako na vojnu Oko, přijde povolávák, a ne pozvánka.

Tvoje řeči o rozdílu v pozvání od smrtelného či vzkříšeného Krista jsou jiným evangeliem, pozor na to!

Tak to jsi na omylu Oko. Vylití Ducha v tomto způsobu je jistým znakem, že pro Boha to pohan není. A taky je to jistým znakem pro toho kdo křtí, že křtí někoho kdo již náleží Bohu. 

Jsi příliš Oko upjatý na řk "křest" a myslíš si, že všechno vzniká bodově v okamžiku obřadu.

Křesťan se stává křesťanem v okamžiku kdy reflektuje na boží volání a Bůh UZNÁ za vhodné mu odpovědět. To je okamžik kdy sám Bůh odpoví- ty jsi můj. A oslovený člověk, nyní už křesťan to ví, že k němu Bůh promluvil, že ho přijal, že mu odpustil, že ho spasil. A všechno ostatní a další se pak od tohoto vnitřního poznání odvíjí.

Křesťan Oko je někdo kdo je Kristův- kristovec. Pojem "křesťan" není odvozený od pojmu křest, ale od pojmu Kristus. Křesťan je někdo kdo náleží Kristu a ten kdo náleží Kristu je pokřtěný. Toto je správný logický sled.

Podívej se na to jinak Oko. Kolik mimin bylo politých vodou a kolik z nich má víru? Kolik z nich může říct "ano Bůh mi odpověděl, vím že jsem Jeho, vím že jsem křesťan"? Hájíš tady podivný "křest" na víru předků, ale bez víry vlastní. To není křest Oko. Je to podvod, který nikdy nestál na duchovním základě individuální boží odpovědi, boží odpovědi kterou každý křesťan v sobě nosí od první chvíle když ji prvně uslyšel.

Slyšíš v sobě tu odpověď Oko, když ti prvně Bůh řekl, že jsi Jeho? 

Já tu boží odpověď slyšíš stejně jako když to bylo poprvé, a nikdy bych si tak jako nedovolil k Bohu abych psal o neustálém rozhodování se pro Boha. To Bůh se rozhodl pro mne a já instinktivně bral všemi deseti, a jsem mu za to velmi vděčný. Vztah nás lidí k Bohu je podobný jako vztah tonoucího a záchranáře. Tonoucí se nerozhoduje o tom zda se nechat zachránit, na záchranu reaguje instinktivně a chytá se lana protože chce žít.

  Kornelius byl pohanem, i když dostal to pozvání, i když ho přijal a stal se křesťanem, i když přijal Ducha svatého, i když Petr přikázal, aby byl pokřtěn, i když byl pokřtěn. Většina lidí na světě jsou pohané, na tom není nic špatného, když je člověk pohan. V Ježíši Kristu není rozdíl mezi pohanem a Židem.

  Někdy si přečti, kdy proběhlo pozvání Kornelia k životu, je to zaznamenané v křesťanském učení. A je to hodně podobné, jak proběhlo pozvání k životu od Pána Ježíše Krista nám.

  Mohl bys uvést zdroj této tvé informace?

  Toník

Podle Genesis je jedno manželství.

Uzavře-li člověk manželství přirozené, je závazné.

Svátost manželství je dar, je to vědomé pozvání Boha do toho vztahu.

Že lidé s Bohem budou s Bohem i v manželství a lidé bez Boha budou i v manželství bez Boha. A je jedno kolik mají křtů a v jakém kostele byli oddáni.

Bůh Otec je tam kam Jej pozval Syn a Syn je tam, kde je hlavou. 

Takže klidně definujme svátostné manželství jako manželství, kde je uprostřed Bůh. Proč ne. 

to chápu, jenomže římskokatolík respektuje stanovený řád a vstupuje vědomě do smlouvy s Bohem a uzavírá manželství - člověk přijímá milost - svátost manželství.

Ty vidíš řád všude, jenomže  to právě církev  má ten řád držet a má být jednota mezi křesťany, a to právě ty sekty neučí.

Co vím, tak různé demominace se snaží o jednotu mezi křesťany, založili i platformu, jmenuje se ekumenická rada církví, právě proto, že má být ta jednota o které píšeš. 

Je to ŘKC, která to již mnoho let bojkotuje. Například takoví poblouznění bratři evangelíci pláčí, že ŘKC bojkotuje jednotu a neumožňuje členům ŘKC eucharistii v evangelickém kostele. Na křtu se již dohodli, ale jednotu stolu bojkotuje ŘKC. Není to divné?

..."Například takoví poblouznění bratři evangelíci pláčí, že ŘKC bojkotuje jednotu a neumožňuje členům ŘKC eucharistii v evangelickém kostele."...

Ahoj Jirko.

Není to se strany ŘKC snad nedostatek tolerance či dobré vůle.

Je tu zásadní problém: odloučení evangeličtí bratři nejsou skutečnou církví, ale jen společenstvím věřících lidí. Sbory podobně smýšlejících.

Chybí jim totiž skuteční pastýři s mocí Ducha od apoštolů (potažmo od Krista), kteří jediní mají tu moc proměnit dary chleba a vína na skutečného živého Krista, přítomného pod způsobami chleba a vína. Až toto je eucharistie - v evangelickém kostele však eucharistii vůbec nemají - oni slaví sice "památku" docela podobným způsobem, ale bez moci Ducha -  chléb přitom zůstává pořád chlebem a víno vínem.

Katolická církev učí to, co už dávno vyjádřil Řehoř Naziánský:  "Kde je biskup, tam je církev".

Skrze vkládání rukou je nepřetržité nástupnictví v této službě v církvi od apoštolských dob. Apoštolská sukcese není posloupnost vysvěcení do úřadu, ale posloupnost samotného úřadu.

Jako jedno tělo je konstituováno z jednoty duše, tak církev z jednoty Ducha…

Bez biskupa je však stádo bez pastýře - to už není obrazem církve.

U evangelíků jsou lidé volení lidmi, bez předané moci od Ducha svatého nemají moc proměňovat.

Katolíku není tedy možno přistupovat spolu s evangelíky, protože evangelíci nepřijímají skutečného viditelného Krista pod způsobami chleba a vína (eucharistii - ten chléb k životu věčnému), ale přijímají obyčejný chléb a obyčejné víno.. Na památku ...

Ale mýlíš se Oko v tom, že je to chybějící linií/posloupností, V tom nemáš pravdu. Ta posloupnost je zachována, kdyby totiž nebyla, tak ŘKC neuznává křest. ŘKC uznává křest u těch s nepřerušenou posloupností.

Problém je jinde, evangeličtí otcové řekl, že eucharistie je ohavnost a čarování a tak schválně nečarují. Už od dob Luthera. No a tento bod svojí víry zatím neodvolali. Takže rozdíl je v chápání eucharistie a dokud nebudou všichni eucharistii chápat jako fyzickou proměnu do Krista, tak žádná jednota nebude. 

Byl to Akuzativ, který tady šíří myšlenky, že ti vně ŘKC netouží po jednotě. Já píšu, že ti vně touží také po jednotě. Někteří, ne všichni samozřejmě. 

Já třeba toužím po jednotě. Ale po jednotě v lásce a pravdě, tam kde uprostřed je živý Kristus. 

..:"ŘKC uznává křest u těch s nepřerušenou posloupností."...

Jirko, mýlíš se.

Křest je iniciační svátost, kterou může udělovat každý. Pokud má úmysl křtít a pokud pokřtí ve smyslu Mt 28,19. Křtít může platně dokonce třeba  i úplný ateista.

ŘKC uznává křest také u všech evangelíků (protože oni byli pokřtěni také ve smyslu Mt 28,19).

Neuznává však křest třeba u církve československé - protože tam se z počátku křtilo také do jména československého státu.

..."Takže rozdíl je v chápání eucharistie a dokud nebudou všichni eucharistii chápat jako fyzickou proměnu do Krista, tak žádná jednota nebude. "...

To jsi uhodil hřebík na hlavičku ...

Mně taky vadí nejednota křesťanů!

A to i nejednota pravoslavných - kde se proměňuje eucharistie stejně právoplatně, jako v církvi katolické. Však přijímat eucharistii u nich nemohu, protože oni nás považují za heretiky (filioqe a pod.).

Křest je iniciační svátost, kterou může udělovat každý. Pokud má úmysl křtít a pokud pokřtí ve smyslu Mt 28,19. Křtít může platně dokonce třeba  i úplný ateista.

martino

V ŘKC má právo udílet svátost křtu pouze biskup jako farář své diecéze. Dále biskup deleguje toto právo jen knězi a jáhnu své diecéze. To co oko píšeš platí jen v případě nouze např. smrtelně zraněný voják leží v zákopu a v takovém případě může pokřtít i ateista. 

Takto, v případě nouze - toto platí v katolické církvi.

Tam samozřejmě platí, řádný křest uděluje osoba k tomu pověřená biskupem (kněz, jáhen..), že si lidé nekřtí miminka pokoutně doma, ale že je o každém křtu zápis ve farní matrice. Křest je přijetím křtěnce do zástupu Božích dětí a děje se tak proto obvykle veřejně - ve společenství farní obce (nejlépe při mši).

Ale katolická církev uznává jako právoplatný třeba i křest protestantů, pokud byl udělen v souladu s Mt 28,19. Také oni se ve křtu stali stejnými křesťany, Bohem přijatými dětmi. Jen své životy žijí odděleně - vzdáleně od společenství živé Kristovy církve, která je vedena pastýři.

Zvolili si vlastní  "pastýře" a dokonce i  "pastýřky", které však k této službě nikdo neustanovil. (Došlo to tak daleko, že dvakrát rozvedená biskupka církve husitské se potřetí provdala!)

Protestanti ale mohou být také živým společenstvím věřících  a mít v srdci Krista, ale pořád zůstávají odloučeni od skutečných pastýřů s mocí Ducha svatého, kteří byli  tímto Duchem pověřeni vést Kristovu církev.

  Svátostné manželství je speciální druh manželství vymyšlený v ŘKC. Je to manželství mezi dvěma lidmi, kterým byla platně udělena svátost křtu. 

  Takže Ivane, jestli ti byla platně udělena svátost křtu a tvojí manželce taky a měli jste svatbu v kostele, máte to "svátostné manželství".

  Tak.

  Nikoli.

  K tomu je zase potřeba číst odbornou literaturu.

Pocit výlučnosti musí být nasycován poukazem na odlišnosti od víry či náboženské praxe jiných náboženských společností. Tyto odlišnosti je pro pocit výlučnosti třeba zdůraznit a lpět na údajně jediném správném výkladu světa nebo literárních pramenů, z nichž skupina čerpá (např. bible, koránu, véd nebo i jiné literatury). 

  Toník

  Ivan je myslím evangelík. Když uzavřou dva evangelíci nebo dva pravoslavní platné manželství, je to ta svátost. Asi i když to bude smíšené manželství mimo ŘKC, třeba evangelík a pravoslavný.

  To, co popisuješ, to je smíšené manželství ŘK+neŘK. Tam pro platnou svátost manželství není nutný souhlas té neŘK strany s ŘKC výchovou, i když se to tak často omylem vykládá. Je tam potřeba vědomí té neŘK strany o slibu dotyčného ŘK ohledně výchovy. (drobné právní nuance :-)

  A pak samozřejmě speciální povolení ŘKC + kněz ŘKC.

  Toník

:-))))

  Stejně tak strana pokřtěná, nekatolická, to se neliší. Nepodepisují souhlas s výchovou, podepisuje se známost, vědomí závazku ŘK strany.

  Jen nejde o křesťanskou výchovu, ale o římskokatolickou výchovu, nejde o křest dětí, ale o svátost křtu dětí.

  Hezký den

  Cizinec

nejde o křest dětí, ale o svátost křtu dětí.

"...

Právě toto je ono zmatení mysli:  Křest dětí je svátostí.

Není žádný  "křest dětí" a "svátost křtu dětí " - což by mělo být  zase snad prý cosi jiného.

Křest dětí je právě ona svátost křtu dětí.

Ve křtu s stávají křesťany, Bohem přijatými dětmi. Proto je křest svátost.